vztah tchána a snachy - Diskuze a zkušenosti

Wolfinka Ahojky Mayro, zkus si vysledovat - dříve než "hupsneš" do bydlení s rodiči přítele, jak na sebe "spolupůsobíte". Něco jiného je návštěva u "tchýně" a něco jiného je každodenní život s ní...

Ano, je to veliká výhoda mít pomocnici na hlídání ratolestí, starší rádkyni, zkušenou ženu po boku a pro ni také - na stará kolena (píšeš že je jí kolem 70 let) mít kolem sebe silné pomocníky... ale

- jak už se tu zmiňuje spousty žen, společné soužití může být problematické...

Opravdu záleží na tvém vnitřním pocitu...

a hodně štěstí, však to nějak vymyslíte - třeba se pobavte o tom, jak by se dal dům "oddělit" tak, aby bylo vše zvlášť - kuchyň, WC i koupelna...

il*ča » Wolfinka Je to tak, zbytečné znepříjemňování života! ... letos v létě si babička ( říkám tchýni babička) něco udělala s kolenem , nemohla chodit...a bylo to nejklidnější léto za ty roky, co s ní bydlíme ... uvařili jsme jí, uklidili, nakoupili - ona byla vděčná a raděj neprudila, aby nás nenaštvala, my jsem byli rádi, že jí můžeme pomoci... a jen se uzdravila, vše se vrátilo do starých kolejí , ať uděláme co uděláme, vše je špatně, ona to umí líp.
Někdy se tomu člověk zasměje ... ale někdy je ti z toho do řvaní.

Sosna zvlčelý » Wolfinka Že by se neprojevoval? Nebyl vidět?

Wolfinka » il*ča Právě pro toto jsem váhala přidat svůj příspěvek s vymezováním hranic - Ty a Rendulka a ostatní máte vlastní zkušenost ze života a to mnohdy bývá absolutně o něčem jiném, než "teoretizování" externistů, kteří toto nezažili...

---

... proč jen si my lidi tak znepříjemňujeme životy???

Wolfinka » Sosna zvlčelý jé, díky za připomenutí... málem jsem na ten mužský element zapomněla... ... čím to?

Wolfinka » rendulka Než jsem to napsala, trošku jsem přemýšlela, zda to tam nechat, protože ve tvém případě se jedná o příbuzného a o jeho "dům"

v mém případě o nadřízeného a jeho "společnost"

Víš, já si hodně věcí nechávala líbit v domnění, že je to tak normální... ale došlo mi, že to byl nadstandard. Takže v tomto případě jsem stanovila meze a jasně dala najevo, kde vidím svou pozici a kam už se nesmí a co je "moc"

Kupříkladu: když začal nadřízení křičet, z hlavy mu stoupala pára, bazíroval na maličkosti (a protože jsem taky panna, trošku jsem se vžila) - řekla jsem rázně: Prosím pozor, toto je za hranice a toto si nenechám líbit. Můj popis práce je toto a toto... ono se to nedá specifikovat


rozebírat v detailech to nechci...

Chce to "pádné důvody", reálné podklady pro "obhájení si vlastního stanoviska" a vlastní aktivitu...

a když to "dotyčný" nepochopí, nezbývá než se odstěhovat a to myslím vážně. Odejít. Někteří lidé jsou opravdu "nesnesitelní" a když si usmyslí, že Tě budou "terorizovat" - málo co je zastaví...

možná snad jen trochu humoru a nastavovat zrcadla, ale kdo by k tomu měl nervy, že???

Já už ne...

il*ča » Wolfinka Jeeje ..my jsem taky "vytyčovali meze" ..několikrát - a stejně to bylo k ničemu ...pomohli až fortelné, zamykací - dveře .

rendulka » Wolfinka děkuji, zajímavé
a prozradíš? jak jsi vymezila meze? za kterou dotyčný už nechtěl jít? co by se stalo, když by překročil?

Wolfinka Nikdo není "z nebe spadlý" když vstupuje do svazku... Přistěhovat se do rodného domu manžela asi bylo jedno z "nejlepších" řešení v době, kdy jste začínali...

Nikdo nemá na vybranou z deseti nábídek, ale každý se může pokusit vymezit si vlastní teritorium a to, co chci a co nechci...

Jisté zaměstnání mě naučilo se vymezit vůči "ješitnosti, choleričnosti, šťouravosti". Jednoho dne jsem si uvědomila, že mlčením nespravím nic. Jasně a čistě jsem řekla "dotyčnému" svůj pohled na věc, svůj názor a taky jsem jasně vymezila "mez" za kterou už dotyčný nesmí chodit - abych tak uchránila své duševní zdraví. Jinak to nejde. A neříkám, že to bylo lehký a že jsem vyhrála, ale stanovila jsem pevnou hranici, kterou druhý hlavně "uslyšel" a tím vnímal.

Dost věcí se zlepšilo.

Zkoušela jsi to?