To víš sny zůstanou a možná může nás hřát zas dál pár slůvek Tvých, když poznáš stůl a nůž. S příliš krásnou lží se loučit náleží, vítej k nám, vítej k nám, ten stůl tu máš. Už náruč znáš, jak chutná prázdná číš, přijď zas k nám, ať sám už víš, jak ve dvou dá se žít, až přijdeš zpátky k nám.