P.Coelho - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz » karamel Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele 76elisha, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
A Santiago pak dlouho seděl u studny a bylo mu jasné, že východní vítr mu kdysi přivál k tváři vůni ženy, kterou miloval ještě dřív, než se dozvěděl o její existenci, a že jeho láska k ní mu pomůže najít všechny poklady světa.

"Odmalička jsem snila, že poušť mi přinese největší dar mého života. Ten dar se nakonec objevil, a jsi to ty."

"Poušť nám odvádí naše muže a ne vždy je přivádí zpátky," řekla. "Zvykly jsme si na to. Oni pak dál existují v oblacích, z nichž neprší, ve zvířatech, ukrývají se mezi kameny, ve vodě, která štědře prýští ze země. Stávají se součástí všeho, stávají se Duší světa.
Někteří se vracejí. To pak všechny ostatní ženy mají radost, protože i ti muži, na které čekají ony, se mohou jednoho dne vrátit. Dřív jsem jim při pohledu na ně jejich radost záviděla. Teď také budu mít na koho čekat.
Jsem žena z pouště a pyšním se tím. Chci, aby můj muž také putoval svobodně jako vítr rozvívající duny. Chci také vidět svého muže v oblacích, ve zvířatech a ve vodě."

karamel a ta je speciálně pro mne...

Všecko co se stane jednou, už se nemusí stát nikdy. Ale všecko, co se stane dvakrát, určitě se stane i potřetí.

karamel » juditadurynska:) Alchymista otevřel láhev a nalil Santiagovi červenou tekutinu. Bylo to víno, jedno z nejlepších, jaké vůbec kdy pil. Zákon však víno zakazoval.
"Zlo není to co vchází člověku do úst, zlo je to co z nich vychází."

karamel » 76elisha ivot je zajímavý právě pro tu možnost uskutečnit nějaký sen.

Člověk pořád nachází nové přátele, a přitom s nimi nemusí být každý den. Když ale vidíme stále stejné lidi stanou se nakonec součástí našeho života. A jen co k tomu dojde, chtějí nám do života mluvit. Pokud se nechováme podle jejich představ, tak se zlobí. Všichni totiž vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí.
Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami.

"Mluví se tu o něčem co se objevuje skoro ve všech knížkách," pokračoval starý muž, "totiž o neschopnosti člověka zvolit si svůj vlastní osud. A nakonec ještě čtenáře přesvědčí, že uvěří největší lži na světě."
"A jaká je největší lež na světě ?" vyzvídal překvapeně pastýř.
"Tahleta: že v určité chvíli své existence ztrácíme vládu nad svým životem, a ten podléhá osudu."

karamel
odpověď na otázku: "Proč ničíme věci, na kterých nám záleží nejvíce?"

Pokud chceme nejdřív vyléčit sebe, abychom potom mohli jít hledat své sny, nikdy nedosáhneme ráje. Pokud přijmeme všechno to nedokonalé v nás – a přesto budeme věřit, že si zasloužíme šťastný život – pak se v nás otevře obrovské okno, které dovolí Lásce vstoupit. Kousek po kousku se naše nedostatky ztratí, protože ten, kdo je šťastný, dokáže se na život dívat jen s láskou – silou, která obnovuje vše, co ve vesmíru existuje.

Paulo Coelho vypráví svým prostým jazykem příběh o čtyřicetidenní pouti Mohavskou pouští.

Napíšeme své hříchy do písku a bude na větru, aby je zavál.

karamel » karamel
Lidé se nebojí neznáma. Každý člověk je schopen dosáhnout všeho, co chce a co potřebuje. Bojíme se jenom, že ztratíme to, co máme.

karamel
Život je zajímavý právě pro tu možnost uskutečnit nějaký sen. A největší lež na světě je ta, že v určité chvíli své existence ztratíme vládu nad svým životem a ten pak podléhá osudu.