Také se Vám stává, že se k jedné knize stále vracíte a když ji čtete po několikáté, najednou Vás osl

Jako mne tato:"Přála jsem si tady sedět do nekonečna, nemluvit, neposlouchat ostatní, jen se snažit uchovat si na věčné časy drahocennost dané chvíle, pro nás plné pohody a míru, kdy jsme spokojení a zemdlení jako ta včela, pobzukující nám nad hlavou. Za okamžik se všechno změní, přijde zítřek a pozítřek a nový rok. My se ovšem také změníme, už nikdy spolu neposedíme tak jako teď. Někdo z nás třeba ubude, někdo projde utrpením, někdo se odebere na věčnost. Prostírá se před námi netušená, neznámá budoucnost a chystá i to, po čem netoužíme, s čím ve svých plánech nekalkulujeme. Přítomná skutečnost je však jistá a bezpečná, tu nemůže ohrozit nic. Sedíme pohromadě, Maxim a já, ruku v ruce, a ani minulost, ani budoucnost pro nás nemají žádný význam. V tomto bláhovém zlomku nekonečna, na který si on do smrti nevzpomene, ba ani na něj nevzdechne, JE JISTOTA."