Hledám souznění - Zn: "Přes mrtvoly" - Diskuze a zkušenosti

Byla u mě na návštěvě kamarádka.Mám ji ráda, krásně se s ní povídá o "duchovních" záležitostech,milá návštěva. Je rozvedená,sama s dítětem.Našla si přítele - ženatého s dvěma malými dětmi.Mluvily jsme spolu v tom duchu, že souznění je pro jakýkoliv vztah důležité,že je to jeho základ atd.,že je dobré brát to,co osud nabízí,že lidi se nepotkávají jen tak,ale proto,aby si něco předali atd. nebudu tu opakovat myšlenky poloviny diskuzí, jste hádám v obraze.Nemám ráda modely,rádoby morálku,všeobecně uznávaná pravidla společnosti - ani za mák. Omezují vnitřní svobodu a potírají vlastní individualitu,ale přesto mi kamarádčin bohovorný klid přišel přinejmenším podivný.K tomuhle jsem ještě nedošla. Přes všechny své volnomyšlenkářské názory a postoje mi pravidlo " Nikdy si nezačneš nic se ženatým chlapem" pořád přijde jako hodně dobré. V tomhle případě neumím na věc hledět z té "duchovní" stránky a zůstávám tím realistou a praktikem.Mám ty myšlenky čerstvě v hlavě, proto mě zajímají i vaše názory. Přijde mi to jako typický příklad toho,že tady nelze najít rovnováhu mezi city a rozumem. Nechci soudit,chci to jen pochopit. Dá se to vůbec? Pochopit rozumem? Nebo se to musí prožít?