Ták už je to tady zase, před rokem jsem cítila silnou touhu po partnerském soužití, na rok mě to opustilo a teď je to zpátky, co dělat???? Jak si to opět z hlavy vygumovat, páč pokud na to budu myslet, každýho to odpudí a mě z těla vyzařuje tolik energie, že mám potom na čele napsáno "chci se vdávat a mít děti"
Kopretina.B
» player
Předělávat? A proč? Když mi někdo nesedí, nebo mi na něm něco důležitého vadím tak s ním nebudu žít, ne? Předělávat nechci nikoho, je to marný boj a není to fér, ten druhý se vždycky zákonitě cítí pod tlakem a to není živná půda pro kvalitní vztah... Ale máš pravdu v tom, že když jsou lidé delší dobu sami, tak si tolik zvyknou na svůj zajetý režim a styl života, že pak už se dost špatně přizpůsobují.
player
» Ilon spí s měsícem
To je dneska to nejsložitější.Si vem...jsi aktivní v mnoha směrech,nezávislej,máš zajetý koleje.Dvacítku v pohodě vykolejíš,ale třicítku už defacto nevykolejíš,pokud nepatří do skupiny přirozených přizpůsobivých sangviniků,který jdou za druhem kamkoli a kdykoli. Prot říkám.Po třicítce už se lidi nepředělají,ale mohou se sdílet.
player
» Ikica
Trošku nesouhlas. Mě vždycky úplná otevřenost totálně dostane,přidám se a láska je za čtvrt hodiny rozjetá. Ba naopak.Nemám rád takové ty sfingy,u kterých nikdy nevíš,co si myslí,mají jeden univerzální ksicht,myslíš si,že všechno je O.K,pak uštknou jak kobra a odplazí se do kouta.Ale - každej máme jinej skus (jak praví Lulu).