Co mám dělat?


23.09.2009 - 09:54
(Býk) Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele stea, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

Co mám dělat?
Jsem rozvedená, je mi 38 let, mám dvě děti 18 a 20 let. Po pár neúspěšných vztazích jsem potkala svého přítele. Když jsme se náhodou v jedné hospodě potkali, netušila jsem, že je o 13 let mladší. Jemu každý typuje víc a mně zas o pár let méně. Samozřejmě, že jsem ze začátku s tím měla problém a do vztahu jsem jít kvůli tomu nechtěla, nicméně se choval tak, že jsem to přestala řešit. Je na svůj věk duševně dost vyspělý. Od samého počátku mi říkal, že nemůže mít děti, že se snažili v předchozích vztazích a že byl i na vyšetření, kde mu bylo řečeno, že je neplodný. Bylo to tak před 4 lety. Pro mě to svým způsobem (asi sobeckým) byla výhoda. Nicméně jsme se dohodli, že si nechá udělat spermiogram, zda se něco nezměnilo. Po půl roce vztahu byl tedy na něj objednán, ale dva dny před vyšetřením jsem zjistila, že jsem těhotná. Byl to pro mě šok, ale místo abych se z toho radovala, tak jsem propadla depresím. Najednou jsem si uvědomila, že se na to necítím. Budu splácet ještě 15 let splátku na byt, přítelova výplata opravdu nic moc, navíc ten trapnej Janotův úsporný balíček, který na psychice taky moc nepřidá. Mezitím byl přítel na spermiogramu, kde mu zjistili celkem mizerné výsledky, zdravý chlap má 20 miliónů spermií, on má 4, norma abnormality je 70%, on má 95%. Prý mu doktorka řekla, že při nás museli stát všichni svatí. Pro něj to byl zázrak a pro mě trauma. Každou noc mi hladí břicho a když se zmíním o potratu, tak brečí. Nakonec jsem mu řekla, že si to tedy necháme. V zaměstnání jsem to oznámila, pracuji v soukromé malé firmě, kde jsou majitelé manželský pár. Místo pochopení mi hodili klacky pod nohy. Řekla jsem jim, že bych se chtěla po půl roce vrátit, že by šel přítel na mateřskou. Oni, že ano, že podle zákona samozřejmě musí, ale že mi nezaručují, že tu bude pro mě místo atd. atd. atd. Připadala jsem si, jak vývrhel, zkrátka otrok si dovolil otěhotnět. :8: Spousta lidí si myslí, že jsem se asi zbláznila, v mém věku, že jsem už na děti stará, s rodičema jsem se pohádala, ti mě též odsoudili, ale naštěstí už je zas všechno v pohodě. Jenže místo očekávané radosti z miminka jsem začala pociťovat odpor, na přítele jsem hnusná, když se mě dotkne, tak mám pomalu alergii, pořád se mi chce brečet. Uvědomuji si, že když přijdu o práci, tak se v mém věku práce těžko shání, zvlášť s malým dítětem. Všechno se mi honí hlavou a mám ze všeho strach. Uvědomuji si tu hnusnou dobu, kam bych to dítě přivedla. Včera jsem si měla jít k doktorce pro těhotenskou průkazku, ale v ordinaci jsem se rozbrečela, že nevím, co mám dělat, že najednou cítím odpor i k tomu dítěti a ke všemu, co je s ním spojené. Bylo mi řečeno, že to je způsobené rozbouřenýma hormonama. Dostala jsem ještě týden na rozmyšlenou, s tím, že se do příštího úterý (to je hraniční termín) musím rozhodnout, buď pro dítě nebo pro potrat. Je to příšerné rozhodování. Na potratu jsem již byla a vím, jaké psychické trauma člověk prožívá. Navíc si uvědomuji, že ta dušička ve mně všechno vnímá a jak moc jí ubližuju, ale to všechno je silnější než já. Je mi ze sebe špatně. :8: Má někdo podobný zážitek?

Řazení:
22.09.2010 - 16:52 | Filtr
(Štír) atraM » Háňa*
No, snad už i ta maminka...
22.09.2010 - 16:50 | Filtr
(Beran) Háňa* » atraM
Už vím :8: - no, hlavně, že je holčička v pohodě
22.09.2010 - 16:48 | Filtr
(Štír) atraM » Háňa*
(Sjeď si o deset příspěvků níž.)
22.09.2010 - 16:47 | Filtr
(Beran) Háňa* » atraM
Jo ? Tak vidíš, ani jsem si toho nevšimla - a jak to dopadlo ?
22.09.2010 - 16:46 | Filtr
(Štír) atraM » Háňa*
Ach tak... no, ale každopádně - je to rok stará diskuze, ono už to proběhlo...
- s překvapivým závěrem, pokud jde o toho partnera.
22.09.2010 - 16:42 | Filtr
(Beran) Háňa* » atraM
Ježíši, je to jen obrat. Ale ano, klidně bych to tak brala - já bych mu to dítě dala - myšleno, porodila, i kdybych ho sama nechtěla. Ona je jediná, kdo mu může pomoci splnit touhu po potomkovi, tak proč to neudělat. Proč se nad tím pohoršovat ?

Dějí se na světě podivnější věci, než porodit někomu dítě.
Zabít někomu potomka po kterém touží a nemůže se proti tomu nijak bránit, jen proto, že já o něj nestojím, to mi přijde daleko zrůdnější, než mu ho DÁT
22.09.2010 - 16:38 | Filtr
(Štír) atraM » Háňa*
Jak DÁT? Copak nějakou bytost můžeš někomu DÁT?
22.09.2010 - 16:31 | Filtr
(Štír) atraM » stea
:30: Moc držím palce!
23.09.2009 - 15:38 | Filtr
(Kozoroh) Tyna_Tynka » atraM
:17: :74: (s tím šrámem na duši je to jistě velká pravda)
23.09.2009 - 15:35 | Filtr
(Štír) atraM
Ahoj :62:, nepanikař, prosímtě... :74:

Nevím, jestli můžu říkat, že mám podobnou zkušenost - mne osobně se hlavně týká asi nejvíc to, že jsem taky "stará" matka (chachá - no a?)...

Ale chtěla jsem Ti hlavně napsat, jaké zkušenosti s tímhletím a věcmi podobného rázu má moje blízké okolí.
Spoustě mých kamarádek či známých je přes čtyčicet...

Nejdřív jeden příběh, jehož žádná varianta nemá happy end.
Jedna z mých známých otěhotněla ve 40. Hned na to zjistili, že manžel má rakovinu.... Mají už jedno skoro dospělé dítě.
Neřekla mu nic a šla okamžitě na potrat, aby se prý o něj mohla starat a tak.
Taky měla pocit, že "to" nezvládne. Že teď potřebuje sílu hlavně pro něj (a podobná blebleble).
On její sílu nepotřeboval. Už roky se s ní chtěl rozejít. A taky to udělal. Teď jsou rozvedení. On "šťastně", ona ne.
A navíc se nikdy nepřestala trápit tím, co udělala svému nenarozenému... Sobě...

(Vem prosím v úvahu, že každý potrat je obrovský úraz pro ženskou duši, ať už si to racionálně odůvodníš, jak chceš... Jestli do toho půjdeš, tak je třeba s tím počítat.)

Jiná moje kamarádka si celý život myslela, že je neplodná. Bylo z toho jedno pozdní mateřství. Říkala si: "náhoda", ale byla za to vlastně vděčná a moc si to užila... Přestože to vypadalo, že bude s děťátkem sama. Finančně taky nic moc situace. K tomu ještě ve vysokém stupni těhotenství opravovala starý dům... Vážně nevím, jakým kouzlem se tyhle věci daří zvládnout...
Sama taky nakonec nezůstala. Podruhé se "zadařilo", když jí bylo 45. Šok...
Stejná a možná i větší panika, než píšeš ty. A její partner je na tom finančně snad ještě hůř. Sama to komentuje tak, že se z toho "podělala" a na ten potrat opravdu šla, hýříc "rozumnými" argumenty...
Už z odstupem jednoho roku si to nepřestala vyčítat a dodnes si sype popel na hlavu, jak ji to mrzí a pořád o tom mluví. Jenže to už zpátky nevezmeš.
Další rána na ženské duši... Za kterou si člověk může vlastně sám, jenom proto, že momentálně propadl panice.

Vím, že se Ti to asi nečte lehce. Určitě se snažíš být zodpovědná a tak... Ale vezmi si to z druhé strany.
Kladla bych si taky tyhle otázky:
Jak moc máš ráda svoji duši?
Jak moc máš ráda svého partnera?
Jak moc pro Tebe znamená vaše láska a její plod?
Máte kde hlavu složit a co jíst?
Stojí Ti ti "ehm..úžasní" lidé z práce i ta práce sama za to, aby jsi si takhle ublížila a nesla to celý život jako šrám - tabu???

Ať se rozhodneš jak se rozhodneš, moc Ti držím palce...



Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2024
Lunární kalendář
Luna ve Vodnář Vodnáři
ukázat kalendář »