Nuna (* 22.5.1973)
Žena
Hm.
Něco na tom bude.
Neznám moc chlapů,kteří by se hnali do vztahu,ve kterém jsou dvě - pro něj cizí - děti. Představuje to závazek a na to pánové,kteří často nemají závazky pomalu ani sami k sobě,jaksi nejsou zvědaví. V drtivé většině prostě nemají odvahu a já se jim vůbec nedivím. Proč by si komplikovali život ještě tím,že se budou učit mít rádi cizí děti,když si můžou najít mladou,svobodnou,se kterou budou bez starostí navíc a se kterou si - jak říkáš - pořídí pak ty děti vlastní,až se na to budou cítit.
Vem si,že člověk,který by eventuelně přišel do Tvé domácnosti,se v první řadě musí naučit vycházet s Tvými dětmi. A to je těžké,velmi těžké, příběhů o tom,jak děti odmítají partnera či partnerku své matky / otce / je velmi mnoho, nemusím snad připomínat. Takže to je napětí,neustálý boj,chce to nekonečnou dávku trpělivosti a tolerance. Nemáme ji často ani my sami a chceme ji po cizích? Hádám,že tohle všechno si pánové uvědomují.

Mám okolo sebe plno "kamarádů",se kterými si to ani nemusíme "vyříkávat" a přesto to všichni víme a je to tak v pořádku. Prostě v současné době volné vztahy,či vztahy založené pouze na sexu,jsou pro mě - a nejspíš i pro více žen - tím nejlepším řešením. Užívat si jenom to hezké a neřešit nic "ošklivého" - zbytečně.
Jsem máma a i kdybych byla sebevíc zamilovaná,tak děti budou u mě na prvním místě a pokud bych měla řešit případné konflikty mezi nimi a svým partnerem, to se radši partnerství vzdám. Osobně to vidím tak,že si "počkám" až budou velké,pokud možno z domu a pak si můžu s někým zařídit společnou domácnost bez problémů navíc.
Možná je něco jiného,když jsou děti malinké,tam je ještě šance,že by mohli přijmout Tvého potencionálního partnera jako tátu,ale já už mám ty robátka pubertální a tam je to víc o tom boji,než o tom,že by jim někdo nahrazoval otce.
