otázka do pléna - Diskuze a zkušenosti

Nakolik jsme schopni a ochotni slevit ze svých nároků a požadavků na potencionálního partnera? Co je pro vás natolik zásadní,že byste to jako chybu u svého milovaného nikdy nepřekousli a co jste ochotni a schopni tolerovat? Chtěla bych mluvit o opravdových extrémech jako jsou sklony k nevěře,negativní vztah k práci,alkoholismus,patologické lhaní...Zažili jste něco podobného? Šli jste do vztahu s nadějí, že partner se změní a povedlo se to? ...ještě bych tomuto příspěvku chtěla udělat jedno "podtéma"..Jde tolerance k chybám druhého ruku v ruce s uvědoměním si našich vlastních nedostatků? Neboli když vím,že nejsem dlouhonohá blondýna s mírami 90-60-90,nemohu k sobě hledat krasavce? Když vím,že v noci strašlivě chrápu,nesmí mi vadit,že mému partnerovi smrdí nohy? Když vím,že nejsem dokonalá kuchařka, nemohu chtít po svém milém,aby byl dokonalý opravář aut? Musíme ze svých požadavků slevit?