poradte nekdo! - Diskuze a zkušenosti

martinka2000 » atraM ale co je zajimave tak mel strach jestli se mi nahodou nezdalo o nekom z rodiny to ho zajimalo tomu by veril?a to o cizich neveri?s toho mam asi nejvetsi strach ze treba uvidim mamku nebo deti nebo tak to nevim co bych delala kdybych vedela ze to prijde ja bych asi zesilela toho se moc bojim ze to jednou prijde

martinka2000 » atraM moji babicky sestra moc jsem ji mela rada rikala jsem ji teto ona me pipinko malovala obrazy jednou dostala obraz ktery mela opravit byl to nejaky hrabe byl to hodne stary obraz z nejakeho zamku opravovala ho vetsinou vecer rikala ze ty jeho oci z ni vysavaji energii a ze az obraz dodela ze zemre ze ty jeho oci jsou hrozne a byla to pravda dodelala obraz a zemrela vcera mi manzel rika proc si o takovych vecech nepovidas se mnou?myslela jsem si ze mi veri po 8 letech co jsme spolu ale kdyz jsem s tim zacala a mluvila o tom rekl mi ze jsou to jen moje predstavy protoze o tom hodne premyslim a ze bych si o tom mela promluvit s nejaky psychologem ze je normalni ze stary lidi umiraji a ja mu rikam a to ti prijde normalni ze se mi zdalo treba behem 10 mesiců o 4 lidech co zemrou a stalo se to?on mi rekl ze to je nahoda ze lidi umiraji a kort stary lidi a kdyz mu reknu a co mrtvy proc je vidim ve snu?protoze nad tim premyslis!nepremyslim az kdyz se to stane ne to myslim co chteji je to jako kdyz se vybije baterka energii uz taky zadnou nema to je jeho pristup tak jak s nim o tom mam mluvit?nedavno se mi zdalo o jednom cloveku je medialne znamy ze zemre a on mi to odůvodnel tim ze je to normalni kdyz je uz stary tak ale proc by se mi o tom zdalo?je jedno jestli mlady nebo stary ale prisel za mnou to je důlezite!jednou mi kartarka rekla ze se jich bat nemusim ze me chrani a kdyz jsem mu vcera rekla ze vidim i postavu nebo jine veci rekl mi ze mam bujnou fantazii ale je to dar a ja ho vyuziju jak nejlip budu moct a jsem rada ze jsou i jini komu se to stava

ave » atraM Přesně tak to vidím.Že když se s tou schopností narodí tak je důležité ji i používat a mají k tomu i ochranu.
Sám před sebou stejně nikdo neuteče

atraM » ave Znám jednoho výtvarníka - architekta, který má tuto schopnost. Prý se to u nich v rodině dědí ob generaci.
Řeší to tak, že celé noci radši horečně maluje, aby je nemusel vnímat - aby se nezbláznil, říkal...
Do dneška jsem to moc nepochopila. Jasně, vybral si sám, jak s tím naloží, jeho práce je díky tomu docela rozsáhlá, ale vidím v tom spíš únik.
Myslím, že člověk, který by na to vnitřně neměl, tuhle schopnost využít, by ji ani nedostal...

atraM » Namchan Já se obávám, že nás už šoupají do jednoho pytle všechny...
A pokud na místě neprokážeme nějaké vyjímečnější propojení s bytostí jim bližší, budou se na nás permanentně koukat ve stylu "my versus oni".
Už to neberou jako "my všichni pospolu dohromady"...

Oni nemusí ani prchat, stačí, že nás už běžně neberou mezi sebe.
Přitom to my jsme se vydělili...

Namchan » atraM Tak to je pravda že na nas tak dnes koukaji-
Spousta lidi ma šedive vyzařovani zatižene konzumnim myšlenim a přirodnim bytostem to doslova zpusobuje bolest blizkost takovych lidi.Tak většinou už ted prchaji před lidmi-pokud mohou.

atraM » martinka2000 Mám s lesem taky docela zajímavé zkušenosti.
Teda spíš můžu porovnat možné obrovsky rozdílné pocity z vnímání lesa.

Strávila jsem tam pomalu čtvrt dětství... (Dědeček byl myslivec.) Připadalo mi, že je hodně zvláštní, jak se můžou měnit moje dojmy z lesa závislosti na okolnostech. Ty budeš asi taky hodně citlivá...

V dětství a mládí jsem měla psa. Byl to takový krásně zvláštní vztah - ten hafík si mě z celé rodiny vybral.
Cvičila jsem ho a trávívali jsme dlouhatánské hodiny na výpravách v přírodě... Taková svobodná a silná vazba bez obojků a vodítek.
Bývalo to krásný - i ten pocit v lese.

To, že něco může být i jinak, jsem si uvědomila, až když jednou hafík definitivně nebyl...
To ten pocit v lese.
Ten přístup lesa jako živého dokonalého společenství k nám lidem, potvůrkám sebestředným...
Myslím, že nám nevěří jako takovým.
Možná už jsme se na něm provinili víc, než jsme si ochotni připustit.

U toho lesa to je nejspíš trochu podobné, jak se cítíme my, když nám otevřeným oknem do pokoje vletí třeba vosa - taky jsi radši ve střehu a hlídáš, jestli ti něco "zlého" nevyvede...

Když jsem tam šla sama, bylo to opravdu něco jako takové ty upřené a opatrné pohledy: "Hele, další z těch, co nám umějí dělat takové ošklivé věci, bacha co bude tentokrát..."
Ale vejít tam se psem jako s rovnocenou bytostí - to bylo od lesa najednou něco jako přijetí s otevřenou náručí a srdcem:
"Holky moje...!"
Tehdy se dalo skoro splynout s přírodou...

Zvláštní věc...