Nebýt sám sebou - Diskuze a zkušenosti

seven » kedarda Já myslím, že to co tady řešíš není žádný trapas a spousta lidí řeší věci obdobně


Máš pravdu, že vše je otázkou motivace. Máš-li ji, pak si ochoten podstoupit nepohodlí a někam se plahočit. V tvém případě jsou dvě možnosti.
Trochu mám pocit, že v hlavě se Ti honí myšlenka jak by jsi věci měl dělat (a zároveń je neděláš) což vytváří trochu napětí mezi přáním a skutečností. Takže první možnost je, že věci budeš dělat tak, jak Ti připadají příjemné. Proflákaný víkend není proflákaný (i když nic neděláš), pokud ho za proflákaný nepovažuješ Nechce-li se Ti prostě hrát na kytaru , tak nehrej. Dělat si nějaké vyčitky , že bys měl, protože to tak dřív bylo je nesmysl. S tímhle přístupem možná nakonec zjistíš , že Ti to vyhovuje a jsi vlastně takto spokojený, což je cílem.

Druhé řešení je pak když motivaci máš (třeba zase ta kytara) a opravdu citíš potřebu to dělat, tak pak by jsi to měl nějak aktivně řešit. Uznávám, že je těžké pokud ke všemu nad sebou potřebuješ bič nebo vnější impuls, ale pokud si neutvoříš do budoucna nějaký svůj vlastní postup jak se sebemotivovat bude to dost těžké. Možná ten impuls , který tě k tomuto postoji nasměřuje přijde v blizké budoucnosti (jak psala Madahi), ale za rozvoj tohoto postoje si odpovídaš jen Ty sám. Je to práce, kterou za tebe nikdo a nic neudělá. Možná by jsi na tom měl začít makat teď hned

Ale třeba to nakonec není všechno tak zlé a jenom si upadl do jistého životního streotypu. Udělej parkrát něco jinak a neobvykle. Skoč si třeba padákem (nebo se nech z toho letadla vystrčit, pokud potřebuješ impuls ) a uvidíš , že Ti život zase začne připadat jako výzva, kterou stojí za to přijmout

kedarda » seven Jo - a psycholožka mi čerstvě poslala zprávu, kde říká, že můj komunikační skór převyšuje performační
hmm
Teď abych z toho neměl výmluvu. Já, kurnik šopa nejsem línej, dovedu frčet jak fretka, ale musím k tomu mít jako někoho, kdo to chce taky. Tohle nikdo kolem mě nikdy takhle neměl. Znám lidi líné a různé jiné, ale někoho jako já jsem nikdy nepotkal.

kedarda » seven A ještě jinak - zkusím to naprosto konkrétně - dnes byla neděle, vcelku pohoda, žádné úkoly navíc. Nádobí atd jsem zvládl, to je holá nutnost. Ok. Pak je tu v garáži zase už další radiátor čekající na natření. Ovšem termín je dost na mě, takže... ehm, ... ale jo, po týdnu jsem se k tomu přeci jen dostal, ač to šlo i dřív. Ovšem tím jsem zřejmě vyčerpal veškeré své eńergetické zásoby pro svou schopnost pozornosti či drilu či jak a přestože byla neděle a tudíž pohoda, ke cvičení na kytaru už jsem se nějak nedostal - připomínám, že ten nátěr skutečně není zdaleka na celou neděli. Prostě mě přitáhne tu počítač, tu kafíčko, támhle smska, já nevim a neděle je v hajzlu
Přitom tu kytaru miluju ( a nebo jsem ji jen miloval dřív a teď už to jen ze zvyku říkám?)
nevím, jsem v tom dost zamotanej

kedarda » seven Joj
Tvrdý dril a sebezapření?

No, tyhle vlastnosti právě popisuji, že mi tak nějak schází - kdybych je měl po ruce, nepsal bych tady toto, co někteří posoudí jako triviální problém a trapas, že s tím vůbec lezu na veřejnost.
Ale jasně, že jednou za čas se k něčemu vzepřu, ale nikdy mi to nevydrží. Dobře, když to tak někdo má celý život a nevadí mu to na sobě, ok, je prostě jen líný, jenže mě to na sobě strašně vadí - překáží mi to v životě a znovu tedy: Je tu ta zajímavost, že jakmile se objeví vnější motivace v podobě osoby, ať už je to kdokoli, ale nejlépe to funguje u blízkých lidí, tak tento můj problém mizí a já jsem schopen jít klidně i cestami, které jsem již třeba dávno vzdal a racionálně usoudil, že to nezvládnu.
Z té tvé oné postele bohatých zkušeností bez potíží vyskočím, ale musí se jednat o zájem ještě někoho jiného než o mě, například o to, že mě čeká šéf v práci. Ale jakmile je tam jen trochu nějaká mezera, nechávající mi prostor - dejme tomu, že můj úžasný šéf je na mé příchody velký pohodář, ač jinak náročný puntičkář, tak ihned mohu začít mít se vstáváním problém. Prostě nade mnou nějak furt musí viset bič a nebo jiná vnější motivace. Zkrátka ten dril, sebekázeň... ale nejen to, prostě nějak schopnost sebemotivace.
Napsal bych to ještě takhle:
Dril přijmeš jako prostředek sebekázně, kterou použiješ, máš-li jasnou motivaci k tomu či onomu. A motivaci si vytvoříš jak? Jako by to byl žebříček, kde dril je nahoře, pod ním sebekázeň, pod ní motivace a pod ní?
Abych se choval jako ten sportovec, k tomu právě potřebuji tu sílu sebekázně a o tom píšu, že mi jaksi uniká, pokud jsem o samotě - což je nejspíš v pořádku, protože dokud si to nevyřeším o samotě, jsou ty vnější motivace vlastně nekonstruktivní, jen pomocné.
Já vím, že si tady koleduji o to, že mi někdo s chutí napíše, že prostě musím vstát a jít něco dělat a přestat si stěžovat, naprosto bych se nedivil, ale já v tom osobně žiju a nelíbí se mi, že to tak je a zkoušel jsem to změnit, ale místo, aby se to změnilo, je to spíš jakoby horší. A nebo není, jen mě to čím dál víc na sobě trápí.
Připadám si, že tady melu dokola samý blbosti - ještě chvilku a asi diskuzi smažu.
Začínám být triviálně trapnej.

Teď to po sobě čtu a jak vidím to o mezeře, nechávající mi prostor, tak mě teda ovšem napadá, že mám talent (jako opravdu neuvěřitelně bohatý talent) na vyhledávání sebemenších dalších flíčků ke skládání takového prostoru... a tenhle talent tedy jede bez nejmenšího zádrhele na plné obrátky - aspoň něco teda funguje

kedarda » mikiduc Rodina ve smyslu syn a okolí ve smyslu zaměstnavatel (jiná rodina a okolí nejsou)- není problém - já jsem tu hovořil o těch aktivitách, které jsou z větší části na mé svobodné vůli - tam tedy potíž mám.
S tím, co je nutné a to je většina toho, co se dotýká ostatních lidí kolem, s tím větší potíže nemám.
Chtěl jsem v úvodu vyjádřit, že pokud mé aktivity míří k nějakému přímému propojení s energií někoho dalšího, nemám překážek, ba naopak. Mě se ne a nejde odhodlat k tomu, co mám udělat sám od sebe spíš tak pro sebe. Dojet do práce je bezpodmínečně nutné, takže ok a udělat pro syna něco, co jsem slíbil apod, či se mu nějak věnovat - není prostě problém, naopak radost. Takže rodina dobrý - i když jak se to vezme...
Já prostě dojedu do práce a zůstávám i přesčas, lze-li, chodím o víkendech na brigády, to prostě musím a tak s tím potíž nemám, leč přesto nevyužívám svou energii a čas tak dobře jak by se dalo a proto se pohybuji ekonomicky na hraně, tedy přežiji v pohodě, ale už nezbyde třeba na dovolenou se synem či abych mu koupil motorku apod.
Co myslím tím "nevyužívám energii dobře"? Umím vyrobit spoustu hezkých věcí, jenže je nedovedu prodat (teď jsem se například čerstvě nechal z blbosti okrást), tedy ani si udělat stránky - pokoušel jsem se vícekrát, ale logika tvůrců stránek zdarma je na mě nějaká složitá, prostě to nedám (asi bych musel zapojit mozek nějak víc než je nutné, hmm) a na stránky za peníze nejsou zase ty peníze. Pes jitrničku sežral...

seven » kedarda Máš pravdu, může to být skutečně nemoc psychického rázu (třeba únavový syndrom nebo jisté "vyhoření"). Ale mám pocit, že to není Tvůj případ.

Celkem bych věřil tomu, že Ti chybí energie, která se samozřejmně v jistém období života může znovu objevit. Je ale pravda, že mám taky bohaté zkušenosti, když člověk leží na posteli a přemýšlí, zda jakákoliv činnost má vůbec nějaký smysl. Zpětně ale vidím, že jediná cesta je prostě vstát a jít dál i když je každý pohyb a činnost naprosto mentálně vyčerpávající a nesmylně automatický pouze s vírou , že jednou bude líp. Myslím, že jsi ve fázi, kdy tomu "lip" podvědomně sám nevěříš a proto hledáš "externí" povzbuzení, že jednou příjde něco, co situaci změní. To potvrzení, ale musíš hledat především uvnitř sebe.

Má rada zní, dokud tu vnitřní sílu v sobě znovu nenajdeš, chovej se třeba jako sportovec trénující na vrcholnou akci svého života. Tvrdý dril a sebezapření který v dané chvíli nedává smysl se jednou až přijde čas bohatě zůročí. Přestaň se považovat za automat, ale buď člověkem, který se snaží prodírat vpřed momentálním bahnem života, které je jeho nedílnou součástí. Nejsi jediný s tímto problémem. Pokud staviš dům, musíš vybudovat základy. A to je hodně práce, která není příjemná a zdánlivě neviditelná. Budeš-li aktivní (třeba i rozbouráním stereotypů), jednou až příjde čas a vše se najednou v dobré obrátí uvidíš, že je to hlavně díky tomu, že jsi první kroky udělal právě teď.

mikiduc » kedarda A jak Tvůj postoj přijímá rodina, okolí?

kedarda » seven Žádné "promiň" - naprosto správně, chápu to, rozumím - "jen výmluvy". Ale když kvůli těm, výmluvám nakonec úplně přestáváš žít svůj život a je z tebe automat na topení, aby ti nebylo zima, automat na vaření, abys neměl hlad, automat na práci, abys na to všechno vůbec měl, tak už to nejsou asi "jen" výmluvy, ale je to svého druhu také nemoc, o níž prostě doufám, že na ní něco existuje. Nechci být jen automat, chci do toho vstoupit svou vůlí, jenže to se ne a nedaří. A takové to "jít a prostě to udělat" ... ne, nefunguje to, já jednou za čas tuhle zářnou sílu mám, ale nic se tím nezmění, při první příležitosti (ihned vzápětí) to celé spadne tam, kde to bylo předtím.

Habakukk » kedarda Já tomu říkám pasivita, nebo lenost a setkávám se s tím minutu po minutě. Mohlo by to být způsobeno pocitem naplnění minulosti a zároveň domněním, že už nic víc člověk dokázat nechce nebo nepotřebuje. nevím, jak to přesně vyjádřit.
Určitě to též v mnohém souvisí s bloky z minulosti. Zatím jsem si to nijak blíže nesrovnal, mám mnoho starostí v pracovním a rodinném životě, na duchovní růst mi zbývá minimum času, nemluvě o energii, kterou nemám nazbyt....
Hauuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Madahi, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
http://masaze-dana.cz/blog/…

seven » kedarda Vždycky si vzpomenu jak mně jednou někdo řekl na námitku , že to nejde - "Nechodí akorát malé děti"

Těžko říct, jak přesně nastartovat pohyb vpřed (možná budeš mít více chuti v období které tady už bylo zmíněno), ale zdůrazňování pocitu, že něco nejde je brzdou samo o sobě. Pokud cítíš , že sebou nic nechceš dělat tak ze sebou nic nedělej a nech život plynout a neřeš to. Myslím ale, že máš vnitřní touhu jít nějakou podle tebe správnou cestou, tak to prostě začni dělat (i když píšeš, že tohle slyšet nechceš). Jít ven se synem stavět domečky z mechu nemohou pouze ti, kdož jsou trvale upoutaní na lůžko (či jinak nemocní). Ostatní si prostě hledají jen výmluvy. Promiň

kedarda » Amenti a výpadek spojení vyššího já a přizpůsobování se okolí - nevypadá to úplně na první pohled, že by to přímo souviselo, ale ANO - cítím, že tohle s tím souvisí a hned mne napadají konkrétné obrazy ze života - co víš o výpadku spojení s vyšším já? Doslovně to asi nejde, to bychom umřeli nebo se zbláznili, ale nějaký ekvivalent tohoto určitě existuje. Zažilas to? Zažíváš to?

kedarda » Samanthaa Vím, že to tak lze vidět. Jen tedy klinický obraz deprese je obecně "bezdůvodný": Já, pokud zrovna propadám něčemu, co by šlo nazvat depresí, mám vždy dost přesně vyjádřitelné důvody - od peněz až po vztahy.
Jenže zatímco normálního chlapa by stav bez peněz asi vyhnal na brigádu apod, tak já propadnu beznaději a nejsem schopen akce a všude vidím jen překážky. Jako by nedospělé dítě mělo jen chlapa hrát a když přijde na lámání chleba, jen se sesype...

kedarda » mikiduc Ani jsi nechtěla a krásně jsi přišla vrátit diskuzi přesně tam, kde jsem ji chtěl od začátku mít - totiž tvořit svou přítomnost - aktivně utvářet, být schopen těch kroků, přestat se opírat o pomyslnou pomoc zvenčí a začít konečně zevnitř něco dělat - JO: Co s tím, když přesně tohle nejde?

kedarda » Amenti Nejen nevadí, ale dokonce se mi zdá, že ses napojila velmi podobně jako Madahi, ač popisuješ vlastně svoje zkušenosti.
Jen v jediném to nesedí - neprožívám to jako období, ale už to trvá mnoho let, kdy se to zhoršuje a zhoršuje a nějak mě to tlačí do kouta, v němž se jakoby chce, abych už teda něco udělal a já teda někdy i něco udělám, ale rozhřešení nepřichází, musel bych umět přijmout nějaké trvalé rozhodnutí a pravidelné akci dle jakéhosi řádu či co a to se mi zdá absolutně nad moje síly.
Trvá to mnoho let a víceméně naleznu stopy téhož i v nejdávnější své minulosti - jakousi paralyzovanou neschopnost vyjít sám sobě vstříc i v nejobyčejnějších věcech

kedarda » Habakukk Přesně - jenže kdykoli se přiblížím nějaké zdánlivé možnosti prudké změny, např. alter. terapie nebo nějaké přikročení k jakési pomyslné osobní hranici, aktivuje se cosi jako nějaká energetická "záklopka", která mi to ne a ne a nedovolí a vrhne mě to zpátky.

kedarda » petamar Myslím, že právě tohle řeší astrologové a jiní odedávna - osud a svobodná vůle se nevylučují, obojí je tady nějak současně. Vesmír a život se skládají prostě z paradoxů. Ostatně nikde není napsáno, že taková energetická mapa se nezmění například už jen ve chvíli, kdy se její předpoklad dozvím.
Jinak Tomáš Klus dobrý - takhle se na to dá pěkně dívat ve chvíli, kdy jsi na té druhé, pozitivnější straně

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Samanthaa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Hmm, prokrastinace ? ne, je to první stadium deprese na vzestupu do dvojky, jako z učebnice :-)

SLUNOVRAT
přikláním se k meditaci jako Petamar
http://youtu.be/GdBIypdCQm4

zkus být sám se sebou.

Najdise.cz » kedarda Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele petamar, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nebýt sám sebou ve mně vyvolává pocit, že člověk po celý život dělá to, co chtějí Ti druzí, jak doma, tak v zaměstnání, všude a své „vlastní radosti“ přenechává druhým. Vím, že to není ten hlavní problém o kterém jsi napsal. Ten problém je asi úplně někde jinde. Často je k slyšení u starých lidí. „ Mě už na tom světě nic nebaví, všechno mě bolí, nemám žádný smysl života, jsem stále nešťastný (důvod se vždy najde)…“ Vypadá to, že máš podobné problémy a to se kolem tebe nic tak pozoruhodného neděje, jako třeba u lidí, kteří na Ukrajině, nebo někde jinde, kde se válčí a lidé tam jsou v neustálém napětí. Ten tvůj problém má docela dost lidí a to ne jen lidé v pokročilejším věku. Bohužel, náš život probíhá v neustálém napětí a převážnou část dne prožíváme v Betě! Beta, to je Big problem! Pokud se na něco zaměříme a všechno ostatní vyloučíme, zvýší se tep, tlak, krev jde do svalů a my jsme připraveni na boj, odchází naše citová vřelost, soustřeďujeme se jen na sebe, přichází vyhořelost, stres, deprese a není žádná vůle tuto skutečnost převrátit - změnit. Náš mozek – počítač (program) se naučil takto pracovat. Jsme neustále v objetí naší zúžené pozornosti - telefon, televize, sledování internetu…, to má vliv na náš tělesný stav a psychiku. Odpočineme si jen při spánku (Theta), kde se v mozku vytváří serotonin, který ovlivňuje bolest, nebo dobrou náladu. Pokud chodíš pozdě spát, jako já, tak to může naopak snižovat přísun serotoninu. Ideálním stavem je být přes den v Alfě, jako naši předci - relaxujeme, omlazujeme mozek, jsme v pohodě. Nevím, zda ti tento jiný pohled na události, které občas prožíváš je k něčemu prospěšný. Dobrá je meditace, která vyčistí „řadu věcí“ a nás postaví na nohy. Tak jupíííí do života

Habakukk » kedarda Bezpochyby by ten román nuda nebyl. Mimo to, 90% Vašich "problémů" bych směle označil i za své, bojovat s nimi je jako se sápat na zeď, a to naznačuje, že by to chtělo prudkou změnu...Otevřít oči a jít jinudy

Najdise.cz » kedarda Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ono v tom co jsem napsala nebyl tolik podstatný ten smutek,protože ve skutečnosti nemůžu vědět jak se cítíš,to víš jen ty.Jen to tak na mě dýchlo smutkem,nebo možná spíš jakýmsi zklamáním, že bys to asi chtěl jinak, ale vlastně na druhou stranu tě vlastně nic nenutí a tak se v tom plácáš.
Právě to nadšení, jít udělat něco se synem, mi přišlo podstatné. A zbytek už jsem napsala v předešlém příspěvku.
A s tím, že se snažíš udělat všechno jakmile je s tebou, to třeba není snaha se mu podvědomě vyhnout, ale snaha ukázat mu, že má šikovného tátu.
Manžel to tak dělá léta se synem z prvního manželství.Když k nám přijede, tak pracuje ještě víc, než běžně.Možná ho i uklidňuje to, že se s ním vidí, má z toho dobrý pocit, že je s ním a tak naskočí energie.Ale teď si udělali takový rituál, jelikož synek už je téměř dospělý muž, že si spolu vždycky někam vyšlápnou, na pořádnou tůru, dají si do těla a proberou cestou všechny svoje radosti i chmury.Tedy našli způsob, jak jim spolu může být hezky.Nebylo to tak vždycky, hledali se dlouho.
Ale to jsem asi dost odbočila, ale tvá situace mi to nějak hodila do hlavy a tak je to tu.

Najdise.cz » kedarda Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele petamar, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nemohu si pomoci, ale musím to dát , protože Tomáš Klus je skvělej!

...Věř však ty, synu člověka,
žes nedílná součást příběhu.
Ty jsi já, jako já Tebou jsem,
společná je nám planeta Zem.

Ničeho nelituj, život co máš je Tvůj,
žij a měj rád co je.
Nechť Srdce se rozbijí
Láskou, tak přijmi jí.
Cítíš, jak jsi napojen, jak jsi napojen,
přes všechny pochyby, život je krásný.
Jsi napojen a Svět je Tvá továrna na sny.

seven » kedarda Člověk asi musí občas umět vypnout mozek i uvažování a jednat trochu jako stroj. Spousta lidí se asi obecně rádo utápí v lítosti a negativních věcech (zvláště když okolnosti napomáhají). Mávat křídly a letět nahoru vyžaduje hodně úsilí, padat dolů jak kámen vlastně nevyžaduje vůbec nic. Někdy mně to lehce ve formě jisté beznaděje postihuje taky a v takovou chvíli je nejlepší nad ničím nemeditovat jít vynést ten koberec, řezat dříví, aby se ten "temný čas" alespoň nějak smysluplně využil

Najdise.cz » kedarda Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele petamar, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Milý Kedardo,
to co jsem psal, to jsem reagoval na Madahi. U Tebe nevím jaké máš konkrétní problém, tak je těžké se vyjadřovat ke konkrétnímu problému. Madahi má dar, že je schopna určité věci svým vnitřním zrakem vidět. Víš, proč většina předpovědí nevyjde? Protože daná předpověď je jedna z mnoha možností, to je ta, když zůstaneš na místě a v klidu čekat. Víš proč není dobré chodit ke kartářce, jasnovidce, apod.? (je to můj názor) Protože, chtě-nechtě ti je vložen do hlavy program a ty na něj reaguješ, hmm, ať je to jak je r. 2016 je záruka, že to vyjde. Vím, jak někteří lidé reagují na tyto předpovědi, někdy to udělá víc problému než užitku. Mám dceru, která se také tomu věnuje…
Jsme plně zodpovědní za svůj život a je velice důležité, snad nejdůležitější, neuvažovat o problémech, tím posiluji realitu „informačního pole“. Náš svět je složen z myšlenek a my v něm můžeme úplně všechno. To nám nikdo neřekl.
„Přes všechny pochyby Život je krásný. Jsi napojen a Svět je tvá továrna na sny.“ (Tomáš Klus)