Zabij naději, než zabije ona tebe - Diskuze a zkušenosti

ži.va » Loen hmmm, asi tě pobírám, ale ještě trochu jinak...ale nemám dnes kapacitu to vyjádřit slovy...třeba někdy...

Loen » ži.va Ok - akademické okénko speciálně pro tebe...

Prostě jsem si uvědomila, že to, co považujeme za nezbytné k žití - naději (jako něco, v co doufáme, něco co není součástí "reality", ale my si říkáme "zatím" - a doufáme v něco... a to něco je naše představa, náš konstrukt...) nás vlastně tak trochu ničí... ze začátku je to opojné a příjemnější než pravda... (respektive naději stavíme do role jakési potenciální pravdy) ale ve výsledku je to na prd... je to prostě určitá forma iluze (naší představy) sofistikovaně zabalená do něčeho vznešeného, až to vnímáme naprosto opačně...

Hlavně jsem tu naději úzce propojila s tou intuicí... intuice a různé indície kolem nás upozorňují na nějakou skutečnost, ale není to skutečnost, kterou jsme si vysnili, proto často tu intuici bagatelizujeme jako paranoiu (samozřejmě i z ryzí intuice lze šmahem právě pomocí racia paranoiu vytvořit... ale to už je jiná) nebo nepravdu... a to je z toho důvodu, že ta naděje (v to, co jsme si vysnili, co si přejeme... atd...) je nám milejší... ale jen z počátku... a v tom je ten háček...

Tím nechci říkat, že zbavení se naděje znamená něco jako depresi - pro někoho možná - ale já to vnímám naopak spíš jako osvobození...

Ale musím to nechat ještě nějak uležet... sem dnes byla mentálně nějak moc plodná

Pokusila sem se vyjádřit jak to jen šlo srozumitelně... ale sou to jen slova no...

ži.va a mluvíš o naději nebo o iluzích?

srovnej si tyhle dva pojmy, nebo je zde aspoň víc definuj...