O závisti bez závisti, aneb věčné téma - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Samanthaa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Aha, již rozumím. S odkazem na bílou a černou závist, já bych bílou nazvala tužba : "chtěl bych". To je potom v pořádku

kocour_mivik (* 5.1.1962)
Muž

Zdravím všechny spolunajdisáky a
s potěšením zjišťuji, že semínko zaseté na tomto fóru začíná utěšně růst a rozvíjet se do krásy. Děkuji panu Svenovi za poznatek, o lidksé závisti. Neodvážil jsem se do svého provního příspěvku, otvírajícího celou diskuzi
vložit větu o tom, že závist je přirozenou byť ne příliš dobrou, reakcí lidského ega při jeho konfrontaci s realitou.
Přeji všem krásný den
Váš stále více oddanější
Kocour_Mivik

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Závist je rezignace na vlastní možnosti.

T

A ještě takhle:

"Neutrácej zbytek svého života přemýšlením o jiných (tím se jen připravuješ o možnost jiné činnosti): tedy všelijakým hloubáním o tom, co ten nebo onen dělá a proč asi, co mluví a o čem přemýšlí a co asi má za lubem, a o jiných takových věcech, které způsobují, že se uchyluješ od sledování své vlastní vůdčí části. Dlužno tedy vyloučit z řady našich představ i všechno jalové, jmenovitě pak všetečnost."

Marcus Aurelius

* * *

betule (* 30.4.1975)
Žena

Zdravím všechny,

vrátila jsem se sem po několika letech a dovoluji si něco málo připsat

Závist je divná vlastnost. Připadá mi a možná se pletu, že nejvíce závidí lidé, kteří se nenaučili žít sami se sebou ... ono hlavně hodně často myslím není co závidět, podíváme li se jen malinko pod povrch.

Závist je volání o pomoc, bez uvědomění si, že pomoc je uvnitř v nás samých.

kocour_mivik (* 5.1.1962)
Muž

I když odpovídám jen uživateli Agryll moje poděkování patří všem, kteří tuto diskuzi úspěšně rozvíjí, měl jsem pocit, že se dostává na okraj zájmu a stává se tím neaktuální, ještě jednou velký Dík !!

Najdise.cz (Systémová zpráva)

- Příspěvek byl smazán -

Najdise.cz (Systémová zpráva)

- Příspěvek byl smazán -

kocour_mivik (* 5.1.1962)
Muž

V tomto kontextu první věta zní jako mírně cynický výsměch. Všechno má svůj význam, význam této kolekce handicapů má jediný logický výsledek nenávist sám k sobě a ke svému okolí

kocour_mivik (* 5.1.1962)
Muž

Souzním s vámi, spousta lidí, přiznám se že se to stává občas i mě, tímto uměním nedisponuje. Jenže například jak má sám se sebou žít člověk, který v ničem nevyniká, všchno mu jde těžko, je pomalý v myšleníní a chápání, koktá a k tomu všemu třeba není ani fyzicky hezký, navíc nešikovný a neobratný. Jemu nablízku ovšem žije vrstevník, který má vše co tomuto človíčkovi bylo odepřeno. Ptám se, není onen nešťastník k závisti dohnaný ?
Nejen k závisti, přidává se k ní ještě její sestra neávist a strýček zoufalství. Jaká je v tomto případě pomoc uvnitř jeho samého ?
Hlavně v čem ? Nepřipadá vám tvrzení o vnitřní pomoci jako cynickým výsměchem ?
Nejedná se o můj případ, je to jen zobecnění několika zpovědí na nejrůznějšícch diskuzních fórech.

Muse (* 8.8.1989)
Žena

Nevěřím tomu,že ten člověk nemá jediné pozitivum.Musí v něčem vynikat,jen to není schopný vidět.Může to být třeba empatie,soucit.Neznám člověka který by měl jen samé mínusy.Ještě jsem se nesetkala s člověkem který by měl vše super ve všech směrech.Lidi se prostě nechlubí se svými zklamáními i když naoko vypadají jako úspěšní.Možná bych mu zkusila poradit,aby se podíval na lidi kteří mají nějaký handicap a přesto se nevzdali a bojovali.Určitě se dá s koktáním něco dělat,a myslím si že to je zapříčiněné hlavně psychikou (nevěří si,podceňuje se,pak se přidá logicky ještě koktání).A kdo určuje lidská měřítka krásy? Vždyť je to strašně pomíjivé.Ať se zkusí nesrovnávat se s těma kteří mají dle jeho názoru víc,nikdy neví čím to bylo vykoupeno.Zkusit se zaměřit na sebe,hledat pozitiva,a začít se přijímat to je cesta.

kocour_mivik (* 5.1.1962)
Muž

Pozitivum o kterém mluvíš, nemůže vyrovnat souhrn negativ proti tomu postavených a dívat se na lidi kteří mají handicap je falešná cesta.
Pomíjivé to všechno je, ale pomíjivý je i lidský život. Upozornil jsem na soubor handicapů, které jako soubor, zdůrazňuji jsou příliš těžkým břemenem, člověk je nucen srovnávat se a na základě toho vynáší soudy, možná náhlé, možná nespravedlivé a to srovnání je celkem přirozený proces. Ptá se logicky, proč on a proč já.
Tímto způsobem se vidí a je to celkem přirozené a ty handicapované sem netahej, to je jiná úroveň a jiný svět.Proč bojovat s handicapem, proč jej neodstranit vykořenit, vykořenit to co mi ničí duši, co mě ponižuje a uráží, co mě dělá méněcenným a co mě nutí se nenávidět. Nenávist k ničemu pozitivnímu nevede, nebo snad ano ?

kocour_mivik (* 5.1.1962)
Muž

Souzním s vámi, spousta lidí, přiznám se že se to stává občas i mě, tímto uměním nedisponuje. Jenže například jak má sám se sebou žít člověk, který v ničem nevyniká, všchno mu jde těžko, je pomalý v myšleníní a chápání, koktá a k tomu všemu třeba není ani fyzicky hezký, navíc nešikovný a neobratný. Jemu nablízku ovšem žije vrstevník, který má vše co tomuto človíčkovi bylo odepřeno. Ptám se, není onen nešťastník k závisti dohnaný ?
Nejen k závisti, přidává se k ní ještě její sestra neávist a strýček zoufalství. Jaká je v tomto případě pomoc uvnitř jeho samého ?
Hlavně v čem ? Nepřipadá vám tvrzení o vnitřní pomoci jako cynickým výsměchem ?
Nejedná se o můj případ, je to jen zobecnění několika zpovědí na nejrůznějšícch diskuzních fórech.

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Hned zkraje předesílám, že nemám v úmyslu polemizovat s Abdrushinem, ale autorem článku. Článek jako takový v mých očích nemá valnou hodnotu. Autor naléhá (možná trochu křečovitě a násilně) na okolní svět, aby přijal jeho hodnotový systém a on se v něm (aniž by na sobě musel cokoli měnit) nemusel cítit tak osaměle.

Svým neustálým poukazováním na domýšlivost a ješitnost autor zjevně účtuje (k tomu dlouhodobě a nepříliš úspěšně) s vlastními stíny. Rovněž rozum (natož pak intelekt!) zde není ve veliké oblibě - rozum, coby spolehlivá pojistka proti fanatismu - a naproti tomu je zde vyzdvihován jakýsi Cit s velkým Cé (to zřejmě proto, kdyby někdo chtěl postřehnout, že z autorových slov moc citu nevyzařuje; může tak okamžitě odkázat na ono velké C, které není určeno pro svět malicherných pozemských rozumářů)

Dále je pozoruhodné, že schopnost laskavé a vlídné mezilidské interakce (k níž patří i schopnost předat myšlenku tak, aniž by to budilo odpor) je degradována na "podkuřování lidské ješitnosti". Takovýto postoj pramení ze strachu vykročit lidem alespoň trochu vstříc ať jsou jací jsou (a možná zjistit, že se od nich ve svých slabostech až tak neliším), ale také z prosté (ha!) závisti , vůči těm, kteří mají od narození nebo si časem osvojili tento dar.

Dále se dočítáme, že všechno, o čem píší dnešní duchovní učitelé, už objevil Abdrushin. Obávám se však, že i to, co "objevil" Abdrushin, bylo z velké části objeveno už stovky, ne-li tisíce let před ním. Abdrushin je pouze interpret určitého pojetí Pravdy v určitém čase a určitém prostoru (byť velmi osobitý). Někomu se prostě líbí specifický sloh a formulace určitého typu, protože se u nich cítí dobře a bezpečně. Znám jednoho úspěšného a váženého pána, který s sebou na služebních cestách vozí knížku Kocour Mikeš a čte si jí před spaním (už přes padesát let). Dává mu to pocit pohody a integrity. Proč ne? Stejné je to s Poselstvím Grálu, ale i Biblí, Koránem, Marxovým Kapitálem, nebo Platónovým Symposion. Bez ohledu na to jak kvalitní jsou zmíněné knihy, ulpění na nich vytváří syndrom "Kocoura Mikeše". Kniha sama o sobě žádnou moc nemá. Je to člověk a jeho schopnost samostatně myslet, cítit, učit se a konat.

A na závěr mě napadl další citát z Marka Aurelia (takovej můj "Mikeš" ), který bych rád věnoval autorovi článku:

"I kdybys zlostí třeba puknul, lidé budou jednat stále stejně."