dítě po 40 roce - Diskuze a zkušenosti

janicka23 » Kačka-Helča no v dnešní době to asi není tak moc obvyklé, já vlastně taky nikoho neznám, kdo by měl po dlouhé době dítko se stejným partnerem, všechny maminy co znám mají dítko s jiným partnerem, ale na druhou stranu, právě mí známí lev a lvice, tak lvice by ještě jedno dítko chtěla, je stejně stará jako já a dvě děti mají, ona říká že lepšího chlapa by nikdy už nemohla potkat ani si nemohla lepšího přát než má, ale nejspíš jí to její lev nějak rozmluvil

Kačka-Helča » janicka23 dneska mě k tomu překvapilo vyprávění švagrové - čekají s bráchou třetí dítě a když se o těhotenství bavila s někým úplně neznámým - nedokázal pochopit, že všechny 3 má s jedním chlapem .... no, kde by hledala lepší příbuzenstvo, neee

janicka23 » Kačka-Helča děkuju to jsem ráda že to vnímáš povzbudivě, jinak pořád zjišťuju, že se člověk pořád učí, a objevuje věci nové, to kde udělal chyby, co mohl udělat jinak a líp, a taky jsem dlouhou dobu uvažovala nad tím, dát sem diskuzi na tohle téma, rodičovství v trochu vyšším věku, jak to prožívají a vnímají lidé, ať už mají větší děti a po víc letech další, a nebo je to pro ně v tomto věku poprvé

Kačka-Helča » janicka23 krásně a povzbudivě jsi to napsala, díky

janicka23 Nemám zkušenost po čtyřicátém roce, ale před čtyřicátým, třeba to nebude až takový rozdíl. Náročné to není, je to jiné a světe div se, lepší než před lety, jiné ve všech směrech, od těhotenství, naprosto bez nepříjemných pocitů, se silnou vazbou a komunikací s dítětem od samého počátku, bez a omdlévání jako před lety, přes porod, neporovnatelně, ale úplně neporovnatelně lepší, myslím že starší ženy si mateřství více užívají, více si ho váží, že ještě mohou ten zázrak mít dítě prožívat, anebo ho prožívají ve vyšším věku poprvé a také si toho hodně váží, a vychutnávají si každý zázračný den prožitý se svým dítětem, myslím že záleží na tom jak se žena cítí, zdravotně, jestli se cítí dobře že na to má a dítě chce, tak si myslím že si mateřství velmi vychutná, vím že je to individuální, každý to má jinak, někdo si to neužije a nevychutná, záleží na každém člověku, osobnosti, co chce a jak to má nastavené. My třeba s malou na hřišti se honíme, blbneme, běháme, malá se směje, vymýšlíme pořád něco jiného a užijeme si to tam i když tam jsme samy, ať na písku nebo na dětských atrakcích nebo při honění se, házení míčem, malování na zem atd. pokaždé jinak, a vídám někdy maminky tak dvacet pět let, jak vypustí své rokapůlleté děti, usednou na lavičku a vykládají si, když některé dítko poodběhne, jdou pro něj a hubují je ať si hrají samy a neotravují je, ať nemusí za nimi chodit. Vím že být doma s dítětem je náročné i na psychiku a úplně chápu potřebu si s někým popovídat dospělým, ne jen se svým dítětem. Je to pro mě i signálem, že je nutné myslet také na sebe, protože jsem dlouhou dobu myslela jen na druhé a starala se o pohodlí druhých a sebe vynechávala, že teď také já potřebuji pohodlí, péči a vše ostatní co jsem dávala jen druhým, abych byla v dobré kondici a zdravá atd. Můj táta se narodil jeho mamince v 42 letech, je zdravý a zdraví si zhoršil jen svou vinou, a , další známý své mamince v 39 a taky je zdravý, a zase si zdraví ničí svou vinou, a dřív přejídáním děda byl ze sedmi kluků, nejmladší z nich se narodil mamince už po čtyřicítce a byl celý život bez problémů a úplně zdravý. Kamarádka má první dítě v 35 a moc si to užívá, je moc šťastná. Znám několik lidí před nebo po čtyřicítce, kteří už nechtějí dítě, že už jsou zvyklí na svoje pohodlí, neumí si představit k dítěti vstávat atd, většinou už mají starší děti. Každý je prostě jiný.