Vychylování váhy hmotnosti; úbytek x příbývání a souvislosti - Diskuze a zkušenosti

Ameliee » alassea taky vytušuji, že to má co dělat s přijetím nejen sebe sama, ale vůbec toho, co bylo..to ano, jenže já se k tomu potřebuju dostat "blíž", já to mám totiž taky jako v mlze, nevidím tu skutečnost, prostě nějaká podivná iluze, a nebo jestli to nemám vidět...no, už nevím - každopádně, já jsem zase krátkozraká a to od 10 let... ..(ono těch souvislostí je fakt hodně)

nj, bojování...jako bych slyšela sebe, však to byla velká část mého života, potřeba bojovat ...no, je toho hodně...já ti ali rozumím...
ano, ano, tu terapii jsi uváděla, podívám se, díky ti za inspiraci
děkuju ještě jednou za tvé sdílení, tobě taky ať to všecko dopadne nejlíp pro tebe a taky i pro synka..a vůbec

alassea » Ameliee veľa krát som čítala,že všetko si pýta naše prijatie.
Aj keď je to nejaká veľmi bolestná situácia,tak ju máme prijať...niečo nám zrkadlí,a to niečo v sebe máme prijať ,v mojom ponímaní je to momentálne nebojovať,učím sa tým dôvere a pokore.
Ale stále mám pocit,akoby som mala hmlu pred očami-a aj vo fyzickej rovine-začínam zle vidieť nablízko,akoby sa lepšie zameriavam /zaostrujem/ na veci,čo sú ďalej odo mňa /iní ľudia,budúcnosť?/ ako na to,čo mi je najbližšie-teda ja.Možno sa len snažím o nadhľad
ale my na to dôjdeme Am určite
/ako som už spomínala tú kraniosakrálnu terapiu /spomínala som ju vôbec? :63:/,tá mi teraz dáva dosť-čo sa týka súvislostí...držím ti /aj ostatným/

Ameliee » alassea nj, ono ten pocit bezpečí je svým způsobem iluze, resp. v dospělosti, když je človek dítětem, tak to je bazální potřeba, která když není naplněna, táhne se s tebou. Ale jinak ano, taky si uvědomuju, že prostě pocit bezpečí vychází z tama uvnitř nás a že o tom to je, ale jak je to právě s tím, že jsi jej nenabyla v dětství??
jsem v tom nějako zamotáná, al...jako ano, to rozhodnutí ke změně je důležitý, ale stejně si říkám, že je potřeba pochopit to minulé, aby nás to pustilo dál..

noo, tak tfuj, tfuj, aby ta vůle dorazila, ale podstný je tvůj pocit, že ti je prostě takhle dobře

alassea » Laki

alassea » Ameliee ono tie súvislosti môžu siahať až do ďalekej minulosti-myslím tá prapríčina a dostať sa nielen na povrch je ťažké /ale nie nemožné:/
tiež som rozmýšľala nad tým,či tá potreba bezpečia ale súčasne pocit,ktorý v poslednej dobe mávam-vzdať sa toho iluzórneho bezpečia - nesúvisí s mojim severným uzlom v Rybách-otvoriť brány ducha a vydať sa napospas dobrodružstvám života.Teda to samozrejme nie je príčina-ale možno tá príčina fakt nie je až tak dôležitá,stačí-ak sa pevne rozhodnem...
To priberanie mi vlastne nevadí-páčim sa sama sebe teraz viac ,len nemám vôľu na cvičenie, aby to všetko držalo pohromade

Ameliee » alassea ali, no tak právě ty souvislosti, já právě taky hodně intuitivně čerpám z knížek Zdenky Jordánové ...ale nejde mi to jít prostě hlouběji
No, asi to máme trochu podobně, i když příčina je jiná, ale vidím v tom podobnost. Já si právě ten pocit bezpečí uvědomuju až teď, resp. si dávám dohromady ty kousky jako celek. Nj, stres a taková ta ochrana před něčím (co stále nevím před čím se chránit) ve vztahu, určitě v tom budou hrát roli emoce a cit, který je víc než třeba kolikrát kontrolován. Hmm, možná chybění určitého puštění se, uvolnění.
Príma, že sis našla svoji cestu, jak k tomu dojít, tak ať se v tom daří
S tou obětí; myslím, že jsem si tenhle proces taky nevědomě prožívala, ale moc dobře už dneska vím, že to nikam nevede a že je potřeba pořádně do toho šlápnout. Ono jestli teď přibíráš, tak pokud to provází pocit pohody a právě toho bezpečí a vyrovnanosti se situací, tak je to v pořádku, problém by byl, kdyby člověk vnímal přibírání jako známku toho, že něco uvnitř neštimuje.

mikiduc » alassea Johááá, proto mamka vždycky říkala, že si ani nevšimla, jak jsem vyrostla Celý den v trapu po vesnici, v kravíně a kde kdo mě dal najíst venku

alassea » mikiduc ty si sa už tak narodila?

alassea nad týmto uvažujem v poslednej dobe stále-nad tými súvislosťami...asi nebudem vedieť byť v svojej odpovedi príliž konkrétna,asi aj preto,že mám problém zhmotniť myšlienky,aby boli zrozumiteľné.S váhou som nikdy nemala problém,až teraz okolo štyridsiatky -keď žijem sama.pritom potreba bezpečia je u mňa obrovská,aj potreba svojho priestoru v partnerstve,a aj z toho dôvodu som sa v partnerských zväzkoch cítila dosť...stresujúco.V poslednej dobe chodím na kraniosakrálnu terapiu-v podstate to neviem popísať-o čo tam ide,ale tak nejak som podvedome cítila,že je to pre mňa dobré-aj keď sa zo začiatku z môjho pohľadu nič nedialo.Teraz už cítim zmeny a veľmi sa mi páči tá terapeutka-je to múdra žena,mňa niečo napadne-čo sa v poslednej dobe udialo,tak o tom hovorím,niečo s čím sa neviem vyrovnať alebo ma zranilo a za jej pomoci sa mi to darí identifikovať-v čom je problém,a prečo tak reagujem.Na jej doporučenie som začala čítať knihy od Zdeňky Jordánovej a uvedomila som si,že už sa nemôžem stavať do role obete.Že už to nejde,klamala by som sama seba.Cítim sa oveľa viac seba - vedomá ,cítim,ako moje myšlienky ovplyvňujú realitu /napríklad konkrétne pri tej terapii to cítim,ako sa myšlienky prejavujú-okamžite-v tele/ ....áááááááááále v poslednej dobe priberám
tak Am,len bádaj a daj mi vedieť