Diskuze, Diskuzní fórum

kedarda » kolacek1x nemusí si být podobní. Jde o to, jestli to co říkáš, je nadsázka s humorem a láskou k otci nebo zda na něm něco doopravdy odmítáš. Jestli na něm něco odmítáš, je pouze otázkou času, kdy PŘESNĚ TO nalezneš u toho, kdo vůbec otce nepřipomíná.

kedarda » martazem krásná výjimko, budiž nám světlem

- přesně takového vztahu s rodičem bychom měli chtít v sobě dosáhnout i v případě, že nám velmi ublížil. Na sto procent toho možná dosáhnout nelze, ale jedině tudy vede cesta!
Vše ostatní je uraženost, touha po pomstě, morousství, zahořklost, manipulace atd

Někdo se zeptá, jak má milovat otce, který znásilňoval svou dceru. Nevím. Nevím, jak milovat matku, která dítě týrala. Ale sílu to dokázat v sobě máme. Nelze poradit JAK, to si musí najít každý sám, způsobů je mnoho.

kedarda » Pyrana Je těžké si to přiznat, ale s odstupem času musím říci, že si partnerky hledám podle matky. Tak strašně moc nechci prožívat to, co s matkou, že mi přesně takové ženy přijdou bezpečně do cesty.
Vyhnout se tomu nelze. Musí se tím projít. Je nutné tu skutečnost přijmout a to, co mě na rodiči děsí, nesmím odmítat. Dokud to odmítám, vždy se to na 100% objeví v dalším vztahu. Musím se snažit matku pochopit. I ona stejně jako tvůj otec to měli těžké a lépe to neuměli.
Ne, nemám to zmáknuté, také na tom dělám, je to to nejtěžší, co jsem kdy v životě řešil. Čím byl vztah s rodičem opačného pohlaví hrůzostrašnější, tím déle to trvá.
Polož si otázku: Jaký typ ubližování ti nejvíc vadí? PROČ ti to tak strašně vadí - co to v tobě je, že to nedokážeš na partnerovi přijmout? A neříkej, že to a to se prostě nedělá, nevysvětluj si, proč on se tak a tak chovat nemá. To dovede každý - i on to umí směrem k tobě. Ptej se, co ti vadí a proč. Proč ti to vadí? Co ti to ukazuje? Dovedeš si představit, že by to jiné ženě tak zásadně nevadilo? Jaká by musela být?
Jestliže ti chodí do života stále stejní partneři, připomínající otce, má to důvod a ten není v partnerovi. Pokud to chceš fakt změnit, musíš k sobě být nesmlouvavá

kedarda » Brid Hopki Vážení a milí spoludiskutující!

Došlo mi pár soukromých vzkazů, nebudu na ně odpovídat zvlášť.
Má básnička byla nejen příspěvkem, ale také odpovědí na příspěvek RojIvky, která mi v současné době pomáhá zpracovávat ty mé strachy.

Jakmile nemiluji, bojím se
Mám-li strach, nemiluji

Mít strach milovat či ještě hůř mít strach, že nebudu milován a nebo se bát, že nebudu milován TAK, jak si myslím, že potřebuji, že si zasloužím...

Láska je dar a současně schopnost. Dary dostáváme a schopnosti musí být teprve pracně získávány. Jako dar je to něco, za co máme být vděčni a jako schopnost: je naší příležitostí se ji celoživotně učit rozvíjet.

Nemluvme jen o lásce erotické, partnerské. Nelze skutečně milovat partnera a přitom nemilovat život, sebe, vesmír atd a naopak či jinak. Kdo opravdu miluje zvířata, dovede milovat i sebe atd. Je mnoho druhů lásky, ale pořád je to jedna a tatáž schopnost.

Jen je tu ten pitomý strach, který ze schopnosti cítit a prožívat lásku ukrajuje, neboť je její odvrácenou polaritou. Strach vyplývá z naší poznané minulosti, kterou jsme možná prožili jako bolestnou zkušenost. Nechceme, aby se opakovala - bojíme se.
Možnost prožívat lásku je tu vždy jen v přítomnosti. Už jen rozdílnost těchto časů je konfliktní, což teprve, když přidáme naší mysl, která s tím vším rafinovaně dokáže zacházet a manipulovat. Dokáže manipulovat sama se sebou.

Schopnost milovat je to nejvyšší, co zde můžeme dělat. Milovat cokoli, kohokoli. Mít strach je ta nejlidštější potíž. Ještě si řekněme, že všechny strachy jsou odvozeny od strachu ze smrti...

Svůj strach na sobě nemáme rádi. Vše, co nám brání v lásce, nemáme rádi. Nemáme rádi nemít rádi. Všichni jsme stvořeni pro lásku. Jsme láska.
To jen strach, že tomu tak snad přeci jen možná není, nám brání se lásce plně otevřít. Já bych se přece snad i rád měl, ale co když mě nebudou mít rádi ostatní... A tak bojujeme se strachem, ale boj, to je to, co on chce. Bojem se strachem konflikt s ním roste. A tak strach posiluje sám sebe a my se postupně bojíme tolika věcí, až se bojíme lásky samé a tím se vzdáváme jediné účinné zbraně proti strachu - lásky.

Nezbývá než milovat svůj strach.

Nezbývá než milovat sám sebe - právě i se svou schopností se bát, se vším špatným, co o sobě tajně víme.
Protože to máme všichni stejně: bojíme se, že nejsme pro ostatní dost dobří, že nás nebudou mít rádi. Žijeme-li tento strach, chca necha to vyzařujeme, posilujeme strach ostatních a strach našeho okolí přiživuje zpětně zase ten náš.

Milovat svůj strach, milovat sám sebe i se svými chybami... no jo, je to taková fráze, že, ale jen do chvíle, než nás strach strach a touha milovat dožene k intenzivnímu hledání: Co s tím.

Ta fráze MILOVAT SÁM SEBE je dokonalá. Nechť tomu věří i ti, jimž to zní plytce.
Jsem dost dobrý pro všechny okolo, neboť jsem dost dobrý sám pro sebe. Ano, vím o sobě neskutečné hrůzy (kdyby jste jen věděli - ach ten můj strach), ale také tím vím, že i Vy to máte stejně. A tak si odpouštím a věřím, že jsem přijatelný, milovatelný. Dokážu odpustit své matce, která mne týrala, dokážu odpustit ženě, která mne ponížila, odkopla, kamarádovi, který se na mě vykašlal, dokážu odpustit sám sobě. Mé chyby nejsou horší než ty vaše. Podléhám mnoha nízkostem a má minulost, jéje... ano, ublížil jsem. Samozřejmě ze strachu! To, co je ve mě nízkého, je tak lidské...

Mám se rád. Vy mě nemusíte mít rádi. Má láska k sobě, k životu, je tak silná, že unese třeba i něčí strach, že on to nezvládne a že já tu jen hraju divadlo, pózu a že mu nabízím jen ubohou frázi. Unesu i vaši nelásku. A každý z Vás také. Když se každý dokážeme milovat sám sebe i s chybami, i se strachem z odmítnutí a to už je jedno s čím - prostě milovat sám sebe.

Říkali mi \"měj se rád\" a nevěděl jsem jak. Tak jsem to zkoušel doslova. Pečoval jsem o sebe a dopřával si milé, krásné věci, jídlo, okamžiky. A když nebyl nikdo, kdo by se mne dotýkal, dotýkal jsem se sám sebe. Kdo je fakt v úzkých, neváhejte se pohladit. Nebudete trapní. To vám šeptá jen strach.

Kdo je zoufalý z nelásky, ať začne třeba takto primitivně. Pohlaďte se a řekněte sami sobě: Mám se rád. (Jo a věřte tomu...)

Říkali mi: \"Měj se rád\", ale neřekli jak. Hledal jsem a přidám: Měj se rád Teď a Tady.
Lásku tu nebyla a nebude. Je. To, co bude, je doufání, představa, očekávání, závislost. To, co bylo, je vzpomínka, trauma, nepřijetí.

Láska může existovat jen v tuto chvíli. Nikdy jindy.

Já jsem tu, teď a jsem pro lásku dokonale dokonalý. Mé chyby jsou jen v minulosti, vše špatné v mém srdci je pryč. V tuto chvíli je pouze tato chvíle a teď je tu láska. Přítomný okamžik.

V přítomném okamžiku nedokáže existovat strach z budoucnosti, výčitky minulosti atd.
Kdo má strach, že jsou to jen kecy, že to nefunguje, není tu v přítomném okamžiku, podléhá stále svému strachu a ten mu bere možnost milovat.

Jsem tu teď a tady. Kašlu na to, že to, co píšu, se bude někomu líbit a jiný mne odsoudí. Já to píšu rád. Baví mě to. Mám radost tady z těch smajlíků, z toho svého ťukání do klávesnice. Když se to bude líbit, potěší mě to. Třeba mě leckdo odsoudí jako manipulátora nebo že jsem to opsal apod. Pak mě to možná zarmoutí. Teď je mi to jedno! Teď mě to baví! Teď mám radost. Protože jedině teď...

Bát se lásky, o lásku, je cesta do pekel. Milovat (neodmítat - přijímat) třeba i svůj svůj strach... myslím, že je jediná cesta, jak nalézt celou svou schopnost milovat.

Miluji svůj strach. Posílám tomu sráčovi kupu pusinek.

kedarda » roj.ivka - \\\"Života bez lásky že nejvíc se bojíš\\\"
- \\\"Láska strach nezná\\\"


ZPOVĚĎ
Dotkla se strachu
zpověď lásky
Strach nemít lásku
je strach se bát

Jak tahat strachu
láskou za provázky
Jak střihnout lásce
před strachem na kabát?

Lásce Láskou? Odvahou? Vírou?
Přijetím krve? Bolestí? Sírou?

Milovat v ohni či jatý na stožáru
mít radost v louži, z níž okraj nevidět
Když je srdce nakreslené na ožehlém cáru
jak si zamilovat svět?

Klademe lásce podmínky
a čekáme, kdo perly ze dna vyloví
Měníme svým láskám jména
a čekáme, kdy sama sebe vysloví

Ach, milovat lásku je tak snadné
příjemné je vonět milý pach
Na cestě kde stokrát úder padne
mám návrh:
ZAMILOVAT SI SVůJ VLASTNÍ STRACH

kedarda » Donut Milá Donut, není vůbec důležité, zda se potkáte. Ty jsi zažila ne toho chlapce, ale sílu svého vlastního otevřeného srdce! Zažila jsi sebe, je to jen tvůj pocit, tvá vlastní energie.
Jasné je to, když dokážeš takhle spontánně silně cítit, že vztah, který teď nalezneš, bude hluboký. Ty nebudeš prožívat nic povrchního. Každý tvůj vztah bude hluboký.
Není důležitý ten chlapec v tramvaji. Důležitá jsi ty a tvé pocity. Když se nezafixuješ na chlapce z tramvaje a zůstaneš věrná té úžasné kráse, kterou jsi cítila a nedáš si jí ani kousek vzít nějakým zklamáním, přijde určitě On - ten, co přijít má, ten, co ti má přinést další kousek tvého já.
Ty jen sbírej sama sebe

kedarda » Eva Evi, jsem sice muž, ale stalo se mi, že jsem potkal muže, o němž jsem si říkal, že být ženou, tak bych udělala asi cokoli by si přál.
A být tehdy žena, nijak bych si to dnes nevyčítal/la

Zdálo by se, že jinak je toto téma pro muže nesmyslné, neboť mužská role diktuje muži chtít, aby žena vždy podlehla? Nám se to náhodou také může stát. Když žena začne balit muže, rozbourá tím jeho naučené představy o rolích a většina mužů se pak vyděsí, ale jsou cesty a druhy žen, čarodějky se silným sebevědomím, které s námi zamávají spolehlivě jak si zamanou. Jenže my muži bychom se k tomu na rozdíl od vás nikdy nepřiznali.

Za žádných okolností nikdy nepodlehnout - to v pořádku není

kedarda » Sosna zvlčelý Jo. Srab jiného druhu. Ve strachu o někoho jiného je zase jen strach sám za sebe.