Diskuze, Diskuzní fórum

seven » špejlička Řekněme ,že rozumím tomu jak to myslíš. Ale pořád v tom vidím jistou disharmonii. Člověk se přibližováním k sobě přibližuje i k ostatním. To je fakt. Možná to zatím nebereš z té správné strany. Ostatní Tě nemusí chápat, což ale neznamená, že by Tvůj vztah k nim by to mělo nějak ovlivňovat. To co vnímáš je jejich zpětná vazba, ale ta je v této fázi spíše nepodstatná.

seven » špejlička Tak proč se cítíš lůzrem, jsi-li z jiného pohledu spokojená? Neber to jako rýpnutí, ale jako námět k zamyšlení.

seven » player Tak by to mělo asi být , ne?

Otázkou ale zůstává, zda hledání identity může být ukončeno či nikoliv. Jinými slovy, jestli nalezení své momentální životní role, ve které je člověk maximálně spokojený není jenom příjemnou zastávkou na další cestě ...

seven » player Je to sice trochu OT, ale ...

Víte kdo já jsem ?

https://www.youtube.com/watch/…

Možná by se v tom dal nalézt i filozofický podtext

seven » mirxon Pro dobrotu na žebrotu ... Nemyslím ale ,že by dobrota jako taková byla kdy považována za slabost. Pouze v kombinací s blbostí by se dala zařadit do téhle kategorie.

seven » ži.va Nevím proč , ale tohle se mnou seriozně pohybuje poslední dobou ZAZ a ZAZ ...

https://www.youtube.com/watch/…



Do protipohybu pak lze použít tohle

https://www.youtube.com/watch/…

seven » Najdise.cz Možná by jsi mohla zkusit zapátrat tady http://www.brandonbays.sk/ nebo http://www.cestabrandonbays.cz/

Nicméně nemám s tím žádnou zkušenost, jak již jsem zmínil, ke mně se Cesta dostala zvláštní shodou okolností a inspirovala mně k některým novým myšlenkovým pochodům, které jsem v danou chvíli potřeboval Celá záležitost týkající se toho jak naložit se STRACHEM určitě není záležitost na jednu terapii, myslím, že se musíš v prvé řadě sama postupně propracovat k přesvědčení , že to zvládneš. Na stranu druhou jsi dosti vnímavá, takže pokud si nejprve knihu přečteš věřím, že spoustu věcí pro Tebe bude jasnější a dost možná, že najdeš svůj vlastní postup jak svým problémům čelit sama i bez terapii. To je vlastně cílem, člověk je na tyhle věci nakonec beztak vždycky sám.


btw. napadlo mně zeptat se přítele Googla a ten něco našel

files.caduceus.cz/200001258-d687bd7818/Brandon_Bays.pdf

seven » Najdise.cz Hm, tady je asi důležité to zvýrazněné slovo STRACH. Z toho co píšeš jsem pochopil, že jej prostě nedokážeš ovládnout, takže on defacto ovládá Tebe. Rozumím Tvé snaze před ním uniknout, ale to se nikdy nepodaří neboť je součástí Tebe a navždy to tak bude. Strach je jenom jistá emoce a tuto emoci mnohdy prožívá každý, někdo více a někdo méně. Rozdíl je pouze v tom, jak k ní přistupuje. V Tvém případě by bylo asi lépe, aby jsi se zastavila, otočila čelem vzad a šla strachu naproti a zjistila jeho příčinu i přesto, že to nemusí být příjemný proces. Svého času se mně jistou zvláštní shodou okolností dostala do ruky knížka od Braydon Bays: "Cesta" a musím říct, že tohle byla první věc, která se mně vybavila v téhle souvislosti, když jsem si přečetl Tvůj příspěvek ...

seven » Puzzlle No jo. Někteří už to přeprogramování nabízí ...

Ale v téhle věci je potřeba jít v porozumnění podstaty hodně do hloubky, řekl bych až tak hluboko kam dokáže nahlédnout jen málokdo. Všechny tyhle pozitivní vlivy je potřeba ve správný čas vhodně zkombinovat, stejně jako když se vaří dobré jídlo. Laskomina nevznikne tím, že do hrnce nasypu všechno co mně chutná nebo vyhovuje, ale trochu je to potřeba vybalancovat, jinak vznikne dort á la Pejsek a Kočička

seven » Puzzlle Nejsem si úplně jistý s možností takto jednoduše "matematicky" měnit svůj osud. Člověk jej může pravděpodobně nejlépe ovlivńovat postupnými kroky, pokud ovšem zná správný směr kudy postupovat. K tomu lze třeba používat nejrůznějších indicií (astrologie, intuice atd.), nicméně finální rozhodování vždy záleží jen na jednotlivci.

Jinak otázka minulých a budoucích životů je daná hlavně naším vnímáním času resp. časové osy. Líp se nám takto bilancuje . Ale osobně se taky tak nějak přikláním k tomu, že v konečném důsledku čas "neexistuje" a vše se odehrává v něčem co by se dalo vyjádřit jako vše v jednom.

seven » kedarda Já myslím, že to co tady řešíš není žádný trapas a spousta lidí řeší věci obdobně


Máš pravdu, že vše je otázkou motivace. Máš-li ji, pak si ochoten podstoupit nepohodlí a někam se plahočit. V tvém případě jsou dvě možnosti.
Trochu mám pocit, že v hlavě se Ti honí myšlenka jak by jsi věci měl dělat (a zároveń je neděláš) což vytváří trochu napětí mezi přáním a skutečností. Takže první možnost je, že věci budeš dělat tak, jak Ti připadají příjemné. Proflákaný víkend není proflákaný (i když nic neděláš), pokud ho za proflákaný nepovažuješ Nechce-li se Ti prostě hrát na kytaru , tak nehrej. Dělat si nějaké vyčitky , že bys měl, protože to tak dřív bylo je nesmysl. S tímhle přístupem možná nakonec zjistíš , že Ti to vyhovuje a jsi vlastně takto spokojený, což je cílem.

Druhé řešení je pak když motivaci máš (třeba zase ta kytara) a opravdu citíš potřebu to dělat, tak pak by jsi to měl nějak aktivně řešit. Uznávám, že je těžké pokud ke všemu nad sebou potřebuješ bič nebo vnější impuls, ale pokud si neutvoříš do budoucna nějaký svůj vlastní postup jak se sebemotivovat bude to dost těžké. Možná ten impuls , který tě k tomuto postoji nasměřuje přijde v blizké budoucnosti (jak psala Madahi), ale za rozvoj tohoto postoje si odpovídaš jen Ty sám. Je to práce, kterou za tebe nikdo a nic neudělá. Možná by jsi na tom měl začít makat teď hned

Ale třeba to nakonec není všechno tak zlé a jenom si upadl do jistého životního streotypu. Udělej parkrát něco jinak a neobvykle. Skoč si třeba padákem (nebo se nech z toho letadla vystrčit, pokud potřebuješ impuls ) a uvidíš , že Ti život zase začne připadat jako výzva, kterou stojí za to přijmout

seven » kedarda Máš pravdu, může to být skutečně nemoc psychického rázu (třeba únavový syndrom nebo jisté "vyhoření"). Ale mám pocit, že to není Tvůj případ.

Celkem bych věřil tomu, že Ti chybí energie, která se samozřejmně v jistém období života může znovu objevit. Je ale pravda, že mám taky bohaté zkušenosti, když člověk leží na posteli a přemýšlí, zda jakákoliv činnost má vůbec nějaký smysl. Zpětně ale vidím, že jediná cesta je prostě vstát a jít dál i když je každý pohyb a činnost naprosto mentálně vyčerpávající a nesmylně automatický pouze s vírou , že jednou bude líp. Myslím, že jsi ve fázi, kdy tomu "lip" podvědomně sám nevěříš a proto hledáš "externí" povzbuzení, že jednou příjde něco, co situaci změní. To potvrzení, ale musíš hledat především uvnitř sebe.

Má rada zní, dokud tu vnitřní sílu v sobě znovu nenajdeš, chovej se třeba jako sportovec trénující na vrcholnou akci svého života. Tvrdý dril a sebezapření který v dané chvíli nedává smysl se jednou až přijde čas bohatě zůročí. Přestaň se považovat za automat, ale buď člověkem, který se snaží prodírat vpřed momentálním bahnem života, které je jeho nedílnou součástí. Nejsi jediný s tímto problémem. Pokud staviš dům, musíš vybudovat základy. A to je hodně práce, která není příjemná a zdánlivě neviditelná. Budeš-li aktivní (třeba i rozbouráním stereotypů), jednou až příjde čas a vše se najednou v dobré obrátí uvidíš, že je to hlavně díky tomu, že jsi první kroky udělal právě teď.

seven » kedarda Vždycky si vzpomenu jak mně jednou někdo řekl na námitku , že to nejde - "Nechodí akorát malé děti"

Těžko říct, jak přesně nastartovat pohyb vpřed (možná budeš mít více chuti v období které tady už bylo zmíněno), ale zdůrazňování pocitu, že něco nejde je brzdou samo o sobě. Pokud cítíš , že sebou nic nechceš dělat tak ze sebou nic nedělej a nech život plynout a neřeš to. Myslím ale, že máš vnitřní touhu jít nějakou podle tebe správnou cestou, tak to prostě začni dělat (i když píšeš, že tohle slyšet nechceš). Jít ven se synem stavět domečky z mechu nemohou pouze ti, kdož jsou trvale upoutaní na lůžko (či jinak nemocní). Ostatní si prostě hledají jen výmluvy. Promiň

seven » bhakti Těžko říct nakolik je otevřený naslouchat jiným. Z každé životní situace může vést cesta. Tu si ale musí najít sám. Obávám se , že rady aby pozitivně myslel se teď minou účinkem. Trochu se opakuju, ale skutečně si myslím, že možná by se raději něž hledáním přátel měl začit začít zabývat nejprve hledáním sebe samotného. Až poodhalí důvody toho kdo je a proč je třeba invalidní, tak snázeji může chápat co musí v životě zvládnout na cestě nahoru. Možná tahle "mapa" je to co potřebuje, protože z toho co píšeš mně trochu připadá, že dlouhodobě neví kudy kam. A tady vcelku chápu, že tento stav člověka stahuje dolů.

seven » bhakti No, jestli když se tady najde stejně osamnělý člověk, aby nebylo nakonec to osamění dvojnásobné ...

Spíše by mohli napomoci aby onoho klučinu "nastartovali" lidé (a je jich tady povícero), kteří by mu ukázali možnou cestu a naději. Pak se přátelé a blízká duše postupně zjeví tak nějak od sebe mnohem snadněji. Mám kamaráda, který možná řeší podobný problém a u něj vidím, že je to hlavně důsledkem stavu mysli, jenže změna je hlavně na něm, včetně ochoty primárně příjmout pomocnou ruku která nemusí být vždy úplně "příjemná".

Znáš toho kluka určitě mnohem líp než všichni tady, takže asi dokážeš odhadnout skutečnou příčinu tohoto stavu.

seven » Najdise.cz Zcela nepochybně

Porozumnění či neporozumnění ze strany jednotlivce je dané spoustou věcí a těžko ho nějak odsuzovat. K vyjasńování názorů ostatně slouží většinou všechny a někdy i nekonečné diskuze . A každý si z nich odnese pouze to, na co je v danou chvíli připraven. Je to dobře nebo špatně?

Nicméně moje hlavní vsuvka byla pouze o jisté proměnlivosti života, kdy predispozice dané zrozením tvoří sice "pevný základ" ( i když bych raději možná slyšel třeba výraz "pevný výchozí bod" ), který je sice rozhodně velmi silný (resp. dominantní) a v různých variacích jednotlivce determinující, ale nikoliv omezující. Za předpokladu, že se člověk dokáže se svým nastavením sladit a porozumnět mu, pak nebrání nic tomu aby kráčel od tohoto "základu" směrem který si sám svobodnou vůlí zvolí ať je jakýkoliv. To, že může být na této cestě životem v jistých obdobích popostrčen nebo přibržděn je už jen součástí hry. K tomu dodám , že jisté "rozdíly" v našem názoru (jsou-li) budou pouze dané jenom rozdílností jazyka , který používáme

Jinak tato zjednodušená úvaha se pochopitelně netýká té skupiny jednotlivců, kteří neví (a neřeší) co jsou a kam jdou, přestože jsou přesvědčeni o pravém opaku včetně víry v účinnost jednoduchých a rychlých řešení třeba ve formě kurzů pozitivního myšlení.

seven » Najdise.cz Vždycky když se střetávají názory tímto způsobem, kladu si otázku toho do jaké míry je člověk schopen v dlouhodobém horizontu prostřednictvím svého myšlení ovlivńovat tuto svoji "energetickou mapu". Nepopírám fakt, že podmínkou je skutečné poznání toho kdo skutečně jsem a jak mám se sebou zacházet, přičemž toto poznání je pouze začátkem procesu na jehož konci může být cesta životem, kterou budu mít pevně v ruce (včetně uskutečňování svých přání). Ačkoliv myslím , že Tvému výkladu vcelku rozumím,nejsem úplně příznivcem formulací typu " pevný základ" (nebavíme-li se o okamžitém stavu), protože smyslem života by měla asi být neustálá změna a to i v těch nejhlubších kořenech které jsou nám od narození dány. Tohle však záleží jen a jen na nás a našem myšlení , což byl nejspíš úhel pohledu, který nastiňuje Petamar.

seven » Najdise.cz Hm , tohle by mně docela zajímalo v obecném smyslu využívání (tím nemyslím výkladu) snů

seven » hajounek Hoď si korunou, tohle zaručeně funguje . Spolu s intuicí ,jak už tady bylo zmíněno Tě to posune tam kam chceš opravdu skutečně pokračovat. To že se ale objevila příležitost má jistě nějaký smysl a ať to dopadne jakkoliv, z mého pohledu využití té nabídky asi význam má ...

seven » kedarda Člověk asi musí občas umět vypnout mozek i uvažování a jednat trochu jako stroj. Spousta lidí se asi obecně rádo utápí v lítosti a negativních věcech (zvláště když okolnosti napomáhají). Mávat křídly a letět nahoru vyžaduje hodně úsilí, padat dolů jak kámen vlastně nevyžaduje vůbec nic. Někdy mně to lehce ve formě jisté beznaděje postihuje taky a v takovou chvíli je nejlepší nad ničím nemeditovat jít vynést ten koberec, řezat dříví, aby se ten "temný čas" alespoň nějak smysluplně využil