Diskuze, Diskuzní fórum

les osika » Najdise.cz Odkud se takové písně berou, že?

les osika » MG34 To je právě jedna z těch šlendriánských praktik, uplatňovat svou vůli tak, aby si „druhá strana“ sama „zvolila“ řešení, které si praktikant přeje, a tak se udržovala ve vyjetých kolejí "osudu". Jakpak by se to asi dalo nazvat? Že by černá magie?

Zbytečně tu blufuješ, že mi něco vadí, nebo že cosi chápeš. Píšeš, že čteš pozorně…tak znovu a lépe.

Podle schématické psychologie, protiútoku předchází útok...nebo se mýlím? Budiž tedy - nechť energie tvého „útočení“ způsobí, že některé věci budou lépe pozorovatelné. Už teď jsou...

„Jako dozorce ze snímku „Das Experiment“, kterému je umožněno bít, nakonec bije a nerozlišuje, tak i ty rozjíždíš své lehkovážné soudy o lidech, které neznáš.“ - Budu rád, když tu někdo napíše, co je v tomto mém tvrzení o tobě přestřelené. Tím lépe, bude-li to někdo v pohodě.

Příště se trochu pochlap a napiš: - každému co jeho jest. Kdo vidí ve mně doktora, má doktora. Kdo vidí dozorce, má dozorce.

P.S.
Doktor, co se skrývá za třetí osoby, nepůsobí dobře

les osika » MG34 To ti na botky asi cákly ty emoční jedy, co vypouštíš z huby.

Co ti z toho tvého seznamu mám rozebrat? Znovu to s tím „my“, co jsi doposud nepochopil? Nebo to s tím dealerstvím drogy pravdy? Sám se tu přiznáváš, že to děláš.
„Já jsem to tak napsal vědomě. Chtěls to už utnout, tušil jsem i proč, tak jsem to napsal tak, abys to ještě rozvedl - a zjevně to zabralo Ty tebou zavrhované "emoční jedy" (ať je to co je to) působí velmi dobře jako katalyzátory hlubších odpovědí - jako jakási droga pravdy.“
V dalším příspěvku píšeš, že žádný „fet“ nepoužíváš.
Tak používáš nebo nepoužíváš?

Vícerokrát tu o sobě píšeš, že nemáš nad nikým moc. Potíž je v tom, že nemáš moc ani nad sebou, a tak tebou vane kdejaký šlendrián, který se snažíš zamaskovat jezuitskou rétorikou.

Hitlera srovnáváš s těmi druhými co do obsahu, stejné Hi a obsah žaludku. Dal jsem si dost práce, abys mohl pochopit, jaký je rozdíl mezi obsahem a dynamikou v přirovnání, ani mě se nechce takhle ztrácet čas.

Zametat před svým prahem se zatím nenamáhej, to by ses udřel. Zvlášť když je tu dál vidět, že tvoje feťácký ambice nekončí

les osika » Bosch ...to věřím jen diváci by z toho měli asi permanentně zhroucenou vlnovou funkci, a tak by jim závodníci a závodnice projížděli cílem, aniž by si toho všimli

les osika » MG34 Čti pozorně a odpovídej pozorně a klidně mluv o chybách z mých předchozích příspěvků, buď tedy ale konkrétní, abych i já se mohl z nich poučit, případně i ostatní. Věta typu „A to nemluvím o chybách z tvých předchozích příspěvků.“ nám čtenářům toho o nich moc neprozradí.

Jako dozorce ze snímku „Das Experiment“, kterému je umožněno bít, nakonec bije a nerozlišuje, tak i ty rozjíždíš své lehkovážné soudy o lidech, které neznáš. - zde mluvím k tobě, a způsob jakým ty rozjíždíš své lehkovážné soudy o lidech, které neznáš, přirovnávám ke způsobu, jakým své bití rozvíjel onen dozorce. Všem lidem zde na najdise je umožněno soudit, tak jako tobě a také všem dozorcům v experimentu bylo umožněno bít, tak jako jednomu konkrétnímu z nich. Ne všichni svou možnost využívají s takovou razancí a zaslepeností jako ty zde, či on tam. Srovnávám zde dynamiku obou procesů, ona logická souvztažnost obsahů samozřejmě neexistuje. Podle toho, co jsi napsal, však existovala možnost, že tu souvztažnost připouštíš.

„Máš pocit, že jsi tu podemnou jako pod dozorcem? Nejsi, můžeš kdykoliv odejít.

Máš pocit, že tu provádím bití - fyzické násilí? Neprovádím, to je technicky vyloučeno. U Berky dokonce i jakkoliv vyloučeno.

Tak si ty svoje přirovnání (resp. vlastně soudy - to je paradox, co? ) o mně jako o dozorci nad vězni a o bití, laskavě strč za klobouk. Je to lež. „

Nemám ani jeden z těchto pocitů, též srovnání dynamiky dvou procesů není soud o tobě jako o dozorci ani žádný paradox.

Vliv schémat mi připadá v dnešní době zvlášť významný, je to také důvod, proč zde píši. I ve tvém projevu (zde) je používání schémat výrazné, zvláště týká-li se to psychických soudů, např. když uděluješ výjimku dětem a nesvéprávným při tvém obecném nepřijímání rozšířené odpovědnosti. Těžko se tu obejdeš bez šablony „dítě“ a „nesvéprávný“, kterou vytvořili jiní (a tím spolehlivě ovládají tvé vědomí odpovědnosti). Pokud tím vědomím odpovědnosti vládneš, pak je asi zbytečné tyto výjimky si v sobě udělovat. Když to vypustíš (veřejně), vyjíždíš tak koleje (v psychickém světě) pro druhé, že věci takto mohou fungovat. Schématicky by se to dalo označit jako demagogie, což nic neřeší, maximálně nějaké vzdutí emocí. Pochopení je to, o co tady běží. I když aktuálně ne třeba tvoje.

„"Právě ta schémata jsou tou největší krutostí, kterou je „západní“ svět tak postižený" - v tomhle je největší a zásadní omyl toho, co píšeš - z těchto schémat není problém KDYKOLIV vystoupit (a tím zdaleka nemyslím řešení á-la Berka) - prostě se sebereš, zmizíš někam a můžeš třeba poustevničit (anebo se od všeho "jen" vnitřně úplně oprostíš) - to je obrovský rozdíl oproti tomu trapperovi, co ho chňapli indiáni a chtěli ho usmažit - oni nad ním měli moc a od fyzického mučení se oprostit moc nedá, ale ta schámata nad tebou žádnou moc reálně nemají - v každém okamžiku to můžeš opustit - bude to nepříjemné, nepohodlné, ale lze to... „

právě že tomu trapperovi se podařilo oprostit se od fyzického mučení díky tomu, že náčelník byl v zajetí ještě něčeho mocnějšího.

Také používám schémata, mojí snahou je ale mít nad tímto procesem kontrolu.

Jako člověk z diskuse na „najdise“, kterému je umožněno rozjíždět své lehkovážné soudy o lidech, které nezná, je nakonec rozjíždí a nerozlišuje, tak i ty tlučeš do lidí, které tvoji chlebodárci, podle vzoru „rozděluj a panuj“ zařadili do týmu vězňů. - zde je použito stejné schéma, akorát v tomto případě je přirovnání adresováno dozorci, chlebodárci tedy nejsou tvoji, ale samozřejmě jeho, a tým vězňů je prostě jedna ze dvou skupin z toho experimentu.

Pokud jsi opravdu pochopil, že "žádná taková logika není", zkus ještě prozkoumat proč opakovaně píšeš, že ti něco podsouvám. Za mě ti mohu říct, že by mi to jenom uškodilo.

les osika » MG34 Jako člověk z diskuse na „najdise“, kterému je umožněno rozjíždět své lehkovážné soudy o lidech, které nezná, je nakonec rozjíždí a nerozlišuje, tak i ty tlučeš do lidí, které tvoji chlebodárci, podle vzoru „rozděluj a panuj“ zařadili do týmu vězňů.

Nevím jakou logiku by musel použít ten dozorce, co se v „experimentu“ tak rozjel, aby v tom přirovnání uviděl, že je přirovnáván k tobě. Či dokonce tak souzen.

Dovolil jsem si tu srovnávat dynamiku dvou různých procesů, a to z důvodu, aby byly lépe pozorovatelné.

les osika » Bosch Protože to je divácky nudnější než šachy. Dovedeš si představit přímý přenos z mistrovství světa v pozorování různých stavů vědomí?

les osika » MG34 ...třeba něčím odůvodnit svá tvrzení, která zní jako kletby, ať už se tím snažíš zaklínat do něčeho mě, nebo sebe, nebo vůbec realitu, která je ti na dosah, právě pod vlivem toho schématického nazírání, když už ne té závislosti na emocionálním fetu.

Jako dozorce ze snímku „Das Experiment“, kterému je umožněno bít, nakonec bije a nerozlišuje, tak i ty rozjíždíš své lehkovážné soudy o lidech, které neznáš.

les osika » MG34 a nezapomněl jsi něco?

les osika » MG34 Prvním krokem, který můžeš udělat, aby mělo smysl pouštět se do dalších, je přestat pobíhat myslí za účelem jakési těžby. To způsobuje její neklid. Očekávání formy výsledku. Buď jsem našel zlato, a nebo hovno. Se mnou si moc povrchních věcí neužiješ. Jestli chceš jít touhle cestou poznání, bude tvá výtěžnost pořád nula.
-----
Nijak zvlášť se za pravdou neženu, a tak mi asi ani tolik neuniká...ale to už jsem ti psal. Dokonce jsem ti nabídl i jinou cestu poznávání než skrze emocionální, (či jiný) fet-: Mnohem jednodušší je načítat zkušenosti, které ti život jakoby sám přivane do cesty, a na jejich základě dělat vnitřní rozhodnutí, kam zaměřit pozornost.
-----
Nakonec právě to, jak člověk naloží s informacemi, jak to ovlivní „okolní realitu“, je oč tu běží. Mnoho dnešních (západních) lidí je úplně posedlých sterilitou, čistotou, pořádkem ve svých „okolní realitou“ zabezpečených „soukromých realitách“.

Dalším krokem může být přiznat si, že bez šablon, které ty neovládáš, nedokážeš ve stavu pobíhání ani určit kdo je „dítě“, kdo „nesvéprávný“.
Pak se můžeš sám sebe ptát, jestli nepřijímání rozšířené odpovědnosti za běžné lidi a její přijímání za děti a nesvéprávné, není náhodou také šablona, která z tebe dělá neautentického člověka, i kdybys v hlavě žádný chaos třeba neměl.

...stačí neopatrný krok a domeček z karet se zřítí, a chaos, který je venku, vtrhne dovnitř.

Lepší než pobíhat se zápisníkem chyb, je učit se milovat, sebe i druhé. To je lepší, tak nějak bych to viděl.

P.S.
Případ toho američana je jenom víc vidět, než podobně násilná praxe v našich LDN a jim podobných ústavech, kde je s lidmi pomocí chemie prováděno také ledaco. Příprava na vědomý odchod z fyzického bytí, jako vyjádření úcty k životu v jeho souvislostech, to asi nebude. Spíš na tu totální závislost na tvůrcích šablon.

les osika » MG34 Tvůj způsob poznávání vytváří podmínky pro vznik zmatku (byť to může zpočátku být jenom v lidech, které „oslovuješ“), je to takový ošemetný způsob i pro guruua, který chce někoho vychovávat, natož pro člověka, který „jenom“ něco poznává. Těžko vypočítáš důsledky všech těch zásahů a navíc, čím dál hlouběji (jemněji) se chceš dostat, tím spíš na to nejde brát palici. To je pak na to zaneřádění vědomí zplodinami vlastního působení.

I kdyby takové emocionální fetování nepřinášelo vyloženě závislost, jako že to dovedu i připustit, tak je to stejně návykové, právě tou mechanikou, jako jakákoliv aktivita směrem ven. Nebo-li vytváří to určité pole, a to se pak „točí“ dál, i když už ty momentálně neroztáčíš. A to tě samozřejmě ovlivňuje. A nebo to pořád musíš držet v hlavě...

Mnohem jednodušší je načítat zkušenosti, které ti život jakoby sám přivane do cesty, a na jejich základě dělat vnitřní rozhodnutí, kam zaměřit pozornost. Nechat ta světelná kvanta, ať sama dopadnou na fotografickou desku, a pak se dívat. Když s tou deskou budeš pobíhat, abys chytil víc světla, jaký asi může být výsledek. Nijak zvlášť se za pravdou neženu, a tak mi asi ani tolik neuniká.

Jestli tě něco o mě zajímá, klidně se můžeš zeptat rovnou, není na mě třeba používat schématické páky, kdybych byl nesmířen s dotazováním, nepřispíval bych sem.

Podle mé zkušenosti a to celkem opakované, člověk nabude největšího klidu, pokud rozhodování „zapisuje“ spolu s dalšími lidmi. Diskuse ve dvou jsou z praktického podhledu pro mě maření času i energie. Uděluji ti teď výjimku! Pokud je v diskusi dvou (může to být i partnerský vztah) ten „napomínaný“ navázaný na nějaké sofistikovanější šablony, které se za ním pořád otáčí, nemá ten napomínající moc šancí, aby to tomu druhému ukázal, ve třech už se ty věci odráží jaksi z boku a těžko se skrývají...ale to tam ten třetí musí být (duchem)přítomen, zde v diskusi by se dalo říct aktivně diskutující.

Netoužím se tady na najdise kdovíjak prezentovat a zatahovat někoho do marných diskusí, ale to téma šablon, vidím jako zásadní, i pro to, jak se dál bude (můj) život tady vyvíjet. Tu vzájemnou závislost mezi lidmi vidím velmi dobře a pro (nejen moje) ekonomické přežití je dokonce nezbytné o ni pečovat a spíše ji kultivovat, ale ne šablonovat, to vede k tomu otroctví. A když teď dost nekonzistentně zneužiji jistou společenskou šablonu, je to i moje povinnost!

Tak ať má už Berka od nás klid. Nijak se s ním neztotožňuji, jak píšeš v závěru, zkus to pochopit i bez vysvětlení, ale jinak je mi to celkem jedno. V Berkově příběhu vidím právě tu „moc“ šablon. Nesoudím ho ne proto, že bych tím soudil sebe, ale..proč bych to dělal, že... Což je pro schématickou psychologii neřešitelný oříšek.

Založím tedy diskusi sám, např. Schéma a „dobrovolné“ otevírání se démonickým zkušenostem
ale hlavně! – nebudu se schovávat za třetí osoby

tak jo, a teď už do práce...

les osika » MG34 Jak si člověk může být jistý, že něco dělá vědomě? Tím, že některé momenty zapadají do jeho dětinské hry? Některým lidem pravda pořád tak nějak uniká, a tak se jí snaží opatřit třeba pomocí fetu, vědomě samozřejmě

Nechci pokračovat v téhle (naší) diskusi, protože se jí aktivně neúčastní nikdo jiný než my dva, a pro mne diskuse ve dvou (v tomto duchu) nemají už delší dobu moc význam, říkám ti to, abys to nemusel jenom tušit, pokud jsi to tedy skutečně tušil a nekalily ti vědomí nějaké ty zplodiny právě z toho tvého fetu.

Připojí-li se k této naší rozpravě aktivně ještě někdo jiný, rád v ní budu pokračovat, na to dávám své slovo, abych tě ušetřil zbytečných předtuch.

Mezitím nabízím k zamyšlení https://zpravy.idnes.cz/american-kl…

les osika » MG34 Podvědomí je sviňa, napsal tu kdosi. Chceš-li používat rozkazovací způsob ve stylu reklamy cílené na adolescenty, vystříhej se toho, pokud budeš mluvit ke mně. Mám lidi rád, tebe toho nevyjímaje, ale o některých tématech nemá smysl mluvit s emočně nevyzrálými jedinci, v danou dobu je to na škodu všem zúčastněným, jelikož namísto diskuse se pak musí vyrovnávat s emočními jedy, těmito jedinci vypouštěnými.

Dobrá. Nechť se tedy tato diskuse dotýká i témat, která „Berku“ přesahují.

Člověk ve své podstatě není otrok, byť mnohým lidem to takto vyhovuje, ať už se s tou rolí ztotožňují, a nebo si hledají nějaké ty výhodičky, aby měli zdání, že jsou pány své osobní evoluce. Když si člověk uvědomí své zapletený do životních schémat a šablon, může to mít „fatální“ následky jak pro něho, tak pro jeho okolí. Nikdo ale není povinnen sloužit těmto schématům, ač se do nich „nechal“ sám zmanipulovat, do posledního dechu. Pokud i Berka před nějakou takovou závislostí utíkal, tak mu přeji, aby se mu ten útěk podařil, a on cestou získal zkušenosti, které mu přinesou pochopení, jak v tom být svobodný. Ano, může to být chápáno, a prožíváno, jako očistec, ale mimo ta schémata není naprosto žádný důvod, aby do té závislosti znovu spadl.

„...a přitom byl celý život závislý na druhých, jenom to neviděl nebo nechtěl vidět) - jeho neopodstatněná pýcha ho zavedla až k téhle exhibici.“ píšeš výše.

Lidé jsou existenčně závislí na spolupráci s druhými lidmi, podobně jako včely nebo mravenci. To, že v současné době žijí v oddělených párech, nebo dokonce single, a chodí otročit do obřích firem, kde jsou nuceni se podřizovat nesmyslným pravidlům, pokryteckému nastavování se, bez zdravých sociálních vazeb, má pak ve svých následcích podobné exhibice. Nikoliv jakási neopodstatněná pýcha. Co to vůbec je? Existuje pýcha opodstatněná? Něco jako opodstatněná nenávist? Opodstatněné zlo?

Právě ta schémata jsou tou největší krutostí, kterou je „západní“ svět tak postižený. Indiáni, než jim západní člověk začal násilím vnucovat svá „kulturní“ schémata, žili po celý život sami sebe, ke stáru tedy už nepotřebovali žádný extra čas k přípravě na to, že zemřou, a tak mohli třeba i v klidu jít zemřít do mrazu (což je možná jedna z nejkrásnějších smrtí). Západní člověk, který celý život promrhá činnostmi a myšlením mimo sebe, v tom samozřejmě krutost vidět může.

„Tady si můžeš pomalu zvykat a smířit se s tím - je to svým způsobem dost osvobozující a přitom krásně přípravné“ - raději se nebudu ptát s čím.

Navštívil jsem velké množství různých domovů pro seniory, LDN nemocnic a podobných ústavů a celkem běžná praxe je non stop puštěná velkoplošná obrazovka s nějakým televizním vysíláním, všeprostupující zápach rozkladu daný obrovskou koncentrací v podstatě umírajících lidí, více či méně unavené sestry, které těm nebožákům rozdávají kvanta prášků na bůhvíco...možná aby nic nevnímali.

Jsme učeni i krutost vidět schématicky a pomalu si na ni zvykat. I Tvoje první reakce na můj příspěvek, to dokládá. Je totiž schématická.

les osika » MG34 Je důležité, aby účastníci byli svolní, neboť od toho pochází veškerá moc...i obecný úředník, člověk v podstatě žádnou moc nemající, může nad druhým člověkem vykonávat skutky krutosti velmi snadno, dokonce si to nemusí ani uvědomovat.

Nechal jsem se inspirovat tvojí reakcí na můj příspěvek...

Dovolím si tedy také začít odpověď otázkou. A víš alespoň kam tím (tvou původní reakcí) směřuješ sám?

Já „tím“ směřuji ke tvrzení, že my bílí lidé jako celek bohužel naivní, samolibí a krutí jsme. (Přestože my = ty a já takoví být nemusíme.) Otázkou může být, proč k tomu došlo, ale jak píše seven, na jinou diskusi. Považuji za zbytečné dokládat na příkladech že tomu tak je, teď každopádně. Tak třeba pohovoříme jinde, má to s tím „Berkou“ čím dál méně společného.

les osika » Bosch Dočasně určitě

les osika » MG34 Když tě to zastupování baví a účastníci jsou svolní, pak to "my" jde samozřejmě používat jakkoliv.

Řešit víru v posmrtný život mě tedy fakt nenapadlo. Spíš denodenně vidím ten až příliš hmatatelný produkt "naší" bílé právě naivity, samolibosti a krutosti. Ty ne?

les osika » Bosch Výrazně jiným způsobem, mohu-li ze svých skromných zkušeností, určtitě ne k tomu, aby si je kategorizoval.

les osika » seven Často to tak mám, ano. Chci doplatit "úvěr", který jsem přijal, abych mohl podnikat (žít), i s vědomím všemožných turbulencí. A vidím, že se mi schéma má dáti/dal se rozrostlo do nepřehledných rozměrů. Možná mám víc pohledávek než závazků (a to mi už nejednou pomohlo říct mým věřitelům, že "teď" ode mne zaplaceno nedostanou, a dál se věnovat žití), ale dovedu si představit, že to někdo může mít opačně (a nemálo lidí to tak má) a jediné kam může sáhnout, aby mohl zaplatit je jeho energie ukrytá ve fyzické existenci.

A když člověk nežije svůj život právě v samádhi, tak ho ty energetické výboje u druhých, které smrt doprovází, tak nějak přitahují...

Takže ano, některé věci chci zastavit, ale v těch souvislostech... je to někdy na prášky

https://www.youtube.com/watch/…

les osika » MG34 Používáním zájmena "my" se stavíš do role mluvčího těch ostatních, což je ošidné už samo o sobě, když pak navíc ani tuto skupinu nedefinuješ, stává se z tvrzení poněkud prázdná proklamace.

my dva nejsme naivní, samolibí a krutí indiáni - tož za sebe, dejme tomu

my bílí lidé nejsme naivní, samolibí a krutí indiáni - a zvláště v kontextu přesahu lidského jednání z jedné roviny bytí do jiné, to vyznívá spíš jako trefný výčet k tomuto jednání se vztahujících našich nectností

les osika » seven ... se může rozjet něco, co se pak velmi těžko, pokud vůbec, dá zastavit