Diskuze, Diskuzní fórum

Jyotis » Melody Pond Tak tahle je ještě lepší než ta první a vypadlo to z Tebe tak přirozeně.

Jyotis » Jyotis Jo teď jsem si vzpomněla - Nietzsche, právě z hlediska stylu. Báseň v próze, překračující prostřednost, zejména Tak pravil Zarathustra...

Jyotis » Najdise.cz Vonnegut - souhlasím. Marquez a Borghes - vostrej je dobrá charakteristika. Je něco přeloženého z Robbinse?

J.

Jyotis » Najdise.cz

Jyotis » Najdise.cz myslím tohle:
Pokud jsou zde, nezabývají se věcmi opravdovými, život pokládají za hru.

J.

Jyotis » Najdise.cz Nedávno jsme si manželem říkali, že to funguje i tak, že podvodníci např. se smlouvami mají jako základní manipulativní techniku právě kvaltovaní a úspěšné s ní pak dotlačí lidi, že se chovají jak hovada a něco podepíšou. I my jsme se jednou nechali takto dotlačit, naštěstí to nebylo vážné.

Jyotis » Najdise.cz Skvělé, ale trochu znevažující hravost, může mít různou hloubku.
Včera mě zaujal jiný citát:
Coelho: Člověk nemusí poznat své démony, aby potkal Boha.

Dodávám, když si všimne, je to dobré, když se v tom nimrá, narůstají. Jak v pohádce o Barbuchovi....

Jyotis » Najdise.cz No vida. Dostali jsme se od stylu k obsahu. Skvělý odstavec, i když je tam ta vážnost, která poněkud znevažuje princip hry.

Mě včera zaujala věta z Coelho, se kterou souhlasím:
Člověk nemusí poznat své démony, aby potkal Boha.
Dodávám, když si všimne, je to dobré, když se nimrá, narůstají. Jak v té pohádce o Barbuchovi...

J.

Jyotis » Najdise.cz Pardon. Ty mi dáváš...teď jsem "směšná preciozka".
Dcera by Ti to vrátila - ...si to vygoogli.
Já říkám, vždyť víš, ty sečtělá, z jihoamerické mám nejradějí Borghese, no a evropským psychologismem myslím linii od Stendhala -Prousta..

Jyotis » Najdise.cz To je zajímavé. Na mě kdysi ještě jako dítě takhle zapůsobil Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Dodnes si pamatuju, jak jsem to četla za pochodu cestou domu ze školy a nešlo se odtrhnout.

Jyotis » Najdise.cz To já taky. Proto jsem otevřela tuhle diskusi, abych našla inspiraci vně i uvnitř z hlediska vidění a interpretace.
I tak se dá dojít k tématu. Teď jsem si vzpomněla, jakým objevem pro mě byl jihoamerický magický realismus. Pádný sled extrémních situací a nezvyklých konotací v krátkých větách bez jakéhokoli psychologizování. Pravý opak evropského minuciozního psychologismu všedního dne.
Asi je to ale zákonitost. Když je drsná realita a silný příběh, jazyk se oprošťuje. Když ne, tak jazyk a psychologismus bují.
Páral se snažil být věcný ve všedních příbězích, a pak uvízl tak trochu v autostylizaci. J.

Jyotis » atraM Souhlasím. Já taky dávám přednost těm, kde lehkost a stručnost stylu vyplyne... před spekulativností, kterou má třeba Kundera nebo i Viewegh. Proto jsou podle mne někdy považováni za kýčaře, protože řemeslně velku umně spekulují na účinek. J.

Jyotis » atraM Taky dobrý typ. Nejlépe se člověk učí prakticky od mistrů.
Ráda si přečtu hlavně ta zdůvodnění, co je na stylu tak inspirativní.

Kdysi mne doslova šokovala učitelka češtiny na speciální jazykově orientované ZŠ, která poznamenala, jak je fajn, že dneska mají děcka k dispozici obsahy knih doporučené literatury, aby to nemuseli číst, jako kdyby nebylo to nejpodstatnější, jak se kdo dívá a jak to umí podat. Dalo mi pak práci vlastní děcka přesvědčit, aby si k tomu obsahu ještě přečetli aspoň pár stránek.

Jyotis » hela215 No to je právě to, že člověku zůstane v hlavě i ze školy zkreslená představa např. o spisovatelích 19. stol., ale právě třeba ten Flaubert nebo Čechov, to je moderní styl jedna báseň.
Poté jsem se dívala třeba do současného bestselleru S. Clarka Merde Happens, teď si nevzpomínám český překlad, byť jsem to měla v češtině, a to byla fakt jazykově sračka hodná konotace názvu.

Jyotis » Najdise.cz No je. Jak včera řekli v seriálu. Jen abych neumřel dřív než naděje, která umírá poslední.