Diskuze, Diskuzní fórum

Renor » Zitto Svítíš si na cestu dlouhou,
vždyť stal ses jednou z těch,
jež světlem svým vidí i myšlenku pouhou,
ta neztratí se ani v starých, zámeckých zdech.

Tam, kde snad jenom bílá paní přebývá
a po starých hradbách svou chůzí
letící bílou labuť připomíná.
To díky tvému petroleji a plamínku
vidí, jakou cestou má se odebrat.
Nemusí hledat si žádnou záminku,
abys posvítil ji, kudy má se dát…

Vždyť ty pro ni ses stal lampou krásnou,
aby tě držíc v rukou nosila stále při sobě.
Až i hvězdy jasné k ránu zhasnou,
pak mohla svým dechem sfouknout ten oheň,
jež tak velkou silou rozžala v tobě...

Renor » Vite Ruku v ruce, ty a já
je nám krásně na té cestě
a i když prší
nevnímáme okolí, ani že se nás někdo ptá
proč nevezmem si deštník nebo plášť do deště.

Jsme láskou zmáčení
cákáme na sebe vodu z louží
a nevadí nám ani naše věčné mlčení,
cítíme jen jak jedem po druhém touží...

chytáš kapky vody, jež ztékají z mých vlasů
máš jich plné dlaně,
slyšíme oba tu směsici hlasů
jež rozezněly se v naší hlavě...

jsou to hlasy vášně a touhy
necháme se jimi opájet
ač je to jen pocit pouhý
nechceme ty myšlenky zahánět...

Ruku v ruce, ty a já
je nám krásně na té cestě.
Ach, jak krásně...

Renor » ave Milá Ave,
velice vám děkuji za vaše slova chvály. Já jsem zase okouzlena z vaši tvorby. Vaše 13.komnata mě absolutně dostala a vlastně jste mi díky ní nevědomky pomohla. Děkuji.

Renor » Najdise.cz Nadechla ses, to je dobře
snad ulevilo se duši tvé
a nepociťuješ už žádné hoře
a opustily tě myšlenky zlé...

ta tíha na tvých prsou stále leží?
Nevíš jak ji zahnat nadobro?
Vzpomeň si na své dětství a lidi, na kterých ti stále záleží...
vím, že na světě není nic zadarmo...

musíš se znovu na nohy postavit,
musíš znovu najít chuť žít
tvůj vlak se ani ve stanici nesmí zastavit
snad až tam, kde bys našla toho, s kým bys chtěla být...

Je dobře, že jsi stále tady...

Renor A kdy nadejde tvůj den?

Renor » Najdise.cz Co stála by tvá myšlenka zatoulaná,
za co prodáš svoje vzpomínky?
Cena byla předem dojednaná
nestojí snad jako drahé hodinky?

Nemůžeš prodat, co je jenom tvoje,
co zůstalo hluboko v tobě...
Já zakazuji prodat jedinou tvou myšlenku,
zastav se nad ní ještě chvilinku.

Ona patřila jen tobě samé
ty nesmíš se ji vzdát ani z touhy tebou hnané,
že snad najdeš lepší vzpomínku,
ty pošetilý blázínku...

Nikdy nezbavuj se vzpomínek,
i když v tobě bude hořet jen malinký plamínek,
ona se ti ještě jednou bude hodit,
až pláč tě náhle přepadne,
a nebude ti v ničem škodit
a snad jen malá touha tvoji mysl popadne...
nezbavovat se vzpomínek

Renor » Vite Krásný den přál jsi ji dnes ráno,
ona nevěděla, zda náhodou S bohem nebylo ji touto větou dáno...

Ne, její rty ti nebránili v polibcích
a ty zasypals je jenom slovy planými.
Tys neviděl ten její ruměnec na lících?
Její city nemohly býti jenom hranými...
Věděl jsi to?

Ona hleděla ti do tvých očí
a bála se odejít
svět kolem ní se tak zběsile točil
bála se, že se s ní chceš rozejít...

Renor » Najdise.cz

Renor » Zitto Ne, ty už nikdy nebudeš sám,
vždyť moře a vlny se na nás tak dívají
oni naši lásku odsvědčí nám
a příslib mlčení nám k tomu dávají.
Ty můžeš věřit té vodě krásné
a slunci, jehož žár do očí tě pálí.
I tobě musí býti zcela jasné,
že včerejší slzy jsou už za horami…
A jestli v očích mých se náhle slza objeví,
to bude štěstím jen,
že jak láskou posedlí,
jsme splnili si tajný sen…

Renor » Zitto Já pošimrám tě na víčku
a ty začneš se mi smát
Pak sundáš mi pár mých střevíčků
a mezi vlnami si budem spolu hrát
Přílivem si nechám sukénku nadzvednout
ty sklopíš oči, stydíš se na mě jako na Evu pohlédnout?
Mě nemusíš se bát
a vím, že ani já tebe ne
Proto odhodíme společně svůj šat
a moře je tak krásně průhledné…
Jako naše láska…

Renor » Zitto Hvězdy tak překrásně na noční obloze mlčí si
a já jen s obdivem dívám se na tu krásu.
A mlčky ptám se jich, kde teď asi zrovna jsi?
A s kým trávíš většinu svého času…?
Tak krásně si společně s hvězdami mlčíme
a navzájem si svá tajemství sdělujeme.
Víme, na co zrovna v duchu právě myslíme
a na rozloučenou se vzájemně v mysli obejmeme…
Ano, objímám hvězdy místo tebe,
abych usnout mohla klidně.
Vím, že i tvůj zrak sleduje to krásné noční nebe
a vidí to naše objetí vlídné,
Jež patří tobě...

Renor » Zitto Ano, zavřu oči a vidím tebe jen.
Nechci je otevřít, ještě ne…,
Protože vím, že jsi mým pouhým snem.
Mé srdce je zmatené,
Hledá si důvody, proč oči otevřít
a proč nechat je zavřené.
Chce si svůj prostý život žít
a nebo chce být láskou zmámené?
Snad mi tedy můj rozum odpoví,
ten však raději dnes mlčí si...
Snad se ke mně svým vnitřním hlasem rozmluví
a odpoví, kým pro mě vlastně jsi?

Renor » Zitto Mám se i já pokusit
svou posvátnou komnatu otevřít?
Mám odkrýt své touhy, lásky i bolesti?
Co čeká mě za dveřmi mé 13té komnaty?
Snad nebude plná zloby a lidského neštěstí!

Stojím před ní a v ruce svírám klíč,
má odvaha a touha otevřít je náhle pryč.
Schovám klíče do dlaní a v pěst sevřu ruku svou,
to, abych schovala v ní klíč
a mohla tak bez výčitek zmizet zase pryč.

Pak náhle zaslechnu hlasy zpoza mých dveří
a zvědavost mou mysl náhle znovu naplní.
Kdo před nimi nestál, ten neuvěří,
jak touha vejít může celou bytostí prostoupit…

Klíč v zámku cvakne a dveře se rozletí,
teď stojím tu, oči zavřené,vnímám jen zvuky
a jen vítr, jež kolem mě proletí
může cítit hebkost tvojí ruky…

Teď držíš mě a já stále nemohu oči otevřít
Bojím se, co zde vlastně spatřit mám…
Snad nemohu na svou předtuchu zanevřít,
ona věděla, že důvod otevření této místnosti velmi dobře znám…

Nabádáš mě, abych svůj zrak rozjasnila
a sejmula klapku z očích svých,
abych se po celé místnosti rozhlédnula
a přestala vnímat jen sluchem svým…

Budiž světlo, řekla jsem si
a první, co spatřila jsem,
byla tvoje tvář.
Tak jasně se rozzářila celým pokojem
a prostoupila v jasnou zář.

Bylo mi tak krásně najednou,
vždyť stál jsi tu ty přede mnou
a v ruce držels svazek kopretin
já cítila se jako jedna z víl…

Však něco(nebo někdo) stojí za tebou
prosím, abys udělal krok zpátky,
ty však nechceš mi to ukázat,
na to prý máš mě příliš rád…
Proto nechám stranou tvoje směšné hrátky
a já udělám ten osudový krok zpátky…

Při tom, co spatří oči mé
se srdce zastaví mi náhle.
Vidím tam nenarozené dítě své,
jež v kaluži krve leží a dívá se na mne.

Já běžím za ním, chci mu pomoci,
začnu uklízet tu strašnou kaluž krve,
pak přitisknu ho ke svému milujícímu srdci
a jen výkřik bolesti se z mého hrdla dere…

Tolik chtěla jsem ti dítě pomoci,
tolik jsem se těšila na narození tvoje
tys však nechtělo se státi pro nás radostnou emocí
a ustálo si rozhodnutí svoje – nenarodit se.

Teď však prý jedno přání máš,
abys mohlo v klidu odejít.
Abychom necítili k tobě jakousi vnitřní zášť
A mohli se tak s tebou v dobrém nadosmrti rozejít…

Ano dítě moje, odeber se k odpočinku
já nebudu tě volat znovu k sobě
a nechám ti tvou zaslouženou chvilku
v jakékoli roční době…

S bohem mé dítě, má lásko i má 13.komnato.
Tvé otevření mi dalo víc, než jsem si mohla vůbec přát.
Nevím, zda v těchto řádkách nebylo ta špatně pojato,
ale navždy mě bude i přes mé slzy u srdce hřát,
že mé dítě našlo odpočinku.
Můžete si mi snad smát
já šťastnou mám teď díky tomu chvilku…
a nemusím se o život svůj ani jeho bát.
Díky má 13.komnato…

Renor » Najdise.cz To by byla velká škoda!

Renor » Zitto Ač byl jsi u mě jen v mých představách
já cítila tě po celém svém těle
a celá jsem se chvěla, přiznávám
a nevěděla, co se se mnou vlastně děje.
Ač nevím, jak chutná polibek tvůj
ani, jak hřejí tvoje ruce
do mých snů bez výčitek vpluj
snad nepřipadáš si, jako bys byl k němčemu nucen...
To pro tu dněšní noc něžných doteků,
jež jsme si oba vysnili
máme se snad oba stále více raději...

Renor » Najdise.cz Nemusels utíkat z písku,
ač byl jsi jím málem zasypán.
Vždyť stačilo zavolat vítr,
aby zafoukal a písek byl ten tam...
Ta síla nebyla v tom hradu,
ale v tvých pažích jen,
tys však vycítil od něho zradu
a proto jsi z písku prchl ven.
Neboj se postavit si nový hrad
vždyť písku se bát nemusíš
i kdyby se snad po něm plazil jedovatý had
tak jeho čistotu časem pochopíš...

Renor » Zitto Pootevřené okénko já stále mám,
budu tedy čekat, až znovu ke mně přiletíš.
Snad naše hvězda bude silně svítit nám,
abys našel cestu i když ve tmě ke mně poletíš...

Renor » Zitto Dnes v noci přiletěl jsi do mé ložnice,
měl jsi tak krásná křídla.
Celý si se třásl velice,
však vyzařovala s tebe tak velká síla.
Zmáčely tě kapky deště,
že jsi se tak silně chvěl?
Já chtěla jsem křičet, neodcházej ještě!
Zavřela jsem oči a ucítila tebe,
taky jsi mě tolik líbat chtěl?
Ty však odletěl jsi náhle
a nechal mě tu samotinkou stát
Nevěděls, jak mé srdce i tělo po tobě prahne?
Teď se stále sama sebe musím ptát,
co udělala jsem jen špatně,
žes tak náhle odešel?
Otázky mi nejsou tu nic platné
Snad protože náš čas ještě nenadešel?

Renor » alassea Zásnuby, louka čerstvě pokosená.
Zásnuby, jsi můj muž a jsi má žena.
Zářivý den šel záhy spát,
proud věčných změn pak získal spád.
Proč jenom jedenkrát
jednou měl ji někdo rád?

Joooo, ta je taky moc hezká.
Papa

Renor » alassea Milá Beo, a co třeba tohle?

Viděla jsem život zatím jenom z rychlíku,
co nikde nestaví a když, tak ze zvyku.
Oči mám dokořán od rána do noci,
ať dělám, co dělám, není mi pomoci.

Viděla jsem život zatím jenom z rychlíku.
Až mi jednou zastaví, sednu si k rybníku
a nechám běžet čas, ať si jen utíká.
Já čekám na rybku z našeho rybníka.

Rybičko zlatá, přeju si
mít vrásky smíchu u pusy
a písničky a zpívání
a klid na tichý dívání
a čtení knížek schovaných
na sladké chvíle před spaním,
mít třistapětašedesát
dnů štědrých každý rok.

Viděla jsem život zatím jenom z rychlíku.
Často mi chutná jak listy šťovíku.
Ať dělám, co dělám od rána do noci,
boty si prochodím, není mi pomoci

(Hana Zagorová-Rybičko zalatá, přeju si...)
To jsou vážně moooc hezký texty a Hanu Zagorovou mám moc ráda. Díky za připomenutí.