Diskuze, Diskuzní fórum

Tyna_Tynka » hajounek Duše vstupuje do těla cca v půlce těhotenství, když se miminko (nebo tedy plod) začne hýbat, tak mi to přijde i logické, duch (duše) vládne nad materií, tedy v tomto případě fyzickým tělem, když zemřeš - tedy duše opustí tělo, tak se taky tělo přestane hýbat, nebo když je člověk třeba v komatu, tak se taky duše může dle mého značný čas pohybovat mimo tělo, i když je s ním samozřejmě stále spojena, jinak by právě zemřelo. Nebo jako ve spánku.
Ovšem už před tím se duše pohybuje v blízkosti matky, možná i více duší, a pak se inkarnuje ta nejvhodnější. Tedy podle stejnorodosti, podle toho, když je něčím svázána s rodiči či okolím z dřívějška atd. No že si vybíráme - někdo si možná i vybírá, ale hlavně celkově já to chápu tak, že všechno nastane tak, aby to bylo nejvhodnější a jak je to potřebné podle Vesmírných zákonů - takže aby pak v tom životě platilo Jak zaseješ, tak sklidíš, Zákon přitažlivosti stejnorodého, atd., takže samozřejmě i sluneční znamení máme takové, jaké je pro nás pro ten život nejvhodnější, nějak důležité jako vše ostatní.
K takovým informacím jsem se dostala samozřejmě i mimo jiných, ale tyhle já osobně cítím jako pravdivé a takhle mi to všechno zapadá.

Tyna_Tynka » Saddáma No pro mě byl dost náročný, ale zase se v něm dá dost pochopit, myslím si, když to člověk dovolí. Taky protože je ukončovací, dá se podle mého zapracovat na ukončení něčeho nepříjemného, třeba letitého sporu a mohlo by se to podařit, dojít určitého smíření sám se sebou v tomhle roce a tak, takže najít si ta pozitiva.

Tyna_Tynka » Tyna_Tynka Cesta s cypřišem a hvězdou

Tyna_Tynka » Tyna_Tynka Cypřiše pod noční oblohou

Tyna_Tynka » Biggi ty jeho cypřiše jsou úchvatné

dával do toho asi opravdu všechno, někdy až šílené pnutí

Cypřiše

Tyna_Tynka » karamel

Tyna_Tynka » Najdise.cz Mně taky, mně taky bez utrpení nebo něčeho takového.

Dokonce i když jsem v tomhle životě chybovala a jednou hodně, přesto mi otevřel Srdce.
Takže teď už cítím ten úkol, snažit se dojít jen co nejsprávnější služby, což mě naplňuje nekonečnou radostí, ale taky pokorou, že toho ještě zdaleka nedosahuju.

Jinak teď už se modlím několikrát denně, moje Srdce se modlí, akorát beze slov a nějakých neběžných úkonů atp., to jen někdy, spíše výjimečně (tedy tak to mám já, jiný to může mít jinak, ale o co jde je, že niterná modlitba je něco překrásného).

Tyna_Tynka » CELESTINS To bych možná spíš řekla, že je možné, když to tetování udělají a než se zahojí, protože je to vlastně "zranění". Po zahojení nějak dlouhodobě, to se mi moc nezdá, ale nevím, je to jen polemika. On prý i takový fén s aurou pěkně zacvičí.
Ale moc mi nepřijde, že by to mělo vliv třeba na další těla dlouhodobě, protože např. když dojde k amputaci, tak na astrálním těle atd. by ta ruka či noha měla normálně zůstat, takže pochybuji, že v něčem takovém by to třeba mělo vliv apod.

Tyna_Tynka » atraM Já dokonce jednou četla na internetu na reikiwebíku, že nějaká žena nosila prstýnek na prstu u nohy, který jí jako dárek dalo její dítě (syn myslím) a ona chtěla další dítě a pořád nemohla otěhotnět. Pak si sundala ten prstýnek a prý otěhotněla. Takže vlastně nejspíš právě stlačování nějakého bodu + jakoby, že to první dítě ne(pod)vědomě bránilo, aby přišlo to druhé. Připadalo mi to dost možné a zajímavé.

Tyna_Tynka » Cagey No, podle mého názoru na tom může něco být. U piercingu asi spíš může být přímo fyzický vliv na akupresurní body (pokud to není přímo nějaký symbol také, jak psala Urea). U tetování bych řekla, že to možné je, nebo spíš že celkově nějak energeticky ovlivňovat může. Je to vlastně symbol (obrázek), který tak člověk nosí pořád u sebe a tudíž něco vyzařuje a taky něco přitahuje (samozřejmě také záleží na tom, jakou váhu mu člověk přikládá), ale určitě je dost důležité si rozmyslet, jaký symbol budu chtít nosit do konce života.
Netvrdím to stoprocentně, ale je to můj laický názor, mé cítění.

Tyna_Tynka » Neleen Podle mě je zbytečné ptát se, kde leží duše ve fyzickém (hrubohmotném) těle, tak se to nedá říci. Máme několik těl, duch je naše základní tělo, naše podstata (Srdce chceš-li, čímž samozřejmě nemyslím hrubohmotné srdce, ale má podobnou funkci). Duše je duch ještě s dalšími těly, ale bez hrubohmotného. Až "odložíme všechna těla" a zbyde jenom duch (základní podstata, která má další těla jako "obaly", přesto si myslím, že je vlastně "největší"), tak se vrátíme Domů.
Ale není zas tak důležité podle mě nějak úplně do detailu přesně tohle vědět, jsou důležitější věci, myslím si.

Tyna_Tynka » Elatka Kameny vnímám taky jako pomocné, mám třeba fajn náramek z růženínu a další, ale osobně to beru jako to doplnění. Když člověk dokáže dojít k tomu, jak být v nitru vyrovnaný, tak vlastně je nepotřebuje vůbec.

Tyna_Tynka » kalamajka Nejpřirozenějším v tomto je myslím si dostat se na roveň, kdy dokážeš zůstat pevně ukotvená ve svém středu/nitru v klidu, přijímat a nechat proudit dál z Tebe Lásku (které je dost a dost, akorát musí být u dotyčného splněny podmínky, aby jím mohla proudit, vlastně jako u reiki, akorát se k tomu dá dojít i bez zasvěcení), pak už budeš mít ochrany automaticky, stále a nebude to na Tebe přecházet. Vyrovnanost a harmonie. Ovšem je to taky cesta asi nejdelší, vyžadující kontinuální práci na sobě sama, ale když k tomu člověk krok po kroku směřuje, tak to potom jde z něj samého a už nepotřebuje žádné pomůcky z vnějšku.

Jinak ano, co tu bylo popsáno funguje (ale já osobně to beru spíš jako ty pomůcky), různé ty vizualizace - ale vydrží to jen určitý čas, a taky pozor, aby se tím člověk neuzavřel nějak příliš. Reiki může být taky dobré, ale za sebe bych radila pouze pokud cítíš, že jsi na to připravena, že je to cesta pro Tebe (ne jen proto, že Ti to někdo řekl, že je to dobré), je to přeci jen určitý zlom. Jinak ale můžeš "použít" i ještě snazší věci - jako najít si místo, kde se budeš cítit dobře a velice klidně (v přírodě, doma, kdekoli) a tam vždycky načerpávat energii apod.

Ono totiž velice vyčerpává i to, pokud zachováváš masku profesionála, jak píšeš, a tím něco potlačuješ, jak z toho vyplývá, což samozřejmě chápu, ale potlačování to je, takže to není fajn.
Bezpochyby takováhle práce je velice náročná, tak přeji, ať v sobě dokážeš naleznout ten klid a spočinout v něm.

Tyna_Tynka » Ajuse To je to "něco navíc", to, co Ti už nikdo druhý úplně přesně nedokáže říct. Ptej se sebe, svého nitra, jak to udělat, aby mu bylo dobře.
Tobě se nikdy nestalo, žes byla třeba na někoho naštvaná a najednou Ti došlo: "Ty jo, proč já jsem vlastně naštvaná?", a spadlo to z Tebe a už jsi žádné naštvání najednou necítila a bylas volná? Takhle přesně to jde udělat se všemi špatnými pocity, alespoň pro začátek. Pak najednou začneš zjišťovat, že už je vůbec nepotřebuješ, a pak skoro jako bys přestala umět být naštvaná atd. atd. a další věci. Ale ze dne na den bych to alespoň já určitě nedokázala, ale snažit se, to ano. Akorát zas ne přes moc, jak jsem psala, vynucovat něco ani sám na sobě nemá cenu. Má to "zapadnout", nedá se přeskakovat.

Tyna_Tynka » Ajuse Vím, že se to zdá jako slovíčkaření, ale někdy i v tom to je vidět. Je jedno jestli "už mě natrápil dost" nebo "už jsem se kvůli němu natrápila dost" - pořád je tam KVŮLI NĚMU, to už "pak" říkat nebudeš. A pak už se nebude vracet jako bumerang, nebo i kdyby ano, nebude Tě to zneklidňovat, budeš to s ním mít vyřešené a cítit pořád to samé.
Ale nemusíš to vůbec lámat přes koleno přece, přesně jak píše eau. Ono se to vytříbí, zapracování na vztazích a vlastně hlavně na sobě samém je proces. A myslím, že je jasné, že celoživotní a ještě víc... A samozřejmě snažit se stále Tě jenom šlechtí a je to pro každého velmi potřebné. Avšak nedělat nic až přes moc, to není ono (to píšu obecně).

Tyna_Tynka » Ajuse Těžko se to vysvětluje, ale pouze "naučit" to určitě nevystihuje. Je to jako když se učíš třeba na kole - pořád to není ono, není a není, až najednou jedeš. Není to jen o naučení se, i když Tě bude deset osob učit, jak na kolo a bude Ti to slovně popisovat, ještě potřebuješ "něco navíc", abys toho opravdu dosáhla. Je to naprosté vyrovnání, odpuštění, už žádný pocit křivdy vůči tomu druhému (viz. "už mě natrápil dost"), pochopení a puštění to, všechno, ať se stalo cokoli a přání mu jen to nejlepší, být uvnitř naprosto v klidu, co se něj týče... Nevím, jak to lépe vysvětlit. Dokud tam není tohle, tak to ještě není hotové. Pak ať on bude dělat cokoli, ty už budeš v klidu, budeš chápat, budeš cítit jen smír. Tak to mám alespoň já, i když ještě mám u všech taky co k dopilování, u někoho víc u někoho míň.

Tyna_Tynka No jo no, jenže pokud to cítíš tak, že ses kvůli němu už natrápila dost a že Ti bere energii atd. tak to ještě nejspíš není ono - totiž trápíš se, jen když to sama dovolíš, a že Ti bere energii, to je také jen když to sama dovolíš a je tam svázanost, když je tam svoboda dáváš jen Lásku a ta cirkuluje, nevyčerpá se. Nejde o to to "vydržet", to je jak to nějak "přetrpět" či co, ale jde o vnitřní rozhodnutí a vyrovnání v sobě samé. A jestli to tak skutečně je prověřuje vlastně každá situace týkající se toho dotyčného, ke které se dostaneš. Ještě to asi bude chtít zapracovat.

Tyna_Tynka » Ajuse ano, domnívám se, že je to dost pravděpodobně možné

ten druhý Tě třeba nechce pustit, nebo to může být taková "poslední zkouška" - jestli se toho pouta opravdu dokážeš zbavit atd.
stalo se mi to už taky, že když jsem si v sobě něco konečně srovnala, co se někoho týkalo, odpustila atd. atd., tak jsem ho náhle třeba potkala - takové poslední prověření - může to být "tečka" a opravdové osvobození (přičemž pak už k němu cítíš jen opravdovou lásku, která nesvazuje), ale může Tě to stáhnout zpátky, to je právě to prověření...

Tyna_Tynka » Pan Božský Nesympatický "Věřící lidi beru jako sobě rovné, jen měli jinou výchovu, v té mé mi nikdo víru nenabídl a nikdo mě k ní nenutil a nikdo mi o ní neřekl, necítím tedy potřebu se obracet na někoho vyššího."
========================================

Na toto zareaguji, protože u mě to bylo úplně stejně, přesto "věřící" jsem (i když, jak jsem řekla, nerada používám termín "věřící"). Takže není to jen výchovou, může to být i něčím úplně jiným. Nikdo (tedy z lidí) mi taky víru nenabídl, ani nenutil, ani mi o ní neřekl (samozřejmě jsem měla jen obecné povědomí, jako každý), nikdy jsem nechodila do kostela nebo něco podobného, přesto jsem začala cítit. Ano, máš pravdu, že výchova může hodně ovlivnit, někdy pravě, někdy k pouze "naučenému náboženství", které vlastně nemá hodnotu, to jen to cítěné, někdy k ateismu, ale někdy na výchově nezáleží. To asi když si člověk nenechá úplně ubít ostatními, co k němu přichází z a přes jeho vlastní nitro...
Takže nemusí to být ani výchovou, ani kvůli nějaké události, ale prostě jinak.

Jen to jsem chtěla podotknout, jinak samozřejmě souhlasím, každému, co jeho jest a určitě nikoho nehodnotit (nesoudit), každý je zodpovědný sám za sebe a svůj život.

Tyna_Tynka » Eva Tak něco málo už v dětství, ale to asi nic moc. První velký předěl začal v pubertě okolo 14. roku života. Najednou jsem se začala zajímat o různé věci, co je po smrti atd., ale bylo to samozřejmě dost "neohrabané". V té době jsem taky poprvé pocítila, že bych si chtěla přečíst Bibli, což např. moje okolí dost tenkrát překvapilo, protože rodiče nejsou věřící a vůbec v okolí jsem neměla nikoho, kdo by se se mnou o Bohu nebo podobně bavil (i přesto, že jedna moje babička je opravdově věřící a nádherná bytost, ale to naplno vidím až teď nějakou dobu, protože slovy o tom nikdy nemluvila a dříve jsem tak jasně "neviděla"). Ale začala jsem číst Starý Zákon a vůbec jsem nechápala, takže jsem to nechala být. Ovšem přesto to byl začátek. A pak přišel obrovský přelom okolo 19., 20. roku mého života - začala jsem se hodně otvírat, začala jsem daleko víc cítit a tím potkávat lidi, knihy atd. kteří/ré mi začali odpovídat na otázky, které jsem v sobě měla už dávno a sama jsem začala nalézat i další odpovědi pak už i "v sobě" a z "prostoru" a cítit další věci a úplně se mi změnil život. Zajímavé, že u mě to nebylo vůbec jako po, či kvůli nějaké události, ale skoro tak zčistajasna "samo od sebe" a sílilo to a sílilo a stále sílí a sílí. Jaká nesmírná milost, když si to tak uvědomím...
Snad bych to ani nenazývala, že jsem věřící, spíše možná přesvědčená, ale úplně nejradši říkám, že jsem prostě člověkem.
Kéž zazáří mnoho Světla do života všech.