Diskuze, Diskuzní fórum

Tyna_Tynka » Najdise.cz Chápu, možné to je, ovšem kde nastavíš hranici té sebepřeměny? Můžeme se měnit celý život stále dál a dál, pokud to dovolíme kvalitněji a kvalitněji. V té hranici kdy to ještě není sebepřeměna a kdy už ano - a co když bude ještě další a další, tam bych viděla první zádrhel. Další může být v tom, pokud člověk se tedy obrátil na takovou a takovou cestu a dle Tvého by měl tedy zůstat např. svobodný, když v ten moment byl svobodný, a poté potká partnera, který je přibližně na stejné úrovni (vlivem přitažlivosti stejnorodého) a prošel tím podobným a chtěl by se s ním spojit manželstvím, tak dle Tvého by tedy neměl? Proč? Vždyť mohou dobře souznít. Tady nejde o výhody, ale přirozenost. Atd. atd.

Tyna_Tynka » !gby No já to dříve taky chápala spíš tak, že když je člověk "sám" může dosáhnout dokonalejších "výšin", už díky tomu, že třeba u historických osobností duchovně vysoko to tak většinou, alespoň dle dostupných záznamů, bylo, že byly samy a tak. A také by třeba člověku přišlo, že tak může snadněji milovat všechny atd.
Ale úžasně mi pak v tomhle pomohla jedna věc si to utřídit tak, že je to vlastně jedno - a to ta, že mám tu čest znát jednu ženu v mém blízkém okolí, která žije naprosto "normální obyčejný" život, má rodinu a všechno, a přesto je to nejkrásnější (duchovně) člověk, kterého znám a její život není vůbec obyčejný. Je vznešený v každém jejím pohybu a má lásku úplně pro všechny a stejně. Takže to, že když má člověk rodinu, tak bude stejně např. děti nebo já nevím, milovat nejvíc, je jen určitá výmluva a ještě nepřekonaná sobeckost a závislost na nich, nepřekonaný pocit jejich vlastnictví.
A díky té ženě vím, že člověk klidně může mít rodinu a všechno tak běžně, milovat ji a stejně tak milovat kohokoli a nikdo mu lásku nevyčerpá - to je jen a jen na něm, jak Jí dovolí/nedovolí proudit. A tahle žena, i když dle mých očí je duchovně nade všemi z jejího okolí (i když ona je samozřejmě skromná, takže to by ji samotnou nikdy ani nenapadlo), může s nimi úplně normálně žít a těšit je už jen svou přítomností a je se všemi šťastná a ráda, i když jsou třeba prostě "pod ní", ona to tak vůbec nebere.
A v tom je ta nádhera Srdce, v tom je dokonalost a osvícení, já to v tom jasně vidím.

Tyna_Tynka » Najdise.cz No na tom jistě něco je - tedy každý se mění, vyvíjí, a také pohyb a vývoj je velmi zapotřebí, ale je fakt, že jde o to jak - a v jakémkoli vztahu mezi dvěma lidmi by měla zůstat (nebo vyrůst další nová) určitá míra stejnorodosti. Pokud se jeden, druhý nebo oba změní tak, že vymizí nebo téměř vymizí jakákoli stejnorodost, tak je nemá už co tmelit a přirozeně se jejich cesty rozejdou.

Ovšem Jan myslí tím ze soucitu něco jiného než z povinnosti nebo z lítosti, je to rozdíl. Ovšem jak říkám, i dle mého by i zde (v otázce sexu) měla zůstat zachována alespoň určitá míra stejnorodosti (neříkám, že to musí být úplně stejně, ale pokud jeden nebude mít potřebu vůbec a druhý každý den, tak tam asi už žádná stejnorodost není, tedy ano - disharmonie, která se sice možná dá vyřešit soucitem, ale dalším řešením je samozřejmě uvolnění pro jiného partnera - ovšem mělo by se na to nahlížet asi z daleko širšího pohledu na daný vztah, o tom nejspíš mluví i Jan P., i Ty to víš samozřejmě.)

Tyna_Tynka » Najdise.cz Ano, to je jistě jedna z problematik/otázek se kterou se člověk na Cestě setká.
Je dobré si to srovnat. Zatím jsem tak nějak přišla na to, že pokud by člověk byl sám bez vztahů jako je manželství nebo rodičovství může to být určitým způsobem jednodušší jaksi stoupat, něco jako méně "překážek" a více "svobody", ovšem pak mi došlo, že pro tohle pouze zdánlivé by se to mohlo stát naopak těžším, pomalejším... (např. ta sobeckost zde může držet déle).
Ono totiž být v takových vztazích a dojít ale zároveň k tomu, že jsem "nad nimi" - to znamená, že mě neomezují, ani já neomezuji dané "spoluhráče" v těch vztazích - to je daleko větší umění a nejspíš i pokrok, než když si budu někde sama dělat, co chci a o nikoho se nezajímat. Tedy já se NEMUSÍM o nikoho zajímat ani tak ani tak, ale v tom druhém případě jde právě o to, že se o druhé zajímat chci a chci to vše určitým způsobem co nejlépe skloubit, i když nejsme všichni stále na stejných úrovních, ale různě se vyvíjíme, což mě někam může posunout a to v určitých případech výrazněji, než pokud budu někde jen tak úplně sama.
Ovšem někdo třeba může dát přednost i určité celoživotní samotě (tedy po odchodu od rodičů) a je to pro něj prospěšné - já bych to nechala na každém. A ono, jak tak člověk zraje, se to potom vyloupává a zjasňuje všechno tak jak tak...

Tyna_Tynka » lenyška Bezpodmínečná láska je prostě láska samotná. To je vše.
Cokoli jiného bych k tomu řekla, by byla podmínka.

Tyna_Tynka » hajounek Duše vstupuje do těla cca v půlce těhotenství, když se miminko (nebo tedy plod) začne hýbat, tak mi to přijde i logické, duch (duše) vládne nad materií, tedy v tomto případě fyzickým tělem, když zemřeš - tedy duše opustí tělo, tak se taky tělo přestane hýbat, nebo když je člověk třeba v komatu, tak se taky duše může dle mého značný čas pohybovat mimo tělo, i když je s ním samozřejmě stále spojena, jinak by právě zemřelo. Nebo jako ve spánku.
Ovšem už před tím se duše pohybuje v blízkosti matky, možná i více duší, a pak se inkarnuje ta nejvhodnější. Tedy podle stejnorodosti, podle toho, když je něčím svázána s rodiči či okolím z dřívějška atd. No že si vybíráme - někdo si možná i vybírá, ale hlavně celkově já to chápu tak, že všechno nastane tak, aby to bylo nejvhodnější a jak je to potřebné podle Vesmírných zákonů - takže aby pak v tom životě platilo Jak zaseješ, tak sklidíš, Zákon přitažlivosti stejnorodého, atd., takže samozřejmě i sluneční znamení máme takové, jaké je pro nás pro ten život nejvhodnější, nějak důležité jako vše ostatní.
K takovým informacím jsem se dostala samozřejmě i mimo jiných, ale tyhle já osobně cítím jako pravdivé a takhle mi to všechno zapadá.

Tyna_Tynka » Saddáma No pro mě byl dost náročný, ale zase se v něm dá dost pochopit, myslím si, když to člověk dovolí. Taky protože je ukončovací, dá se podle mého zapracovat na ukončení něčeho nepříjemného, třeba letitého sporu a mohlo by se to podařit, dojít určitého smíření sám se sebou v tomhle roce a tak, takže najít si ta pozitiva.

Tyna_Tynka » Tyna_Tynka Cesta s cypřišem a hvězdou

Tyna_Tynka » Tyna_Tynka Cypřiše pod noční oblohou

Tyna_Tynka » Biggi ty jeho cypřiše jsou úchvatné

dával do toho asi opravdu všechno, někdy až šílené pnutí

Cypřiše

Tyna_Tynka » karamel

Tyna_Tynka » Najdise.cz Mně taky, mně taky bez utrpení nebo něčeho takového.

Dokonce i když jsem v tomhle životě chybovala a jednou hodně, přesto mi otevřel Srdce.
Takže teď už cítím ten úkol, snažit se dojít jen co nejsprávnější služby, což mě naplňuje nekonečnou radostí, ale taky pokorou, že toho ještě zdaleka nedosahuju.

Jinak teď už se modlím několikrát denně, moje Srdce se modlí, akorát beze slov a nějakých neběžných úkonů atp., to jen někdy, spíše výjimečně (tedy tak to mám já, jiný to může mít jinak, ale o co jde je, že niterná modlitba je něco překrásného).

Tyna_Tynka » CELESTINS To bych možná spíš řekla, že je možné, když to tetování udělají a než se zahojí, protože je to vlastně "zranění". Po zahojení nějak dlouhodobě, to se mi moc nezdá, ale nevím, je to jen polemika. On prý i takový fén s aurou pěkně zacvičí.
Ale moc mi nepřijde, že by to mělo vliv třeba na další těla dlouhodobě, protože např. když dojde k amputaci, tak na astrálním těle atd. by ta ruka či noha měla normálně zůstat, takže pochybuji, že v něčem takovém by to třeba mělo vliv apod.

Tyna_Tynka » atraM Já dokonce jednou četla na internetu na reikiwebíku, že nějaká žena nosila prstýnek na prstu u nohy, který jí jako dárek dalo její dítě (syn myslím) a ona chtěla další dítě a pořád nemohla otěhotnět. Pak si sundala ten prstýnek a prý otěhotněla. Takže vlastně nejspíš právě stlačování nějakého bodu + jakoby, že to první dítě ne(pod)vědomě bránilo, aby přišlo to druhé. Připadalo mi to dost možné a zajímavé.

Tyna_Tynka » Cagey No, podle mého názoru na tom může něco být. U piercingu asi spíš může být přímo fyzický vliv na akupresurní body (pokud to není přímo nějaký symbol také, jak psala Urea). U tetování bych řekla, že to možné je, nebo spíš že celkově nějak energeticky ovlivňovat může. Je to vlastně symbol (obrázek), který tak člověk nosí pořád u sebe a tudíž něco vyzařuje a taky něco přitahuje (samozřejmě také záleží na tom, jakou váhu mu člověk přikládá), ale určitě je dost důležité si rozmyslet, jaký symbol budu chtít nosit do konce života.
Netvrdím to stoprocentně, ale je to můj laický názor, mé cítění.

Tyna_Tynka » Neleen Podle mě je zbytečné ptát se, kde leží duše ve fyzickém (hrubohmotném) těle, tak se to nedá říci. Máme několik těl, duch je naše základní tělo, naše podstata (Srdce chceš-li, čímž samozřejmě nemyslím hrubohmotné srdce, ale má podobnou funkci). Duše je duch ještě s dalšími těly, ale bez hrubohmotného. Až "odložíme všechna těla" a zbyde jenom duch (základní podstata, která má další těla jako "obaly", přesto si myslím, že je vlastně "největší"), tak se vrátíme Domů.
Ale není zas tak důležité podle mě nějak úplně do detailu přesně tohle vědět, jsou důležitější věci, myslím si.

Tyna_Tynka » Elatka Kameny vnímám taky jako pomocné, mám třeba fajn náramek z růženínu a další, ale osobně to beru jako to doplnění. Když člověk dokáže dojít k tomu, jak být v nitru vyrovnaný, tak vlastně je nepotřebuje vůbec.

Tyna_Tynka » kalamajka Nejpřirozenějším v tomto je myslím si dostat se na roveň, kdy dokážeš zůstat pevně ukotvená ve svém středu/nitru v klidu, přijímat a nechat proudit dál z Tebe Lásku (které je dost a dost, akorát musí být u dotyčného splněny podmínky, aby jím mohla proudit, vlastně jako u reiki, akorát se k tomu dá dojít i bez zasvěcení), pak už budeš mít ochrany automaticky, stále a nebude to na Tebe přecházet. Vyrovnanost a harmonie. Ovšem je to taky cesta asi nejdelší, vyžadující kontinuální práci na sobě sama, ale když k tomu člověk krok po kroku směřuje, tak to potom jde z něj samého a už nepotřebuje žádné pomůcky z vnějšku.

Jinak ano, co tu bylo popsáno funguje (ale já osobně to beru spíš jako ty pomůcky), různé ty vizualizace - ale vydrží to jen určitý čas, a taky pozor, aby se tím člověk neuzavřel nějak příliš. Reiki může být taky dobré, ale za sebe bych radila pouze pokud cítíš, že jsi na to připravena, že je to cesta pro Tebe (ne jen proto, že Ti to někdo řekl, že je to dobré), je to přeci jen určitý zlom. Jinak ale můžeš "použít" i ještě snazší věci - jako najít si místo, kde se budeš cítit dobře a velice klidně (v přírodě, doma, kdekoli) a tam vždycky načerpávat energii apod.

Ono totiž velice vyčerpává i to, pokud zachováváš masku profesionála, jak píšeš, a tím něco potlačuješ, jak z toho vyplývá, což samozřejmě chápu, ale potlačování to je, takže to není fajn.
Bezpochyby takováhle práce je velice náročná, tak přeji, ať v sobě dokážeš naleznout ten klid a spočinout v něm.

Tyna_Tynka » Ajuse To je to "něco navíc", to, co Ti už nikdo druhý úplně přesně nedokáže říct. Ptej se sebe, svého nitra, jak to udělat, aby mu bylo dobře.
Tobě se nikdy nestalo, žes byla třeba na někoho naštvaná a najednou Ti došlo: "Ty jo, proč já jsem vlastně naštvaná?", a spadlo to z Tebe a už jsi žádné naštvání najednou necítila a bylas volná? Takhle přesně to jde udělat se všemi špatnými pocity, alespoň pro začátek. Pak najednou začneš zjišťovat, že už je vůbec nepotřebuješ, a pak skoro jako bys přestala umět být naštvaná atd. atd. a další věci. Ale ze dne na den bych to alespoň já určitě nedokázala, ale snažit se, to ano. Akorát zas ne přes moc, jak jsem psala, vynucovat něco ani sám na sobě nemá cenu. Má to "zapadnout", nedá se přeskakovat.

Tyna_Tynka » Ajuse Vím, že se to zdá jako slovíčkaření, ale někdy i v tom to je vidět. Je jedno jestli "už mě natrápil dost" nebo "už jsem se kvůli němu natrápila dost" - pořád je tam KVŮLI NĚMU, to už "pak" říkat nebudeš. A pak už se nebude vracet jako bumerang, nebo i kdyby ano, nebude Tě to zneklidňovat, budeš to s ním mít vyřešené a cítit pořád to samé.
Ale nemusíš to vůbec lámat přes koleno přece, přesně jak píše eau. Ono se to vytříbí, zapracování na vztazích a vlastně hlavně na sobě samém je proces. A myslím, že je jasné, že celoživotní a ještě víc... A samozřejmě snažit se stále Tě jenom šlechtí a je to pro každého velmi potřebné. Avšak nedělat nic až přes moc, to není ono (to píšu obecně).