Diskuze, Diskuzní fórum

DramaQueen » asta Není to až tak těžký, věř tomu
Vím to z vlastní zkušenosti :)
Mě třeba někdy pomáhá, si říct, že jsou fakt horší věci, když lidi i děti umírají, hladem, nemocemi, jiným lidem umírají blízcí a tak.
Nebo se podívám na nějaký dokument o katastrofách, kde ty lidi opravdu brečí, jsou na dně, v koncích, přišly třeba i o všechno a
hned to všechno vidím trochu jinak a říkám si, že ten můj problém, je jen malá kapka v obrovském oceánu a jsou i o dost horší věci...

Ten můj mě občas taky ještě dokáže pěkně nas*at, to mi věř! Ale já se nedám. Mám ho ráda, vím, že on mě taky, ale co je moc toho je příliš.
Včera jsem neměla moc dobrou náladu, nechtělo se mi moc komunikovat a za chvíli slyším, ..že jsem radší nešel do hospody...
To bych ho zabila, za takový řeči. Tak jsem mu řekla uplně v klidu, tak si di, klidně, mě to nevadadí a zítra di taky, aby sis náhodou nemusel zase stěžovat... a myslela jsem to fakt vážně...

Jindy by se mi nahrnuly slzy do očí a možná bysme se i pohádali, protože jak jsem v tom, tak jsem děsně přecitlivělá a jak jsme měli ty problémy tak jsem to hrozně proživala. Ale teď už jsem tak nějak víceméně o dost v klidu a myslím, že i sebevědomí mám zdravější :)
No a jak se to za chvíli otočilo... že prý o víkendu uvaří a že pojedeme nakoupit a že ta moje játrová omáčka je prostě skvělá atd
Někdy je lepší se prostě nedat a ukázat, že se samoty nebojíš.

Hele podle mě, bys teď měla hodně pracovat na sobě. Zkus to prosím, hlavně kvůli sobě. Neříkej si pořád jak je to těžký, protože jsi v takový a makový situaci. Prostě si najdi něco o pozitivním myšlení a dělej to pro sebe hlavně a pak pro rodinu.
A uvidíš, že to půjde a bude to určitě čím dál tím víc lepší.
Buď taky realista, nechoď pod svojí hodnotu, nenechej se sebou orat ale mysli pozitivně. To se poddá, určitě

Je vážně pravda, že nikdo z nás tady vám do toho prostě uplně nevidí. Reagujeme, jen na to co píšeš. A jestli věříš, že vás ve skyrtu pořád miluje, tak moc držím palce, ať se to povede, tak aby jsi se měla co nejlíp

DramaQueen » Najdise.cz Já jsem to myslela, nějak podobně jak si to napsala teď.
Asi jsem to psala trochu jinými slovy...
Určitě souhlasím s tím, že by na sobě měla pracovat hlavně kvůli sobě.
Jen jsem taky napsala, že mi nepříjde nic špatného na tom, ukázat druhému lásku i za kritických situací. Samozřejmě je špatně nechat se sebou "orat" ...
Jak to opravdu oni mají my nevíme, přesně tak

DramaQueen » Najdise.cz Hrát na pozitivní, je blbost,,,
Ona se musí naučit být pozitivní! Pak opravdu bude a nebude si muset na nic hrát.
Sebevědomí si může sama zvedat, může se to učit, může si to pořád opakovat, různé afirmace, zaměřit se na sebe, dělat něco pro sebe.
Ale chápu jí naprosto, že nechce rozvrátit rodinu. Nechce být takovej sobec a myslet jenom na sebe.
Já si vážně myslím, že když na sobě bude trochu makat, může se vśe ještě změnit... když změníš svoje chování, tak logicky se změní o chování druhých k tobě. Jestli teda se neobklopuješ samejma neinteligentama.
Hele v nejhorším aspoň nebude mít pak pocit, že pro to udělala málo... a nebude jí to třeba tolik žrát.
Navíc jim do toho fakt nevidíme, jak on to vlastně má...

DramaQueen » asta Já tě naprosto chápu. Jak jsem řekla, není to vůbec jednoduchý v tvojí situaci se usmívat a mít fajn náladu.
Víš co, ty sama musíš vycítit aspoň trochu jestli vás má pořád rád, nebo jestli mu o vás obě aspoň trochu pořád jde.
Já jen chtěla poradit s tím pozitivním myšlením, že se to dá trénovat i za těžkých situací. A pak se člověk necítí aspoň tak zle.
Já když byla uplně na dně, tak jsem si vzala knížku a začala jsem si před zrcadlem opakovat pozitivní afirmace o tom, jak se mám ráda, o tom, že je krásnej den a tak různě a ono se ti to myšlení za nějakou dobu trochu změní... a je to úleva, i když jsou problémy, tak nemusí být ještě tak hrozně.
Jen mě tak napadlo, že když on uvidí, že ty jsi v pohodě, tak třeba se to u vás nějak převalí a bude zase vše ok.
Ale samozřejmě, nějak nepodlejzat, nebo tak.
Jenom si myslím, že na ukázání lásky není nic špatného, v jakékoliv situaci.
Samozřejmě, jestli cítíš, že je vše ztracené a jestli on chce opravdu odejít, tak to je jiná... je to na něm...aby si to srovnal v hlavě.
A když nesrovná, tak bych to asi nějak řešila radikálně pak
Ale vím, jak je to těžké...

DramaQueen » Najdise.cz Každej je jinej. Každej to má jinak.
Ty jsi nekompromisní a když se necítíš ve vztahu 100 pro milovaná, odcházíš, oukej, tvoje volba. Každý má právo se chovat tak jak myslí, že to je nejlíp.
Jenom já jsem neřekla, že zůstavat ve vztahu, když ti ten druhý říká, že si není jistý, že si potřebuje něco promyslet...
Napsala jsem, že je blbý, že jí takový věci říká, nechci ho omlouvat...
Ale taky ne vždy, je vše růžové a kolikrát, když je třeba moc sporů, tak si jeden (nebo oba) partneři můžou váhat... respektive můžou mít pochybnosti...což se někdy prostě stane. A né každý je hned schopný jít do akce. Každý jsme přece jiný a každý potřebuje víc či míň času na třeba nějaké jednání...
Já bych třeba osobně neodešla hned, kdybych se necítila 100 pro milovaná... měly bych prostě blbej pocit, že jsem pro to udělala málo...
A neplatí tady rovnice, že když já se necítím milovaná, ten druhý hned musí něco udělat... nebo něco dokazovat...
V ideálním případě ano... ale většinou jsou chyby na obouch stranách, takže tyhle "krize, nebo jak to nazvat" musí řešit oba... jednáním ...
Nebo časem... atd...
A navíc oni mají dítě, to už je taky trochu o něčem jiném, bych tedy řekla...
Jak jsem napsala, tak podle mě, on jí má pořád rád, ty city tam jsou.
Ale může být teď prostě jenom zmatenej, nemusí si bejt jistej, protože z nějakých důvodů se zklamal, nebo já nevím, co mezi nimi probíhalo, jen spekuluji... ale podle mě ty city tam pořád jsou, jen si je člověk musí zase uvědomit...
A když mu slečna (nebo paní) otevře dveře, tak je zřejmý co udělá... půjde... a zase další rozvrácená rodina...
Každej problém nejde vyřešit hned. Neříkám, že kdyby to trvalo opravdu dlouho, a nic by se z jeho strany nedělo a nebo by i třeba spíš se choval nějak blbě, tak že bych to stále tolerovala.
Ale chci tím jen říct, že bych to asi nevzdala hned.
Navíc s těma dětma, to je pak taky uplně jiný... ty ženský pak přemejšlej už trochu jinak... vím to z vlastní zkuśenosti...
Nebo alespoň nějak tak to vidím já

DramaQueen » asta Jasně, tak znáš ho nejlíp ty, uvidíš.
Hele, neber mě zle teď...
Ale trochu mi přijde, že máš víc negativní myšlení než je třeba...
Je to pochopitelný, protože seš ve stresující situaci, ale co si třeba takhle říct...
I když není malýmu ani velkýmu dobře, tak to nevadí... pokusím se o to, abysme měli vśichni fajn den:)
Nebudu se hádat, nebudu smutná a určitě bude vše v pohodě...užijeme si to, jakýmkoliv způsobem...


Nebo tak něco... a myslím, že to zní hned líp, než... neni jim dobře, tak asi nic moc... hm??!

DramaQueen » asta Děkuji.
Jinak nemyslím si, že vzít malého a odjet by bylo nejlepší řešení...
možná by si myslel, že chceš utýct od problému, nebo že už nemáš zájem...ale zase to musíš vědět ty.
Aspoň ten můj to takhle vnímá. Taky jsem se dřív, když jsme měli větší problémy vždycky sebrala a odjela a on to vnímal jako útěk...
Tím časem myslím prostě čas, žádn´naléhání, řešení...
Chápu, že je to pro tebe těžké. Pro koho by nebylo.
Ale člověk se v takové situaci musí snažit být silný. Zkus pracovat na pozitivním myšlení a přístupu k věcem. Nějak se zaměstnat i jinýma myšlenkama.
Za nějakou dobu uvidíš, jak se věci posunou dál a pak třeba budete něco řešit. Aspoň takhle bych to zřejmě udělala já.
A jestli se to nepovede, tak vám za to nestál.
Ale držím ti palce, ať to dopadne dobře

DramaQueen » Najdise.cz Já si zase myslím, že nějakej ten čas vůbec není na škodu. Naopak.
Přece by se všechna rozhodnutí neměla rozhodovat hned.
Když prostě nevím, dopřeju si čas, aby vše uzrálo, vśe se uklidnilo a třeba se pak něco vyjasní, něco mi dojde...
Jak to asi dělali lidi dřív? Když nebyly mobily, internet a tak.
Dneska chce každej vśechno hned vyřešit, hned rychle, dělej, šup, ukaž mi, HNED že o mě stojÍś... Nemluvíš se mnou? Hned ti volám mobilem, hned to řeším, hned se pohádáme a hned sme zase, tam kde sme byli...
Kdežto kdyby sme si to nechali vśechno pořádně uležet, možná by to vypadalo trochu jinak.
Souhlasím s tím, že jednostranný boj, kde ti ten druhý dává JASNĚ najevo, že o tebe už nestojí nemá cenu...
Ale myslím, že v tomhle případě, z toho co tu slečna (nebo paní) píše to nevypadá, že ten její už je stopro rozhodnutej...
Ona o něj nemusí uplně bojovat, může mu prostě jenom dát čas...a ukázat mu, že on ji není lhostejný...ne podlejzat a vtírat se, to určitě ne...
I když tam ta láska u něj třeba pořád někde ještě je, tak ale se třeba vžij i do něj. Určitě je hodně zmatený, možná si myslí, že neví co chce, možná váhá a přemýšlí, jestli to má cenu...ale to přeci ještě není uplná konečná?
Blbý je, že jí to říká a pak neudělá, žádný rozhodnutí radikální třeba.. a zřejmě čeká co ona...to možná neni uplně fér...protože, jak se má, pak ona cítit že...
Ale na tom se dá pracovat, když to překonají...
Ona uvidí, jak se má zachovat, to vycítí...
snad

DramaQueen » asta To je podle mě, hrozně negativní, říct, že by to za chvíli bylo to samý.
Tak když si to budu myslet, tak to tak taky bude žejo.
Vždyť každá naše myšlenka nám utváří budoucnost.
Možná už přestal věit tomu, že se něco změní. Ale víra je podle mě hodně důležitá. A pozitivní přístup.

Buď se mu už nechce na tom pracovat, nebo tomu prostě nevěří...holt asi ještě nedospěl na psychycké úrovni do stejného stadia jako ty...
A nebo je jenom citově zmatenej... asi tomu dej čas...uvidíš....
Je možné , že tě má pořád moc rád, že city k tobě tam jsou, ale je teď prostě zmatený, v nejistotě, váhá.... ale podle mě, ještě není vše ztraceno... v tomhle stadiu...

Ale hlavně mu neukazuj strach. Jseš silná osobnost a i když je to těžké, tak strach je zhoubnej návyk.

Vím, že to teď nechceš slyšet, ale jestli s ním nemáš být, tak s ním prostě nebudeš.

My teď s partnerem procházeli, taky hodně...hooodně drsným obdobím..hádky... i skoro řev...a z jeho strany hnusný chování, fyzický odloučení, taky mi třeba řekl, ve vzteku, že neví jestli ten náš vztah zvládne a odešel do hospody..
Já doma těhotná, nervy v kýblu...
Ale začali sme makat na tom... a kdo myslíš, že začal... no já samozřejmě..zaćala jsem se snažit být nekonfliktní (což ale neznamená, ve všem se podřídit a ve všem s ním souhlasit)
a po pár dnech se to rázem změnilo.
I když sme se třeba ještě trochu pohádali, tak se mi ale omlouval... A dneska mi řekl, že mě miluje, po tak dlouhé době :))
Tím chci říct, že si myslím, že to není nikdy uplně ztracené...že prostě záleží na přístupu...
Uvědomila jsem si, že když po mě, třeba něco vyžaduje, tak to pro něj udělám, z lásky, i když mě to třeba až tak nebaví...
Ale právě proto, je to ten největší důkaz, že mi na něm záleží :)
Tak uvidíme, jak to půjde dál.

Snad si to ten tvůj taky srovná v hlavě. Držím ti palečky a moc ti to přeju. Také pevné nervy

DramaQueen » asta Tak něco udělej. Zkus to. Nebo když budete oba čekat, co ten druhý tak se nic nestane. Do hlavy nevidí nikdo nikomu.
To že mu dáš najevo něco, třeba lásku, nebo snahu dělat s vaším vztahem něco, přeci není žádné pokoření. Možná si pak i on sám něco uvědomí. I on se třeba cítí hrozněm i on má svoje zraněný city a nebo tužby....
Ale nevidím do vašeho vztahu víc...

DramaQueen » asta Záleží na tom jaké máte problémy a jestli si oba dokážete uvědomit sovje chyby a následně s tím něco dělat.
Jestli ti můžu poradit přečti si pár zajímavých knížek.
Jedna, co teď čtu já, se jmenuje Pět jazyků lásky od uznávaného amerického psychologa (zabývá se manželskými krizemi) Garyho Chapmana.
Mě otevřel hodně oči. Budeš muset být hodně trpělivá ado vztahu se snažit "dát" víc lásky a porozumění.
Taky záleží na tvém muži. Možná se hádáte jenom kvůli malichernostem, možná, kvůli důležitým věcem.
Zkus třeba se přestat uplně hádat (jestli se hádáte) a spíše mu víc naslouchat, když ti bude něco vyčítat, snažit se ho spíš víc pochopit a dát mu to taky silně najevo.
Dokážeš uznat své chyby a omluvit se za ně? Dokážeš ho pořádně pochválit?
No, nevím, co máte za problémy, takže radím spíš tak obecně.
Ale tu knížku doporučuju. A pak ještě : Miluj svůj život od Louise L. Hay.
To je takové hodně obecné, o tom co přitahujeme, jaké vztahy a tak.
Tahle paní co to napsala si sama bez pomocí doktorů dokázala vyléčit rakovinu.
Možná by opravdu stačilo jen změnit trochu přístup. Někdy je hodně těžké se z depresivních a frustrujících partnerských situací a hádek dostat zase do té jistoty a láskyplné podpory a pohody.
Ale jeden začít vždycky musí, jestli mu na tom vztahu záleží. Ten druhý, když to cítí podobně se pak možná začne měnit, už jen proto, že se změníš ty, právě kvůli tvému přístupu. Ale jak říkám opravdu nevím, jakého typu jsou vaše problémy a jak moc Vám, na vás záleží.
Držím palce

DramaQueen » Rachelinka 5 Já třeba osobně v partneství dlouho vydržím, jsem citově založená...
Ale je pravda, že dokáži udělat velkou (i kolikrát životní) změnu, bez dlouhého rozmýšlení, někdy i nerozvážně... protože prostě ta potřeba změny tam opravdu je...
Taky mě hrozně mrzí a irituje a nemůžu pochopit, když někdo nemá pochopení pro to, že si chci holt něco udělat po svém...že se třeba nerozhodnu hned na povel...a podobně...
Jinak do manželství se rozhodně nehrnu :D
I když teď, jelikož je jiná situace a neplánovaně a neočekávaně jsem se nechala zbouchnout, tak bych v tom vztahu asi měla vydržet :) Už to není jen o mě...
Ale ty pocity svázání a nebo toho, že už si teď nemohu dělat co chci tam občas jsou...což je známka té velké potřeby volnosti...asi..bych řekla

DramaQueen » Najdise.cz No to by mě teda zajímalo proč

DramaQueen » Najdise.cz A co jako?? Co je na tom blbýho? Jakože chlap prostě nebude nikdy o ničem mluvit nebo co?

DramaQueen » Zubatý Křeček Promiň, ale já napsala, že jsem zkoušela snad všechno... dokonce i mluvit s ním o tom... v klidu, normálně...
Je pravda, že měl taky nějakou vyrážku či co, ale né na místech kde by to nějak extremně vadilo... teda mě to nevadilo, nejsem povrchní...
Akorát on o tom nechtěl mluvit... to byl taky ten problém...

A když s tebou tvůj milovaný nechce spát několik měsíců a ani s tebou o tom nechce mluvit... to je skoro jakoby ti tim říkal, že máš problém jenom ty, ne on...

Neříkám, že já jsem byla bez chyby.... po nějaké době, už jsem si připadala tak frustrovaná, že jsme se začali hodně hádat...
Ale podržet jsem se ho taky snažila...ale prostě jsme si asi nevyhovovali...

DramaQueen » bobina28 Sex beru jako jednu z nejdůležitějších věcí ve vztahu. Určitě na první místo, ale samozřejmě se spousotu jiných důležitých věcí.
Myslím, že jsem hodně sex. založená a mám ráda určitou pravidelnost, bez stereotipu samozřejmě.
Proto jsem taky těžce nesla, když měl můj bývalý partner nějaký problém a skoro 4 měsíce se mnou nechtěl spát. Zkoušela jsem snad všechno, od klidu, přes sportování, klidné promlouvání, vyčkávání, erotické svádění, až bohužel po velké scény, protože už se to nedalo vydržet, bylo to přímo frustrující.
Bohužel to zkončilo rozchodem.
A ani nemuselo. Ale bylo to komplikované. Teď jsem spokojená. Mám partnera rok a půl a takovou chemickou přitažlivost a soulad v tom, jsem snad ještě nezažila.
Nevěru nevím jestli bych zkousla. Asi ne. Záleželo by na situaci.
Vím, že bych nesnesla žádnou představu o tom, že nejsem jediná milovaná mého muže. Asi v tom je nějaká ješitnost či co. Možná jsem taky hodně soutěživá, nevím :) Ale žárlivá rozhodně nijak extrémně nejsem. Občas trochu okořenit, třeba nasadit, vážnej tón, kdo ti to volal??!!! Ale to je tak všechno, jsem jinak pro volnost, ale taky pro velké sdílení.
Jsem v tomhle dost konzervativní a naštěstí můj partner taky. Vím o něm, že nikdy žádnou ženu nepodvedl a věřím , že to má tak srovnané, že ani mě.
A kdyby se to náhodou stalo,protože člověk nikdy neví, tak bych o tom radší nechtěla vědět. I když si myslím, že bych něco vycítila. Pak by záleželo jestli to byl jen úlet, nebo nová láska.

DramaQueen » DramaQueen ... číst cokoliv, zajímavého, nejlíp přehršel informací ze všech možných oblastí...to také uvolňuje energii....a nebo meditace...

DramaQueen » Najdise.cz Já mám dvě devítky v mřížce a rozhodně doporučuju sport...poslední dobou jsem taková línější, ale cítím, že mi sportování chybí...cítím se potom příjemně vyklidněná, eneregeticky plná a myšlenky jsou uplně vyrovnané...
A nebo jak už tu někdo řekl, tak určitě sex
A vlastně ještě abych nezapomněla, tak mě třeba na uklidnění hodně baví číst...

DramaQueen » karamel Souhlas!

DramaQueen » il*ča Naprosto souhlasím s tvým názorem ! Já mám s antikoncepcí taky podobnou zkušenost. Menstruaci s kterou jsem měla vždy problémy s pravidelností (kvůli alkoholu a drogám, takže svojí vinou bych řekla, trochu jsem holt v mládí experimentovala) mi antikoncepce asi v devatenácti sice srovnala, ale jak říkáš nebyla to moje menstruace ale falešná. A když jsem ji pak po skoro dvou letech vysadila, tak mi menstruace vymizela natrvalo! Rok a půl jsem ji neměla vůbec. Léčila jsem se i homeopatikama, které mi zřejmě taky z části pomohly. Po roce a půl jsem dostala menstruaci sama o sobě a byl to takovej nápor na pschyku i po fyzické stránce, že jsem nemohla dělat nic jineho než ležet a brečet kvůli všemu co mi kdo řekl.
Myslela jsem že se mi to zpraví, ale stejně nezpravilo a menstruaci mi pořádně nastartovala až hormonalni injekce - na třičtvrtě roku a pak tři měsíce zase nic. Před pár dny, jsem dostala další, tak doufám, že se to opět nastratuje.
Ale abych neodbíhala od tematu, chtěla jsem tím jenom říct že antikoncepce, i když dneska takřka všichni doktoři tvrdí, jak je nezávadná a přesně jak říkáš předepisují ji na plet atd. tak ja si prostě o tom myslím svý. Je to zprominutím pěkná sračka, i když už dneska neni tak brutání jako dřív a věda pokročila, mají to více pod kontrolou, tak ale pořád to nemění nic na tom, že je to prostě chemie do těla a jenom falešná nahražka pravé menstruace a klidne si myslím že není zas tak uplně nezávadná jak se o ní tvrdí. I když to tvrdí doktor, tak já mám přece pořád ještě svůj rozum a nebudu souhlasit se vším co mi řeknou...
Každopádně když mi bylo jako Šárince, tak jsem si taky myslela, jak je antikoncepce skvělá a úžasná věc a nechápala jsem mámu která měla stejný nazor jako ja dneska. Děsně jsem se rozčilovala, proč mi nechce povolit mi ji předepsat, protože "všechny" holky v okolí přece ji braly, jenom já ne a myslela jsem že její názory jsou dost staromódní.
Je to usměvné. V patnacti, šestnácti jsou lidé (nebo "děti") ještě tak naivní.... Snad si z toho Šárinka něco veme ....