Diskuze, Diskuzní fórum

atraM » elaviel Jó, cestování... A vůbec ty vlaky... To máš pravdu. Tam jsem zažila věcí - jednu dobu jsem v nich pravidelně trávívala fůru času.

Hodně jsem si i kreslívala lidi, kteří mě zaujali a to je taky docela spolehlivej seznamovací krok

Většinu těch kreseb už ani nemám, ale třeba tahle babička byla fakt děsně milá...

atraM » Najdise.cz Dost přemýšlím o tom, co jsi napsala. Ty máš fakt dar...

Jenom člověče nevím, jak se tomu lze naučit.
Mě potkal takový záblesk jakoby náhodou.
Možná šťastným nedopatřením. Připadá mi, že to byla jenom taková malinkatá ochutnávka toho, jak úžasné by to asi bylo, kdyby takové věci člověk normálně zaslouženě zvládal.

Fakt jsem to "neudržela". Ještě na to nemám. Ale ta chvilka byla nádherná...

atraM » Najdise.cz

atraM » Nuna

atraM » Wolfinka Dalo by se říct, že je to něco, co v okolí "tiší bouři"...
Nejdřív jsem si toho všimla na rozzuřenejch psech a lehce nevěřícně jsem zkoumala dosah.

atraM » Wolfinka Je to strašně těžké...
Taky musím přiznat, že se mi tu nádhernou emoci nepodařilo v tak krystalicky dokonalém stavu udržet zas tak dlouho.
Ale díkybohu i za takovou vyjímečnou zkušenost.

Byla jsem vlastně docela fascinovaným divákem, jak obrovský mimoděčný (jejda, to je ale divné slovo, jenže lepší mě zrovna nenapadá ) vliv má takováhle energie na okolí...

Právě přemýšlím, jak popsat zážitek tohohle druhu...

atraM » Wolfinka Nesobecká láska...?
Takhle mám tendenci nazývat to, když si člověk uvědomí, že někoho miluje, ale nic po něm nechce, nic neočekává, nechává mu jeho svobodu, jeho život, ...
Prostě je rád, že ta bytost JE a těší se z toho.
Přitom jsou to obrovský emoce. Nesmírně obrovský...

Mám určitou zkušenost v tomhle směru. Trochu těžko se to popisuje, aby to nebylo dlouhý a zamotaný...

atraM » zolotarka Jejda, proč by neměl být opravdový?
Teda tyhle věci se asi těžko soudí, když to nemáme prožité, možná tam vždycky nejvíc záleží na samotných zúčastněných...

Ale tak z principu mi připadá, že je v těchhle případech snad opravdovější, než vztah s biologickými rodiči.

Háček ale bude taky v tom, že určitá energetická vazba k biologickým rodičům tam asi bude vždycky a může dělat paseku...

atraM » ivetka17 No jo, jak svůj k svému přijde, není co řešit...

atraM » pampalí Říkáš, že jsi "otrava"...?
Takže si "vezmeš co chceš" hlava nehlava a ostatní to tak nějak trpně tolerujou, protože jim nic jiného nezbyde - nebo přeháníš?

atraM » Najdise.cz Zapomenou?
Z člověka přece nikdy nevyjde nic, co by v něm nebylo... Takže nakonec to nejspíš bude jenom k tomu, že ty pak VÍŠ a on neví, že víš...

atraM » Nuna S těma energiema na tom taky něco musí být.

Nedávno jsem nad tím docela užasle uvažovala, protože jinak nevím, jak si vysvětlit, jak reagovala moje dcera na některé lidi, které viděla vlastně poprvé v životě...
Velká akce se spoustou lidí a ona si přímo řekla o pochování - jenom u dvou lidí... Normálně přišla k pro ni "cizímu chlapovi" a s gestem "strejdo, zvedni mě a pochovej" se na něj radostně vrhla...
Pro mě to jsou bytosti, ke kterým mám lidsky nejblíž a znám je dlouho, ale to ona nemohla ani tušit - ke všem jsem se tam chovala stejně.

atraM » Najdise.cz A myslíš, že to nutně máš tak, protože kdysi bylo kdesi cosi asi "špatně"?
Třeba bys to měla podobně, i kdyby tenkrát vládla idylka, jenom s vyrovnanějšími pocity, kdo ví?

Je tady někdo takovej???

atraM » Nuna ...možná i nějaká věc hluboké důvěry?

atraM » Nuna Nemotáš, přesně vím, o čem mluvíš...

atraM » ži.va Někdy mám takové veselé podezření, jestli to vlastně není něco podobného, jako když si tlupa opiček vzájemně vybírá vešky...

- hlavně při tom ani nejde o ty vešky, ale o to poklidné pouto ve smečce.

atraM » hela215 Ulity a škeble jsou neskutečně dokonalý! Kam se hrabou designéři! a vůbec všechny pokusy s uměním...

atraM » hela215 Sbírka špiček z rohlíků??? Ty mě okouzluješ, děvče...

atraM » houbařící masér Možná právě i dámy...

Že by tam u některých byl tak velkej erotickej náboj, že by jinak nevylízali z pelíšku?
Tomu se mi nějak nechce věřit...

atraM » ži.va ...zase... pokud se mi kdy kdo svěřoval s takovým partnerským problémem, tak to byli většinou kámoši - chlapi...

(A fakt tam nebyl žádný podtext, že bych jim já jako měla "cosi kompenzovat".)

Asi nejvíc mě zasáhlo, kdy se mi takhle jeden blízkej člověk, co byl u nás po dlouhé době na návštěvě, až lítostí rozbrečel když, jsem nás srovnala na pohovce tak, aby se mi při koukání na film opíral zádama o pokrčený kolena... Ženil se z lásky, znám je oba - moc milí a něžní lidi.
A tenhleten deficit mi hlava prostě nechce brát...