Diskuze, Diskuzní fórum

Háňa* » Buddha/2 Nevím, samozřejmě. Ale pokud se člověk resetuje vždy jen alkoholem (mám spoustu takových kolegů v práci), pro mě už je to alkoholismus - oni už ani o nic jiného nestojí, těší se na to, až budou "mimo".
Takže ve finále buď mají sérii šichet a jsou naprosto v pohodě, a nebo mají třeba tři dny volno nebo dovolenou, a jsou věčně v lihu.
Přesně - říkají, že se potřebují vyventilovat nebo něco podobného.
To už mi přijde jako závislost. Sice ještě ukočírovaná, ale .... potom občas někdo nadýchá, a je průser - okamžitě letí ... Přitom roky takhle fungoval v pohodě.
Myslím, že jim ta sebekontrola pomalu, postupem času, klesá.
No, a pokud si alkoholem člověk už v životě škodí nebo mu prostě nějak komplikuje život a on to dovolí (nedokáže odolat), je to už podle mě nemoc.

Háňa* » Najdise.cz Nedala. Ani sebe, ani dceru, kdybych nějakou měla.
Pokud bude po tom dívka prahnout, ať se nechá očkovat, až bude pohlavně dospělá, dřív jí rakovina děložního čípku stejně nehrozí. O tom, co si nechá píchat do svého těla, by si měl mít právo rozhodnout každý sám za sebe. Samozřejmě, že bych se neptala dvouletého děcka, jestli chce očkovat proti obrně nebo tetanu, ale pokud se to týká zrovna očkování proti této "dospělácké" nemoci, nechala bych to na slečnách, jak se rozhodnou - je to jejich ženství, jejich intimita.
Mým úkolem, jako matky, by bylo jen, vést ji životem tak, aby se z ní nestal nemyslící zombík konzumující bezmyšlenkovitě všechny propagandy a trendy - zajímat se, zjišťovat ... jít trochu do hloubky, než se pro něco rozhodne.

Další věc je, že o tom, z čeho vzniká jakákoli rakovina, si myslím své - ale to tady rozebírat nebudu.

Háňa* » Glimmer Man Super, Glimme - prima, že to napsal chlap.
Od ženy to mnohým vyznívá tak, že ze sebe dělá primadonu, když čeká nějakou aktivitu taky od muže.

Ano, děvčata, matky budete, až se vám narodí dítě - do té doby není důvod nikoho kojit.

Háňa* » Scorpia Žárlivost není nikdy na místě.
Věřit mu ? Věř sobě, to bude stačit - jsi přece pro něj dobrá partie, byla by škoda (jeho), kdyby ji propásl. Pokud to ví, nemáš důvod k nějakým obavám. Pokud ne, obavy ti k ničemu nepomůžou.

Osobně jsem pro to, jako žena to s iniciativou nepřehánět.
Ano, poskytnout zpětnou vazbu, odezvu, projevit zájem, ale všeho moc škodí. Abys nebyla nakonec ten, kdo pořád pádluje a on ten, kdo se jenom veze.
Ono, co se v začátku nějak "nastaví", už se potom špatně mění.
Nech mu trochu prostoru a sobě dopřej klidu. Pokud o tebe skutečně zájem má, on se projeví, neměj strach.
A pokud ne, neuděláš nic, kdyby ses na hlavu postavila - láska se vyaktivizovat nedá.

Háňa* » pidalka07 Aha. Někdo to vytáhl nahoru starou diskusi - já je většinou celé nečtu
Tak výborně.
Přeji bezproblémový průběh a malému šťastné zrození

Háňa* » pidalka07 Endometrioza - pocity nejistoty, zklamání, frustrace, viny, odmítnutí. Obavy, že člověk není oblíbený, že ho nikdo nemá rád.

Co dělat: Uvědomit si vlastní sílu, zjistit, že jsou lidé, kteří vás mají rádi, najít radost v tom, že jsem žena.

Háňa* » Loreena Mckennitt Odpouštění je prima ulevující záležitost
... ovšem jen do té doby, než člověk postoupí do fáze, kdy ví, že není co - že každý dělá to nejlepší, co umí (on to jinak to neumí). A pokud něco neumí - cítit, prožívat, ustát, ... není to VINA, jen neduh. Zlobit se na někoho za jeho neduh nemá logiku. Je to jako zlobit se na nevidomého, že do nás na chodníku vrazil.
To je teprve rozbřesk, ten okamžik, kdy tohle člověku dojde
A ten klid na duši, potom ...

Háňa* » player Ano, znám - JEDNU (ženu). Řada lidí tady ji zná, ale nebudu ji jmenovat.
Je stále rozesmátá , pohodová i jásající.
Netroufnu si tvrdit, že je uvnitř celá a vždycky šťastná, nejsem v ní, ale navenek tak působí.

Háňa* » Elizabeth Crevel Tak to pak jo - ano, každý má svoji teorii o tom, co je pravda

Háňa* » Elizabeth Crevel Název věda vychází ze slova VĚDĚT.
A právě proto, že psychika lidí je velmi individuální a naprosto neodpovídá nějakému mustru a+b=c, vlastně to ani věda není, páč neVÍ - jen se domnívá.
Domnívání vzniká na základě dojmů a ty má každý jiné.
Proto má také psychologie spoustu směrů a "odrůd", zatímco fyzika je jen jedna.
Proto, že v psychologii nic není jednoznačné.

Takže záleží jen na tom, která teorie se komu víc líbí, a k té se přikloní, vezme ji za svou a věří jí. Nic to ale nevypovídá o tom, co je PRAVDA.

Háňa* » Najdise.cz
Jo, to bylo ono - věci se dějí bez tlaků a snah

Háňa* » Najdise.cz Ne, tak jsem to nemyslela, že by něměli nic dělat, samozřejmě. To "jen být" je tady často chápáno i vykládáno extrémně, ale za to já nemůžu - mnou ne .

JEN BÝT pro mě neznamená nic nedělat, jen čumět do mraků a volně dýchat, než zetleju
Jen nepodléhat chtění, na ničem křečovitě nelpět a na nic násilím netlačit .... prostě akceptovat, že děje, co se dějí, občas nejsou v souladu s tím, co zrovna chce můj mozek. A při tom věřit, že je to tak v pořádku, protože vesmír ví, co dělá. Všechno má svůj důvod a souvislosti, do kterých náš mozek často nevidí - udělat v klidu kroky, které TEĎ udělat můžu, ale neprat se s ničím a netlačit to jinam, než to je. Vědět, že je to tam, kde to být má a že i když jsem z toho teď vyhozená z rovnováhy, našvaná nebo smutná, jednou pochopím, proč to tak muselo být.

Občas se ti určitě už stalo, že jsi byla smutná, že se něco nepovedlo, nevyšlo, podělalo, ale potom jsi zpětně, po nějakém čase, zjistila, že to vlastně bylo dobře, protože ... něco ... někam tě to přivedlo, někoho jsi potkala, prostě se po čase stala nějaká "náááhoda" .
A najednou to do sebe zapadalo, proč se před časem stalo to tehdy nepříjemné, ta "smůla", co jsi měla - proč to tak vlastně muselo být - najednou to má logiku, posloupnost a hlavně, to, co před tím byla nepříjemnost, vnímáš teď jako štěstí. "Kdyby mě tehdy nevyhodili z práce a já se nemusela odstěhovat do Kotěhůlek kvůli nové, nepotkala bych Pepu" ... např.
Tak tak nějak jsem to myslela. Formulovat tyhle věci je dost psycho
Prostě chtění a lpění děje spíš deformují a brzdí, než co jiného.

Háňa* » Najdise.cz .... nepotřebovali by vztah, věnovali by se jiným věcem, než je rodina a partnerský život....

Vždyť to tak je, nikdo to, co se tady nazývý vztahem, nepotřebuje. Může se věnovat jiným věcem.
Nebo, ještě líp, nemusí se věnovat ničemu, může všeho prostě být "jen" součástí.
Proč by měl člověk něčemu SE VĚNOVAT - se darovat - se odevdávat ?

Problém je, že si lidé vypředstavují ideální vztah, potom někoho klofnou a když už mají "kus", začnou se snažit - přetvářet, budovat vztah, budovat harmonii, .... dokonce často i dělat kompromisy, aby harmonie vznikla - aby ji vyrobili.
Čili jedou úplně obráceně a diví se, že to nefunguje, že jim v tom není dobře.

Vztah je přece to první. Nevzniká po nějaké lopotě, on už je. Jen o tom ti lidé neví, že jsou spolu v nějaké souvztažnosti, že spolu ladí, dokud se nepotkají.
V okamžiku, kdy se potkají, je hotovo, nemají potřebu něco vyrábět, přetvářet, budovat, ... Co ladí, to je přece v pořádku tak, jak to je - víc, než harmonie, být nemůže ....
Tohle je vztah. To první je jen snaha o výrobu nějaké iluze

Háňa* » Akord Zuřivce nebo klidné povahy ? Ony jsou jenom dva druhy lidí ?
Jo, jo, já vím, já vím ... tlustý - hubený, malý - velký, chytrý - hloupý ...
Lidi jsou z toho naočkovaného černobílého "buď a nebo" už úplně zblblí ...

O tom to přece vůbec není, o nějaké zuřivosti, jen o schopnosti prožívat emoce - nebo spíš dovolit si to, nebránit se jim, nezatlačovat je kamsi.
Jen, když je člověk volný (uvolněný), může skutečně něco cele prožít, ne jen užít si to a pak říct "měl jsem sex", "šel jsem do vztahu", .. a mít vystaráno. Prožitek nepotřebuje název (sex, vztah, zuřivost,..).

Takže, odpověď na otázku: Já, osobně, se cítím líp ve společnosti lidí schopných prožitku, ať už je to prožitek jakéhokoli druhu, před lidmi schopnými jen zážitku - s těmi není prostor si ani zamlčet - a vlastně ani není o čem.
S kým si není o čem zamlčet, s tím se není ani o čem milovat - nebo třeba o čem opékat u ohně vuřty, o čem trhat jablka, ... je to úplně jedno, o jakou činnost jde.
Zážitkář a prožitkář nemohou něco společně sdílet, mohou jen spolu provozovat nějakou činnost. Každý ji bude vnímat jinak, protože každý je v jiném světě. Takže souznění se konat nebude.

Háňa* » ohenvoblacich Jo, visrálá každopádně jsem - od té doby, co jsem se na řešení pravopisu visrála

Háňa* » Áta22 Jo, vážně. Je to na čtení těžší, ale je to krásné. Kdysi jsem se některá dlouhá souvětí, co mě zvlášť zaujala, naučila nazpaměť, a pak je při vhodné příležitosti vybalila v kolektivu kolegů puberťáků ...
Čuměli jak sůvy z nudlí

Na anekdoty typu: "Přijde ženská k doktorovi, ...", jsem nikdy moc nebyla, tak alespoň nějaké povyražení jsem jim poskytla.
Většina totiž z toho měla hlavně prdel, protože nějak neuměli vnímat krásu toho jazyka - že to vlastně vůbec sranda není - ale to bylo jedno, hlavně, že nám bylo veselo.

Háňa* » Áta22 To je jedno ... jo, staročeština ... tak tu já zrovna miluju

Háňa* » vltavínka Jo, tu jsi mi připoměla
Dal mi ji kdysi číst táta, asi ve 12, už nevím - doporučoval mi občas knihy, znal mě po této stránce víc, než máma a vždycky se strefil.
Byla to kniha povídek, jedna byla Jáma a kyvadlo a pak si vybavuji druhou, o odlehlé myslivně, kde hostinský vařil guláš pro hosty, co tam zabloudili, akorát vtip byl v tom, že když přišel host, časem mu došlo, z koho bude guláš pro dalšího hosta ... Další už si nepamatuji, jen tyhle dvě povídky.
Ano, ta kniha byla pro mě hodně hustá

Háňa* » Najdise.cz
Hezky vyjádřeno

Háňa* » Najdise.cz Nekřičím, nemám důvod - bavím se
Je to jenom odověď pro Myatise na otázku: "Co si o tom myslíte, zajímají mě vaše názory".
Pokud se tě to netýká, není důvod si to vztahovat na sebe.
Pokud si to na sebe vztahuješ, asi tě to nějak oslovilo.
Ale obojí je tvoje věc, mně je to jedno