Diskuze, Diskuzní fórum

Nuna » Nuna "úrazu"..samozřejmě... spisovatelka by neměla dělat takový chyby...to byl jen překlípek

Nuna » tamtama Jojo...to je velké moudro cos napsala ..tedy ta druhá věta...
A pokud jde o to psaní: Věta " zadej téma" ve mě rve vnitřnosti podobně jako věta " napiš mi něco, povídej něco" v tu chvíli mám tmu před očima a v hlavě prázdno a nevymyslím vůbec nic. Ještě úžasnější je věta " dej mi pusu",tohle když mi chlap řekne, tak se mi tak zprotiví, že jen těžko překonávám odpor a okamžitě o něj ztrácím zájem ..ale to jen jako vsuvka.. Ono to téma to je můj kámen ůrazu. Ten nápad musí přijít sám od sebe a když už teda ne, tak ho musím dostat na papíře. Já milovala ve škole slohovky, protože tam to téma bylo dané a to jsem se vyřádila. Úvahy nad nesmrtelností chroustů,to bylo moje. Ale jinak celkově je to dobrej nápad, tak vyhlásíme anketu o nejlepší téma, počkáme si až ho někdo za nás vymyslí a pak budem psát jako o život

Nuna » tamtama No....víš co já si v tom najdu? To věčné putování životem v tom vidím, To věčné hledání sebe sama, to věčné hledání lásky. Je dobře, že to má štastný konec. Liliana má svého muže a mají své děti. Já mám svoji "rybičku". Kéž by to bylo to,co jsem po celou tu dobu "hledala" Takže ne já - ale Ty seš mistr pera!!! A jelikož je mi jasný, že mi budeš oponovat, tak mám nápad - vydáme tu knížku spolu

Nuna » Leylah Děkuji Už se skorem červenám nad tou chválou, budu muset napsat taky něco "veselého",než se tady rozpláčeme...už mám dneska kapku odstup,ale zrovna tohle jsem psala v slzách

Nuna » tamtama ..byla bych ráda,kdyby to někomu pomohlo v rozhodnutí... kdysi jsem to psala pro mého milého,kterého jsem milovala a moc jsem chtěla aby byl se mnou..ale všechno marno..nepomohly prosby, slzy, vysvětlování - prostě nic.. vyhovoval mu vztah na dálku a já jím trpěla jako zvíře.. dodnes se vztahem k němu nejsem srovnaná i když si uvědomuju, že je totální nesmysl čekat na něco,co nepřijde a trápit se tím.. No to jen tak na okraj.. jsem ráda, že se Ti to líbí

Nuna » Najdise.cz .. je hrozný mít představivost a nemoct ji nijak ventilovat... je hrozný nesmět nebo neumět vyjádřit svoje pocity... budu brečet,křičet, ječet, smát se, skákat, budu psát,zpívat a tancovat..budu dělat cokoliv, jen nebudu sedět někde v koutě. To je dost od věci co? Ale rozumíme si

Nuna » tamtama Se zcela upřímně červenám. Já jsem dost realista a dost koukám na věci prakticky,což by se možná dle toho,co tvořím,neřeklo,ale je to tak. Představa toho, že sesbírám všechny svý výtvory, vytisknu je a svážu do uzlíčku a budu s nimi běhat od vydavatelství do vydavatelství, ta mě tedy téměř děsí. Grafomanů jako jsem já je mnoho a nakladatelé jsou zavaleni přehršlí podobných výplodů,věř, že je to tak. Přemýšlela jsem i o samoedici,prostě si zaplatíš pár výtisků a je jen na Tobě, jestli je prodáš nebo ne.Ale to je zase finančně dost náročné a na to nemám. Já si myslím, že internet je pro mě nejideálnějším místem,kde se můžu prezentovat. No řekni sama - kdo si dneska koupí knížku poezie? Navíc od totálně neznámého autora? A když by se někdo našel - jak budu mít jistotu, že tu moji knížku otevřel, přečetl a pak nezahodil? Kdežto umístění tvorby na internetu je skvělá věc. O to víc v místě,kde lidi můžou vyjádřit své pocity, prostě nějak reagovat, což já hned vidím. Nemysli si,dočkala jsem se i kritiky. Kdyby to četl nějakej stylista, odborník, tak mě zpucne raz dva ! Kdežto vaše slova jsou kladná a pozitivní a mě bohatě stačí a já vám za ně děkuju

Nuna » Twiggina Já jsem poznala jen jednu babičku. Umřela,když mi bylo deset let a moje vzpomínky na dětství se všechny vážou na ni,na její domeček, zahradu, na všechny ty obyčejné věci pro ni a pro mě kouzelné. Na tikot hodin nad její postelí, na buzení kohoutem,na její skvělé polívky do kterých jsem si házela plné hrsti čerstvé, právě na zahrádce natrhané,petržele, na hašlerky,které milovala, na její dlouhé šedivé vlasy, na houpačku,kterou jsem měla pověšenu mezi dvěmi švestkami, na letní jablíčka...Pomáhá mi to uvědomovat si,že člověk si má vážit věcí,které momentálně prožívá. Nikdy nevíš,jestli to není něco,na co budeš po letech s láskou vzpomínat

Nuna » Najdise.cz Ale jinak teda musím uznat, že ses snažil

Nuna » Najdise.cz Nech to koňovi,má větší hlavu. To je jako když se dohaduje věřící s ateistou o tom, jestli Bůh je nebo není. Každý nechť si prostě věří čemu chce. Tady je navíc lidem příjemné věřit tomu, že ten náš život byl ovlivněn planetami a tím,kdy jsme se narodili, vždyť je na tom celý web postaven. Odpůrce astrologie sem nepůjde a nebude tady diskutovat se všemi těmi,kteří si v horoskopech tak "rochní"

Nuna » elaviel ..díky.. ale to víš - podobných "talentů" je plný svět. U mě je dost problém v tom, že já nejsem schopna napsat nic,co by se dalo vydat jako knížka. Básničky dneska nikdo nečte a nekupuje. Povídky taky ne a navíc prostě u mě je to " každý pes jiná ves". Když se kouknu do blogu, tak z toho co tam mám nemdám dohromady prostě nic. Všechno píšu pod vlivem monetální nálady a emocí a strašlivě se to na tom odráží,což není dobře. Lidi chtějí příběh a já nejsem vypravečka,netroufnu si na román. Navíc se prostě znám. Kdybych měla spát proto, že musím,třeba že si řeknu " tak a ted napíšu tři povídky",tak to nezvládnu, nebudu vědět o čem a bude to stát za houby. Prostě píšu jen tak pro radost. Sobě,lidem okolo. I pro smutek a slzy. Sobě i lidem okolo.

Nuna » elaviel Ještě mám pošťáckou,když jsem duší ta poštačka. Ale ta je smutná, tak nevím

Nuna » Twiggina Tak to je hezké. Já věřím, že i věci mají svoji duši. Obrečím každej rozbitej hrneček a dovedeš si představit, jak to u nás asi musí vypadat,když nejsem schopna vyhodit žádnej "krám" ... jo a ještě ráda píšu. Kdyby tak bylo více inspirace! Já milovala slohovky ve škole, protože jsme dostali téma a poperte se s ním, to jsem se vyřádila. Dneska mi ta témata chybí...

Nuna » Twiggina Vysypala se mi před pár dny v rukách krabička s knoflíky. Vykutálelo se z ní asi 15 různě velikých, různě barevných a různě krásných „koleček“. A s nimi tahle pohádka :



V království za devatero horami a devatero řekami nestál zámek, jak to běžně v královstvích bývá,ale domeček. Vlastně dům. Vlastně dost velký dům, no spíše minitovárna. Tak jako tak to bylo místo, kde se vyráběli…no neuhodli byste..knoflíci! Taková malá niterná věc,která sama o sobě nemá příliš hodnotu, není nijak užitečná a její krásou se taky není možno kochat tolik,jako třeba krásou obrazů. Ale je li takový knoflík použit na správném místě ve správný čas, je nenahraditelný.

Pohádka začíná ve velké hale malé továrny, kde sedí všichni knoflíčky pěkně pospolu vedle sebe,povídají si a spřádají plány o tom, kde který z nich bude zdobit šat ! „Já budu určitě tím hlavním knoflíkem na vojenské uniformě“ pyšní se zelený cvoček. „Budou na Tebe křičet neustále,abys se zapnul, hlupáku“ oponuje mu červený, zářivý knoflík,lemovaný zlatým proužkem. „To já budu určitě zdobit šaty nějaké princezny“ pyšně se natřásá. „Princezny už dneska nejsou“ ohrnuje nos blankytně modrý knoflíček velikosti nehtu. „Leda v pohádkách a pohádky jsou na draka“ mračí se. „ Na draka, na draka“ směje se cvoček! „ Mohli by mě použít na nějakou hračku pro děti. Třeba na draka. Víte přece, že knoflíci se našívají na hračky jako oči“ Ostatní knoflíci neví. Mlčí a přemýšlejí, jestli to tak opravdu může být. Jestli by mohli opravdu být očima nějakého zvířátka. Nakonec to je přeci možná to nejhezčí poslání,které by mohli mít. Ale hlodají v nich pochybnosti. „ A co když se hračka dostane do ruky nějakému zlobivému klukovi,který chudákovi drakovi očičko vydloubne? „ ptá se červený knoflík. „Tak mu ho může maminka toho kluka zase přišít…třeba“ Mumlají ostatní,ale moc jistě to nezní. „ A co když se třeba někde ztratím? „ nesměle špitne modrý knoflíček. „Z toho mám strach. Že budu ležet někde zakutálený pod postelí a nikdo o mě nebude vědět a i když třeba budu někomu chybět, tak mě nebude moct najít…“ natahuje a už se mu po modré tvářičce koulí slzy. Hala ztichla a jen sem tam je slyšet pofňukávání. Toho, že bude jednou ztracen, se bojí každý knoflík. Všichni si uvědomují, že i když se o tom krásně sní, není nutné,aby zdobili ten naprosto nejdůležitější, nejkrásnější a nejhonosnější oblek, šaty, nebo i věc. Nikdo nechce být sám a ztracený.

„Tak už toho nechte“ Vztyčí se najednou velký černý knoflík,který je malinko jiný než ostatní. Je hranatý a semišový a tak je jasné, že jako takový,bude mít funkci zcela vyjímečnou. „Každého jednou někdo najde! I ztracený knoflík se někdy najde! Třeba při stěhování! Lidé se stěhují víte? Čas od času posbírají své věci a jdou bydlet někam jinam. Na jiné místo,kde by se jim mohlo více líbit. A při takovém stěhování se najde plno „ztracených“ věcí. I zatoulaní knoflíci. No a ty potom jejich majitelé seberou, dají do krabičky a časem vrátí na své místo ! Na oblek, na šaty, nebo přišijí zpátky zvířátkám jako oči“ ukloní se a zatleská. Ostatní knoflíci sice zpočátku koukají nevěřícně, ale na tvářičkách se jim objevují úsměvy, osychají slzy a za chvilku už se halou zase nese ruch a šum. „ To já bych byl stejně nejradši knoflíkem na té uniformě….“ řehtá se cvoček. „Ale kuš… „ smějí se ostatní. A zase je v hale veselo….



No a to je konec pohádky. A já jdu ty vysypané knoflíky posbírat. Aby se mi žádný neztratil. Protože nikdo by neměl být sám ;-)

Nuna » Twiggina ..aneb tuhle jsem napsala pro mé školou povinné dítě...


Jak písmenka cestují? Přeci pod našimi prsty,které běhají sem a tam po klávesnici a dotýkají se jednotlivých čtverečků tak,aby z toho byla slova,kterým všichni rozumí. Někdy se naše prsty ovšem zblázní a písmenka se vydají na cestu úplně jinou. Nemají batůžky,jaké máme na cesty my, nemají sebou fotáčky ani poznámkové bloky,ani žádné další vybavení,ale přesto si svoji cestu užívají! Pro písmenka je každý výlet „za hranice všedních slov„ - stejně jako pro nás ten „za hranice všedních dnů“ vyjímečný a krásný. Libují si v novém prostředí a v novém uspořádání a my se můžeme kochat tím,čeho všeho jsou vlastně schopna. Když mi písmena utekla naposledy,vrátila se s novými názvy pro slovní druhy. Místo „podstatného jména“ přišel „podstatník“. Místo přídavného jména „přídavník“ a hned se tito dva „pánové“ začli hádat,který z nich je krásnější a důležitější ! „Beze mě bys byl jen ubohá holá věc“ mračí se přídavník na podstatníka … „a Ty beze mě vůbec nic…jak můžou lidé mluvit o něčem krásném,když neví,o čem to vlastně mluví“..vzteká se podstatník. „Měli byste si spíše podat ruce pánové“ Usmívá se šibalsky „slovesník“..“beze mě byste nebyli k ničemu ani jeden z vás, protože teprve já vás činím užitečnými“..naparuje se! „A co já? Co já? „ křičí nejmenší „spojovník“..“já přeci dělám věty krásnými,beze mě by to byla nuda“ Hlasy písmenek sílí a za chvilku přes ty jejich hádky není slyšet ani moje vlastní myšlenka. Tak mám pocit, že je nejvyšší čas zasáhnout! Zavřu oči nad tím, co to na tom svém výletu Ti blázni vyvedli a pokusím se tenhle spor rozsoudit! Myslím, že všechna písmenka jsou důležitá! Jsou důležitá i všechna slova a jsou o to důležitější,když se sejdou pěkně pohromadě a může vzniknout nějaké pěkné spojení. Jedno sousloví,nebo celá věta. „Krásná růže „ nám napoví víc,než jenom slovo „růže“ a „Krásná růže voní“ už je opravdu sdělení,které nám něco řekne. Jedno slovo bez druhého by samo o sobě nemělo takový zvuk a někdy ta slova i pomáhají. Napsána, viděna,čtena! Všechna jsou důležitá,zvolí li se pro ně správné místo a správný čas. Takže mám řešení! Až se budou moje písmenka zase hádat, sednu a napíšu dlouhou větu,ve které budou zastoupeny všechny slovní druhy. Zkuste to se mnou ! Dřív,než vám písmenka utečou ;)

Nuna » Beranek No.... to je zajímavá myšlenka Skorem to vypadá jako reklama na prezervativy

Nuna » Martulinka Zahoď bravíčko a vyraž někam ven! Vem si kolo,brusle, psa, kamarádku a úsměv na rtu. To by mohlo pomoct

Nuna » ivca23 Moje reakce bude nejspíš zcela od věci ale takhle jak jsi to napsala jsi to napsala schválně?

Nuna » Leylah ..tak to je přesné! ..Mě se nestýská,ale čas od času se mě někdo zeptá " nenapíšeš nějakou básničku zase" a já bych třeba chtěla udělat radost a chtěla bych něco sepsat,ale nejde mi to a to mě mrzí.. opravdu na to musí být rozpoložení. Asi to mají básníci ještě horší než prozaici. Na povídku sice taky musím mít chuť a náladu,ale když na to přijde,dokáž sepsat i něco o ničem... kdežto u těch básniček to nejde..

Nuna » Najdise.cz dík:) já zase koukám, že jsi "duševní dvojče" toho blázna co ho mám v přátelích :))..ale já ho neznám, jen mě občas zdraví :))..