Diskuze, Diskuzní fórum

dan162 » Najdise.cz Tahle tvá věta mi rezonuje v uších: "...v danou životní etapu jsem vždycky našla toho pravého." Ono to tak vlastně je vždycky - jen to neumíme vždy nebo včas pochopit nebo využít díky našim vlastním brzdám, rozhodnutím, omezením, bolístkám, zvykům...

dan162 » Najdise.cz Myslím, že úplně každý chce nějaké MY, možná proto, že jsme (kolektivní) savci. Ale když zjistí, že to jaksi ono nenastalo, tak dřív či později použije nějaké rozhodnutí (vědomé nebo nevědomé), kterým to zazdí - od uzavření se přes únik po zlost. Ani nemusí si být vědom(a) že k rozhodnutí došlo, jen se chová jinak. Jeden tak ještě vidí My, chce vidět MY nebo ví že je možné se řešením problémů dostat k My, ale druhý už vidí dvě Já.

A napadlo mne k tomu docvaknutí, že kdo přemýšlí hlavou a ne srdcem, tak nestíhá hlavou to, co srdce ví hned. Deida píše cosi ve smyslu, že chlap potřebuje občas si odstup udělat, žít chvíli sám, aby to co nastřádal za poznání si utřídil, zapracoval - a díky tomu žil. Asi jo, asi by dost problémů vyřešil občasný odstup od partnerky. Jestli dominantně se naučit používat srdce, přejít do vnímání to si jistý nejsem - aby neztratil svůj základ a moc nezjinovatěl.

dan162 » vuvuzelka Ještě objevit proč ta přinasranost vzniká, to není kompromisem, ale nenaplněním něčeho v tobě, nějaké potřeby, možná těsné blízkosti, hlubokého propojení, rozdíl mezi představou / potřebou a realitou.

Jo to jsem taky slyšel, že to je chiméra - to že nikam nedojdeš je postoj mluvčího, jeho strach, že by nikam nedošel, nic o realitě.

Asi myslíme tottéž, fajn

dan162 » vuvuzelka Ano, trochu mi příklad kulhá a je to moc jednoduché. Taky samozřejmě koníčky a záliby mít čistě své je výborné. Tak to pozměním, že jde o chronickou situaci, že tak to mají v ostatních situacích zcela stejně, jsou oddělení, nepropojení, jedno zda se jedná o letní dovolenou nebo o nákup pohovky.

dan162 » vuvuzelka Jsem rád, že jsi něco napsala, potěšilo. Měl jsem obavu, že jsme téma ohnuli jinam.

Kompromis je smírné řešení střetu, který nekončí závislostí nebo vítězstvím jedné strany. Je to pokus o win-win přístup. Také to je báječná příležitost zjistit, proč je jediným použitým řešením střetu, zda by nešlo použít něco jiného, co vlastně komu brání, aby použil jiné řešení než je kompromis ? Jasně mohou i ve schématu 50/50 se poprat, hodit si korunou, zvolit střídačku, najít náhradu...Jiným řešením ale myslím přijetí původně nepřijatelného.

Chce to konkrétně, teoretizování mi nějak vadí, vymyslím něco. Třeba jde o nedělní odpoledne, ona chce na procházku a on na fotbal, a nechtějí přijmout ani jeden to, co chce ten druhý. Kompromis který nikoho nenadchne by mohl být "jdeme teda pěšky na druhý poločas fotbalu". Lze si určitě vybrat, jak takový kompromis budu hodnotit, když už ani ten neumím přijmout jako uspokojivý - vybírám si totiž, zda je to spíš poloviční zmar nebo poloviční uspokojení a tato hodnocení se sčítají. Takže se můžu oblafnout, že je vše happy nebo ničit že vše je trága, i když oboje není pravda. Kompromisy nepřinášejí šťastný vztah, ale žitelný, funkční, snesitelný, povětšinou "s benefity".

Nejlepší ale je, když oba vnímají, že jsou v pasti neměnného schématu "já pán ty pán, 50/50", že i když vcelku dosáhnou na to co chtějí, tak že i tak jim něco chybí. Kdyby to totiž tak oba vnímali, tak mohou poušť společně opustit. Vedou k tomu otázky: budu se jako chlap na původně nechtěné procházce plné plkání o nesmyslech nutně cítit zle a je ten fotbal opravdu tak důležitý a atraktivní ? Co s partnerkou taková procházka uvnitř dělá a proč ji tak moc potřebuje ? A na druhé straně u partnerky je fotbal fakt taková ztráta času a nesmysl, že ho nelze přijmout ? Jinak to dopadne výrokem: určitě, běž si kam potřebuješ (=na ten svůj xxx fotbal a já mezitím půjdu s Pištou Hufnáglem na procházku :-))

dan162 » vuvuzelka vuvuzelko, cos otázkou myslela ? Nezaplevelili jsme ti diskuzi jinam, než jsi chtěla ?

dan162 » Najdise.cz Oponuji Mno to mne pobavilo, ta tvá chuť oponovat. Abys rozuměla, jedním z mých problémů je silné ego, to taky pořád oponuje, cpe se do záležitostí srdce kam nemá, chce vše kontrolovat, cpe druhým svá moudra, posuzuje místo prožívá, myslí na minulost a hodnotí negativně. No řekněme, že se lehce zjemnilo, jsem to přeci jen já a ne nějaké ego, nehodnotím ho nyní tak negativně, už nechci mít tolik pravdu a dokonalost, tolik netrčím v minulosti, nechci ani tak uznání, ale příčina je kdesi v emocích, nějaký emoční karambol, sám nevím ještě který.

dan162 » Najdise.cz Myslím si aktuálně, že problém je axiom o vlastní neomylnosti, přetrvávající problém s rodiči (třeba nedostatek lásky v dětství) plus zavřenost (z nesprávně řešených životních karambolů).

Bylo by hezké umět komukoliv vysvětlit, kde dělá chybu, tak aby to pochopil, co ? Neumím to ani u sebe, tápu také, i když se posunuji, netrčím.

dan162 » Najdise.cz Hele ví. Minimálně vnímá, že se z kočičky stala

dan162 » Najdise.cz Jé to je hezky napsané, "100/100", to ani Deida tak nemá pojmenované a přitom je to zcela výstižné

dan162 » Najdise.cz Pak je otázka, jak dlouho, aby to nemělo jednotku 1Ft (jeden furt) Když jsem na straně toho tupce, tak uvítám takový citlivý přístup k mým nedokonalostem, ale nic moc mne nenutí ten problém si odstranit. Když si představím, že jsem na straně kompromisující strany, tak by mne to po čase asi zavřelo.

dan162 » vuvuzelka To by chtělo příklad, to je moc obecné. Co si myslím:
1) kompromis je například dočasně použitelná metoda, jak spolužít s někým, kdo je v nějaké oblasti zabedněný, má strachy / nevyřešené staré příhody, které ovlivňují až znemožňují schopnost být sám sebou.
2) Někdy ženy vztah předržují, kdy "kompromisy" jsou jen na jejich úkor.
3) podle Deidy bych pojem kompromisů silněji přiřadil do vztahu 50/50, kde dva nezávislí nebo možná nepropojení lidé hledají společnou řeč. Každý ze svého ustoupí, aby dostal co nejvíc je možné. Ve vztahu, kde partneři sdílí sebe, tam kompromisy neexistují, alespoň si to myslím, protože každý je sám sebou a nepociťuje své jednání jako kompromis, tj. jako dobrovolný nebo vynucený ústupek.
4) kompromis není řešení partnerského problému, spíš bych ho viděl jako pokus o odložení partnerského boje. Neříkám, že boj je špatně, ani že kompromis je špatně - voda má sklon ke kompromisům a oheň k boji.

Myslela jsi něco z toho ?