Diskuze, Diskuzní fórum

player » Loreena Mckennitt Byla střelkyně. Ale asc nevim.

A otec byl Lev. 2 ohně vedle sebe...

Ale ona neměla nejapný kecy k těm holkám , ona je měla ke mě před nima. Ale prakticky vždy...Naštěstí bydlím o patro níž , tak někdy se jí nechtělo do schodů..

player » Loreena Mckennitt No jo , ale vždycky to zkusila. Ona na jednu stranu mě nabádala k mnohoženství , na druhou stranu , když jsem někoho vtáhl do komnat , tak měla nejapný kecy...

Tak jednoho dne jsem řekl: A dost ! Pořádně jsem jí teda vyplísnil. 3 dny byla z toho špatná. Ale pak mi přiznala tuhle vazbu na dětství.

player » Mici Angóra Proč hrůzu? Já s nima soužiji úplně skvěle...

Akorát mi tu nesměj bydlet ...leda by byly virtuózky , pak v klidu. Ty tvořej krásno...

player » Najdise.cz Řekla mi o tom po jedné docela drsné hádce. Dost vyjmečné , my jsme se jinak moc nehádali. Akorát měla potřebu ze mě dělat blbce před dámskými návštěvami...

player » Loreena Mckennitt Bohužel , tento příběh mám v rodině. Byl to vztah mezi matkou a její matkou.

A taky - navenek to bylo v poho , ale uvnitř mámy se to táhlo jako černá nit po celý život...jajaj. Vyznala se mi z toho rok před smrtí.

player » Loreena Mckennitt Ono to může totiž být přesně naopak. že ta dcera přijala dobrovolně úlohu oběti proto , aby na ní matka mohla trochu poškodit karmu a v závěru třeba prozřít...kdo ví...

player » Loreena Mckennitt Moc hezký.

player » Mici Angóra Nojo , no. Protože většiny jich bylo provdaných pomalu den po narození...prostě život útrpný. Krom dětství celý.

proto říkám , že historie nemá moc doby , kdy by soužití v páru prožívali nějaký výkyv do blaženosti. Dnes nadáváme na úmrtnost vztahů , přičemž naši předkové po ní toužili.

player » Mici Angóra Dyť jo. Proto hned na začátku píšu. že vztahy se odpařují díky tomu , že duše se prostě potřebuje nadechnout , očistit , umýt a jít dál. Že to nemá viníka ,ale že je to samočinný přírodní jev.

Člověk po vztahu touží a když ten mu přijde , tak si s tím zase neumí poradit , jen nějakou dobu. Ale nikdy neuměl. Vždycky trpěl - zejména žena. Chlap , ten si votevřel flašku , ženu zbil nebo chcípnul ve válce...ženská rodila a rodila a rodila , dokud z ní nebyla shrbená bezzubá stařena ,což bylo třeba po třicítce.Pokud ty porody vůbec dala.

A taky měla představy , jak ten život v páru bude ťuťu , ňuňu.

To , co se děje nyní , to je obroda právě pro vás , pro holky. Konečně - svou emancipací jste ji samy - a zcela správně - zahájily.

player » Najdise.cz Nojo , necháme to historikům...ať to rozlousknou.

Mě by zajímal matriarchát trochu zblízka...ale ani tam už nedokouknem.

player » Mici Angóra To už nebude mít čas. Ono nejde o vztahovou pohromu. Jsme těsně před globální apokalypsou. Někdo asi přežije , ale už v úplně jiných podmínkách. K tý apokalypse dojít prostě musí , protože ekosystémy už tak strašně trpí , že ta Země , jako živý organismus si s náma hravě poradí. Za pár let nebude nafta , voda , ryby v oceánech , budem civilizace zasypaná odpadky , což už vlastně jsme.A logicky - ve válce o poslední zbytky toho , co se bude dát ještě spotřebovat.


A pokud se stane opak , tudíž , že objevíme boha ve zkumavce a expandujem , tak už teprve nebude pár mít žádný smysl. Prostě - pár patřil svému tvůrci - církevnímu ambicióznímu hodnostáři , majetnickýmu muslimovi , ale ne lidským duším. Je to , jako bys řekla , že kriminál je pro člověka to nejoptimálnější - s trochou nadsázky.

player » Elizabeth Crevel Už dlouho ne. Jednu . dvě generace , možná ani to ne. A přijde změna. Bude fatální. Ale Fénix taky povstal z popela.

Na druhou stranu - člověk si párování nevybral. Žil v silných rodech. Pár je to nejslabší co mu bylo vnuceno - a to proto , aby se neměl čas rozvíjet a nepřerůstal vrchnosti přes hlavu.

Ono to platí vlastně dodnes. Ti , co všechno řídí se děsí šťastných lidí , ty je potřebují mít spárované a frustrované. Aby řešili svoje průsery a oni si v klidu mohli hrát svoji hru.

Ale zase - vyrůstá zde otázka , zda tohle vlastně není ta správná cesta , protože je tím větší možnost čistit karmy...no prostě , to je na měsíční filosofování.

player » Mici Angóra A hlavně - protože jest známo , že zakázané nejvíc chutná - tak čím ostřejší dozor , tím vzniká větší pole k soutěživosti a touha po dobrodružství. Lepší je nechat to na každém , ať si rozhodne , co s kým kde v posteli sám.

player » Elizabeth Crevel Ono k tomu není co dodávat. Každej poradenskej psycholog ti řekne: vztah , to je dřina....


Jenže dříči jsou dnes akorát v Asii.
My na ničem nemakáme. My konzumujem a tloustnem.

Ale zase - z hlediska duševní hygieny je to lepší. Gautháma Buddha taky nedřel.

player » Elizabeth Crevel To sice ano - ale o to nekráčí.

V podstatě , když se odpařuje vztah , tak to vyrábí mysl člověka samovolně. Člověk je tvor velice dynamický a statiku snáší obtížně jen do času , pokud nemá nařízeno činit jinak. Jo? Když nad ním bude šlehat knuta a říkat mu: nemáš jinou možnost , tak potom on se chtě nechtě přizpůsobí a začne se vnitřně léčit jinak (např vzdorem , chlastem , žrádlem či třeba tvorbou).

Nicméně - to , že se vztahy odpařují není ničí vina. To je prostě přírodní produkt našich myslí , či spíše duší. Dynamika. Vesmír , výzva , vpřed. Zpátky ni krok. Tohle je člověk , byť je v zásadě línej pišišvor.

Takže - a tady nebudu nikomu lhát - když si filosofujem o vztazích , tak žena mluví o hnízdě pro ocdchov potomstva (zcela právem) , muž o záběhové době (6 měsíců - 3 roky , jak kdo). To je ten gaučing.

A tudíž tady vzniká 15 letý dissent. Takže pánové by ve jménu potomstva měli v posilovnách místo svalů posilovat morální kodex. Nebo - prostě se nemnožit , pomoci tím planetě k volnějšímu dýchání - a patom hrát s holkama úplnou férovku.

player » Loreena Mckennitt Moment , to je něco jiného. Pláč z dojetí , to jsou slzy štěstí. Já je třeba mívám u určitých momentů určitých filmů nebo , když jsem na koncertě a prostě mě ti hudebníci sejmou. To je něco jiného.

Slzy nemusí vždy znamenat utrpení. Jednou v životě se mi v posteli rozplakala dojetím téměř nevidomá dívka. Ptám se jí , co se stalo , zda jsem neudělal něco blbě...a ona ne , že něco tak silnýho ještě neprožila..

player » Najdise.cz Ale zase - abych byl spravedlivej , s tou ubulenou byl úžasnej sex. TOP.

player » Najdise.cz Přesně , jak je v článku popsáno.

Ono je to takhle. Když žena pláče , první přijde vlna soucitu a něhy , to bezesporu. My chceme , aby se ženy chechtaly , klidně až řáchaly.

Jenže - má to druhou stránku. Některé ženy prostě bulej. Maj to v repertoáru jako každodenní součást své podstaty. Já jsem s takovou měl kdysi dvouletý vztah , měla to po mámě , měla to i její sestra. Ony si tam doma prostě bulely...
Nad vším. Nad připáleným jídlem , nad psíma blechama a tak.

A to je pro chlapa veselé povahy akceptovatelný jen na chvíli. Mám raděj lidi , co berou život (klidně i s černým) humorem.

player » Ofelia Jasně. Muž a žena jsou dva magnety , které mění polaritu. Mají ohromnou přitažlivost , ale i odpudivost.

Pojí to jednak sex. Ale také to mohou pojit jiné věci. Pohříchu - při soužití se ta polarita nejprve střídá , aby - povětšinou ta opačná nabrala vrch.

Proto moje teze: mít děti je ohromný morální závazek a zkouška kodexu. Zapomenout na své štěstí na dobu určitou a vydat se sloužit tomu následovníku. Ale dnes na to má málokdo. Ono totiž - 18 ( a kdybychom tomu přičetli jen jednoroční chození před početím ) 19 let - to je třetina života. a na třetinu života se vzdát svého...to dnes , v rozmazlené konzumní společnosti chce víc , než pevnou vůli a charakter vpravdě ryzí.

Já na to nemám. Proto jsem rodinný život zavrhl a dělám si , co chci. A žiju v euforii. Ale chcípnu , jako pes. Jenže nevadí. život je dlouhej a umírání jen pár okamžiků.

player » Ofelia Totiž - tady je právě takové to hormonální pomýlení civilizace.

Láska není konec a začátek všeho. Jenže - holky to tak (prozatím ještě) maj. Ale i tahle , poněkud stará omítka se začíná drolit , protože ony samy vidí , že když se dá člověku volba , tak všechno je rychlé a konzumní. Včetně touhy (za níž se používá synonymum láska). Víte , kdo je láskyplný? Ten , kdo jde ráno do koňské maštale a celý dopoledne hřebelcuje koně , ten , kdo v hospicu pečuje o umírající , ten , kdo objímá přírodu jako svoji nejlepší milenku.

Ale ne ten , kdo se zabouchne do opačného pohlaví. Máme špatné názvosloví a slovo láska jsme tímto dost potrhali. Vesmír je možná láska.

Zajímalo by mě - a spíš si myslím , že jo , že smrt je láska. Uvidíme.

Ale zamilovanost - ano , je to začátek a konec všeho - ale čeho všeho?