Diskuze, Diskuzní fórum

Jyotis » atreb Není to ani tak otázka jako podnět..
Já to chápu tak, že relativně často jsou lidi, kteří fakticky pomáhají, ale okolí to tak nevnímá a lidi, kteří jsou extrovertnější, umějí lépe reagovat, často fakticky nepomohou, ale sklízejí mnohem více sympatií.
Co je za tím? Zdá se mi, že buď větší introvertnost těch, co z nich nevyzařuje vstřícnost, třeba i z ostychu nebo z vnitřní přísnosti, nebo to, že se pouze v dobrém snaží, ale nejsou schopni se otevřít, nejsou tzv. srdeční, i když se o to snaží, nebo dokonce podvědomě manipulují.

Ti druzí se zas třeba nevyvinou žádnou zvláštní snahu, ale lidi vnímají jejich vyzařování a přičítají jim více kladných činů i ve svůj prospěch. Tak to chápu.

Napsala jsem o tom, protože si toho všímám a občas mě to zlobí, že ti tzv. bohorovní sklízejí vděk a pozornost a ti, kteří něco oddřou zůstávají nepovšimnuti. Já vím, že to je energiích. Je to zákonité.

Jyotis » Najdise.cz To taky. Proto jsem tady taky před nedávnem psala, že mne oslovuje rozlišení na motivaci a chování u sebe i u ostatních.

Na tomto citátu mě právě zaujalo, že zejména my ženský a zejména vzhledem k dětem máme silné puzení dělat první-poslední, a skutečně to děláme, ale dokud to není opravdu od srdce, tak snaha nedosáhne patřičné odpovědi, byť i snaha a reálná pomoc by měla být právem oceněná...

Jyotis » player Teď jsem si korespondovala s VV, o symbolice lásky ve Wagnerovi. Od osudové fascinace, kdy člověk vypije kouzelný nápoj a tzv. upadne do lásky a propadá extázi, kdy nerozlišuje já a ty po transformovanou vše-lásku v Parsifalovi.

Jinak, bych ještě řekla, že je to i po létech tak jako se životem. To, že žiješ dlouho neznamená, že si neumíš vychutnat okamžik východu nebo západu slunce, kapek rosy apod., přestožes je viděl tisíckrát, někdy je to i naopak. Pokud se dovedeš koncentrovat na okamžik a víš o své potřebě krásy a lásky, tak si ji můžeš prožít jako v tantře a nemusí to trvat hodiny, na což my Býci nemáme moc trpělivost, protože máme v podvědomí bujné jaro a vitalitu a manipulace se nám trochu hnusí, byť má vznešené cíle..

Jyotis » Artep Hm, tím užitečnější je pro sebe i ostatní odlišovat motivace od chování, které hodně vyplývá z temperamentu.
Člověk se pak snáz sám omluví, nebo komentuje a druzí to taky berou lehčeji, než když jim osobnost splývá s chováním. :)

Jyotis » player Tady se to tedy rozvinulo.

Mně napadá ještě jedna věc, která tu nebyla rozvedena:

Dlouhodobý vztah /jakýkoli/, který člověk udrží přes potíže a konflikty, je škola. Učí moudrosti, protože člověk poznává, jak kolikrát zaujímal "hotový" názor a za čas měl zase úplně jiný. Všechno dobré se oživilo na jiné nebo hlubší úrovni.
Jak se mu někdo zdál takový a za chvíli zas makový.
Učí nás, že máme své emoce brát s rezervou, že jsou hodně o konkrétní situaci, počasí, hormonech, naší náladě, jeho-její náladě. To se hodí i v práci. Člověk je pak tolerantnější.

Taky ovšem můžeme regulérně dojít k názoru, že jsme se oba natolik změnili, že je lepší se rozejít, protože jsme nabrali úplně odlišné směry.

Jyotis » player To byla replika k tomu, že nevydržíš víc než dva roky /to snad bylo o Tobě/ a k tomu, že se Ti zdá spokojenost malinko...


viz Jostis je z těch šťastných výjimek,myslím,že i Jojojo tu je takhle spokojená,neříkám že nejsou.Ale je to málo.Maličko.Malililininko.

Jyotis » player Ty asi nemáš moc náročnou práci, protože jinak bys ocenil pohodu a lidskou inspirativnost, to že se lidi nakonec ve šťastnějším případě naučí spolupracovat.
Vášeň jsou hormony a projekce představ..
Já se klidně na tu potřebu napojím a funguje to taky.
Navíc, později je i člověk hravější, nebere se tak vážně. A to je velké plus delšího vztahu.

Jyotis » player Já nevím. Nás s manželem napadají i stejné věty, zaujmou náš stejné situace.. už v podstatě chodíme i ve stejnou dobu na záchod, což je skoro problém
Hold jsme se sžili a teď už mi zbejvá, jak je to v tom vtipu, že mi narostou ty fousy a oba budeme vypadat jako S. Connery

Jyotis » player Dobře, fajn, že myslíš na druhé.
Já jsem taky odpovídala modelově.

Zdá se mi, že někdo má velkou schopnost najít skoro ke každému ten správný klíč, aby se uvolnil a rozkvet a kvetl dál.

U většiny lidí se mi spíš zdá, že z vlastního ostychu druhé spíš taky zablokují a potom vypadá všechno šedě a stereotypně.
Myslím, že tím klíčem k druhému je především vlastní upřímnost a schopnost sebereflexe a nepředstíraný zájem o druhého. Ta otvírá, dojímá a podněcuje...

Jyotis » player Asi máš příliš vyhraněné představy, o tom, jak to má vypadat. Nebo jsi na začátku moc chtivý a tím pádem vidíš realitu hodně pozměněnou a pak vystřízlivíš.
Nebo prostě nemáš štěstí na zajímavý otevřený ženský, které se samy pořád vyvíjejí, a tak nenudí.

Jyotis » Najdise.cz To je trošku černobílé hrocení.
Všimni si, že co dneska považuješ za největší upřímnost, tak zítra Tě to třeba mrzí a vidíš to trochu jinak.
Jak jsem psala v jiné diskusi - rada Sat Prema: Vědomě neškodit a radost ze života... to ostatní skoro vždy následuje.

Musíme mít trochu nadhled i nad sebou samými.
Kolikrát já už myslela, že jsme ve vztahu v koncích, zbrklík manžel ještě spíš. Vzchopila jsem se, uvědomila si pozitivní cíl a takřka beznadějně vypadající situaci jsem překotila jedna radost, nejen u něj, ale i v sobě.

Když člověk nelpí, uvědomí si svou potřebu radosti a lásky, tak je čerstvý vzduch vždy na dosah...
Málokdo je tak strašný deprivant a zloduch, spíš blbnem z bezradnosti.

Jyotis » Nuna Hm, příspěvek popisuje delším způsobem to, co jsem v podstatě napsala já. Až na ten závěr, s tím nesouhlasím, nepřipadá mi nutný.
Pokud jste přátele, tak je to často opravdu jen věc taktiky komunikace, jak oživit oboustrannou aktivitu. I Lostris je na tohle dost mladá a proto se vyjadřuje ve stylu, že taktika je něco neupřímného.
Já dneska po zkušenostech si říkám, že mi pusu ani ruce neutrhne, když se prostě vyjádřím tak a dám prostor tam, aby to toho druhého navedlo k jeho větší spokojenosti, když ho mám ráda, i když v upřímnosti, tj. ve svém stylu, bych třeba až tak milá nebo explicitní nebyla. Musím trochu víc mluvit jeho řečí a ne jen svou.

Jyotis » player To,že najednou má k intinmímu životu se svým protějškem odpor je práce jejich hormonů.Ona za to nemůže

A co když za to taky trochu může chlap, protože o sebe nedbá a zabývá se jen sám sebou? Jen hormony?

Jyotis » Nuna Asi ubrat sama plyn, občas požádat o pomoc, a chválit, když je za co ...aby se vzchopil...ach jo. Já pokaždý když manželovi řeknu zpola humorně Ty jsi takový šikovný, tak ač je to kýč, tak vždycky zavrní..

My je sami tak trošku ochromujeme a oni jdou samořejmě rádi z cesty. U většiny lidí, snad kromě Pannen, je lenost přirozeným sklonem.

Máme větší organizační talent v běžném životě, tak do toho padáme tak nějak samozřejmě a protože dneska už nás chlapi nemohou ochraňovat před dravou zvěří a lovit nám ji, tak jim toho moc v rukou nezbývá, když peníze si taky vyděláme a jídlo si ulovíme samy v sámošce.

Jyotis » Najdise.cz Myslím, že není nutné tlačit na pilu.
Stačí skutečně nechat prostor, tak jsem to pochopila, že je to v citované knize míněno.

Vycítila jsem např. zpočátku u partnera, že měl nervozní pocit, že se mu v takových chvílích jako by vzdaluji, že nejsem "jeho", sice se to snažil snášet, ale byl napjatější, a v tom bude asi zakopaný pes, že ve chvíli, kdy je člověk něčím zaujatý, tak raději někteří z nás toho druhého trochu přidusí a zmrazí ze strachu, aby se příliš nevzdálil.
Svobodmyslným se pak dělá mdlo.

Jyotis » Najdise.cz Nuna si nestěžuje na nedostatek citu, spíš, že jí nefunguje sex a asi by docela ráda vyhověla, protože to je jen z jedné strany, tak jsem to pochopila.¨
A to není jen její případ, to je myslím vcelku docela běžné.
Proto jsem taky zauvažovala, že se mi zdá jako častá příčina, že prostě mužští doma často zleniví, když jsme doma my ty aktivní a iniciativní, stanou se z nich takoví obtloustlí synové hledající fusekle a kapesníky, čekající na večeři...no a pak se k tomu ten sex moc nehodí.

Jyotis » Nuna Nuno, já jsem nejvíc z Tvé reakce vycítila, že jsi tlačena víc, než je Ti milo do dominantní mateřské role, ačkoli pro sex je většinou běžné, aby se cítili oba partnersky nebo muž víc dominantní.
Jsi takový typ spíš Xeny nebo "velké matky", v dobrém, než víly, která by potřebovala ochraňovat. Mužům to většinou nevadí, i to některé přitahuje, protože i v archetypech společnosti v celé historii se střídá typ "ideál matky" a "ideál dívky".
Nám ovšem ovšem chlapecká bezradnost typu "nemohu bez Tebe najít ponožky" připadá většinou asexy...zvlášť, když je chronická.

Jyotis » hela215 Hm, dneska jsem taky nahlídla do jedné knížky, kde byly 4 znaky šťastných lidí, jedním z nich bylo, že mají odvahu nesetrvávat v nehostinných podmínkách...že s nimi buď něco dělají nebo jdou..

Jyotis » velekněžka nepije, nebije, nežije

Jyotis » Nuna Nuno, zkus třeba metodu, jaký by byl zvíře, kdyby byl, jaký by byl strom....apod. třeba na to přijdeš takhle oklikou...