Diskuze, Diskuzní fórum

Sosna zvlčelý » tronco
Vypadala jako na uhlí. Ale kdo ví, zda nebyla na psí exkrementy.

Sosna zvlčelý » player Sen Ti nevysvětlím. Mně se taky občas zdají také .
Ale jsem myslel, že v Jablonci tram máte, do Tyršáku z Libe dojedeš, ne?

Sosna zvlčelý » Lupi Astrogeny nejsou estrogeny.
Já tak říkám určitým podobám v radixech lidí, kdy mají třeba shodu několika planet ve stejných znameních a současně i domech, takže se jim tyto planety projevují podobně a i ve stejných oblastech. Ale je pravda, že jde jen o podobnost, nikdy to není shoda.
Ani nevím, jestli jsem si tento pojem vymyslil, nebo odněkud přejal.

Sosna zvlčelý » Sosna zvlčelý A ještě ten třetí sen, ten se mi zdál luni v listopadu. Byl nejreálnější, protože se odehrával v současnosti, já tam byl sám sebou, vykonával jsem své povolání a byl jsem na místech, která znám - reálné místo v reálném čase. Ale i tak ten sen byl zase něco víc...

Vlaštovky
Mám rád vlaštovky a jejich veselé švitoření. Zatímco na jaře přilétají postupně, na podzim zmizí v jeden jediný den. Najednou je ticho a smutno po nich, ale o to víc se těším na jaro, až zaslechnu známé volání. Rozhlédnu se po obloze a nedám pokoj, dokud tu první vlaštovku nezaostřím. Pokaždé ji oslovím "holka", i kdyby to byl sameček, a mám radost, že jsou zase zpět. A tak to jde rok co rok.
Jak je na jaře vítám, na podzim jsem se nikdy nerozloučil. Jeden den ještě sedí na drátech a druhý den tam není jediná. Nečekají, až jim popřeji šťastnou cestu. A já se nechci loučit předčasně, ale neznám jejich letový řád, tak mi prostě frnknou bez loučení. Až loni jsem tuto možnost dostal, ač trochu jinak, netradičně.

Byl už listopad a vlaštovky byly už druhý měsíc pryč. A mně se zdál sen, že jsem se procházel v polích a lukách kousek za vesničkou v Železných horách, kde to znám. Udělal se krásný listopadový den, kdy slunko na kusy rozsápalo mlhu i mraky, až se zcela rozpustily. Pole hnědá zoraná, obloha bezmračná, listí ze stromů opadané, jen tu a tam suché na dubech šustilo ve větru. Když jsem zavřel v tom snu oči a nastavil slunku tvář, ještě hřálo. Sice nesměle, listopadově, ale hřálo, zatímco větřík chladil.
A najednou jsem uslyšel švitoření. Vlaštovky! Otevřel jsem oči a rozhlédl se po obloze. Přesně tak, jako to dělávám na jaře. A hle, fakt tu byly. Kroužily mi nad hlavou, nelétaly nikam daleko, jen poblíž mne. Nebylo jich moc, možná pět? Nevím, v tom snu jsem je nepočítal.
„Holky,“ oslovil jsem je s radostí, „tak vy jste mi ještě neuletěly! Přiletěly jste se ještě rozloučit. To jsem rád! Ale teď už leťte, zima je na krku a přes Alpy musíte ještě přeletět!“ A snad jsem jim i zamával, to nevím jistě. Ony zakroužily ještě kolem a pak odlétly. A bylo ticho... I v mé duši. Ticho a mír.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Dnes povinnosti usnuly (právě před chvilkou jsem toho malého mohl odložit a nechat ho jeho snům), tak se mohu vrátit k těm předchozím snům. Oba jsem popsal již jinde, ale protože si zde mohu psát, jak chci, přihodím je.
Ten první sen se mi zdál asi před třemi lety:

Žirafa

Byl jsem tam naprosto sám. Ani ptáci nezpívali. Snad jsem se ocitl na nějakém zapomenutém místě. Spíše však opuštěném. Vypadalo to jako nějaký krásný park, který byl dříve udržován, ale léty zpustl. Ovšem to jeho propojení ušlechtilých dřevin s přírodou mu teprve vdechlo punc jedinečnosti. (Zde jsem cítil, že to kdysi byl krásný par, kam lidé chodívali na piknik, nebo si jen tak lenout o polední pauze do trávy v stínu stromů, odpoledne hrát s dětmi... A v době, kdy se sen odehrával mělo být místo pusté, zapomenuté...)
V tom snu jsem stál na nějaké terase několik metrů nad zemí. Nevím, zda šlo o terasu budovy, spíše však nějakou přírodní terasu, protože jsem se koukal jen před sebe. Celý sen jsem viděl svýma očima, takže neví, jak jsem vypadal, viděl jsem pouze své ruce.
Najednou se mezi stromy na okraji parku objevila žirafa. A další a další... Několik žiraf kráčelo parkem svojí ladnou žirafí chůzí. Nijak nepospíchaly, zastavovaly se a spásaly listí stromů. Zvolna se blížily.
Stál jsem naprosto tiše, abych je nevyplašil. Ale ony nejevily žádný strach, bezstarostně se věnovaly své činnosti, až došly k nejbližším stromům. Jedna žirafa se přiblížila asi na 10 metrů ode mne a spatřila mne. Dlouze se na mne zadívala a já k ní natáhl ruku (poprvé jsem viděl svoji ruku). Dosáhnout jsem na ni nemohl, ale tou nataženou paží jsem se k ní přiblížil. Zatoužil jsem, aby přišla blíže. Její zvědavost zvítězila a pomalu od stromu zamířila ke mně. Rozvážně, jako by chtěla ukázat, že má dost času.
Měl jsem ruku stále nataženu k ní, když už byla blízko. Zastavila se. Její hlava byla právě ve výši mé hlavy. Pak udělala ještě pár kroků a upřeně se mi zahleděla přímo do očí asi z metrové vzdálenosti.
Nádherné oči. Pamatuji si její řasy. Tím pohledem z očí do očí jsme se provázali. Já hleděl do jejích očí, ona do mých, dlouze, čas plynul... Pocítil jsem nesmírné nutkání ji pohladit. A ona to nutkavé přání vyslyšela a přiblížila se na dosah.
Pohladil jsem ji zprvu zlehka na „tváři“. Zlehka se zachvěla, měl jsem pocit, že ucukne, ale držela. Tak jsem jí hladil po celé hlavě, i pod bradou a cítil, jak naše mysli se propojují. A přece mne najednou překvapila, když udělala ještě krok blíže a položila si svoji hlavu na moje rameno. Měla tu bednu docela těžkou. Hladil jsem ji od uší dolů po krku, jako bych ji objímal a byl jsem naprosto šťastný...


(Několik dnů po tomto snu jsem byl ve zvláštní euforii. Nebylo nic, co by mne mohlo vykolejit z mého klidu a štěstí. Kdo ví, kde jsem se to ve snu beze slov toulal? A byl to jen sen...?)

Sosna zvlčelý » Lokii Děkuji.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz No to je věc, co jsem chtěl ještě zmínit. Díky.
Mám tři výrazné sny; všechny se zvířaty, to je na tom zajímavé, a všechny navozovaly velmi zvláštní klid. Minulost - přítomnost - budoucnost. Možná je tu ještě zmíním. Už jsem je kdysi psal, ale nikdy jsem neuvedl, že ten jeden byl z naprosté přítomnosti a ten druhý z budoucnosti, to jsem v tom snu věděl, že se teprve za nějaké století stane.
Ale nyní jsou ještě povinnosti.

Sosna zvlčelý » Andromeda Já sám ne. Na vyšší mety mne dostává ten mrňavej pětiměsíční tady vedle, co ještě pořád nespí.
A sranda je, že celou dobu těhotenství jsem mu říkal Andromedka, neb jsem myslel, že to bude holčička. Dokonce se tak měl jmenovat, ale pindík rozhodl jinak.

Sosna zvlčelý » Lupi A za ukolébavku taky děkuji, zkusím ji někdy na naše malé vlče, které ještě nyní nespí. Jen mi došlo, že neznám hudbu...

Sosna zvlčelý » Lupi Jsem si všimnul, že jste jen 14 dní od sebe. Mamka je nar. 14.5.1953. Třeba jsou tam nějaké astrogeny.
Povyprávím. Mne dnes právě na základě Tvého vyprávění o vlčici napadlo, že bych mohl na mamku zkusit nějakou knížku o totemových zvířatech. Třeba by jí to zaujalo.

Sosna zvlčelý » Lupi Máš pravdu, opravdu to byl slastný sen. Nebyla to jen radost, ale takové povznesení... Člověk by z toho vyl s nimi. Mimochodem s tím jsme začali u Vojtíška, žádné, jak děla kravička, kočička, pejsek, ale první bylo, jak dělá vlk - vaúúúú . A ještě sova - hůůůů . Tak snad se to naučí a někdo ho nezkazí.

Já ty vlky nějak cítím. Ale zase se k nim nějak neupínám. Jsou. A já jsem rád, že jsou. Vědět často stačí.
Ohromně bych si přál, aby i tady dole u nás v nížinách běhaly smečky volně beze strachu, že je nějaký magor zastřelí.

Totem... Mamka má bílou sovu, sovici sněžnou. Nikdy o totemech nic nevěděla, ale když jí kdysi bylo v životě nejhůř, tak najednou...: "...jak jsem zavřela oči, tak tam byla. Ani jsem nevěděla, že taková bílá sova existuje. Když jsem oči otevřela, tak jsem ji neviděla. Přesto jsem věděla, že tu někde je. Tenkrát jsem si fakt začala myslet, že už blázním. Ale byl to příjemný pocit být se sovou. Nebýt v tom žití sama, na všechno... Tak jsem to nechala být."

Sosna zvlčelý » thééé Vidíš, astrologicky se na to podívat mne nenapadlo. Ani nevím, kde mi právě Jupiteři, Saturni a ostatní právě putují. Ale Transformátora vím dobře.
A transformovaný Mars si tu vedle právě přelezl z postele do postýlky.

Nic nemaž! Hlavně ne sebe, byla by Tě škoda.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Já vím, že jsem ráno doma, když jsem Ti svůj sen vyprávěl, použil výrazu "ochočit vlka", ale pravdou je, že téma bylo spíše o přáteství s vlkem. On nebyl podřízený a nenásledoval mne na příkaz, ale z vlastní vůle. Rovněž mohl odejít, kdyby chtěl. Ale vztah už existoval, i kdyby odešel (a třeba později odešel, ale to už ve snu nebylo).

Sosna zvlčelý » dan162 No vlastně mi došlo, že jsem možná právě v tom snu zvlčel...

.

A co játra? Dobrý?

Sosna zvlčelý » thééé Původně to byl název Přeslučie, později zkomoleno na Přeslouč a nakonec se ustálila podoba Přelouč. V 11. století, kdy Přelouč byla jen vesničkou při brodu přes Labe na cestě od Kutné Hory (Prahy) do Hradce králové, byla Přelouč kromě Labe na severu obklopena pastvinami (loukami) z ostatních tří světových stran. Tehdy do Přelouče se chodilo "přes lučie/louč". Odtud původ názvu města.

Sosna zvlčelý » Háňa* Já abych upřesnil ten "omyl", tak on vlastně nebyl můj, ale paní na katastrálním úřadu. Zaměnila podobná jména katastrálních území. Žádal jsem o data z k.ú. Přelovice, ale poslala mi mapu k.ú. Přelouč. Ve skutečnosti mne tento omyl velmi potěil, protože jsem zjistil nejen to, jak vypadala Přelouč před sto lety, ale hlavně jak se jmenovaly ulice, které se dnes jmenují zcela jinak, že zaniklo několik náměstí, atd.
Je pravda, že podobných snů jsem měl v průběhu života více, dokonce již v předškolním věku (některé si matně vybavuji), ale zde jsem byl poprvé konfrontován realitou a potvrzením toho, že je to reálnější, než jsem si myslel.
Ono se to krásně poslouchá u druhých, má to takový nádech tajemna. Ale když to pak člověk prožívá sám, najednou to vnímaní je jiné. Takové propojené...

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Doufám, že jednou někdo nebude několik měsíců dohledávat, jestli jsi napsala či nenapsala, že Sosna je gentleman.

Sosna zvlčelý » Háňa* Byl jsem tři!
Tak proto občas trojčím?

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Já tomu snu v podstatě asi taky rozumím. Není nečitelný. Na druhé straně si neumím dát do souvislostí zcela to pouto (provaz). Nepřipadám si nyní něčím tak moc omezen ve svobodě.
Ale pravdou je, že ten sen jsem hodil jako zajímavost. Takové sny se mi běžně nezdávají. A pak taky někdo může přijít s něčím zajímavým.
Díky.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Dík za ten rozbor. Čas mám správně.
Nevím, zda ten sen s tím až tak souvisí, ale to astrologické vím, znám moc dobře. Jen podotknu, že zodpovědnost sice je, ale neubírá mi na radosti za života. Naopak, u mne není místo pro melancholii a pesimismus. Jako ne že bych byl pořád jen vyjuchaný, ale na cestě ke smrti dokážu jít vzpřímen a než se sehnout a hrbit, to si raději i s tím břemenem občas poskočím.
Odpovědnost za druhé? Milá zlatá, já cítím odpovědnost za všechny! Za celý svět. A přece se umím smát.