Diskuze, Diskuzní fórum

poustevník » Najdise.cz Děkuji za tento příspěvek :) V podstatě se dá říct, že mi mluvíš z duše. Myšlenky se mi na toto téma rozvíjí a odkrývají se po rozmanitých vrstvách jako geologické vrstvy při vykopávkách.


Moderní doba nabízí mnoho komerčně atraktivních metod sebe-koučinku, sebe-rozvoje, posilování sebevědomí (méně už sebe-vědomí ale k tomu později). Je to proto, že pocit výjimečnosti, moci, pozitivního pocitu ze sebe sama, pocit mít společensky vyšší status než ostatní atd., je něco, po čem máme biologicky vrozenou potřebu a touhu.

Stejně jako toužíme po zábavě, jídlu, sexu, prostředcích (materiálních i nemateriálních), toužíme také po sebe-vyzdvižení nad ostatní. Proto se to tak snadno prodává.


Myslím si ale, že techniky a koučinky se kterými se roztrhl pytel v drtivé většině nenabízí nic, co by se dalo přirovnat ke zdravému sebe-přijetí sebe-hodnocení a sebe-úctě.
Naopak. Obvykle jsou to techniky, které člověka více a více zamotávají do spleti různých druhů dogmat, požadavků na okolí, nevědomosti a ne-pochopení vlastního já. Toho, "kdo je Já?".


Věřím tomu, že existuje něco, jako vědomí skutečné sebehodnoty i možnost nalezení toho pravého místa v nás samých. Záměrně říkám vědomí sebehodnoty, protože to s pocity vlastně moc nesouvisí. Toto vědomí nevychází ze znalostí žádných technik a není závislé na poučkách jakéhokoliv guru. Toto vědomí vzniká z největší části přirozeně v nás a z nás, protože my sami sebe hodnotíme. Vědomě i podvědomě neustále přehodnocujeme svůj charakter, svoje činy, svoje motivace a záměry. Nikdo, kdo o sobě ví, že je lump, parazit, podvodník atp. nikdo takový nemůže mít z principu zdravé sebe-vědomí, protože (obrazně řečeno) jeho duše, mysl a úmysly nejsou zdravé. To se nedá nijak obejít. Maximálně se člověk může "snažit" si něco namlouvat, že to tak hrozné není atp. jen ale stejně uvnitř ví, jaké to fakt je. Děláme to v něčem někdy všichni, úplně každý, a to jen proto, abychom nemuseli něco měnit a přijít o své výhody.

Každý na sebe ví všechno co špatného udělal, proto jsme sami sobě nejlepším soudcem. Na rovině vědomé můžeme maximálně pracovat na tom, abychom zkvalitnili to co opravdu žijeme, čím zaměstáváme svou mysl ve volných chvílích, kým jsme tu pro druhé, jaké ovoce po nás zůstává. Musíme se ale snažit i o to, abychom více zobjektivizovali svoje sebehodnocení. Protože většina z nás ho má sebehodnocení vysoké a tak se nedíváme na svoje názory dostatečně kriticky a vyzdvihujeme je nad názory ostatních.

Nespojujte to prosím s tím, když o někom říkáme, že má velké / malé sebevědomí. To je něco odlišného. Není netypické, že člověk s vysokým sebehodnocením budí zdání, že má malé sebevědomí. Možná i má, ale ani to není jisté a nedá se to posoudit jen z "jedné vrstvy". Být v roli člověka s malým sebevědomím je v dnešním době docela in a plyne z toho pro daného jedince mnoho, mnoho výhod. Nafoukaný lidi nemá nikdo rád, dokonce ani ty, kteří mají "zdravé sebevědomí" a naopak člověka s "nízkým sebevědomím" politujeme, snažíme se ho podpořit, leccos mu odpustíme atd. Sebevědomí, ať už malé nebo velké, stává se komoditou.


Poměřování našich osobností, schopností, kvalit, krásy, moci, majetku atd. s ostatními je zase trochu něco jiného. To je v naše živočišná složka, kdy ti, kteří mají "barevnější peří a mohutnější tělo" mají v hledání partnera potenciálně zásadně lepší vyhlídky na úspěch, budou si moci vybírat, budou mít více partnerů a více potomků. Nemůžeme se na sebe za to zlobit, je to pud. Ale můžeme být nad věcí, tak aby naše touhy a pudy netvořili naši osobnost.

Věřím v duši, psyché, ducha... jakkoliv to chceme nezvat. Věřím i v ego. Ale ani pud, ani ego nepovažuji za něco nežádoucího. Jako to špatné a nežádoucí vitím to, když nás pudy, touhy a ego ovládají. Protože tak nemůžeme mít svůj život vůbec pod kontrolou. Tím pádem nemůžeme být šťastní. Z duchovního hlediska se dá říct, že pokud duch, nevládne tělu, je něco špatně.


Pracujeme-li na sobě, abychom byli lepší než ostatní, je něco špatně. Pracujeme-li na sobě, abychom ze sebe měli lepší pocit, je něco špatně. Abychom si něco dokázali? - taky špatně. A takhle mohu pokračovat velmi dlouho a něco z toho už bylo i v tomto fóru zmíněno.

Přirozená, z hodnot našeho ducha vycházející ne-násilná, sebe-kontrola je sama o sobě tím osobním rozvojem. Přesměrovat pozornost na tyto hodnoty je tím co nám umožňuje růst. Ochota přistoupit na zdravé sebe-hodnocení a pře-hodnocení našeho života, postojů a návyků je tím nezbytným krokem k duchovnímu růstu. A vnímat a žít rovnost mezi námi a lidmi kolem nás je základ. Názory a poznatky druhých, pro nás mohou být stejně důležité a klíčové, jako ty naše - pokud je naše mysl otevřená.


Mnoho z nás bláhových se stále domnívá, že kontrola nad okolím, nad lidmi a situacemi komlem nás je tím co nám dá štěstí, pocit uspokojení. Nebo že to dokonce potřebujeme... Ne ne. Absolutně nikoli. To je špatná motivace, špatný postoj.

Pokud člověk chce opravdu dobře rozlišovat mezi svou špatnou a svou dobrou motivací, pak se to postupně učí už tím, že si na to dává pozor - poznává se. Poznává svoje slabiny, poznává i své silné stránky. A to vede čím dál více poznávání a vědomí toho "Kdo jsem". Takto se člověk přibližuje k dobrému sebe-vědomí, jakožto samotnému vědomí sebe sama a poznání sebe sama.

Pak může žít harmonii sám se sebou a v míru s okolním světem. Je více šťastný, může svobodněji růst.
Je to prostě fajn.

poustevník » Michaelli vypadá asi takto ... postava je symetrická, proměnlivá, transparentní, sama sebou prostupná, třpytivá a možná i vyšší než 180cm.

Těžko to věrohodně namalovat, protože je 3D a nemá to referenční body ani typické stíny. Na obrázku je postava namalovaná trochu z boku, ale ve skutečnosti je daleko krásnější.

poustevník » pure poison Záleží na tom, jaké astrologii se chcete věnovat. Pokud máte v úmyslu brát astrologii vážně, pak mám jiné tipy do začátků.

Pro jakýkoliv začátek se mi líbily knihy:
Astrologie - Suzel Fuzeau-Braeschová
Rozloučení s tradiční astrologií - Pavel Turnovský
Astrologie a sebepoznání - Taťána Goese
Je v nich hodně kvalitních informací na malém prostoru.

A v neposlední řadě, možná až na prvním místě myslím, že v knihovně nesmí chybět.
Encyklopedie astrologie - Catherine Aubier
Encyklopedie západní astrologie - Milan Špůrek

Pro pochopení, co astrologie vůbec je:
Praktická astrologie - Nicholas Campion (není to sice perfektní překlad, ale jsou zde všechny základní důležité informace k horoskopu i k tomu, jak ho sestrojit)
Astrologie především v obrazech - Zdeněk Juřík

A potom, když se budete chtít dozvědět něco víc, víc podrobnějších informací, tak doporučuji tyto astrology:
Greeneová, Sasportas, Jehle, Taťána Goese, Rudhyar a Špůrek. Osobně se mi moc líbí Jan Kefer, ale to je trochu těžší kalibr.

A nakonec nakladatelství:
Sagitarius - o astrologii vydává obvykle velmi kvalitní tituly, což se o drtivé většině nakladatelství vydávající astrologii (a že jich je), říci nedá.

poustevník » Najdise.cz Ono hodně záleží také na tom, v jakou hodinu se narodili.

Takový vztah může být přínosný stejně jako jakýkoliv jiný. Pokud se tito lidé narodili v rozdílnou denní dobu, nejspíš budou používat svoje stejné vlohy každý v jiné oblasti, což může být pro partnera oblast, ve které je schopen daný princip snáz vidět - jako v zrcadle. Co sám člověk na sobě nevidí, na druhých vidí lépe.

Takže záleží na vyspělosti obou partnerů, zda této vzácné příležitosti využijí ve prospěch vlastního ponaučení a vzájemného růstu.

V horším případě můžou jednomu na druhém extrémně vadit špatné vlastnosti, které také mají a to není pro vztah ideální. Ale to už není o horoskopu, nýbrž o ochotě pracovat na sobě samém.

poustevník » Najdise.cz Každý astrolog používá jinou toleranci aspektů. Takže slabší aspekty některý program vykresluje a jiný ne, podle toho jak je to v něm nastavené.

Pokud odpovídá znamení a stupeň ascendentu i planety ve znameních a domech, pak to je nejrozumnější vysvětlení.

poustevník » Nuna Obecně se dá říct, že zemská znamení jsou usedlejší - země je živel nejméně přizpůsobivý.

Dále jsou to vodní znamení - ta nejsou sice nepoddajná (naopak) ale obecně nebývají odvážní

Živel vzduchu je těkavý a proměnlivý, a proto i lidé s převládajícím živlem vzduchu bývají dobrodružní a aktivní.

Oheň je nejaktivnější a nejprudší živel a lidé s převládajícím ohněm bývají impulzivní a akční. Jsou obecně považováni za nejodvážnější, ale nemusí tomu tak ve skutečnosti být.

V zodiaku se tak střídají aktivní a pasivní znamení označována jako kladná (pozitivní - oheň a vzduch) a záporná (negativní - země a voda).
Pozitivní znamení zvěrokruhu - Beran, Blíženci, lev, Váhy, Střelec, Vodnář
Negativní znamení zvěrokruhu - Býk, Rak, panna, Štír, Kozoroh, Ryby

Také u každého živlu je k jednotlivým znamením přiřazena navíc jedna z kvalit
1. Zakládající (kardinální, základní, stěžejní) - Beran, Rak, Váhy, Kozoroh
2. fixní (pevná) - Býk, Lev, Štír, Vodnář
3. proměnlivá (pohiblivá) - Blíženci, Panna, Střelec, Ryby

Už z názvu vyplývá, že se tyto kvality vztahují k nějakému tvoření či akčnosti. V této diskusi stačí zmínit, že kardinální znamení patří mezi ty aktivnější a patří k těm, co začínají tvořit nové věci a realizovat nové nápady, jsou to iniciátoři - ale ne vždy dotahují věci do konce. Pevná znamení udržuji a zušlechťují co bylo započato, patří k nejvytrvalejším. Proměnlivá znamení se přizpůsobují, jsou pružná a dokáží již zaběhnuté hodnoty měnit.

V neposlední řadě je třeba zvážit i aspekty a vliv planet. Aspekty sextil trigon vedou k pasivitě, kvadratura opozice k dynamice. Z planet je nejaktivnější merkur na rovině mentální, mars v rovině činu, jupiter v rovině ideálu a speciálně uran vede člověka k náhlým odvážným, ne vždy rozumným činům a rozhodnutím. Naopak saturn dovede jedince držet hodně zpátky.

Takže to chce jen trochu kombinatorliky a je to.

poustevník » Michaelli Tak toto všechno co popisuješ, do toho (na co se ptám) zapadá, přestože mám trochu jiný druh zkušeností.

Napadlo mě, že je možná moc namalovat nejde, protože z principu světlo vždycky ozařuje svoje okolí a vypadá jako světlo, ale tohle je přeci jen trochu něco jiného. Takže když se to namaluje, nevypadá to dobře. Otázka také je, jestli to lidé opravdu vidí očima, nebo spíš svým vnitřním zrakem.

Zajímalo by mě, jestli když je takhle ti lidé kolem Tebe "viděli", zda někdy došlo k nějakému dalšímu kontaktu. Třeba verbálnímu.

poustevník » Michaelli Pokud je to tedy jak s těmi rasami, tak mě konkrétně zajímá ta rasa, která vypadá nejvíc jako ten první obrázek. Jenže tečky světla jsou menší a postava je elegantnější. Ta bytost jsou ty tečky, nemá je v sobě ani na sobě, a ty body jsou ze světla, které v noci nesvítí nijak víc než ve dne. Je to spíš průhledný, možná stříbrný třpyt, který sice svítí, ale neozařuje nic okolo sebe. Nedá se to k ničemu přirovnat.

Je to typické a nezaměnitelné, ale ať googlím jak googlím, tohle se mi vygooglit nepodařilo.

Domnívám se, že tyto bytosti existují ve společenství s kolektivním vědomím a mohou měnit formu - takže ta postava může být zástupná. Ale ty tečky asi budou typické.

Věřím, že jsou na Zemi lidé, kteří mohou být s touto "rasou" v kontaktu.

poustevník » Háňa* No to je docela inspirativní myšlenka. Mohla bys popsat přesněji, jak vizuálně taková bytost, či takový odlesk vlastního nitra vypadá a jaké máš u toho konkrétně pocity či asociace?

poustevník » poustevník Mě toto téma zajímá hodně, ale čím více se o tom snažím zjistit, tím více se mi zdá, že setkání, nebo vzpomínky na tyto bytosti, jsou opravdu velmi vzácné. Někdy je lidé vidí při mimotělních zážitcích, jindy v rámci regresních vzpomínek, ale nikde se nepíše, kdo jsou.