Diskuze, Diskuzní fórum

petrasauerova » verka96 Nestihla. On se zlepšil, dali ho na LDN a pak že půjde domů. Ráno prý s ním sestřička mluvila a za chvíli už nebyl. Prý byli na LDN překvapení

petrasauerova » nanuk Jo vesmír to fakt umí zařídit. Táta dneska ráno v 7:40 umřel. Jsem zařizovala pohřební službu, věci z LDN, úřad a tak.

petrasauerova » nanuk já se narodila v 16:00 hodin. Teď na MDŽ budu slavit 20 let od rozvodu. Manželství bylo peklo, ale teď mám 6 let přítele a čím jsem starší, tím jsem tolerantnější a asi i míň od každého očekávám. Takže celkem to jde. Také nemám ráda, když mi někdo omezuje svobodu. A v okolí se často setkávám s tím, že mi ženské říkají, jak to, že mi nevadí, když přítel někam jede i na dýl nebo že si jde s chlapama někde sednout. Prostě tohle mi nevadí, nevím, proč bych ho kontrolovala. Ho nenutím, aby se mnou byl, sama také umím být. Takže kdyby ode mě chtěl odejít nebo se mnou nebyl rád, tak by byl už dávno pryč. Já bych to také nedala, kdybych se musela chlapa ptát, jestli si můžu někam zajít nebo kdyby mě kontroloval. Takže jsem také celkem svobodomyslný střelec

petrasauerova » nanuk ju brácha se narodil úplně stejně jako já 27.11.1975.

petrasauerova » nanuk No, mně je fakt hnusně. Máma se celý život bála osamostatnit. Nechala se ponižovat od tyrana. A já jí od dítěte dělala psychologa. Místo aby dítě šlo za matkou se vybrečet, tak mi máma celý život chodí říkat, jak je nešťastná, co jí táta provedl a jak se cítí. Jsem jako dítě z toho byla hotová, protože jsem neviděla řešení. Od táty mi sprosté urážky přestaly vadit. Tak jiná taktika: od jeho 40 let jsem slyšela, že má nateklé klouby, koukej, co beru prášků, radši bych umřel, umřu.... Na to jsem byla dříve citlivá. Pak to začal hustit do mého syna. Jenomže ten mu asi ve svých 10 letech řekl, že každý jednou umře a když teda nemůže dýchat, proč hulí dvě krabičky denně. Takže mi táta nadal, že jsem vychovala parchanta. Když jsem bydlela sama, tak o Vánocích jsem měla depku, protože jsem cítila slušnost tátovi zavolat. Celý život nevím, o čem si s ním mám povídat. Takže když jsem se ho zeptala, jak se má, tak odpověď byla: nejradši bych chcípl. Jinak naše hovory probíhaly takto: on mi říkal potřebuji abys udělala, potřebuji, musíš. No a já až po mých 40 letech jsem se ho přestala bát, bylo mi tedy z něj hnusně. A asi před 5 lety jsem si řekla, že proč se ničím. Prostě ho vídat nemusím. Tak k našim jezdím jen pracovat okolo baráku, na zahradě apod. Ale když byl táta doma, tak dovnitř jsem nechodila. Protože mi bylo úzko. Spíš mám hnusný pocit ze sebe, že bych měla k němu cítit lítost, ale nic takového se u mě neděje. No syn mi říkal, že by za dědou do nemocnice jel. Ale se mnou. Tak tam asi budu jen stát, budu hotová a doufám, že brzy odjedeme.

petrasauerova » Lupi Syn říkal, že za dědou půjde. Půjdu také,ale nevím, jak se chovat, co mu mám říkat. Jsem z toho vystresovana. Příští týden v úterý pojedeme za ním do nemocnice i s mamkou. On dokáže citově vydírat a ničit. Když u mě nepochodil s urážkami a sprostými nahrávkami, tak šel přes city. Takže on co si ho pamatuji, tak umírá (přes 40 let). Jsem z toho byla roky vyřízená. Fakt nevím, jak se mám při setkání s ním chovat.