Diskuze, Diskuzní fórum

Nabi* » dan162 Co si to tady šuškáte, nemohli byste ten název někdo z vás zmínit ať už teda vím o čem je řeč?

Nabi* » MG34 Ano, stačí. Díky.
Beru to stejně. I když mi přijde ten název trochu zavádějící i s tím popisem o vidění do lidí. Mít to jiný název, tak by to asi vyznělo jinak.

Nabi* » MG34 Slovo BEZPROSTŘEDNÍ a MASKA shodná s REALITOU, všechno v jednom pytli. Nějak mi to přijde, že si ty tři věci protiřečí...

Z jedné strany máš rád bezprostřednost, z druhé šablonovité pozéry. Kdo se má v tom jako vyznat? Uvítám komentář...

Nabi* » player Nevím jestli patřím do skupiny lidí, kterých se ptáš, no ale odpovím.

1. Jsem amatér, nezajímá mě technika (ani žádnou nemám) ani dokonalost, ale vyzařování obrazu a maluju si jen tak pro sebe. Něco jsem už darovala, ale tohle je taková moje terapie a mám ráda hlavně tužku, stínování, nebo patlání prstama.
Neanalyzuju, jen vnímám pocit. Pokud se mi pocit z něj líbí, nechám si obrázek nebo si ho vyvěsím. V opačném případě letí.
2. Mě prostě baví ten proces, maluju, opravuju, gumuju, trhám a zase maluju. Uklidňuje mě to a naplňuje. Vlastně se ani nijak nesnažím, aby to bylo nějaké, prostě podle pocitu... A pak mám obrovskou radost, že se mi povedlo něco, co jsem ani nečekala.
Vlastně jo, je to pro mě druh meditace!

Nabi* » VodniVila No nejjednodušší metoda, sice trochu dlouhodobější je, když se zapojíš na fóru a budeš diskutovat o různých věcech, pak už přirozeně plyne komunikace i do vzkazníku.
Jinak, pokud bys ráda kamarádku, tak zkus ženské kruhy, nebo něco, co tě baví a co by s tebou sdílely další ženy (potažmo muži). Podle mě nejpřirozenější je začít dělat kroky k tomu, abys někoho takového potkala. Čekat, že po založení diskuze, která je celkem dost výhýbavá (pokud můžu mezi neptunskými tranzity vyhmátnout co ten či onen myslel :D) a působí na mě, že vlastně nevíš co chceš. Ale jeví se mi to, že si chceš popovídat a potřebuješ být vyslechnuta. Jenže takhle to není moc přirozené, protože to se ti ozvou asi jen takoví ti rádoby rádci a nabízeči různých terapií a služeb...
Tak držím palce

Nabi* » Lokii A jo, další sociální experiment

Nabi* » Najdise.cz A to je dobrý nápad, napsat v čem pomohla. Tak já se přidám.
Mě hodně pomohly její videa a nahrávky s jejím hlasem, afirmace a povídání v angličtině. Měla v sobě takový určitý druh laskavosti, který člověk vidí u se životem smířených starých.To mě vždycky nakoplo. Ten přístup, laskavost, láska. Cítila jsem se vždycky pak v klidu.
Živě si pamatuju jak mi u jedné nahrávky (zovu jí nahrávkou cigaretového kouře ) mi docvaklo, co je můj kompenzační cigaretový kouř (nekouřím, ale prostě jsem uviděla paralelu). Ona tam totiž říká, že cigaretový kouř je jen závoj toho, co v životě nechci vidět. Jak zmizne kouř, objeví se příčina.... No prostě už si to přesně nepamatuju a asi to není moc srozumitelné, ale vděčím jí za hodně. I způsob jak tvořila afirmace mi je blízký...
nejlepší afirmace, kterou používám dodnes.
Z této situace pouze dobro vzchází,
vše pracuje ve prospěch mého nejvyššího dobra (a dobra všech zúčastněných).
Vše je v pořádku a já jsem v bezpečí.

Nabi* » PepaKopřiva Právě jsem chtěla taky sdílet ale koukám, že zpráva už je tu.

Nabi* » Bosch Abys ty neměl poslední slovo

Nabi* » a.p.r.i.l Já si myslím, že je to pí****na
Hraje se tady na "AŽ"... a to je velice zrádné.

Z druhé strany, rozvoj (vzestup - snad) je přirozená součást života. Fyzicky se evoluce už nemá kam posunout, proto jedem teď tu astrální a mentální. Fyzično jsme jakžtakž ovládli a "pochopili", teď je na řadě pochopit skryté mentální a duchovní síly. Přirozená evoluce, která má (doufám) vzestupný charakter.
Teorie 5. dimenze je útěk, stejně jako alkohol nebo drogy. Je to čekání na něco, co se s velkou pravděpodobností nikdy nestane, což pak může připomenout věk 80ti let, smrtelná postel a promarněný život.

Nabi* » MG34 Ne, že bych nad každou větou co vyřkneš neměla další nápady jak jí ujmout, ale už toho asi nechám

Jasně

Nabi* » MG34 No jo no, Life is choice of everything. A každému funguje něco.
K tomu logickému uvažování a zkušenostem bych mrskla tu intuici, kterou tak zdůrazňuju :D

Nabi* » MG34 Píšeš: "... No, to by chtělo spíše rozlišit ty potřeby - takové ty běžné, pak nějaké vyšší (ze kterých máš určitý dlouhodobější dobrý pocit)..." - Možná, s tím dlouhodobějším pocitem souhlasím ...jenže i toto je diskutabilní, pokud bys nutně potřeboval rozebrat i to :D. V podstatě neexistuje nic, co by ti dalo jistotu, že toto je to běžné (nižší) a toto to vyšší... A podle mě zřejmě asi jediným indikátorem je ten pocit. Intuice se vyvíjí zkušenostma, tím že NĚCO zkoušíme, že prožíváme, zažíváme, jednáme atd.

No, zpětná vazba je právě ten dlouhodobý pocit, podle mě. Myslím, že lidi s vyvinout intuicí, cítí co je pro ně správně a co ne.

Možná neznáme "vyšší smysl života", ale každý z nás má v životě něco, co mu dává smysl, co cítí jako správné, naplňující atd.
Já bych asi neoperovala s tím nejvyšším pocitem atd. Jsme lidi a myslím, že je třeba k tomu přistupovat postupně. Některé věci si myslím jsou fakt příliš "velké" a ani kdybychom to měli před očima, tak to neuvidíme. Je třeba k tomu dospět. A ano myslím, že smysl života je ta nejvyšší potřeba člověka ve hmotě. Tedy pokud mluvím za sebe, tak je to 100%. A nevěřím ani na chvíli, že člověk, který vnímá svůj život jako smysluplný, že by s ním nebyl spokojený. Tak aspoň obecně mám za to, že to platilo, platí a platit bude.

Nabi* » MG34 Aha, pak ano, v tom případě jsem pro saturaci...

Myslím, že je vždycky přínosné mít ze svého života dobrý pocit. A neznamená to nutně stagnaci. V tom případě bych možná rozdělila tu saturaci na vícero "druhů"...?

EDIT: ... pak mi řekni, jak lze žít spokojeně bez dobrého pocitu?

Nabi* » MG34 EDIT 8:28
Píšeš: "V podstatě zastáváš rozšířenou pozici "pro saturaci".
Takhle to vůbec nevnímám, protože u mě "jít podle toho jak cítím" neznamená, že dělám samé příjemné věci a že si dopřávám všechno co bych chtěla. To jen abychom si ujasnili pojmy. To, co říkám znamená, že každý z nás bere zodpovědnost za to jak žije, v konečném důsledku je jedno jak. Opět, myslím že citlivě rozlišovat kdy co a jak je prostě umění. K životu patří všechno. Prostě být v souladu s tím co dělám.
Stává se, že něco strašně chci, ale prostě vím, že v této situaci bude lepší když se nad to povznesu a udělám to jinak. A jestli to opravdu "lepší" bylo, to se dozvím, ale každopádně pořád tady zůstává to, že JÁ beru zodpovědnost na sebe za to, že se ROZHODUJU tak či onak. To je možná ta otázka. Ať už je to jakkoliv, zodpovědnost za můj život je moje záležitost. Proto si myslím, že důležitější je žít jak cítím (popřípadě co si myslím) než to JAK. I když i toto je divně vyjádřená věta... Pro mě je to o VĚDOMÉM ROZHODOVÁNÍ SE. O vědomém výběru a vědomém přijetí zodpovědnosti za to jak se rozhodnu. Jo? To, CO udělám nebo JAK je podružné... Je to jasnější, co jsem myslela?

Nabi* » MG34 Já myslím, že ne vždycky. Podle mě v životě potřebujeme obě složky. Umět si užít a dopřát a umět se omezit a povznést když to situace vyžaduje. Myslím, že každému z nás bylo něco dáno do vínku a na základě toho poznáváme, jak bychom věci chtěli nebo ne. Určitě se bude jinak povznášet nad potřeby taková Venuše ve Lvu a jinak v Panně nebo v Kozorohu. Nějakou osobnost máme, nemusíme do toho vůbec tahat astro, a na základě toho žijeme život. A pokud jsme sami sebou, jsme v souladu s tím co děláme, pak je to ok. Já si totiž nemyslím, že je na to jednoznačná odpověď, je tu příliš mnoho faktorů, které ovlivňují běh všech věcí v životě. Mě třeba dělá dobře střídmost, ne odříkání, ale střídmost. Otázkou je, na základě jakých pohnutek člověk jedná. Jedná na základě toho co si myslí, že by MĚL? Nebo na základě nějakých blbých zkušeností a bloků? Nebo zkrátka jedná tak, jak to cítí? A jestli jedná podle toho jak cítí, je to v souladu se vším okolo? Pokud ne, je to i přesto konstruktivní? ... Je tu spousta otázek a jak se člověk začne v tom pitvat, lehce se ztratí. Takže každý podle sebe, svého svědomí a pocitu. A čas ukáže jak moc přínosné a konstruktivní to bylo.

Nabi* » player V dětství nebyly peníze, byla jsem odkázaná pouze na to, co mi koupí otec, případně rodina.

V pubertě totéž. Ale asi za věci ze sekáče + knihy a pivo

Teď za knihy, seberozvojové a zážitkové semináře, taneční kurzy a nějaké hezké oblečení a krásné věcičky domů + jídlo

Nabi* » Najdise.cz Hm, no díky za radu o hloubce významu za slovy
Míru nekritizuju, ale dívám se na věc z vícero stran, protože ať chceme nebo ne, pořád využívá "systému". I když pouze "odpadkového" ... (O dalších věcech, které mu byly systémem UŽ poskytnuty se zmiňovat více nebudu).
Jak už tu bylo psáno, může být inspirací a to je v pohodě a i žádoucí. Dokument jsem samozřejmě shlídla a můj pocit je stejný. V něčem mi přijde autentický a pravdivý, v něčem hraný až běda.
Každopádně "to myslí dobře" a žije si po svém. A věřím, že hodně z nás to o svých životech říct nemůže. Takže asi toto, je to jeho cesta, respektuju jí. Míra založil diskuzi, nic nepsal o tom, že bychom se k ní nemohli vyjádřit, tak se vyjadřuju

Nabi* » MG34 Vliv to určitě má. Ještě bych zdůraznila, že hodně záleží s kým se člověk stýká a je denně nejvíc v kontaktu. Osobně jsem byla v gramatice vždycky ok (krom oddělování vět čárkama, to mi nešlo nikdy), ale musím říct že 8 let ve firmě, kde neustále opravuješ šéfovy čmáranice se nějak podepíše. Hrubky mě z 99% nijak neovlivnily, zato slovosled až běda!!! Nejhorší je to při mluvení. Nechápu, ale fakt mě ta práce u něj poznamenala. Teď pracujeme oba v jiné firmě, ale naštěstí už denně poslouchám úplně jinou češtinu a s ním se vídám mnohem míň (nebo respektive s ním nemusím tolik komunikovat a procházet jeho texty), tak se to snad brzo samo "opraví".
Jinak u psaní se mi líbí, že člověk pozná zpravidla hned (nebo dost brzo) s kým má tu čest a jak je ten druhý naladěný.

Nabi* » 144 Nemyslím, že to bylo "vymyšleno, aby se vychytali lidi co chtějí být mimo...".
Podle mě jsou metody, které byly vymyšleny spíš v rámci toho, aby se člověk naučil zvládat svoje emocionální tělo. A tyhle věci se odehrávají na více levlech, určitě několikrát za život. Což je akorát ku prospěchu, když člověk reaguje automaticky, bez toho aniž, by vědomě chápal co vlastně (a proč) cítí. Ono vědomě cítit a vědomě převzít zodpovědnost za to co cítím, je věc která není zrovna jednoduchá. Myslím, že člověk se cvičí tak dlouho dokud nedosáhne harmonie a za tímhle se nacházejí už dle mě vysoké levly na kterých jsou jedinci, ke kterým většina z nás má asi dost daleko.