Diskuze, Diskuzní fórum

Marhon » andula1 no hele, když se na to koukneš ze široka, tak nějak z globálu, celosvětově, tak on je celkově tenhle rok jak bomba v kalhotách. tak nezoufej a počkej na dvojku.

Marhon » andula1 taky mam dojem, že letošní rok byl těžký na psychiku. valil se jak buldozer. můžu říct, že sem vlastně měla štěstí, protože sem ho více méně prospala a proležela. doslova. i sem o tom už přemýšlela, byl to rok jedna, tak sem čekala, že to bude rok nových začátků a on byl utahaný, unavený a těžký jak šutr na zádech. ale mam dojem, že rok s číslem dva, by měl být lepší. teda, doufám v to.

Marhon » Tuatha Dé Danann no, i tak by se to dalo popsat v extrému, ale bylo to tak více méně myšleno. prostě když ta cesta trvá půl hodiny, vytáhnu knihu, když deset minut, tak mobil. já bych nevytáhla ani mobil, ani knihu, mě se dělá blbě, když čumim dolu.
já bych vytáhla sváču a koukala před sebe.

Marhon » Tuatha Dé Danann možná záleží na tom, jak rychle to metro jede.

Marhon » dan162 teď si mě pobavil. v sobotu sem dávala toto na FB. sice to neni k tématu, ale třeba to někoho pobaví, nebo se v tom někdo uvidí.
mimochodem, dnes sem si v práci celý den pěla všechny tři, Kalinku, Kaťušu i internacionálu. no na svěrací kazajku sem byla.

tak jsem se na dnešek konečně vyspala. tedy tenhle týden byl vážně vypečený.
od neděle spánek v časovém rozmezí 1 - 5 hodin a mozek se vyloženě baví. že mě vzbudí brutus o čtyřiadvaceti slovech:
"Šel pes do lesa a potkal dlažební kostku
Šel pes do lesa a potkal dlažební kostku
Dlažební kostko kam jdeš
Já jdu do lesa"
na to už jsem si zvykla, i na úryvky "éééj Macéééjko Macéééjko, kokokoko, zahraj mi na céjko, kokoko...", "červený šátečku kolem se tóóóč, kolem se tóóóč, kolem se toč." prostě na všechno od lidovek a odrhovaček naší populární hudby, o jejichž existenci jsem neměla ponětí, až po zahraniční hudbu od roku 85 až do roku 2001, o které jsem vůbec netušila, že ji znám a mozek k tomu vystřihne půlku zahraničního textu v jazyku o němž nemam ani ánukn.
můj "inteligentní" mozek si nepamatuje písničku, co mam ráda a co přes den sto dvacet krát poslouchám, ale vyhrabe někde z poza senzorické paměti
"Razcvětaly jabloni i gruši,
poplyli tumany nad rekoj, vychadila na,běreg Kaťuša,
na vysokij, na běreg krutoj...".
takže mě nepřekvapilo, když mě tenhle týden jednou v noci vzbudilo "Poslední bitva vzplála, dejme se na pochod. Internacionála je zítřka lidský rod.", koukla jsem na hodiny a rozespalá tam viděla 3. dobrý, aspoň něco jsem naspala. chvíli jsem se převalovala a můj mozek si jel svou.
"Již vzhůru psanci této země,
již vzhůru všichni, jež hlad shnět!
Teď právo duní v jícnu temně
a výbuch zahřmí naposled."
utla jsem to.
znovu jsem zhodnotila hodiny a tam ne 03, ale 23.
a můj mozek přešel do módu:
"Kalinka, kalinka, kalinka moja!
V sadu jagoda malinka, malinka moja.."
vrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.
ale co se mi stalo v středu tohoto týdne?
sen, který v žádném snáři nenajdete.
skvělá nálada, smála jsem se, seděla u stolu, listovala v enciklopedii našich i světových hudebníků, která vypadala jak Zlaté stránky a hledala Dan Vertígo. byl tam. a k tomu mi znělo:
"Pojď vylezeme na střechu
na tašce anebo na plechu
sedět budem za komínem
spolem na plech červeným vínem"
milý mozku, konečně posun tím správným směrem.
doufám, že to byl věštecký sen.
takže vážení přátelé, jestli, tenhle kluk bude u vás hrát, tak na něj jděte a řekněte si o podpis.
člověk nikdy neví, že?

Marhon » dan162 nojo, jenže já politiku vnímala i tenkrát, celkem se měla jasno v tom, co se dělo a vzhledem k tomu, že bych se podle té pilulky vrátila s dnešníma vědomostma a schopnostma, s tím co vím, asi bych z budoucnosti zrovna nadšená nebyla. nejsem ani teď, ale ten časový úsek, toho co mě čeká, je přece jen kratší.
ale zase je fakt, že už sem se naučila spoustu věcí, který neumim změnit, odstřihnout, tak bych to asi dělala i v tomhle případě.

Marhon » dan162 mě by děsila a děsí asi jen ta politika.
ale horoskopu bych se nebála, vždyť se to stejně v pravidelných intervalech opakuje. jen by na to člověk byl s dnešníma vědomostma připravený.

Marhon » dan162 s tímhle bych problém neměla. musela sem to snést tenkrát, snesla bych to i podruhý. a peníze? ty sem neměla, ale škudlila sem každý deseťák, když se mi dostal do ruky, takže taky žádná změna. a moje vědomosti nejsou na tak dobrý úrovni, abych si je nemohla zopáknout. takže mít nějaký zázemí, šla bych do toho. jediný co by mě děsilo, by byl politický stav tohodle světa. tady nejsem vůbec optimistická. ale to už je jedno jaký věk by mě v tom čase dohnal.

Marhon » dan162
uznávám, že v tomto případě na tom něco je.

Marhon » Áta22
no, já bych se v každým případě snažila držet školy. což tenkrát nešlo a dneska už mi na to chybí vědomosti. a pak bych si splnila to, co sem chtěla a co si snažim plnit teď, ale ať už to bude jak chce, chybí na to čas. takže asi tak.
no, peníze by se mi taky líbily, ale takový množství, aby mi stačily do smrti. a vzhledem k tomu, že sice nepotřebuju honostný dům, ale chtěla bych bazén. slušný bazén, tak by mi z těch padesáti toho moc nezbylo. takže výhodná je pro mě fakt ta modrá. velký prachy sem nikdy neměla a šlo to, ono by to šlo zas. jen se splněnými sny.

Marhon » Áta22 no vidíš, taky červenou pilulku nepotřebuješ, taky je pro tebe výhodnější ta modrá.
já osobně bych změnila právě dětství. udělala bych, co sem tenkrát chtěla a nešlo to.
no a můžu se pak nechat adoptovat někým, kdo si vybral tu červenou, ne?

Marhon » Áta22 jak si na to přišla?
tak si vem, když budeš chtít slušný dům, tak dneska pod dva miliony to nejde. to je tak pět, pokud se budeš chtít trošku rozšoupnout, deset. pokud budeš chtít luxus, tak dvacet a pokud ho chceš v Praze, tak ti zbyde tak akorát na točený a buřta.
co se mě týče, já sem vždycky říkala, že bych se do minulosti, teda, prožít celou minulost znovu, nevracela, jen pokud bych měla ty informace, co mam teď. takže mě to vyhovuje. ta modrá je dělaná přímo mě na přání.
máš jí? kdy mi jí pošleš.

Marhon » Lokii modrou. padesát milionů je dneska prd.

Marhon » Eva.K sem to tu ráno četla a nic duchovního mě nenapadlo.
jo, překážky když překonám, tak sem na tebe pyšná, když se vyhrabu z sem na sebe pyšná. všem je to putna, teda zpravidla to nikdo neví, ale já sem na sebe pyšná. ale že by mě to posunulo? jako ano, pak vim, že dokážu něco víc než Anka z Všechalup nebo Franta z Horní Dolní, že když sem to dokázala jednou, je tu možnost, že to dokážu i podruhý a nemusim se bát a sem na sebe uvnitř duše pyšná, že sem to dokázala, ale že by mě to posunulo?
to ne.
jediný co mě zaručeně posouvá, to sou lidi. ať už směrem nahoru, tak směrem dolu.

Marhon » Loreena Mckennitt no, tak ono mi to přijde tak nějak přirozený, když vim, že sem lempl, nevykopala sem se z baráku včas a navíc sebou nemam hodiny, tak je pro mě jednodušší strčit hlavu do dveří a zahulákat, nezavíráte už? a oni většinou řeknou, jen pojďte. a jako bonus přihodí, ještě máte patnáct minut a já vim, že když sou tam do pěti, tak stihnu prolezt ještě dva obchody.
horší je, když pak vyrazim ve správnou dobu s pěti hodinovým předstihem, ztratim se v prostoru i v čase a v kabince s hlavou v sukni od společenských šatů s třema spodničkama, s korzetem na zapínání vzadu, nejlépe a tři čísla menším, mě zarazí hlas co řekne, slečno, my už zavíráme... jejda.

Marhon » Loreena Mckennitt někde to i hlásí, že budou končit. já, která sem bez hodinek a bez mobilu, tak aspoň vim, na čem sem.
já tohle dělám hlavně v týdnu, kdy se mi chce nebo musim do města. jenže přijdu z práce a usínám. takže si na chvíli sednu, zapnu počítač, pak se jdu osprchovat, pak si zase sednu a pak sou najednou čtyři a obchody sou do pěti. tak letim do města. a pak to zkoušim. prolezu ty do pěti a když už mam pocit, že je to na hraně, tak tam vlezu a ptám se, jestli můžu. a oni mi rovnou řeknou kolik je. takhle nenápadně si zjišťuju čas. pak sou tu dva obchůdky do půl šestý, tak skončim u nich. a ti mi většinou hlásí, jen v klidu, já budu ještě počítat a pak se zakecáme a je z toho i šest.
jinak obchoďáky se snažim prolítnou na rychlo i v pravý poledne. nemam to tam rád.

Marhon » Hustokrutě obscénní Morti bych dotyčnýho, dotyčnou poslala do fabriky k píchačkám.
tady tohle dělá jedno sportovní zařízení. dělají do devíti, ale už v osm remcaj a když se tam lidi motaji v 8,45 tak maji takový ty nasraný ksichty. teda, jinak sou fajn, mam je ráda, pokecám si s nima, ale na tohle už sem jim svuj názor taky řekla. jednou sou tam do devíti, tak prostě zákazník tam může do devíti být.
já chápu, že chtěji po šichtě domu a že když odejde poslední zákazník, že ještě někteří uklízí, teda, většinou ne, většinou jdou domu, ale budiž, ale pořád je to o tom, že do zavíračky je zákazník v právu i když se jim to nehodí.
já osobně chodim často na poslední chvíli, ale zatim sem nikdy zavíračku nepřetáhla. vždycky to jen prolítnu, čapnu co potřebuju a mizim. hlavně v malým obchůdku většinou neni problém a prodavačka si ještě sama povídá i po zavíračce.

Marhon » Hustokrutě obscénní Morti no jasně, při vší úctě k tvému věku, si si jistá, že si už toho kapra nesežrala?

Marhon » Hustokrutě obscénní Morti co řešíš? prostě ti jí někdo vrátil místo pajsky, ani sis toho nevšimla.

Marhon » akdara ono to možná časem bude jedno.
http://ceskoaktualne.cz/2017/07/…