Diskuze, Diskuzní fórum

Třeba už to tu bylo.

Ale tak si pročítám něco od svých oblíbenců a tady je dost lidí, kteří mají verše rádi.
Ať už zkouší nějaká ta slůvka poskládat sami, nebo si je rádi přečtou.
Jsou věci, které nám pomáhají odněkud někam a verše jsou pro mnoho lidí jedněmi z nich.....


MALÁ MŠE - OLDŘICH MIKULÁŠEK

Sbírávám kaštánky,
ty nejmenší,
a nosím je po kapsách.

Pak dívám se do ztichlého stromu
na ona prázdná místa,
odkud je vítr smetl -
a sloužím za ně mši.

Padaly každý zvlášť
a nikdy, nikdy by
se nenašly.

Až já jsem po nich sáh -
po jejich dávno odeznělém stonu,
jako když hrkne
v starých hodinách...

Komu to odbily?

Láska ukrýtá v bezelstném úsměvu malého dítětě a v odrazu a lesku v jeho třpytivých očích,
láska v letmém pohlazení dvou horkých a dychtivých dlaní,
láska v tónech melodie po kterých Ti jde mráz po zádech a máš husí kůži po těle,
láska v pohledu stařenky, která už jen leží na konci své cesty na nemocničním pokoji a je vděčná za trochu vody, jídla, úsměvu, nebo pohlazení od sestřičky, kterou zpravidla i vidí naposled na své cestě životem.....,
láska bezmocného zraněného zvířete, kterého jsi našel na cestě kdekoliv ve zuboženém stavu a poskytl jsi mu domov....,
láska k druhému člověku, která Vás nenechá spát, nebo naopak, která Vám přináší ty nejkrásnější sny a ty nejkrásnější pocity.... a dělá celý svět okolo krásnější ......
láska má mnoho podob....jen mít oči dokořán.....;-)

Podívej se na princeznu,
umírá ti před očima.
Hladí kytky na louce
a nikdo si jí nevšímá.

Stojí uprostřed louky,
zatímco prší,
déšť jí mokří tvář
a smutek z ní srší.

Kouří Gitanessky,
směje se životu,
kouř jí vychází z plic
a užívá si němotu.

Miluje život,
proto se zabíjí
jako květiny,
co pod deštěm lehají.

Na stráni,
pod lípou
leží naše stopy.
Zaváté časem,
jen havrani
na stráži
o nich vědí.

Zavírám oči,
abych cítila líp,
jak srdce bije.

Klidný takt
ráz dva tři
drž mě pevně
pod šíjí
ať se mi kroky netoulaj
tak jako tenkrát
na jaře.

Zavírám oči,
abych cítila líp,
jak srdce bije.

Prokřehlé prsty
svírají hrnek s čajem
s obrázkem zimy,
o které lidé dnes jen sní.
Jsi tady,
s hrnkem čaje
pro mě
tak jako vždy.

Třeba už to tu bylo.

Ale tak si pročítám něco od svých oblíbenců a tady je dost lidí, kteří mají verše rádi.
Ať už zkouší nějaká ta slůvka poskládat sami, nebo si je rádi přečtou.
Jsou věci, které nám pomáhají odněkud někam a verše jsou pro mnoho lidí jedněmi z nich.....


MALÁ MŠE - OLDŘICH MIKULÁŠEK

Sbírávám kaštánky,
ty nejmenší,
a nosím je po kapsách.

Pak dívám se do ztichlého stromu
na ona prázdná místa,
odkud je vítr smetl -
a sloužím za ně mši.

Padaly každý zvlášť
a nikdy, nikdy by
se nenašly.

Až já jsem po nich sáh -
po jejich dávno odeznělém stonu,
jako když hrkne
v starých hodinách...

Komu to odbily?

Za oknem kapky se řinou,
blesky svítí tmou a zimou najednou....
kéž smyjou i hněv, nenávist a světa bídu
a rosvítí se tisíce hvězd...

a v srdci bude pokoj
víra a touha, vášeň a láska..
to po bouři přeci bývá.....

...

Možná Tě ještě někdy potkám,
na cestě, mezi javory
A zlaté slunce listy protká,
ty řekneš, už to nebolí

A ve tvých očích - popadané
hvězdy zas ráno vyloví...
Ještě mi šeptej,
polohlasem,
Cokoliv

...

- Příspěvek byl smazán -