Diskuze, Diskuzní fórum

Bosch » thééé Ne toho mopse jsem viděl v jedné kavárně pod stolem přišel jen pochrochtat. Ale vypadal dost spokojeně.
K té větě, to je pravda, ale někde se začít musí..kdysi jsem měl podobný negativní postoj k domácím zvířatům takže tomu docela rozumím.
Člověk by nad tím neměl příliš moc přemýšlet. Vztah člověka a zvířete je archetypový, viz i zvířetník a symboly..je přirozenou součástí výchovy ..maxipes fík..citový život se začíná vyvíjet od dětství často přes zvířata což je myslím si ok takové děti netrpí obyčejné ani na alergie.
Fóbie až neochota starat se o domácí zvíře pramení zpravidla z potlačeného zastíraného citového chladu. Podobně jako neochota k solidaritě či soucitu a štědrosti k potřebným s následným okecáváním si proč zůstat netečný.
S takovým sociálním konceptem brzy opět jako společnost oživíme heslo "dědeček a babička ujídají z krajíčka.." k čemuž vlastně skrytě také dochází. Staří jsou potřební a dobří dnes snad jako obchod který má zelenou.
Není to ale o soucitu a sdílení se.
Lidé kteří nejsou sto navázat plnohodnotné sociálni vazby (kolik je takových co v tomto ohledu jedou stále na plný plyn a necítí se aspoň občas sami?) a nahrazují si to zvířátky tak tito lidé se stanou lepšími když ty zvířátka mít nebudou? Myslím si že naopak.
Lze to vzít dokonce i jako druh jógy..
Výborná kniha
Eckhart tolle guardians of being
Guardians of Being: Spiritual Teachings from Our Dogs and Cats
https://www.bookdepository.com/Guar…
https://pt.slideshare.net/cristianc…

Arezet » thééé jo mám ten pocit,že jako by se mě někdo ptal,vážně tohle chceš,krom toho někdo mi to mylsím i psla nebo říkal....že bude takové období,dík :)

morgiama » thééé a nemohl by se mi tu někdo podívat na muj horoskop? já ted tak nějak nevím co si s životem počít.. tak nějak celkově. připadá mi že tak jak je to ted tak už to bude pořád a nebo horší, a to mě děsí... nechci aby to bylo pořád tak jak je to ted, spousta věcí mě v současnosti moc bolí... kupodivu pro mě nebylo ani tak bolestivé období kdy jsem byla uplně bez nikoho a bez partnera(tam byla naděje na hezkou budoucnost a že bude taková jakou si ji vytvořím). Ted jsem zjistila že si nemohu nic tvořit, že život je nevyzpytatelný, pouze si mohu upravovat ty části života, které jdou. Tak jsem aspon začala dělat jeden svuj velký koníček. Ale jinak si už pomalu začínám připadat jako křeček v kolečku, které se točí a on nemuže vystoupit, tak si v tom kolečku lehnul, ono se točí dál, a nechává se v něm vláčet a odpočívá...

s létem to bude lepší, budeme aktivnější, ale teď se mi nic nechce a závidím kde komu kde co... takový na prd období... a už ho nechci, už trvá od porodu a je to moc dlouho.

Najdise.cz » thééé Nuž, všetko je vo hviezdach a ja sa netrápim, nejak viem že to tak malo byť a tiež som našla muža ktorý si ma vážil a bol mi oporou až v 36 rokoch.

Najdise.cz » thééé Počas môjho života som sa s tým stretla hodne, že maminka si priala dievčata podobne ako ja, možno už v podvedomí ženy nechceli rodiť synov pre zabíjanie pre vojny, myslím že z toho to pramení, cheli sme svet leprší a krajší, lenže zrejme ani tie ženy na to nestačia.
Tie túžby sú ale posilnené našim detstvom, ak je v dome plno ľudí a ja som závidela spolužiačke že ma o rok staršieho brata a o 2 roky mladšiu sestru a fajn spolu vychádzajú, nechcela som aby bola sama preto som nikdy jedno dieťa mať nechcela. Veľakrát rozmýšľam nad tým ako sa to naplnilo, cez moju bolesť. Nakoniec po tokoch ked už bolo neskoro sa zistila aj príčina prečo som nemohla donosiť chlapca, mala som totiž veľmi vysoku hladinu rastového hormónu o mnoho vyššiz ako iné ženy, vraj som mala byť ako Maria Terezia a mala mať 14 deti, chlapcov ten rastový hormon jednoducho zabil, dievčatá sú vraj v maternici silnejšie.
No ak vo mne nerástlo dieťa rástlo všetko možné iné teda nádory. Takže som sa narodila zrejme do nespravnej doby, vraj pred 100 rokmi to bolo u žien normalne.

morgiama » thééé haha, j mi to jaské - máma byla jedináček, pořád mi vyprávěla, jak byla sama, jak by klidně byla i za popelku ubohou, jen, kdyby nebyla sama. a tak mi dala bratra. já byla zoufalá, nebyla jsem jako máma, byla jsem introvert a chtěla a milovala samotu :D


ale tohle se stává, ať už si maka sourozence přeje nebo ne. hlavní je nelitovat za sebe něčeho, o čem dětem třeba vůbec nejde.
my s kamarádkou razíme velmi drsné, ale velmi moudré heslo, které se týká nechat děti být, nechat je dýchat. aneb : "Děti nemůžou za vaše po..aný životy! " :DD


jinak jak jsi mluvila o :

"Žádné fňukání, výčitky, manipulace..prostě je spokojená. Vnitřní muž je druh aktivity, jedinečnou dynamikou, způsob sebeprosazení v pravou chvíli, přímá komunikace..atp.
"

tak znám ženu, která byla manipulativní, ufnukaná, jaksi nedospělá, nespokojená... a ano, tam to "vyšlo" - narodil se jí syn. Kdyby to byla dcera, asi by si na ní léčila mnoho, mnoho mindráků...

ale ono to takhle nefunguje vždy. znám sebevědomou mladou ženu, která se nebojí jít si za svým, za svými činy, byla vždy kreativní a tvůrčí, no chtěla holčičku..snažila se dvakrt a po dvou klucích prodala postýlku a už nechce riskovat. přijde mi to hrozně smutný. Šije teď panenky pro cizí děti. Pro kluky občas ušije medvídka nebo auto, ale moc o to nestojí. A tak šije pro cizí..je mi to líto a myslím, že bych tak skončila taky. Už teď se realizuji na cizích holčičkách, dělá mi to radost, ale zároveň je mi u toho velmi, velmi nosalgicky a smutno. Říkám si jak by vypadala dcera, pro kterou bych to dělala moje vlastní? Jaké by měla vlasy? rovné? kudrnaté? jaké oči? jakou povahu?

Z tohohle důvodu právě ani neuvažuji o adopci holčičky, nikdy. Nepotřebuju se mít o koho starat nebo se na ní realizovat, mě jen strašně, strašně zajímá, jak by vypadala.

Najdise.cz » thééé Musím se vložit - Moc krásný, krásně napsáno

Můj syn je malej, ale teda učí mě bravurně... Zrovna předvčírem jsem uzavřela jednu obří kapitolu s tátou a svým mužstvím, takže pod tohle od Tebe se můžu podepsat. Někdy je to fakt síla. Nejtěžší je to přijmout.

Uvidím, jestli i ta moje holčička počká... jestli se jí vůbec bude chtít čekat.

morgiama » thééé no, s tátou ano, tak v dětství idealizovaný. v pubertě se občas naši HODNĚ hádali, nikdy se ale nerozvedli.prý tátova nevěra.
taky má výbušnou povahu. mám tendence ho bránit, ale momentálně(kvůli jeho cholerické povaze, trochu pije a dalším vrtochům) k němu mám vztah milý, ale rezervovaný.
např. jsem se mu hrozně bála říct, že čekám dítě. jeho reakce byla přehnaná, ale milá, radostná. Ale u našich člověk nikdy neví, oi ti mohou říct A a za každých okolností mě budou podporovat aby mě neztatili, ale myslet si budou B a jednoho dne uslyším (tvoje matka celou dobu říká, že ta tvá kamarádka se na tebe akorát přilepila).

Ale oba je miluju, vztah máme krásný a měli bychom ještě lepší, kdyby měla lepší vztah máma s tátou. Nemají a už mít nebudou. Nějak to bylo celé blbě asi od začátku, ale už to nechtějí měnit. Máma totiž mám pocit vidí, že ona v mém věku a postavení ž pochyby měla/ nešťastná byla. A to mi ten vztah původně dost nemohli rozdýchat.:) Učí se taky...

ale jako nehádáme se, není problém, vždy pro mě táta i máma udělali vše, takže mám s nimi milý vztah, s tátou si navíc sednu v otázkách kultury a vkusu, takže i přes to že nesouhlasím s tím co v životě dělal, že moc pije, že moc mámu komanduje, jsme taková ta normální rodinka.

morgiama » thééé ahoj, děkuju za trefný postřeh...pocity, jasně. tak já nepochybuji že nejsem jediná kdo si moc přeje holčičku, zajímavé je, že určitě ji nechci proto, abych ji mohla česat a krášlit a kupovat růžové věci. Když půjdu po tom "proč", chtěla bych v ní vidět sebe. To v synovi vidět nejde (můj syn je božský, je nejskvělejší na světě, ale je to "cizí osoba". Což by samozřejmě dívka byla taky, ale mám pocit, že bych k ní měla blíž. Víc by mi také záleželo na jejím životě, vzdělání...myslím, že bych ji více brala jako pokračovatelku sebe sama. Hodné dítě chce asi každý, bez rozdílu pohlaví. Pod tím pojmem si představuju, že budeme mít na věci tak nějak podobný světonázor, budeme naladěny na podobnou vlnu a nebudeme mít spolu boje. To se mi splnilo v synovi, je hodný, klidný, vděčný... takže si i často říkám "sakra, holka, co bys ještě chtěla". Ano, nikdy s ním nezažiju klasické věci jako že půjde do školy nebo si sám bude hrát s hračkami. Ale vynahrazuje mi to tou láskou obrovsky.

A tak vím, že i clapec může mít k matc dokonce i blíž než dívka, občas bývají dívky fnukavé, občas vídají v matce kritiku ad.
Rozum si to uvědomuje.

Proč chci dívku. Chci pokračování sebe samé, chci se na ní dívat jak je nádherná, chytrá, božská, jak si hraje a chci ji dát vše šťastné, co jsem jako dítě prožila v dětství já. Přijde mi škoda to někomu nedat. Chlapeček by o moje knížky z dětství, moje hračky a šatečky co ušiji, zájm neměl. A samo o sobě by mi to možná nebylo líto, ale bylo by okamžitě kdybych viděla jinou matku s holčičkou které ta matka koupila šaty Popelky, krásné a nadýchané. A já bych litovalaže nemám tu dívku, které to mohu dát. Nefunguje to tak ani s jinými dětmi z příbuzenstva. Například mojí neteři to dát "nechci", to mi trhá srdce, že to beru mé potenciální dceři.

Takže tak...

Proč je mi líto matek se třemi kluky je opět totéž - je mi líto že ani ony nemají tu holčičku, které by mohly dát to vše ze sebe.
Prosě jsem si v životě nastřádala něco moc hezkého, at už zážitkově, materiálně, atd. a chtěla bych se realizovat v tom, že dívka bude pokračováním toho krásného, co jsem zažila. jak říkám, na cizí třeba příbuznou to nefunguje. i adopci jsem zavrhla, to není řešení. Nemám potřebu dítěte jako lásky, o níž se budu starat a nikdy jsem neměla, například nikdy ani nechtěla psa.

A taky jsem si uvědomila, že je pro mě holčička symbolem statusu - splněného snu.

""""Ale jinak - pokud máš datum narození správně - vidím třeba stěžejní tvoje vnitřní mužské nástroje, které tak jednoduché a bezproblémové nejsou."""

- můž to trochu víc rozvést, prosím? Horoskop mám správně.
co jsou mé vnitřní mužské nástroje? je to můj vztah k mužům?
nebo schopnost zatlouct hřebík, postavit poličku, opravit dveře? To mám. S otcem výborný vztah, je mi vzorem .
jak se mé vnitřní mužské nástroje mají projevovat?

přece mi neříkejte, že když se naučím rozhodovat, programovat a zatloukat hřebíky a řídit auto, že se srovnám se svou mužskou podstatou... a že všem ženám, které to nemají, se rodí synové... (nadneseně)

jinak já byla opravdu dlouho holčička a pokud jsem s něčím měla trochu problém a snahu tak s tím, aby mě brali jako ženu. Což se v posledních letech, po narození syna zlepšilo a po odchodu z mé první práce na rodičovské se to zlepšilo o 100%. Ted jsem v nové práci a ty pocity sebejistoty a ženskosti a schopnosti jsou nebetyčně jinde a je to skvělý pocit. Pomohlo mi mateřství, obrovsky jsem díky tomu získala pocit dospělosti, ženskosti a sebedůvěry.

To je tak všechno, co mě k tématu napadá, ale o "mužských nástrojích " v sobě, nevím..ani co si pod tím představit..

Najdise.cz » thééé jj, navic to pobrekavani v zime neni ani tak vlhky, lepkavy
ale spis takovy ledovy kralovstvi
voda muze mit ruzna skupenstvi: http://ografologii.blogspot.cz/2008…
a kdyz se jo nastve, tak umi i skaly roztrhat

Háňa* » thééé Nojo, smrdí to masem
Občas jim přilepším kouskem mletého. Mají boule i za těma ušima, co je nemají

Mici Angóra » thééé Neptuna na MC má myslím Merkelová

Roseanne » thééé Děkuji moc, je to úžasný film

Najdise.cz » thééé Blížencorak :)

Najdise.cz » thééé Lev a hlava? Pánové, co bych za to dala

endymion » thééé ...a moje srdce nie je už...

a predsa zas ... TU JE ...

a všade LÁSKA vibruje...

vibruje aj nepohnute stojí

toť přijímání svaté ...podobojí

tronco » thééé Pres tak velike
si nevidim na

Buddha/2 » thééé A není to z nějakého testu typu "Najdi psychopata"?

Freja » thééé Důrazně protestuju proti názoru, že bych měla srdce v kalhotách!!!

player » thééé A kozorozi srdce nemají? To bych teda neřkl.