Diskuze, Diskuzní fórum

Bosch » :o)) Nori taky dobrý

Bosch » :o)) Nori ok lipton se dá :-)

Bosch » :o)) Nori lipton je pro mně čaj, deepak chopra jakási šilená esoterička, zbytek neznám, tak zkusím dohledat

Bosch » :o)) Nori obávám se že nebude snadno dostupný možná někde v klubech

aktigram » :o)) Nori prepáč, píšeš o zvieraťu, pre mňa príliš silné a hlúpe. Milujem zvieratá, mám mačky, psa a hydinu ale viem to udržať v medziach normy. Aj ja som si poplakala za mačkou aj za kocúrom aj mi bolo nesmierne ľúto. No nikdy nebudem podporovať nikoho v tom aby išiel za špiritistom, takže áno u mňa radšej praktický postoj ako falošné ľutovanie a povzbudzovanie v niečom takom.

aktigram » :o)) Nori Mne zomrel v náruči a preto ešte nepotrebujem ho hľadať v inej realite, v mojom srdci je so mnou a to mi stačí.
A to mám schopnosti na to aby som robila veci medzi nebom a zemou, ale už pred rokmi som pochopila že určite veci treba nechať na pokoji. Človek sa ma vysporiadať s bôľom aj s tratou ak to nezvláda treba navštíviť psychologa.

Bosch » :o)) Nori ano..korunovaný a vypadá to že duševně narušený..

Bosch » :o)) Nori ano jeho odpověď člověku který ztratil milovaného tvora je jako facka do ksichtu
a vykrucuje se z toho jako prvotřídní manipulant
neboť šlapat po citech druhých mu si přijde zábavné
o čemž svědčí i ten vychlamaný smajlík
smutné leč se to děje..

MG34 » :o)) Nori Na nic jsem neodpověděl - naopak jsem dal naprosto jednoduchou otázku.

Zkus rozpoznat, co je odpověď a co je otázka...

A potom tomu přestaň veřejně dávat nálepky jako facka a pohlazení - vyloženě rozdmýcháváš flame - úplně zbytečně.

Jo a mimochodem zmínil jméno Angi, ne Angie - i tohle tvoje komolení o lecčems svědčí...

Sosna zvlčelý » :o)) Nori (Rovnou předesílám, že to bude delší, protože nechám trošku plynout myšlenky, vzpomínky... A může se to vázat na více příspěvků zde.)

První stupeň (za nás 1.-4. třída) jsem měl kliku (fakt kliku, stálo to za to), že jsem chodil do vesnické malotřídky v sousední vsi. Tam nás dovezl ráno autobus, domů jsme chodili pěšky polní cestou a v závěru přes les. Často jsme však dělávali různé odbočky, okliky, brali to se spolužáky z jiných vesnic přes jejich ves, takže cesta trvala v rozmezí od 50 minut do 5 hodin (to když napadlo tolik sněhu, že jsme cestou domů začali stavět sněhové pevnosti, válčili, skákali do závějí a zapomněli úplně na čas. A najednou... byla tma! To byl tenkrát průser nejprve od rodičů a pak druhý den i ve škole, protože rodiče s obavami telefonovali do školy, jestli nejsme po škole. Ale aby jediný z nich šel naproti, to ne!
Když bylo hodně sněhu, tak některý z rodičů pracující v JZD musel vzít traktor a projet nám kolej, aby se dalo jít domů. A když se to nestihlo, tak starší prošlapávali cestu mladším (což taky zdržovalo, protože jsme místo prošlapávání hráli na to, že musíme jít všichni ve šlépějích prvního a nesmí se stoupnout mimo, takže první dělal všelijaké kličky a smyčky... Prostě se domů nedalo dostat včas. Nemluvě o tom, že od křížku nad lesem se výborně jezdilo na školní aktovce až dolů na kraj vesnice. A když jsme to sjeli, pochopitelně jsme se vrátili a jeli zas a zas. Nač chodit domů pro sáňky, no né?
Ale zpět ke škole. Ta měla to kouzlo, že nás v našem ročníku bylo jen 7 dětí. Proto v jedné učebně byly vždy dvě třídy současně. Vždy prvňáci s třeťáky a druháci se čtvrťáky. Dohromady nás bylo v učebně jen 12 + učitelka.
Díky tomu malému počtu dětí (ve městě v té době sedělo v učebně přes 30 dětí)Za sebe říkám, že to byl skvělý model. Učitelky nás vedly k tomu, aby starší mladším pomáhali, takže zde nebyla jen komunikace se stejným ročníkem, ale i starších s mladšími (ony ty dva roky vypadají pro někoho možná směšně, ale pamatuji, si, jak jsme ty starší brali jako "velké", jestli je Ti 6, nebo 8, je v tom věku čtvrtina života ).
Učitelky s námi trávily mnohem více času, "nezašívaly" se o přestávce v kanceláři. Uvařily si kafe a s ním šly do třídy. Bylo to však i z důvodu, že třeba v zimě se topilo přímo ve třídě uhlím ve velkých litinových kamnech. A když při mrazech jsme přišli do vymrzlé třídy (zvláště v pondělí), tak učitelka dala na první hodinu čtení: Seděli jsme v půlkruhu na židlích kolem kamen, na kolenou čítanky, jeden vždy předčítal nahlas a střídali jsme se. V kamnech praskalo a my si ani nepřipadali jako ve škole (na to jsem se vždy těšil).
Co se týče vzdělání v této škole, nebyl žádný problém. Dokonce mi přišlo, že na 2. stupni jsme byli i mírně napřed před dětmi z větších škol, ale perspektivou deseti let jsem nám možná nekriticky fandil. Snad jen škoda, že ředitelka byla velká soudružka, takže jsme nebyli uchráněni takovým zbytečnostem (až zvrácenostem), jako neustálé připomínání vedoucí úlohy Strany, poukazování na rodiny dětí, jejichž rodiče byli ve straně, přesvědčování ke vstupu do Pionýra (výhružky, že se nedostaneme na školy) a strašení, že v Americe vyvíjí atomovou bombu a chtějí ji na nás hodit. (Bratr najednou nechtěl chodit do školy, hrozně se tam bál, protože jen doma měl pocit bezpečí. Pak se ukázalo, že se bojí, že ho budou bombardovat američani. Vysvětlení reality ho uklidnilo, ale zase se bála mamka, kdy on ve škole řekne, že to není pravda, co ředitelka povídá.)

Na druhý stupeň (5.-8. třída) jsme už jezdili do města. Tam i zpět autobus (docela mi ta cesta domů přes les chyběla, ale zase po škole jsme byli pořád venku). Ve třídě nás najednou bylo asi 34. A musím říct, že jsem k tomu tam moc dobrý vztah nezískal.
Už tehdy se objevila šikana mezi dětmi. Přestože mne nikdo nešikanoval, pamatuji si ty neblahé pocity, které jsem v její přítomnosti zažíval. To je v člověku hluboko.
Nejvíce šikanovaný spolužák byl současně nejnadanější. A když se po revoluci objevila možnost jít na víceleté gymnázium, byl to on sám, kdo doma rodiče přesvědčoval, že tam chce. (Bohužel, bůhví proč, jej to dostihlo i tam, přestože měl být v kolektivu "nadanějších" dětí, nakonec odešel i z této školy a tím se pro mne jeho stopa zcela ztrácí. Učitelé na gymnáziu se tím nějak odmítali zabývat, přestože se to všeobecně vědělo, že se mu neustále ztrácí věci, svačiny, domů že šel bos... Ale protože ho vysloveně nikdo nebil, tak se s tím nic nedělo. Přestože i to je pochybné. Prostě mu netekla krev...)
V 6. třídě jsme dostali naštěstí (a vědomě říkám naštěstí) nejobávanější učitelku školy! Postrach. Ta když zařvala, tak skoro praskaly okenní tabulky. A ruku měla pádnou. Zde jsem nucen až nesouhlasit s jejími metodami, přísahám, že to párkrát přehnala - kam se hrabe rákoska?
Ale na straně druhé získávala plusové body tím, jak se nám věnovala. I mimoškolně. Nemluvě o tom, že jsme si pamatovali, že náš ještě za bolševika upozornila, že není členkou KSČ a tudíž ji nebudeme oslovovat soudružko, ale paní učitelko (což jsme si uvědomili hlavně po revoluci, kdy na nás učitelky, které dříve soudružské oslovení požadovaly, nejednou řvaly, že nejsou žádné "soušky"). Vštěpila nám kázeň. Ale současně zavedla ve třídě mnohé demokratické praktiky (nechávala nás o spoustě věcí hlasovat a rozhodovat si je). A dokázala zkrotit i největší grázlíky, čímž je však uchránila od větších problémů. Vlastně nikdy nad nikým nezlomila hůl. A z drsné kázně pozvolna slevovala. Už mohla...

Jenže v té škole bylo učitelů mnohem více. A někteří byli zlí. A hlavně podlí. Nevím proč. Zažil jsem šikanu spolužáka od učitele! Selhání jednotlivce? A nebylo těch jednotlivců na školu nějak moc?
Nejlepší učitelé byli ti nejmladší (čerstvě po VŠ) a nejstarší (před důchodem nebo již v důchodu). Oproti tomu čtyřicátníci působili vyhořele. Jejich učení často vypadalo stylem: "dělejte si zápisky z učebnice ze strany č..., příští hodinu zkouším!" A když se někdo zeptal, že něčemu nerozumí, byl označen před celou třídou za blbečka. Pak se raději nikdo neptal. A seřvat pravidelně třídu na počátku hodiny za něco, co jim bylo provedeno v třídách jiných, hned po seřvání, kdy nás vystresovali, rozdat papíry a psát písemku... Tím nám chtěli povznést ducha? Ubíjelo nás to! Báli jsme se projevit, zeptat se na něco, dělat něco samostatně (zpravidla přišel řev). Ale potom jsme se dozvídali (a rodiče na schůzkách), jak jsme hrozní, nesamostatní, pasivní... Kdo to z nás dělal? A proč u některých učitelů jsme aktivní dokázali být?

Z výše napsaného je vidět, že mám ke druhému stupni rozporuplný vztah. Že jsem nelitoval, když jsem některé učitele už nikdy nemusel vidět. A některé bych chtěl mít dále. Padesát na padesát. To se mi zdá však málo na to, že šlo o základní školu.
Své postřehy jsem měl možnost porovnávat s mnohými jinými názory, takže pochopitelně není to tak všude. Někdo řekne, že jsem měl asi smůlu. Nemyslím. Osobně to za smůlu nepovažuji a určitě se nesnažím hodnotit celé školství podle své vlastní zkušenosti, do takové neobjektivity nejdu. Vlastně to nepíši jako hodnocení, jen vzpomínám na své prožitky.
Ale stalo se mi několikrát, že jsme s lidmi (nešlo o spolužáky) vzpomínali na školy (základní). Vycházel jsem z toho nejhůře. Oni měli samé hezké vzpomínky. Ale když jsem řekl i své negativní vzpomínky, najednou to z nich začalo lézt: "No jo, u nás se vlastně taky stalo..." Vytěsnili to zlé? Nebo najednou tahali to zlé, aby moje přebili? Nevím. Jen se ukázalo, že nějakou negativní zkušenost si nesla většina z nich. Třeba ne na vlastní osobě, ale viděli to u spolužáků. Ať již šlo o chování učitelů, spolužáků, nebo způsob výuky.

Jak to vypadá po letech? Nějaké třídní srazy moc neprobíhají, opravdu tak po deseti letech. S nikým nemám problém se setkat a třeba poklábosit u piva. Ale pravdou je, že co se týče mě, tak ze ZŠ nemám skutečného velkého kamaráda ani jednoho. A rozhodně to není z důvodu, že bych byl asociál a nekomunikativní. Jen jsem už tehdy věděl, že jsem tam neměl žádnou spřízněnou duši pro jakýkoliv z mých zájmů. Prostě jsem přečkal díky své přizpůsobivosti. Doufal jsem je nalézt na SŠ, ale ani tam jsem nepotkal (přestože zde jsou vztahy a kontakty se spolužáky mnohem četnější a vřelejší). Poznal jsem, že kamarády budu muset hledat v jiných kruzích , což jsem také následně realizoval. Za sebe mohu říct, že mně v socializaci, jak se zde v diskuzi občas skloňuje, škola vůbec nepomohla. Já byl tak "socializován", že mě spíše škola brzdila. Třeba i přístupem, jež občas někteří z kantorů (a obecně dospělí k dětem) rádi uplatňovali: "Až budete dospělí, můžete se k tomu vyjádřit, teď o tom nebudeme diskutovat!" Zde jsem fakt rád za naši třídní, že toto nikdy nečinila. Přes to si v sousedních třídách říkali, jací jsme chudáci, že ji máme. Všichni asi ne, ale mnozí z nás jsme věděli své a neměnili by.


Tolik jenom tak ke vzpomínkám na moji ZŠ. A třeba závěry, které díky tomu činím dnes, mohu napsat někdy jindy.

Jen bych rád řekl jedno: Strašně mne rozčiluje, setkávám se s tím docela často, když si lidi stěžují, že učitelé (školy) nevychovávají dobře žáky! To se mi otevírá kudla v kapse. A často to zaznívá z úst rodičů právě nějakého nevychovaného dítka!
Škola má mít funkci především vzdělávací! Pochopitelně se na ni váží i další věci (právě i ona socializace atd.), ale vzdělání má být to hlavní a prvořadé. Výchova je záležitostí rodiny! A nemít základy z domova, škola nic nezachrání, byť by byla sebelepší. Ani ve vzdělání, ani ve výchově.

Bosch » :o)) Nori jistě rákoska je jen nadsázka nemyslím že tudy jde trend
trend jde dneska do extroverze individualit kde děti mají odmala získávat pocit že můžou vše a nikdo jim nesmí v ničem bránit na vše mají nárok..
no já nevím když se odstraní dril kázeň poslušnost a pořádek jen dobrým slovem motivací podporou a svobodou jestli to u dítěte jen takto funguje
u jednice jistě když je rodič autorita, ve skupině asi nee pokud tam není nějaké nosné téma.,směr či dokonce idea, ideál což zase zavání manipulací
myslím tím jako třeba ve skautu děcka mají něco jako náplň která je usměrňuje
dříve strašili pánembohem
dnešní svět je bez ideové náplně což bude myslím si zásadní problém od kterého se vše ostatní odvíjí
něco jako "Étos"
nejen značkové hadry a mobily ale i nějaká vize

Visennka » :o)) Nori "Nedbať na výchovu a vzdelanie znamená v dlhodobom horizonte “ vyhynutie” národa..." vytesat, zarámovat...

Bosch » :o)) Nori tak ano u nás se nadává na omezování osobních svobod ale největší demokracie amerika má například zákon že do 21(věk plnoletosti) nesmí pít alkohol a hlídky to kontrolují
netvrdím že je tam vše ok, viděl jsem film z usa o učitelích jakou benevolenci tam mají ve vyučování a učitel nemá prakticky žádnou možnost zasáhnout děcka si dělají co chtějí odbíhají z hodiny řvou sprostě házejí papírky předměty..to je teprvá mazec
stará dobrá obecná škola s rákoskou :-)

Najdise.cz » :o)) Nori Tak nějak to vnímám... a fakt doufám, že se někomu nahoře rozsvítí v makovici a nestane se to. Mám ale obavu, že u nás je už možné vše.

Ale je mi jasný, že v případě něčeho takového by tam ségra určitě nezůstala, o to se nebojím. Spíš je to asi mimo moje chápání. Je vidět, co je v našem vzdělávacím systému skutečně nejdůležitější - učitelé ani žáci, potažmo vzdělání, to nebudou.

Bosch » :o)) Nori dorůstají generace které nejsou zvyklé nést zodpovědnost
tedy nechtějí se ani učit nejlépe aby to za ně udělal učitel jinak je blbý učitel
když jim něco nejde
to si umím představit

Bosch » :o)) Nori profese učitele je bohužel v dnešní době velmi znevažovaná
vzdělávání národa je věcí dlouhodobé návratnosti takže mně docela vyděsilo když Zeman jako prioritu po svém zvolení považoval stavbu silnic
aby mohl růst byznys a současně kritizoval že se stáváme montovnou
silnice jsou sice taky fajn ale investovat do školství a vzdělání by přece mělo být v národě komenského základ od kterého lze vycházet
opravdu se stáváme nebo už jsme druhořadou námezdní silou koncernů které ovšem nejsou naše
dokonce zeman s babišem budou škrtat investice do výzkumu a vývoje protože to nepřináší bezprostřední zisky jako řepka
ale svoje děti nechávají studovat na zahraničních univerzitách
potřebují už jen nevzdělané otroky
ale to jsem trochu odběhl
bohužel je to smutné co popisuješ ale asi běžná situace v resortech které nejsou výdělečné tak se jim nikdo kompetentní moc nevěnuje
k tomu navíc asi taky vyrůstají další generace více/méně spratků pro něž disciplína a pozornost jsou díky médiím na velmi nízké úrovni
dnešní student nedokáže souvisle udržet pozornost více než dvě minuty a nad ně se začíná nudit
tudíž obdivuju lidi co do toho jdou protože já bych na jejich místě s radostí domácí vzdělávání podpořil do každé rodiny ať si lidé ten materiál vychovávají sami, dneska si montážní dělník se základkou přijde na lepší než studovaný učitel s praxí tak to jsou věci co by se měly řešit ale jenom na penězích to nestojí, je to v celkovém nastavení společnosti
co si myslet o zemi a lidech kteří mají jako nejoblíbenější politiky okamuru babiše a faltýnka..země trpí obecně morem

Najdise.cz » :o)) Nori Jojo, děkuji.

Co jsem se dověděla, tak vyloženě hrozí i to, že výuka bude probíhat ve více třídách, ale ty děti z klasické i zvláštní školy budou ve třídách smícháni. Přijde mi to jako naprosté sci-fi a moc to nechápu. Snad to nepadne na tento rok, stále to je v rovině plánovací...

Vlastně nevím, proč mám pořád tendence hledat jiná řešení za lidi, co to mají doopravdy na starost.

Třeba sloučení středních škol s lehce rozdílnými obory bych ještě pochopila (i když zase jen z ekonomických důvodů, jak píšeš), ale tam se to snad ještě dá jakš takš ukočírovat. Ale že někoho napadlo postavit na stejnou úroveň tohle... a není zřejmě problém to schválit... podle mě se z toho ti učitelé zblázní, na ně se fakt asi moc ohledů nebere. Vážně jim nezávidím.

Najdise.cz » :o)) Nori Jj, rozumím a souhlasím.

Ještě se chci s dovolením optat, protože jsi z oboru - jaký máš názor na slučování škol? Myšleno třeba právě sloučení zvláštní školy se školou klasickou. Tohle teď třeba visí nad mou sestřičkou, která nastupuje v září do první třídy, a docela by mě zajímalo, jak by měla v takovém případě probíhat výuka, aby nebyl nikdo nějak víc znevýhodněn? Dá se to vůbec? Já si zrovna tohle nedokážu představit.

Najdise.cz » :o)) Nori Ano, přesně.

Akorát by člověk neměl být z těchto důvodů pak příliš zaslepený, je důležité si uvědomit, že existuje i druhá strana mince. Když má někdo (na školu, učitele) štěstí - nebo smůlu - je smutné právě to, když je na něj nahlíženo spatra, nebo ještě hůře - když se na něj nenahlíží vůbec.

Já děkuju těm nahoře, že jsem měla štěstí. Vzpomínám na spoustu profesorů s láskou a smíchem, i když je měl člověk často chuť zabít. Ale moc dobře si také uvědomuji, kdo to štěstí neměl, a takoví často seděli jen pár metrů až centimetrů ode mě. Takoví si nesou mnohdy i následky na celý život. A opravdu to nebyli nijak hloupí ani sociálně slabší jedinci, spíše naopak. Prostě jen byli vybráni, že zrovna na nich se bude vybíjet zlost/komplexy.

A na ty některé také vzpomínám s láskou. U mnohých můžu už jen vzpomínat a věřit, že se mají líp.

Bosch » :o)) Nori přesně tak to vnímám