Diskuze, Diskuzní fórum

Lupi » thééé No tak to mně teda řekni, čím jsem to vyhodila já! Uran spořádaně v Raku, Mars v naprostým klidu, Dračí hlava sice ve Vodnáři a 5° od Pluta, ale to mi zas na vyhazování pojistek nepřipadá.

Lupi » thééé Předevčírem jsme chodily s kamarádkou kolem Probošťáku (to je tady dost velký jezero) a strašně jsme si libovaly, jaký je to právě oceán, jaký dobrodružství se do toho nořit - jak nás tahle terra incognita láká a baví. Teda terra.....spíš asi aqua

Lupi » thééé Já až dnes ráno, zato celej barák - chcípla jsem si mikrovlnku. Včera jsem měla tak rušno, že jsem na to neměla čas.

cimi » thééé Já jsem si po včerejším happeningu připadala jakobych vstoupila do jiné dimenze : )
Přemýšlím jestli se tak cítím i dnes :-D ale asi už je holt zase pondělí x))

Pro mě tím že jsem měla možnost pozorovat skoro celý průběh (i když to bylo tak trochu omylem)….vnímala jsem takovou vnitřní poklonu vyšším silám, stínu….a vůči tomu že i když by mělo být vše jasné tak může přijít něco za co ani nemůžeme co zatemní dejme tomu mysl v lepším případě.
Vyvstal mi citát z jednoho filmu:
“Občas musíme udělat něco neodpustitelného, abychom mohli jít dál.”
Takže to je moje niterné poslání - úcta a poklona stínu, prožitek celistvosti a přesahu za hodnocením, díky za to co jsem si mohla včera prožít…

dan162 » thééé Tyhle doslovné neharmonie, zajímá mne: není ta doslovnost událostí častější? Mám na mysli rodný zpětný Merkur opozicí do Pluta a Merkur s nyní vyšší energií tranzitem Měsíce a hlavně Saturnu? V pojetí, že když přijde energie do Merkuru, tak že se aspektem odrazí v působení Pluta.

K vyhazování pojistek - jedna kamarádka dle svého vyprávění vyhazovala pojistky, podle mne aspekty do Pluta s Uranem, když byla extrémně naštvaná a nikam to naštvání nevylila, tj. též do ní zvenku vnesená dodatečná energie.

Buddha/2 » thééé To vypínání bereš nějak moc doslova
Hlásím že vše v poho

dan162 » thééé Nerozumím - co to je integrovat Neptun a Lunu? Je to něco jiného než vnitřní vjem/pocit? U Neptuna krátké jasné sdělení nebo impuls, u Měsíce vnitřní tah někam dle aktuální emoce (jedné nebo víc současně)? Je to jiné, než u žen?

Mechanizmus, jak cizí smýt - aha, jakože s vyšším věkem člověk už nemá v sobě nebo kolem sebe kousky druhých? Nebo že se ty kousky už vnitřně nedotýkají, protože vše je plošší?

cimi » thééé Moje kočičky měly dnes pré…
Pořádně se proběhly po zahradě a teď taky spokojeně spinkají…

Cítím jak mě to dnes přirozeně táhne do ticha a do bytí sama se sebou

dan162 » thééé Jde mi to příliš těžko, omlouvám se, peru se s tím, pro mne má snad vše svůj obsah, souvislosti, inspiraci, nabízím ve více místech otevřené dveře, nebo dávám okolnost k vnitřnímu pochopení. Mohl bych tomu dát ještě hodinu a zestručnit o polovinu, to asi jo, někdy zkusím. Někdy nevím díky nepropojení, které mi zatraceně vadí, na co se druhý přesně ptá.

Ke zbytku odpovím večer.

aktigram » thééé Presne tak, musela som sa to naučiť a prijať to a to bolo naozaj ťažké, ale predsa sa to dá.

Lupi » thééé Spíš dělá JEN to, co umí - ta řezající matka. Ovšem když se u toho naskytnu, tak se do toho samozřejmě montuju a někdy dost brutálně, to mi zas nedá Ne že by to zřejmě pomohlo, ale tak si říkám - třeba ta zasutá vzpomínka na to, jak se děcka někdo cizí zastal, někdy pomůže, aby třeba nepadlo až na dno.
Zodpovědnost si myslím, že se jí vrátí obratem právě ve vztahu, jaký si s tím děckem vybudovala, o tom žádná.

Lupi » thééé Hezky ty.....no, každá řešíme co zvládnem. I když vlastně - moje starší mi testovala hranice se železnou pravidelností a definitivně přestala před nějakými deseti lety, si představ! Dobře udělala, holčička moje.
Mimochodem - tohle nevím, jak bych ustála - hodně nemocné dítě, fakt nevím. Dobrá seš, namouduši. Já holkám vždycky říkala, že slušně vychované díťátko umře až po své matičce, i kdyby to mělo být jen o pět minut

Lupi » thééé Jestli skvělou....každopádně, když jsem držela to novorozené miminko, zařekla jsem se a rozhodla, že nebudu dělat ty chyby, co dělali naši a to rozhodnutí bylo tak razantní, že jsem fakt nedělala. Samosebou jsem nadělala spoustu vlastních, ale to jsem si říkala, že se s tím už vypořádají, když to nebude balast řady generací.
Já si myslím, že je naprostý minimum matek, které to jakoby flákají, že každá dělá, co je v jejích silách.

Lupi » thééé Jo mimochodem - já to věděla, že to budu nést blbě, tak jsem trhala pupečníky zhruba od jejich deseti let - no, snad to trochu pomohlo.

Lupi » thééé Tak to je síla - ještě vedle té matky spát Jenže to záleží i na tom dítěti. Brácha byl maminčinej duhovej jednorožec, abych tak řekla a trhání bylo zvlášť bolestivé, ale vybral si ženu, která mu s tím hodně pomohla.. Můj muž byl stejný případ a bojoval s tím až do smrti jeho mámy - statečně, musím uznat.
Že ty svoje děti obrečíš, to si piš. My ta mláďátka vychováváme strašně dlouho a tohle je holt daň.....
Mimochodem, třeba ti pomůže moje zkušenost: jak já se bála, že jsem o svoji starší přišla a co jsem toho nabrečela - ona se s námi zhruba tři roky totiž moc nebavila a já neumím nikoho nutit, nebo někam cpát, tak jsem jen trpěla Jenže to nenucení nakonec neslo sladké ovoce - po těch asi třech letech přitančila, dospělá a báječná. Já to pak pozorovala na jejích kamarádkách a děckách mých kamarádek a bylo to pořád totéž - necháš je a vrátí se ti to stonásobně.
Dneska mám s holkama skvělé vztahy, ony mezi sebou taky, bydlíme blízko a vídáme se nejmíň jednou tejdně.

cimi » thééé Tak určitě ať už se člověk zdá jakkoliv “hotový a celistvý” tak vztahy (především ty těsné) ho vždycky náramně prověří
Jelikož člověk je tvor který tak nějak přirozeně lne k různým druhům iluzí tak někdy ten náraz kontaktu reality je prostě potřeba aby vůbec měl co reflektovat

Lupi » thééé Nevím jak máš zkušenosti ty, ale ono to není snadný, ani když se člověčka rozhodne. Moje starší to vyřešila zkrátka tak, že se odstěhovala, ale mladší jsem musela mentálně vykopat a připadala jsem si jako vlčice, co si ukusuje vlastní tlapu, za kterou se chytla do pasti. Zvládla jsem to popravdě důstojně jen proto, že jsem byla pevně rozhodnuta. Takže já v soudech nejsem tak striktní, ovšem že to nadělá paseku, když máš to dítě ostře zahákovaný, o tom žádná.

Lupi » thééé Já ti řeknu ještě výživnější variantu; když tě máma nepouští proto, aby se měla na kom hojit.

Buddha/2 » thééé Za sebereflexí je snaha vyhnout se chybám. Teda až poté, co nějakou pořádnou uděláš . Dokonalí chyby nedělají a proto sebereflexi nepotřebují

Si tak říkám, že sebe-reflexe je bezvadně názorné slovo.Znamená schopnost podívat se na sebe do zrcadla. No a pro natvrdlejší z nás, nebo pro ty, co nemájí zrcadlo máme partnerské vztahy

Buddha/2 » thééé Díky. Když to bude nějak důležité, tak pak napíšu .

Já už jsem dost starý na to, abych si s přebíráním emocí poradil. Ona to u mě byla evoluční nutnost, nebo i pud sebezáchovy. Někdy jich kolem bylo tolik, že nabrat si je na sebe by bylo krajně sebedestruktivní. Pak se div, že s nimi nic nechceme mít (není to pravda jen si vybíráme ty pozitivní). Ale než se to naučíš, trvá to a nějaké pozůstatky asi vždycky budou ... ale co je zadarmo, že ?