Diskuze, Diskuzní fórum

dan162 » Buddha/2 Ale jo, odpovím na cokoliv, jen je má mluva příliš abstraktní. Ok, řeknu. Přítomnost Pluta dává jemnému emočnímu Měsíci důraz, hloubku, porozumění a sílu, jde o trvale spojený tandem. Opozicí neharmonicky, tj. tluče se to, nesladitelné. Když někde vznikne problém, tak se hned projeví na druhé straně aspektu, většinou je to vidět na Měsíci, emoce přinejlepším se bouří, ale spíš tíží tebe nebo druhé. Proto příměra k potenciálnímu tanku, skrytému v garáži. Tisíce příhod struny rozezní, nevyleze vždy akord. Pluto nelze zavřít do skříně, na to je příliš silné. Zajímalo mne, jakým způsobem se k téhle vlastnosti stavíš, protože je vidět z klidových reakcí, že proběhla nějaká kultivace, pokusy o snížení energie, hledání náhradního prostoru, sledování co lze vylepšit - podle mne jsi toho musel zkusit hodně a když tě poslouchám, tak mám úctu k výsledku, tedy dokud tanky nevyjedou. Pro inspiraci jsem si něco chtěl poslechnout, potěšilo by mne to a třeba inspirovalo.

dan162 » Buddha/2 Jak neber ohled na tvou opozici, ta mne zrovna zajímala :-)) Pěkně jsem se naladil na poslouchání, usadil se do křesla, nahodil možnosti, načinčal prostor...

No zdála se ti pochopitelné téma sebekázně, tak jsem ho rozvinul. Přizpůsobuju se. Řekl bych, že ženský by mohly vyprávět, ale často o tom ani nemluví. Když chceš udržet dotyk, kontakt, pocit společného proudu s někým, kdo o něm nemá páru například a bydlí na stejné adrese.

Globální strategie je pohled z mojí pozice, s domněním, že mám volbu. A zatím mapuju.

Jo, přemýšlení je jen jedním z našich vyhodnocovacích míst, jen bude u nás příliš snadno po ruce. Když se aktivně zeptám na jiné názory odjinud, tak je často ticho. Nemyšlení mluví různými jazyky, třeba intuice buď kontextově nebo jednorázově a silně, emoce nemusí na objednávku vzniknout, tělo mluví čínštinou, třeba zesílí typ srdečního tepu atd. Myšlení je naproti tomu srozumitelné a má názor i na horečku omladnic.

dan162 » Buddha/2 To byly různé možnosti, jak se dá problém řešit, u každého, víc jich mne nenapadlo.

Když vezmu tu co jsi zmínil, sebekázeň, tak ta je v takovém případě nucení sebe do nějaké podoby za nějakým cílem, proto osekání. Ne osekání nepotřebného, ale nechtěného. Bez osekání by to totiž jinak šlo svou přirozenou a nechtěnou cestou. Typicky třeba starý typ manželství "vydržíme spolu". Tam plno lidí najelo na cestu osekat v sobě to, co překáží, co bolí, co skoro nedílně k člověku patří, ale hlavně aby nevznikaly domácí konflikty. Mladší generace to použily jen než to setřásly. Ano, je to svým způsobem lobotomie případně autocenzura. Rozhodně opak třeba k autenticitě.

A ano, chtěl jsem to přizpůsobit, aby ti to bylo jasnější, mířeno k tvé opozici Pluto-Měsíc, to nebývá mazlíček, kterého lze nechat volně běhat.

Není jednoduché to u mne pochopit, když já to taky nechápal :-D Ale že až příliš přemýšlím, je dost vidět, ne? To je náhradní mechanizmus za ten přirozený.

Proto jsem vypsal různé přístupy k sobě, jak se můžeme sami k sobě chovat, že budou obecně jasnější.

dan162 » Buddha/2 Nechci jít hlouběji, než ti je milo, korekce vítaná. Dortík byl mimo záměrně, aby se dalo lehčeji mluvit o obtížném tématu na bezbolestném příkladu.

Ne, nechci přesvědčit, to vůbec, máš svou moudrost získanou delšími lety praxe a ta mne zajímá, no. Dotýkám se tématu tak, aby byl pro tebe uchopitelný a chci se inspirovat.

Podstata je třeba v tom, když něco říkají emoce, nějaká je naučenost/zvyk, něco jsou emoční vzorce a něco rozum. Vzorce pokud možno vyčistit, aby byla svoboda volby, tam mi to je ještě jasné. Pak už je to o dvou přirozenostech - zkusit rozptýlit mraky rozumem, například slovem za cenu růstu vnitřní energie, dát do výkladní skříně moudré slovo a tak, a nebo vypustit Krakena, aby byl čistý stůl a nehromadil se vnitřní přetlak. Jemné váhy kvalitu volby samozřejmě zlepšují, nicméně nemusí být vždy dostupné tlačítko "storno" a někdy to bude ne úplně chtěné "Azore trhej". Tahle volba nemusí nutně být záležitostí vůle, volba spíš je jen v možnosti pokusu jít na to rozumem, než jako volba "tanky nástup". Lze mít kolem sebe odčerpávač přebytečné energie alias speciálního člověka, který takovou energii vítá. A když půjdeme cestou autenticity, tak ta nevolí, ale nastává, padni komu padni. Sebekázeň má zase nudný a pevný jízdní řád, tedy po osekání kusu sebe. Tam mířím, mohou být určité části vývojem jaksi v karanténě, dlouhodobě. U mne to je vědomá půlka mne, není mi jasné, co s ní, když jsem si sebe zmapoval. Není nijak zlá, spíš syrová, ale v té karanténě je z nějakého důvodu.

Když budeš mít myšlenku super, jinak přespolní běh je vždy po ruce, kdo uteče vyhraje.

dan162 » Buddha/2 Nenecháš se tlačit, to je fajn. A jak to uděláš, že jsem tak smělý a zvědavý? Nabídnou ti dortík, ty se ovšem zapřeš, že ne, tak přisunou tlačnou soupravu, aby tě do toho natlačili, praporek se zvedá...a ty instalaci na padrť zboříš jemnými slovy, třeba "Ne, já mám své zásady, dortíky nikdy dopoledne!" ? Nebo se ti to echt nelíbí, necítíš se dobře, napětí ti roste, tak dáš na svůj pocit a hned vyjedeš s tankem, aby nedošlo k nějakému nedorozumění? Nebo naopak při křížovém výslechu budeš říkat, že žádný tank nemáš a náboje v kapse tuplem ne, jen jsou moc těžké a dortíky miluješ? Nebo si nevzpomínáš dobře, ale sám netušíš, jestli tvé tanky už vyjely, je to jejich boj, ale že žádný strach, to dělají máááálokdy?

Míváme v sobě, tedy někteří, určité stránky, které za syrova, s autenticitou, přináší komplikace, buď tím, že jsou zřídka venčené, nebo že neznají míru, nemají dovednosti, je v nich přetlak od vzorců... V albu úspěchů se pásy tanku úplně nevyjímají, tam je nemám, ale ehm, stranu 34 a 35 někdo nevím proč slepil...

Jsem to já, tak mohu říct "tank k noze!", taky si člověk může vzpomenout, že před sto lety byl přeborníkem v přespolním běhu do školní jídelny, nicméně ti sladkojedi jsou tak otravní...

dan162 » Buddha/2 To víš, myslel jsem na to, jak najít za téma něco atraktivnějšího, kde by se mohly obtisknout další krásné duše, když Merkur v Blíženci (Lupi) se na milisekundu potřebovala nadechnout.

Přínos? Došla mi šťáva, protože ta má vzpurná potlačovaná část jediná dodává vnitřní energii, takže i když mám sklep vynesený před domem, tak pod kobercem ejhle něco leží. Změnit? Spíš je otázka co se zachová a jestli s tím vůbec lze žít :-D To je ale moje dichotomie, je to víc intimní než jsem čekal, ale téma by mohlo být zajímavé, protože každý má svůj unikátní horoskop. Rozviň téma kudy chceš. Na některé těžké otázky si dávám den, ale tady budu chvíli víc poslouchat, znáš to, šustot vakua vesmíru a tak, tedy jestli to dokážu.

Lupi » Buddha/2 To je pravda, jenže - jak správně poznamenal - pak to skončí pod kobercem. Což nevím, jestli je lepší.

dan162 » Buddha/2 Jenomže když nemáš sklep, tak zametání pod koberec vede k veeeliké bouli v obýváku. V reálu je problém, že sklep i boule pod kobercem trčí, i když se člověk naučí, že tam nic není. A prosakuje do života. Před 20 lety se moc se mnou kvůli tomu nedalo žít, to tyhle krásy byly v plné síle.

Lupi » Buddha/2 MYslela jsem si. Ovšem beze sklepa....kam s tím vším harampádím?

Lupi » Buddha/2 To zaujetí obdivuju taky. Mně se úklid nacpe chca - nechca a naopak bych toužila už zahodit to koště
Jak jsi změnil názor na domy bez sklepa? Jakože do plusu?

dan162 » Buddha/2 Posunulo mne to nejvíc ze všeho co jsem kdy zkusil. I v tom ukázaném případu - je super, že nyní už vím, že ten odpor svalů je zpráva a že ji od včerejška umím skoro už číst, zatímco předtím jsem se radoval, že tomu dokážu dát pozornost a zastavit děj.

Asi vhodný člověk, vhodná chvíle (například aspekty do Černé Luny). Přijímám, jaké to je (kde to je přirozené), nebo měním svá stará rozhodnutí (kde je to naučené) nebo vytvářím jiné prostředí (kde je to vynucené). Srandu nečekám, posuny ano, rozumět sobě ano.

dan162 » Buddha/2 Neboj, tvé příspěvky v koši nekončí. Vzal jsem to jako jiný úhel pohledu, pro mne super.

Autenticita? Co chceš říct? Slepá ulička, matný základ, škoda času, nebo...? Zažívám pocit uzemnění, vzrušení a klidu zároveň, když zkoumáním vlastní autenticity jsem našel odpovědi a seznam otázek je prázdný. Takový nezvyk. První otázka kluka v roce a půl "a takové to už bude pořád?" až otázka 57 letého muže "proč nevěřím, že film je jen film a ne realita?".

thééé » Buddha/2 Je to tak, komunikační protokol
Někdy stačí i výraz a tón...a hlavně oči

thééé » Buddha/2 taky mám často problém pochopit, co přesně ten druhý myslí. To je tou písemnou formou.
Jinak chápu, že jsem asi často nesrozumitelná.

thééé » Buddha/2 Máš pravdu, pocitově je to ve mě.
I když v reálu to tak prostě je, neměly ty babičky, dědečky, kam jezdit na prázdniny, atd. Víš , jak to myslím. Prostě reálné podporující vztahy. To se předává a vrství přes sebe. Je to taková forma vykořenění. To prostě moje děti neznají.
Na druhou stranu vím, že je to nějaký ideál v nás samých, že málo kdo toto má fungující.

A troška filozofování..
Potřebovat něco ve stavu bytí, v Lásce...ano, jasně...to vidím jako kotvu, nebo ten pravý Domov, vždy se tu můžu vrátit a zakotvit...vždy to tu je...nebo vždy tu jsem Já...odtud nahlédnu to, co kdysi bolelo...ale jak to tak my lidé máme, nejsme jen ve stavu, ale v procesu....
Někdy vám mužům závidím, jak vy si to nastavíte rozumově a je to tak ...ale my ženy musíme respektovat všechny ty emoce, které proudí, a musíme je přiznat. Jako opravdu je to nutné, věř mi Je to, jako nechat téct řeku městem, protože je životodárná...

funky » Buddha/2 Touha po věčném bytí ve falešném míru se mi příčí mnohem víc než jeden den života v upřímném sporu. Dohnáno do extrému.

funky » Buddha/2 Kapat si jed klidně může, s plným vědomím, pokud mu to z vyššího principu dává smysl. Pokud věří, že smysl jeho existence nespočívá v pouhé existenci samé. A pokud je moudrý, tak zná dávkování, a udělá ho to jen silnějším a odolnějším. Ale chápu, že zbabělci budou radši přežívat než žít...

funky » Buddha/2 Vysvětli to týraným chlapečkům z Kuřimi, nebo třeba někomu, komu na střechu přiletěla raketa. Protože takový názor může mít fakt jen někdo s pohodlným životem, kdo nikdy nezažil tvrdší střet s realitou, anebo dávno ztratil úctu k vlastnímu životu.

Pořád jen odpouštět znamená nikdy nebojovat zpátky. To by pak všechny války a spory vždy vyhrál jen agresor, a to není dobře. A často si je agresor toho společenského tlaku na odpuštění vědom, a využívá ho ve svůj prospěch.

Lidé od přírody dostali celou škálu emocí, a i ty v naší společnosti negativně vnímané máme z nějakého důvodu. Potlačovat je znamená jít proti přírodě, a to ti pravdu nepřinese. Instinkt si sám řekne, jakou emoci máš použít. Člověk se akorát musí naučit rozumem odhadnout v jaké míře, aby byl fungujícím členem společnosti (třeba když tě někdo předběhne v obchodě, tak mu hned nedáš přes držku, ale jen si pomyslíš něco pro sebe, nebo ho pošleš k šípku apod.). Když se ale budeš snažit roubovat jeden přístup na všechny situace v životě, tak se opravdu budeš chovat akorát jako blázen. Být toxicky pozitivní je hloupé, v přírodě se nevyplatí být pes, který nekouše.

cimi » Buddha/2 To je naprostá pravda....jenže člověk k tomu ke všemu musí dozrát, pokud to nemá přirozeně dáno do vínku : )
Já jsem donedávna měla na profilu zmíňku " neodpouštím" :-D
A i to pro mě byla cesta...přiznat si, že prostě nechci odpustit...protože v tu chvíli to byla naprostá ryzí pravda : ) no a co? :-D mám právo být jaká chci... ale tím moje cesta neskončila... protože jsem vždycky toužila po tom najít tu konečnou pravdu...a dostat se k ní vyžaduje odložit tolik vrstev kolik bylo nastřádáno...přesně tolik, kolik čeho všeho člověk stihl potlačit, zazdít... když člověk opravdu upřímně hledá, potká je všechny...a postupně si může dovolit být měkčí...anebo se to tak vlastně přirozeně začne dít : )
No a já měla třeba předevčírem úplně nádherný prožitek ve vzpomínce na mého tátu, kterému jsem opravdu dlouhé roky nemohla odpustit...ale teď je to přepsané, pochopené...po těch letech vnitřního boje jsem prostě zatoužila po klidu a míru :) a ono se tak děje...naprosto přirozeně, bez tlaku, protože co bylo potřeba už bylo odloženo...

verka96 » Buddha/2 Ty automaticky vycházís z nějakých předpokladů, co vedou k zabejceni. Ale zabejceny ses ty, když si nedokážeš představit, že každý to má trochu jinak.. asi máš nějakou mlhu nebo tak něco.