Diskuze, Diskuzní fórum

Mici Angóra » Arezet A ty nevíš, co tě zajímá? Zeptala bych se na cokoliv, co mě zajímá a buď ti odpoví nebo ne

fanik » Arezet Mě to jako problém nepřijde, v každé partě jsou si lidi víc nebo míň blízcí, to je normální.
Přijde mi,že jí moc nebavíš a tebe to štve,když to tak řešíš..
s tím prostě nic nenaděláš,stačí se věnovat dalším v partě a jí neřešit

player » Arezet Nojo , hladový sytému nevěří. Babský kamarádství bývají dost éterická.

Když to vezmu ze svého okolí , znám jediné , které je fakt asi totální. 2 holky z gymplu...kdykoli je potkám , tak furt jsou spolu. Potkám je v Jablonci , potkám je v Praze , pořád jeden pár. Už od druháku. Nevím , zda nejsou lesbické či bi, ale minimálně jedna má děti. To se mi líbí. Sportovkyně, ale ne ze stejného odvětví.
Zvláštní , že si 35 let maj pořád co říct.

Ale jinak - většinou je to nahoru dolů. Mezi holkama dost běžný. Obrovskej kamaračoft , pak nenávist (většinou je v tom nějakej samec) , pak usmíření do normálního pokecáku , prostě nic konstantního.

tiferett » Arezet Keby bol presný čas narodenia, zdá sa, že hrot 11.domu priatelov by bol v Baranovi - a tým pádom jeho vládca MArs nie dobre aspektovaný.
Mars v opozícii na Čiernu Lunu , v kvadratúre na stélim planét v Panne - obrovská kritickosť...- teda možné sú opakované takéto nezhody v oblasti priateľov. Nesieš si to z minulých životov a tí zradní priatelia ti prišli do tohto života tiež z minulých životov.
Zrejme ste si len vymenili role. To, čo si im ty kedysi urobila, robia teraz oni tebe. Si príliš kritická, priam zúrivo....pre svoju kritickosť máš tendenciu odsekávať ľudí a potom v ďalších životoch si oni nesú v sebe spomienkové stopy týchto zážitkov s tebou a urobia zas to isté oni tebe.
Nauč sa chápať a cez pochopenie milovať ľudí, nesúdiť a nekritizovať....a všetko sa zas postupne upraví..aj keď možno nie hneď.

Najdise.cz » Arezet Možná jsem natvrdlá, ale když jsou vaši chlapi nejlepší přátelé, tak proč do setkání tahají vás dvě? Kór když asi ví, že se nemáte rády? To mi hlava nebere.

Najdise.cz » Arezet Hele, dneska jsem odstřihla dalšího "kamaráda"... nějak jsem nevydýchala jeden výstup, co měl spolu s mým prvním přítelem... někdy se člověk jen zeptá sám sebe "mám tohle vlastně zapotřebí?" A je to. Úleva.

No jen chci nadhodit, jestli to třeba není něco globálnějšího (tranzity), mně se tohle obvykle neděje.

Najdise.cz » Arezet Dcera, když začala být doma s prckem, tak si taky stěžovala, že ty kamarádky nějak nefungují.Jedna svobodná se jí začala motat kolem manžela a ona začala žárlit ,místo aby jí vypakovala .Ty, které mají děti už třeba zase i pracují a je někdy těžké pak urvat pár společných chvil, když bydlí daleko od sebe.Taky mi říkala, že jí přijde, že se ta jedna vymlouvá, aby se nemusely vidět...další jí pomlouvala, jak ztloustla no a tak...
Netrap se tím,užívej si to hezké maminkovské období,vždyť poznáš časem nové kámošky, třeba na pískovišti .Moje matka mi nikdy kamarádkou nebyla a moc jsem si to kdysi přála, je ledová jak psí čumák celý život...

fanik » Arezet Kamarádství přece není povinnost, prostě není zájem a je celkem jedno proč...

Najdise.cz » Arezet Astrologicky se mi na to nechce koukat. To je životní situace, to přinesl život a v životě s tím buď něco děláme, nebo podléháme.

V prváku na gymplu jsem potkala skvělou kamarádku. To jsme se poznaly. Nikdy před tím jsem žádnou takovou kamarádku neměla.
Pře pěti lety se to nějak podělalo. Co jsem začala chodit s jedním chlapem. Docela dlouho před tím jsem byla single, ale nikdy před tím ji žádný můj kluk nevadil. A ona randila pořád s někým, docela to měnila (na můj vkus až moc), nic jí nevydrželo dlouho. Kolik vztahů měla alespoň rok? Jeden?
No prostě najednou se něco pokazilo. Pořád neměla čas. Nemohla tam, rušila srazy, nekomunikovala... Zprvu jsem si myslela, jestli to není psychika, depka. Jenže pak se ke mně začalo donášet, že šíří o mně klepy. Že jsem flundra atd. Přitom nikdo nic konkrétního nebyl schopen říct. Prý pokaždé příčinu nějak zamlžila a když něco řekla, tak každému jinak.
V té době jsem si na ni počíhala. No počíhala, byla to náhoda, že jsme se zrovna potkaly. Jen jsem si to s ní chtěla vyříkat. A bylo asi dobře, že u toho byla kolegyně, že jsem měla svědka, nemohla to překroutit. A stejně jsem z ní nic nedostala. Prý že ona žádný problém nemá, že nepomlouvá, to si ostatní vymýšlí, mezi námi se přece nic špatného nestalo... Že přece pořád kamarádka je a co prý já z toho dělám...?
Už jsem jí jen oznámila, že jestli má pocit, že jsem jí někdy něčím ukřivdila, čehož si nejsem vědoma, tak si to má vyříkat se mnou a ne za mými zády. Že to je normálka nejen mezi kamarády, ale všemi inteligentními lidmi. A Když mi nedá šanci poznat, co jsem jako měla tedy udělat, tak není ani šance to nějak napravit, ale tu šanci mi nedává ona, Že teď je její šance dokázat, že mluví pravdu a myslí to vážně.

A vidíš, nikdy toho nevyužila. Já ji tím pustila. Nerada, měla jsem ji fakt ráda. Když Ti druhý člověk nedává příležitost něco i jen pochopit, je to jeho problém, ne tvůj.
Někdy v tomto závidím chlapům. Jsou přímočařejší. Jednodušší (nemyslím tím primitivnější). Prostě jsou schopni si rozbít hubu a pak spolu jít na panáka. Spor zůstal venku. A vyříkali si to. My ženské si často myslíme, že se druhý dovtípí sám. A když ne, tak mu to dáme sežrat.

Najdise.cz » Arezet Jj, v mém (našem) věku holt moc lidí děti nemá. Nejvíc si rozumím s lidma věku 35-40, ale to je asi normální, o čem si s těmi mladšími povídat? To netuším. Nejlepší kámošku mám sice vrstevnici, ale ta je daleko a je poznat, že v dost věcech prostě netuší, o čem mluvím. Studuje žurnalistiku a dělá pro Český rozhlas, ale i tak, když začnu o knize typu Transgenerační přenos traumatu, co teď vydal Rafael Institut, tak stejně může jen kývat hlavou.

No a další nejlepší kamarádku mám taky maminku. A upřímně, myslím si, že tohle je to hlavní. Když je to ok s mámou, ty kamarádky přijdou v pravý čas. A člověk si taky nějak musí dobře urovnat vztah se sebou, se svýma vnitřníma ženama, tam často najdeme odpovědi, jestli rozumíš.

Bosch » Arezet Mas to v tranzitech hustyyy.
Marse a venuse opo, merkur opo jup a ta konj pluta se saturnem taky se te tyka, navic zasazeny karmicke uzly.
Toho bude asi vice nez jen kamaradka.
Byl bych ted max v klidu. Muze se toho podelat i vice.
Zkus se ted nejakou dobu nehadat. Odejit nekam pocitat do 100. A pak dalsich 100 atd.

Sosna zvlčelý » Arezet Arezet, prosím, jaká je vlastně otázka? Kromě té, zda se podíváme na kolečko a poděkování za odpovědi se vlastně na nic neptáš.
Dedukuji, co Tě trápí dle tvého vyprávění, ale taky bych mohl (každý) dedukovat špatně. A dobře položená otázka už v sobě skrývá odpověď. Ona ta astrologie pak totiž často vůbec není třeba. A taky člověk někdy zjistí, proč vlastně nepotřebuje to, co se mu děje. A už ani toho, s kým se mu to děje.

Najdise.cz » Arezet Ahoj,

omlouvám se za neastro, ale třeba Ti pomůže můj vhled. Třeba ne, ale to je holt riziko.

Podle mě je to úplně normální, že se lidi v průběhu života "ztrácí" po cestě. I si myslím, že je normální, že se to děje takto nárazově. Většinou je to reakce na nově vzniklé okolnosti v životě, jako je u Tebe např. narození dítěte. Někdo se podvědomě lekne, stáhne, někdo má dokonce koule i na to Ti ublížit vědomě a poplivat Tě... to je život. Spousta lidí neunese to, že se někdo jim blízký změní, anebo prostě nesnesou blízkost něčího úspěchu a tak dále.

Nepsala bych to, kdybych to sama nezažila. Ti, co chtěli odejít, tak prostě odešli a já jim nebránila, prostě jsem za nima zavřela dveře. A ze školy to byla drtivá většina. Kdo se cuká, toho mileráda posílám do háje sama a popravdě, je mi líp.
Je pravda, že já jsem povaha, které nevadí ze dne na den spálit mosty. Jenže vím, že pak se uvolní prostor těm, kdo si jsou jistí a skutečně jim na Tobě záleží. I kdyby to měl být jeden člověk, lepší než sto falešných.

Napadlo mě, že tu může být i odvrácená strana mince. Třeba ostatní kamarádky měly pocit, že se jim neozýváš Ty a braly to jako nezájem. Ale to už opravdu hádám, to musíš vědět Ty.


Doplňuju, že to s tím nezájmem z mé strany se mi odehrálo shodou okolností zrovna dnes. Kamarádka mi zmizela z povrchu internetového, já jsem byla x-krát přestěhovaná a jiný kontakt nebyl. Dneska jsem ji objevila úplně jinde, pod jiným jménem, s tím, že už to není ona, ale on. A že její psychický stav byl naprd (což chápu), a dost lidí o ní nejevilo zájem... No, i to je život... a asi to taky nechávám být...

Arezet » Arezet Zatím tedy zjišťuji, že Štěpánek je nervák, že musí mít Všechnopárty hned, takže krok z nuly na 100 do 2vterin ?vzteklina,jinak už co se narodil,je hrozně čilý a vnímavý.... když jsem se ptala známých jak mimca fungujou ?

Buddha/2 » Arezet No, ten správný okamžik už jsi promeškala, tak to dál neodkládej, bude to jen horší .
Jestli si tchán myslí, že k vám může nakráčet kdykoli, jako kovboj do saloonu, tak bych nejspíš trval na tom, že bez předchozí domluvy prostě neotevírám ani se neoblíkám . Možná drsný, ale nejspíš nutný - někdo holt má delší vedení .

Jinak gratulace

Loen » Arezet Hmmm, podlě mě bys to měla především řešit s mužem, vysvětlit mu tvoje stanoviska a on by to měl se svou rodinou vyřešit - je to jeho rodina. Já to měla teda naopak, k nám se cpala moje rodina (ale já byla za společnost ráda) a přítelova nic, měla sem až pocit nezájmu a přišlo mi to až divný že malého nechcou vidět... přišli poprvé 14 dní po porodu, zdrželi se 5 minut, nechtěli si ani pochovaqt, dali mi dárek a šli

Jinak gratuluju k mimču - příště se nenechat od doktorů nikam tlačit. Jinak můj brácha je beran a taky byl přidušenej (a teda nebyl nijak vyvolávanej) - pak měl celý dětství noční děsy a takový podivný "propojení" s "druhým břehem" - ono dítě si to vybralo přesně tak jak to bylo...

Sosna zvlčelý » Arezet Ještě k tomu tchánovi...
Mám kamaráda a jeho tchán je skutečně magor. Jsem nevěřil, ovšem ty historky... A potvrzuje to i kamarádova žena, že má otce rapla. Takže vím, že tchánové opravdu umí být neštěstím a není dobře si je v takovém případě nechat kecat do rodiny. Kamarád naštěstí bydlí s rodino v Brně, tchán v Rokycanech, což už je docela bezpečná vzdálenost.
No on tchán je tchánem, ale samozřejmě partnerovi i otcem. A ono když v něčem vyrůstáš a žiješ celý život, tak Ti to nepřichází tak vyhrocené. Nakonec je to pořád táta. A on se pak ten partner ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny. To si nikdo, kdo si tím neprošel, nedokáže představit, jaké to je, když musí volit! A přitom představit by si to měl!
Proto je nutno reagovat včas, aby ta nutnost volby se nekonala. Aby si nemusel vybírat, že buď jeden, nebo druhý. Já bych to tedy zkusil vysvětlit partnerovi. Požádat, ať si to celé jen vyslechne, ať zatím nereaguje, protože popisuješ jen své pocity a chceš mu je sdělit, chceš být vyslechnuta. Prostě popsat, co to s Tebou dělá, jak Ty se cítíš. Žádné obviňování jeho otce, jak on se chová nemožně, žádnou výčitku k partnerovi, že se Tě nezastal, nebo ne dost, že neřeší situaci, všechno říkat jenom jako "já výroky" (cítím se, dělá to se mnou, atd.). Určitě je možné také ukázat, že chápeš jeho rozpor, že stojí mezi vámi a že nechceš, aby to bylo postaveno tak, že si mezi vámi musí vybrat (aby partner věděl, že dokážeš vidět věc i z jeho strany, nebo se o to alespoň snažíš).
Když mu to vše řekneš, tak ho požádej, ať Ti vlastními slovy zopakuje, co jsi se mu snažila říct. A kde uvidíš, že došlo k nepochopení, tam mu to vysvětli znovu, ať ví, jak to skutečně bylo míněno. A třeba si to zase nech zopakovat.
Nejde o to, aby s tebou partner nějak souhlasil. Tady vůbec nejde o nějaký souhlas. Jenom aby on věděl co nejlépe, jak se cítíš, k čemu to u Tebe vede.
Teprve až budete za jedno v tomto bodu, je na místě jej požádat, aby situaci nějak zkusil vylepšit. Že nakonec je on jeho syn a jako takový by to měl být spíše on, kdo se dokáže s otcem domluvit. Že nechceš vnášet rozkol mezi ně a právě proto by bylo dobře, aby si o tom promluvili oni. A že samozřejmě očekáváš, že to bude mít nějaký přínos, který prospěje vám všem. Že opravdu jen konstatovat, že je to rypák (ty jsi kulantně napsala "dloubavej", ale rypák je pravdě blíže), nic nevyřeší, že nakonec už jsi si zkoušela toho nevšímat, ale nedaří se, protože to je pořád něco. A že to bude narůstat, pokud se toto nezmění. Takže se optat, zda toto nějak vyřeší a kdy (chtít v podstatě termín je dobré, protože nějaké "příležitostně" zpravidla vede k tomu, že se neřeší nikdy nic). Druhou variantou je samozřejmě to, že se můžete domluvit, že si nepromluví, ale partner se Tě jasně a důrazně zastane vždy, když pan otec zase s něčím takovým vyrukuje. A třeba si můžete smluvit i nějaké heslo, které jen tak mimoděk proneseš, když Tě tchán začne prudit. Stačí i blbost, třeba "Sahara", nebo "hoří!" Je dobré takové heslo mít, protože skutečně Tvůj muž v tom vyrůstal a nemusí mu v danou chvíli dojít jako Tobě, co už je přes čáru. A pak se doma hádat, že nekonal, je už k prdu. Cítit se zle budete oba dva.
No a samozřejmě i když se na něčem takovém domluvíte, je dobré si stanovit i další strategii. Tedy domluvit se, co od toho očekáváte. A že pokud to nebude mít požadované výsledky, budeš se muset vymezit vůči panu otci sama. Což zatím nechceš, proto vkládáš do partnera plnou důvěru. Ale v určitém okamžiku, když se nic nezlepší, převezmeš iniciativu Ty a budeš se bránit aktivně. Což je fér a nutné. A samozřejmě je dobré určit zhruba i ten okamžik, aby to zase nebyla doba neurčitá. Ale současně i partner musí mít prostor ke konání, ne že ho poženeš hned po rozhovoru ven. Ať si nakonec promyslí, co a jak řekne.

Sosna zvlčelý » Arezet No když to vyjde, tak k 2. narozeninám dostane sourozence. Spíše o pár dnů později (v červnu má Vojtík 2 roky).

To je na tom právě to smutné. Šlo to, ale pomalu. A to mají ženy snad rodit tak, že z nich dítě vystřelí, až přeletí celou místnost?
A kdo to rozhoduje? Dítě ví, co dělá, samo si řídí rychlost, jakou má přijít. Třeba i právě kvůli tomu, aby se nedusilo, aby pupečník se nikde nepřiškrtil. Proto některé porody trvají.
Je zajímavé, že odborníci, kteří toto musí přeci vědět, tak spěchají. Matka nespěchá, dítě nespěchá... Ale oni na ně vyvíjí nátlak. Asi začíná za nějakou chvíli fotbal, nebo seriál, co já vím? A to se jako dítě přicházející na svět má podřídit jim? Přitom je dokázáno, že necitlivým vyvoláním porodu se velmi výrazně zvyšuje pravděpodobnost císaře.
A to skákání po břiše... To už je vlastně jejich průser.

Že to vše dobře dopadlo je Tvoje i malého (jak se vlastně jmenuje?) zásluha, to vy dva jste to zvládli! Případně i tatínek, byl-li oporou. A zvládli jste to tak nejlépe, jak to šlo a jak vám bylo umožněno. Takže jste všichni nesmírně stateční.

Mici Angóra » Arezet No tak sis odpověděla v předchozím příspěvku, řekla bych-prostě to zbytečně vyhrotili (jupiter je přehánění jedním nebo druhým směrem). Ale to je jedno, malej bude určo v pohodě

Mici Angóra » Arezet Podle mě tranzitní kvadrát od Jupitera z konce 6. na Slunce na rozhraní 4.-5. domu. Nezanedbal nebo naopak nevyhrotil někdo něco? U malého bezprostřední ohrožení života v době narození podle mě vidět není.