Sosna zvlčelý (* 4.1.1979)
Muž
Ještě k tomu tchánovi...
Mám kamaráda a jeho tchán je skutečně magor. Jsem nevěřil, ovšem ty historky... A potvrzuje to i kamarádova žena, že má otce rapla. Takže vím, že tchánové opravdu umí být neštěstím a není dobře si je v takovém případě nechat kecat do rodiny. Kamarád naštěstí bydlí s rodino v Brně, tchán v Rokycanech, což už je docela bezpečná vzdálenost.

No on tchán je tchánem, ale samozřejmě partnerovi i otcem. A ono když v něčem vyrůstáš a žiješ celý život, tak Ti to nepřichází tak vyhrocené. Nakonec je to pořád táta. A on se pak ten partner ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny. To si nikdo, kdo si tím neprošel, nedokáže představit, jaké to je, když musí volit! A přitom představit by si to měl!
Proto je nutno reagovat včas, aby ta nutnost volby se nekonala. Aby si nemusel vybírat, že buď jeden, nebo druhý. Já bych to tedy zkusil vysvětlit partnerovi. Požádat, ať si to celé jen vyslechne, ať zatím nereaguje, protože popisuješ jen své pocity a chceš mu je sdělit, chceš být vyslechnuta. Prostě popsat, co to s Tebou dělá, jak Ty se cítíš. Žádné obviňování jeho otce, jak on se chová nemožně, žádnou výčitku k partnerovi, že se Tě nezastal, nebo ne dost, že neřeší situaci, všechno říkat jenom jako "já výroky" (cítím se, dělá to se mnou, atd.). Určitě je možné také ukázat, že chápeš jeho rozpor, že stojí mezi vámi a že nechceš, aby to bylo postaveno tak, že si mezi vámi musí vybrat (aby partner věděl, že dokážeš vidět věc i z jeho strany, nebo se o to alespoň snažíš).
Když mu to vše řekneš, tak ho požádej, ať Ti vlastními slovy zopakuje, co jsi se mu snažila říct. A kde uvidíš, že došlo k nepochopení, tam mu to vysvětli znovu, ať ví, jak to skutečně bylo míněno. A třeba si to zase nech zopakovat.
Nejde o to, aby s tebou partner nějak souhlasil. Tady vůbec nejde o nějaký souhlas. Jenom aby on věděl co nejlépe, jak se cítíš, k čemu to u Tebe vede.
Teprve až budete za jedno v tomto bodu, je na místě jej požádat, aby situaci nějak zkusil vylepšit. Že nakonec je on jeho syn a jako takový by to měl být spíše on, kdo se dokáže s otcem domluvit. Že nechceš vnášet rozkol mezi ně a právě proto by bylo dobře, aby si o tom promluvili oni. A že samozřejmě očekáváš, že to bude mít nějaký přínos, který prospěje vám všem. Že opravdu jen konstatovat, že je to rypák (ty jsi kulantně napsala "dloubavej", ale rypák je pravdě blíže), nic nevyřeší, že nakonec už jsi si zkoušela toho nevšímat, ale nedaří se, protože to je pořád něco. A že to bude narůstat, pokud se toto nezmění. Takže se optat, zda toto nějak vyřeší a kdy (chtít v podstatě termín je dobré, protože nějaké "příležitostně" zpravidla vede k tomu, že se neřeší nikdy nic). Druhou variantou je samozřejmě to, že se můžete domluvit, že si nepromluví, ale partner se Tě jasně a důrazně zastane vždy, když pan otec zase s něčím takovým vyrukuje. A třeba si můžete smluvit i nějaké heslo, které jen tak mimoděk proneseš, když Tě tchán začne prudit. Stačí i blbost, třeba "Sahara", nebo "hoří!" Je dobré takové heslo mít, protože skutečně Tvůj muž v tom vyrůstal a nemusí mu v danou chvíli dojít jako Tobě, co už je přes čáru. A pak se doma hádat, že nekonal, je už k prdu. Cítit se zle budete oba dva.
No a samozřejmě i když se na něčem takovém domluvíte, je dobré si stanovit i další strategii. Tedy domluvit se, co od toho očekáváte. A že pokud to nebude mít požadované výsledky, budeš se muset vymezit vůči panu otci sama. Což zatím nechceš, proto vkládáš do partnera plnou důvěru. Ale v určitém okamžiku, když se nic nezlepší, převezmeš iniciativu Ty a budeš se bránit aktivně. Což je fér a nutné. A samozřejmě je dobré určit zhruba i ten okamžik, aby to zase nebyla doba neurčitá. Ale současně i partner musí mít prostor ke konání, ne že ho poženeš hned po rozhovoru ven. Ať si nakonec promyslí, co a jak řekne.