Diskuze, Diskuzní fórum

Najdise.cz » Sosna zvlčelý Pěkný světlo.
Fotka taky

Bosch » Sosna zvlčelý mně zaujal pojem civilizační konstanta
čím víc se kultura dokáže uplatnit proti nátuře, vědomí proti nevědomí, acetylcholin proti adrenalinu, tím výš leží civilizační strop inteligentního druhu.
s tím vědomím proti nevědomí a acetylcholinu proti adrenalinu bych až tak ale úplně nesouhlasil
s tím uplatněním kultury proti nátuře se asi souhlasit dá ale..jak na to?
jsme zas tam kde jsme byli. nevíme nic.

Sosna zvlčelý » Sosna zvlčelý

Sosna zvlčelý » Sosna zvlčelý buk

Sosna zvlčelý » Sosna zvlčelý ..

Sosna zvlčelý » Sosna zvlčelý kavče žlutozobé

Sosna zvlčelý » Sosna zvlčelý mramor nad jezírkem v nitru Králického Sněžníku

Bosch » Sosna zvlčelý ano jsou
a toto taky

Sosna zvlčelý » Sosna zvlčelý šeď

Sosna zvlčelý » Sosna zvlčelý .

Buddha/2 » Sosna zvlčelý No tak tohle zavání těžkou schízou .
Ono je to o tom, co považuješ za já, tedy tím, s čím si ho v daný moment spojuješ. Jak psala Khali, o tom uteklém raciu - tak to je příklad spojení s emocema. Jenže jde to i naopak. V jiné situaci se spojíš s raciem a emoce jsou až někde v ... pozadí . Mi z toho plyne, že Já není ani emoce, ani racio - to jsou jen "subjekty zájmu". Takže taková hádka je vlastně střídavé přepínání zájmu, něco jako přepínaní programů v telce. Ona je to vlastně dobrá analogie - i v telce si můžeš vybírat, jestli se chceš vzdělávat, nebo si radši dáš dávku emocí.
Ale dá se to pojmout i jako hádka, kterou vždycky vyhraješ, nebo taky nikdy nemůžeš vyhrát - obojí je pravda

dan162 » Sosna zvlčelý Výjimečně s tebou nesouhlasím, nebo spíš zúžím pojem kompromisu. Ano, každý vztah je vložení sebe, svého srdce někam ven, od partnerky přes zelináře ke sbírce známek, jen v různé míře. Kompromis pak vnímám jen jako jeden z postojů, a to přesně jako racionální (vzdálený) postoj při neshodě, jako rozhodnutí rozumu, zatímco přijetí nebo třeba hněv jako emocionální (blízké) postoje. Ve vztahu může být postojů nepřeberně, emocionálních i racionálních, nejen kompromisy a mohou být vztahy, kde žádný kompromis není přítomen.

Najdise.cz » Sosna zvlčelý si zvykneš

Abelas » Sosna zvlčelý První stupeň ZŠ - Ladův Kocour Mikeš a Trojepolského Bílý Bim (toho jsem si četl při lampičce a poslouchal k němu Braniborské koncerty od Bacha). Také mne strašně bavila dvoudílná a nápaditě ilustrovaná série Už vím proč, která poutavě líčila, jak fungují každodenní běžná řemesla, průmysl, atd.
V devíti jsem od rodičů dostal pohádky bratří Grimmů a nemohl se od nich odtrhnout.

V negativním slova smyslu mnou otřásla kniha Josefa Klímy Náruživost, což rozhodně není čtivo pro desetiletého chlapce, ale nemohl jsem si pomoci :) (na základě informací z této knihy jsem si asi v 11 zkoušel vyrobit opium a večer za večerem se činil na makovém poli za vesnicí , ale nakonec jsem si to nedal )

Velký milník - 15 let - poznávám Tolkiena - Pána prstenů a Silmarillion (vše přečteno třikrát) a začíná moje fantasy období. Velice jsem také obliboval velikou sbírku Howardových povídek o barbaru Conanovi :), Howardův svérázný sloh podpořený znalostmi archeologa velmi zapůsobil na mou obrazotvornost :) Zájem o fantasy se postupně měnil na zájem o skutečnou historii. V 19-ti mě uchvátil román Sigrid Undsetové Olav Audunsson a z klasického severského písemnictví jsem přečetl pár ság Snorriho Sturlussona.

Další knihou, kterou jsem uměl skoro nazpaměť bylo ponuré Körnerovo Údolí včel (pamatuji, že filmové zpracování mě nijak nevzalo).

22 let; Umberto Eco - Foucaultovo kyvadlo. Bez komentáře. Jen si vzpomínám, že když jsem knihu dočetl, bylo asi půl šesté ráno, třásl jsem se po celém těle a musel jsem si jít ven zapálit... :) Všechny pozdější "Šifry mistra Leonarda" považuji za chabé napodobeniny této magické knihy...

V pětadvaceti se mění hodně věcí neplánovaným a spontánním prožitím jistého stavu, z čisté zvědavosti mě to hodilo do duchovní literatury a přivedlo ke knihám pana Květoslava Minaříka, které mám rád dodnes (a stále je nemám všechny přečtené, čtou se obtížně)

A abych nezapomněl (už budu končit ) ještě jeden klíčový literární zážitek. V lednu 2006 otevřu MF Dnes a v sekci Salon objevuji velký, asi třístránkový rozhovor s jakýmsi Haruki Murakami. Jeho vidění světa je mi neuvěřitelně blízké, tak zakupuji poměrně tučnou bichli Kafka na pobřeží. Něco takového jsem do té doby nečetl. Inteligentní dialogy, surrealistické momenty, mysteriózní atmosféra, síla!

Najdise.cz » Sosna zvlčelý To jsem ještě ani do školy nechodila, když jsem se poprvé setkala s pojetím karmy... ale tehdy jsme tomu s mamkou říkaly Andělíček Pepíček. Autorem je Jan Peka.


Doufám, že ho seženu někde v antikvariátě.

il*ča » Sosna zvlčelý Trochu mimo téma - ale zdá se mi vtipné ,jak se pohled na knihy změnil během pár let:

Moje babička mi říkala- panebože, pořád nečti, čtení je zhouba pro ženskou, žadný chlap tě nebude chtít, raděj běž něco dělat, kazíš si oči ... atd atd .

A ted - tak co děcka, nechcete si chvíli číst místo toho neustáleho čučení do kompu? Koupila jsem vám takovou pěknou knížku ... Nee .. to rozhodně nechceme

Nabi* » Sosna zvlčelý Miluju tištěné knihy a když už čtu, oddechovky to nejsou. Měla jsem vždycky ráda knížky s nějakým moudrem a poučením + historické romány o naplněné lásce. Tituly, které jsem kdysi četla si už nepamatuju.
Kolem 18ti mě nejvíc ovlivnily knihy "Poselství od protinožců" a "Poselství z věčnosti" - co přesně to už nevím, ale pamatuju si ten pocit, že jsem se poprvé setkala s myšlenkou, že lže VŠE, že život nemusí vypadat jen tak jak je, ale že jej lze měnit.
Pak zcela zásadní vliv na mě měl Životopis Jogína od Paramhansy Jóganandy - celkově ten příběh, myšlenky, činy.
Zavěcení od Donalda Schnella, který se na jeho cestě po Indii setkal s mudrcem Babádžím, který mu krom dalších mnoha věcí řekl o jeho dceři toto (teda něco v tom smyslu): ... ona nechce unikat ze světa skrze "jógu", chce celým svým srdcem obejmout Boha... - a tam jsem pochopila a pojmenovala co vlastně cítím a že klasická meditační a asketická praxe pro mě v tomto životě není ... tohle zarezonovalo, rezonuje se mnou stále a provází mě to už víc jak 10 let.
Určitě bych vyjmenovala ještě spoustu dalších dobrých knih, které mě obohatily, ale nemůžu si teď vzpomenout na tituly.
CO se týče praktického studia rodinných konstelací mě pak hodně ovlivňují knihy od Berta Hellingera.
+ V rámci studia angličtiny mám půjčenou knihu Non Violent Communication - nemám dočtené, ale velmi zajímavý pohled na komunikaci, který mi vysvětlil některé pocity, které se zdály být nelogické.

Najdise.cz » Sosna zvlčelý Se ještě vrátím - milý téma a je mi líto, že se nedá vypsat všechny. Ale tak ještě tyhle....

Dětství
V říši obrů - Larri ...sci-fi ze života v trávě. Dvě děti a vědec vypijí zmenšovací elixír a snaží se přežít ve světě, kde je proti nim housenka velká jako autobus. Spousta podrobností z entomologie, biologie a vůbec přírodovědy.

Chata děsu - Čemus ...něco jako foglarovka, ty mě úplně nebraly, asi že jsem nikdy moc nemusela "organizované" společenství. Ale zálesácký život, to zase jo.

Gabra a Málinka - Amálie Kutinová ...její vzpomínky na dětství v kraji žítkovských bohyní.

Někde mezi
Autoři - Moravia, Durrell, Vandenberg, Gordon, Petiška, Otčenášek, Loukotková....

Dnes
Knížky které nečtu od začátku do konce, ale když mi něco vrtá hlavou, otevřu a zjistím, že nejsem sama. Takže knižní přátelé
Zasvěcení - E. Haich
Mystika - E. Underhill
Citadela - Exupéry
Božská komedie - Dante
Labyrint světa, ráj srdce - Komenský

Najdise.cz » Sosna zvlčelý Kolem pátého roku jsem si jako četla Krásu nesmírnou,to byly ruské pohádky a mě to fascinovalo,ta čarodějnice v tom hmoždíři fakt bomba a proč jako četla?Protože jak mi je mamka předčítala,tak jsem je uměla zpaměti a pak jsem si vzala tu knížku a slovo od slova odříkávala jakože čtu.
Kolem 10 roku jsem se zamilovala do knížky Hra na Betsy Bowovou,cestování v čase no...
Pak plynule přešla na Verna,to mi vydrželo hodně dlouho,protože bylo z čeho vybírat a pak jsem měla období kolem 15 a to začla má cesta sebepoznávání...takže Bible,harekršňácký knížky,satanské verše a pod.
No a v čerstvé dospělosti jsem neměla nej knihy...to jsem četla všechno...od všech,ale hodně Hrabala,Viana,Bukowského Irvinga,Fulghuma...
Pak kolem 25 asi třikrát po sobě Modlitba za Owena Meanyho.
No a kolem 30 Kamasutra...to pro zajímavost a porovnání již odžitého.
A pak už je má četba povětšinou scifi až doteď.

Najdise.cz » Sosna zvlčelý Já věděla, že jsem něco vynechala!!!

Rychlé Šípy od Foglara svázaný do obří bichle, kterou jsem přelouskala asi milionkrát (věk - těžko zařadit, tak 7-9 let, ale válí u mě dodnes)
A Čtyřlístek... což v podstatě taky není kniha, ale dneska už se svázaný taktéž vydávaj, takže... proč ne.. A to je tak od 6 let až po současnost