Diskuze, Diskuzní fórum

dan162 » Lupi Buď nebylo na co se napojit (kde nic není...), nebo nebylo s kým (o dítě je postaráno maminko). Zranění se předávají z rodičů na dítě přes veškerou snahu- Napadá mne, že i "blizzard" nemusí být první v rodě.

P.S. když jsem viděl otrlost sestřiček při nakládání s novorozenci, kterou máma nevidí, nebylo mi dobře, když tam byl synek, nebylo tehdy zvykem mít dítě co nejdřív na pokoji a co nejdřív domů.

dan162 » Lupi Nevím, jak co působí, v písmenkách je to nezřetelné a mám v sobě vzorec, kde je pro mne ohrožení, když se někdo cítí blbě. :-x

Myslím si, že máma má směrem k dítěti běžné emoce, projevuje je tónem, pohybem, mimikou, kůží, dechem atd. Sama mámina emoce je pro dítě z břicha známá jako prožitek a ty vnější znaky se k tomu uloží jako spouštěcí vzorec.

To není o nevědění jak na to, co máma má, to předá, v kvalitě, jakou má. Není to vědomé. Podle mne problém může nastat například když je máma v téhle době s dítětem málokdy (moje máma rodila na infekčním a šla odtamtud až po 14 dnech nebo o něco víc, zatímco když jde domů po pár dnech, tak doma je s dítětem "pořád" a dožene se to), nebo když sama v běžném životě prožívá jen silné emoce (slabé jsou tak slabé, že je šlo už předtím jako komplikaci zrušit nebo házet do sklepa).

dan162 » Lupi Jůůů. To je přesně ono. Přímé vnímání. Opravdu když o něčem vím, co nemám, tak to existuje (netuším proč, jedna z mála otázek, která nemá odpověď).

V mé představě to není nové. Kdysi normální a evolučně opuštěné z nějakého dost dobrého důvodu, třeba že plačící vesnice neuloví mamuta. Proces individualizace (oddělování) se táhne desetitisíce let, určitě ne jen jako ohrazování polí a volební právo. Předpokládám naučitelné, podobně jako například pár desítek let obnovené kranio se může naučit každý, a bývalo také kdysi normální.

Zatloukání opravdu existuje - protože ještě dnes je nositel talentu občas ostrakizován. Schová se to za něco tolerovaného a ví o tom jen část nejbližšího okolí.

Spojené s hlubokým citem?

dan162 » Lupi Ano, bylo. Pardon, znělo-li to neupřímně.

Proč jsem koukal kamkoliv jinam? Protože se včas nevyvinulo emoční spojení mezi mnou a mámou. Podle mne dítě v břiše cítí máminy emoce jako svůj prožitek a po narození musí přejít na své emoce z vnějších podnětů. Z mámy to je jedině naučitelné, dokud má dítě máminy pocity ještě v paměti, podle mne první týden až dva, pak utrum, už nenaváže. Když máma emocí moc nemá, nebo se spojení nevyvine, je pak zajímavější zvuk listí 50m daleko než máma 20cm daleko. Příroda taky nese nějaké spojení, jen třetího řádu.

cimi » Lupi True lilith je taková varianta té druhé...na astroseeku je možnost se s ní potkat x)

Ináč hovnocuc proběhl x)), trochu jsme si pobacilkovali a hybaj dál x)

aktigram » Lupi Nečítam, ale viac krát som už počúvala audio, je toho od neho viacej ale neviem či všetko.

dan162 » Lupi Super za takovou mámu, která dokáže vyskočit z rodinné nebo společenské tradice, jde-li tradice proti dítěti. Pomník stavět všem takovým.

S mámou já to měl tak, že ona mne drží v náručí když jde z nemocnice a koukám kamkoliv jinam než na mluvící mámu, je na to film. No a je na nás to v sobě změnit, první krok to pochopit už máme za sebou.

dan162 » Lupi Sto tisíc let? raději jsem dal nižší číslo. Když se ukázalo, že svalová paměť dinosaurů je příliš těžkopádná a pomalá na nové poznatky, tak přišli létající dinosauři (ptáci) s učením mláďat. Bylo to jen pár týdnů, ale znamenalo to zásadní rozdíl - zkušenosti se daly tvořit a dětem předat velmi rychle, klidně za života jedince, jako chování, které se mládě naučilo. Savci toto začali používat také, jen délka období předávání zkušeností byla v letech. Když na Zemi spadl koncem třetihor Chicxulub a radikálně měnil životní podmínky hlavně na souši, tak se ukázalo naplno, že tento učební proces vedl k přežití savců a ptáků, zatímco dinosauři brzy vyhynuli. Savci mají v tomto učení například výuku emocí. Dítě se učí je v prvních týdnech (1-2) zažívat vnímáním matky (emoce mámy zná z břicha), pak napodobením (první měsíce) a později emoce rozpoznávat u druhých (první roky). Tím je pak vymezené jednání jedince podle dané emoce (stud, úcta, soucit...). Když nějaká část této výuky neproběhne, tak daná větev vývoje neproběhne, v mozku se to nepropojí nebo nevyvine a tím i vše co je za tím. Ty emoce jsou některé staré desítky milionů let (úcta), některé sto tisíc let (stud). A některé se mění častěji, třeba soucit je jiný tak, že soucit před 2.000 let byl jiný než ten nynější.

aktigram » Lupi Si ma prinútila sa riadne nad tým zamyslieť a vieš že máš pravdu. Nenávidím upratovanie vo svetskom ale tam je to úplne iné, tam musím - žeby naozaj osudove?

Lupi » Lupi Božská Uklízečka na druhou -. koukla jsem se a ty ji máš konjugovanou Saturnem. Ty musíš dělat v mentálu pořádky, panečku!

aktigram » Lupi Veru a spolu so Saturnom a v 8 dome.

dan162 » Lupi Ok, díky. Každá sdílená zkušenost je super, opravím si svůj pohled.

Já se na to dívám z pohledu vývoje člověka, kdy dostáváme po porodu několik prvních let zkušenosti předešlého řekněme sto tisíc let. Otec je tou dobou k dítěti biologicky vstřícnější. Když nějaká fáze učení neproběhne, je to problém, se kterým se těžko později hýbe, obchází se to jakž takž jakoukoliv náhradní cestou. I emoční "blizzard" v raném věku (a zvlášť u ženy) dělá enormní škody ještě po desítkách let.

aktigram » Lupi Hm, naozaj je tak8, Ja som si to veľmi nevšimla a to s ňou žijem celý život.

dan162 » Lupi Vřelej kontakt přebíranej od táty je pro mne až třetí nejlepší možnost, ženskou z kojeňáku dám vejš. Mužská vřelost je obvykle šíznutá volbou, že je to víc možnost než nutnost. Máma jako jednička nemůže vlastně jinak, než reagovat emočně vřele v míře, které je schopna (i blizzard sněží méně hustě). A není tam u táty pocit, že když jde výchovně proti dítěti, tak pocitově řeže do kusu sebe a bolí ho to, i když to je třeba nutné. Vřelej kontakt vzatej od muže by pak byla volba a vnější podoba, ne prvně vnitřní prožitek, to možná až zpětně a to ještě pochybuju.

Bezeslovné spojení u lidí s prvními týdny s plným kontaktem s mámou podle mne vzniká samočinně a podvědomě, a jen není rozvíjené, tak je to často jen základ všech vztahů nebo porozumění druhému, ale ne oboustranná komunikace. Vím, že to běžně existuje, ale nebyl jsem s nikým takto spojený. Ano, je možné s někým kompatibilním hodit oko a vymění se dlouhý seznam hodnocení/vjemů. A samozřejmě, že blíženecká komunikace je i natočení auta řidičem na silnici, tj. směr, tempo, vzdálenost ke druhým atd., to je jasné.

dan162 » Lupi Já tohle vyvodil z "však to víš sama". Jakže my jako část světa, máme v sobě všechny informace uvnitř, netřeba hledat venku. Nejen že jsou všude kolem.

dan162 » Lupi reagoval jsem Plutem-Venuší na to, že to bylo vždy "ložené" co je správné a nejde přitom o konjunkci Slunce-Venuše o které jsem psal. Aspekt Pluto-Venuše jako zdroj té loženosti.

To je tak krásně poeticky napsané, děkuju za sdílení. I když vím, kolik bolesti je za tím nejdřív prožité a pak s odstupem přijaté.

"Malovala a představovala jsem si teplo společenství, krásné počasí, přátelství a lásku a vždycky se z toho kousek uchytil a vegetoval " To zní mi jako dobrý postup

Dítě bylo vlastně samo a je tak zvyklé. Pomoc je v okolí a není blízká. Když máma v prvních dnech není k dispozici, tak se u dítěte vytvoří schopnost sociální vazby, ale ne prožitek té vazby si myslím. A nevytvoří se samovolně vznikající bezeslovné spojení s lidmi na první dobrou, až na druhou. Tohle jsem myslel jak překonat nebo dohonit.

dan162 » Lupi Ložený od začátku - viděl bych to na trigon Pluto-Venuše a Pluto aspektované do slunečního stelia.

Kojeňák 53, brrrr. To je doba vzpomínek na válku i první republiku, vrcholících příprav na další válku, Stalin a Gottwald čerstvě fuč, atmosféra procesů a ženy jsou státní fabrika na vojáky. Žádný kontakt s matkou v první době, ale s cizí kojící ženou. Tý jo, to si neumím představit, takhle brzo. První dva týdny jsou zásadní pro přenesení emocí dítěte přebírané od matky do svých emocí jako prožitku v reakci, například. Jak se toto dá praxí mistra dohonit, smím-li se zeptat?

dan162 » Lupi Jasně, že každý použije svůj arsenál, klidně vnučka ascendent v Rybách, protože doby, kdy gepardi dělali ze sebe beránky, hlavně ženy, celoživotně, jsou dávno fuč.

Ad gepard na vodítku - no a pak ještě zbývá tichá vlastní debata, proč to je atraktivní. Co to oslovuje uvnitř. A opět - je to hlad, chuť, cesta, energie...

dan162 » Lupi Aha, něco ve smyslu že i když my jednotliví lidé jsme jen součástí celku jako část tohoto celku, tak přesto neseme v sobě všechny informace. Myšleno jako lidská vlastnost obecně, však to víme sami, každý, jen to nechceme nebo neumíme vytáhnout, pochopit, přijmout?

Tedy » Lupi Víš, co by bylo sranda? Kdyby někdo skálopovně celou dobu vycházel ze svého data narození (hodiny,místa) a pak se dozvěděl, že se vlastně narodil úplně jinak. I kdyby třeba v ten den, ale časově jinak. Něco, jako v tom Jáchyme, hoď ho do stroje!.
Já třeba na svět přišel císařem. Tímto ne tak úplně přirozeným způsobem. Nebýt toho, taky bych se možná narodil v jinou dobu.

Slunce - Ryby - Žena
Ascendent - Panna - Žena
Koza - Rak - Žena

Měsíc=Citová oblast - Vodnář - Muž
Venuše=Oblast lásky - Beran - Muž

Nebylo by lepší to mít přesně obráceně? Ty tři, co jsou Žena mít Muž a naopak ty dvě Žena?
Dělá to na mě trochu dojem, že na povrch mohu působit spíš jak žena a uvnitř muž. S někým jsem už o tom trochu psal a ten zase prý, že spíš naopak. Tak nevím.
Více hlav - víc ví.

Ještě, že mám aspoň ten Mars v Mužském znamení.