Diskuze, Diskuzní fórum

Najdise.cz » cimi Krásný počin

Jen ať je brzo líp

Najdise.cz » cimi nedá mi to a ještě se vrátím na přeceňování sil v parnterské rovině.
co konkrétně si pod tím lze představit?

Najdise.cz » cimi je to jinak.
předně jsem tady to téma nechtěl vůbec rozebírat, ale co už.
nemá to nic společnýho s nějakou frajeřinkou, naopak s opatrností, koncentrací a určitou pokorou vůči tomu co dělám.
dostat se dolů je často mnohem složitější než nahoru.
prostě mi to dává smysl, baví mě to.prostě to potřebuju dělat.
a bojím se samozřejmě.

Orfanikus » cimi V tomto případě Sat může být tak vladařem dvojky.

Najdise.cz » cimi přeceňování vl sil
ano, díky, to je jedna linie.
ta druhá je samozřejmě přesně opačná, že vl síly - teď v oblasti psychiky - ještě nebyly naplněny - tedy je třeba překonat překážky a vytrvat.

zatím odhad na vl síly, limity, mám poměrně dobrý - nehrnu se do toho, na co subj. nemám, necítím se na to.

bohužel na pískovci se často stává, že člověk naleze do místa, které je najednou podstatně těžší než začátek. a tam začne pracovat psychika.

samozřejmě nehledám astromantru na takový okamžik, jde mi o dlouhodobou reflexi, z které pak vyvodím jednoduchá, krátká podpůrná hesla na takové chvíle.

jinak morbidním úvahám se nebráním, lepší slušná morbidita než prasáctví s límečkem:)

ohenvoblacich » cimi Opa Tsupa- Les deux Guitares ....

https://www.youtube.com/watch/…

Bosch » cimi a ty jsi psychiatr?

Bosch » cimi nevíš co jsem prožil či neprožil poznal či nepoznal
to že byl v moderní době z rozumu udělán suchopárný nástroj zisku neznamená že to musí být nutně jeho jediný způsob užívání
naopak ty nejvyšší duševní i duchovní stavy můžou být maximálně činné teprve tehdy jsou li dovedeny do rozumového chápání které je v souladu s citovou složkou
když člověk dokáže prožívané vyjádřit, verbálně sdílet i šedou kůrou mozkovou(těmto stavům rozumět) pak se lze považovat za kompaktního
jinak stále psychično ulítává od těla, asi jako dnešní lékař "léčí" ..jen odstraňuje zevní projevené následky duševního úpadku o kterém vůbec nepřemýšlí

Bosch » cimi zuajímavé kam až se lze v tématu intimity posunout..
důvěra se dá vnímat jako nedostatek informací podobně jako víra
u sadisty bych porozumění nehledal neboť ten rozumí především svým úchylkám
porozumění je cit přenesený do materiální roviny neboť porozumění není bez empatie a citu možné
pokud je cit s rozumem v pohodě pak mentální sdílení je plynutí poznávání od jednoho k druhému něco jako svaté přijímání eucharistie
pokud mysl tělo cit tvoří celek
mnoho lidí myslí a cítí odděleně, mnoho lidí žije bez duše, psychika předbíhá tělo a naše ano není ano a naše ne není ne

Sosna zvlčelý » cimi No..., nerozvedl jsem.

MG34 » cimi Já si myslím, že v něčem ten společenský přirozený výběr fungovat musí - a tohle je přesně to, kde by to mimo jiné mohlo jít.

Kdo to nezvládne, tak to nezvládne. Šanci měl.

Společnost musí prostě mít alespoň nějaký samoočistný mechanizmus - jinak tu budeme za pár generací jenom sbírkou degenerovaných mutantů, za které budou všechno dělat roboti, protože my bysme se u všeho pozvraceli anebo rozklepali nezvladatelnými emocemi.

Najdise.cz » cimi Niekedy dávno som to niekde čítala že to sú štírovské oči a nakoľko oni mali obaja zelené tak som to tak aj zobrala.

Najdise.cz » cimi Nemohoucí lidé se vždycky někomu hodí ; )
úplný súhlas

MG34 » cimi až opadne voda... lidi se moc neumí skokově uskrovnit, hrozně neradi se něčeho vzdávají - viz. třeba ten pes - ale to je jejich boj, nemyslím si, že v tomhle by jim stát měl dělat chůvu

a abych (zase) nevypadal jako teoretik - mám s tím zkušenosti, že jsem měl málo a musel se skokově uskrovnit - jde to, ale nesmí mít člověk moc velké ego

Najdise.cz » cimi Ano. Preferuji všechny nejasnosti si vysvětlit na začátku, aby pak nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním. Samozřejmě se dost věcí krystalizuje až v průběhu vztahu, ale to je asi pochopitelné.

Pokud partner udělá něco, co se mi nelíbí, ale nebylo to předem vyjasněno, tak nemám důvod (právo?) to vnímat jako zradu. Zrada je čin provedený i s vědomím toho, že se mi to "asi nebude líbit". Nebo něco za mými zády, "hlavně aby se o tom nedověděla"... atd. Potřebuju otevřenost. Zajímavé je, že pokud partner udělá něco za mými zády, stokrát větší zrada je pro mě ne ten čin jako takový, ale to, že to skrývá - sám se za to stydí. U mě platí - když už teda něco uděláš, dělej to z dobrého důvodu a s plným vědomím toho, co děláš.
´Stůj si za tím, co děláš, i když s tím nemusím souhlasit.´ - pak je vše v pořádku a dál je to můj boj... Jenže zradu pořád beru jaksi víc racionálně. Je to jakési přijetí toho, že ten druhý není moje identická kopie, a k tomu, co dělá, ho "donutilo" jeho vnitřní nastavení, jeho cesta. Beru to a fakt s tím nemám problém.
Partner tu není od toho, aby plnil má očekávání.

Nebo možná ještě porušení slibu - ale pravda je, že mě odrazuje člověk už jen tím, že má tendenci něco slibovat. Vzbuzuje to u mě okamžitě nedůvěru - buď něco dělám a nemám s tím problém, nebo potřebuju toho druhého o něčem ujišťovat slovy, protože to činem nedokážu (svatební slib nepočítám, ten beru jinak, ale to už je tak na další téma ).

Píšeš: Co chytím, to nepustím - to chápu. Já si svýho partnera hlídám, ne že ne (ve smyslu hřání ve svém srdéčku )
Pokud chce odejít, ať jde, ale ať to řekne na rovinu. Chlapská nerozhodnost je pro mě nesmírně iritující, možná až obtěžující. ´Když vidím, že jsi se mnou napůl, to raději nebuď vůbec.´

Když někoho "chytím", tak ho nepustím - ze srdce, z nitra. Nikdy. Místo tam mají a budou mít vždycky. I po letech najdu v těch druhých očích důvod, proč to tak je. Dřív jsem trochu měla tendence vlastnit - to jsem naprosto eliminovala. Bylo to nutné, už před prvním vztahem jsem měla za sebou hrozně moc nenaplněných zamilovaností, které trvaly roky a pořád tam byla spousta dramat a až příliš násilných bojů o to, jak být "lepší" Samozřejmě na úkor své pravé podstaty a vůle. Plus různá traumata, psychické a fyzické tyranie... naučilo mě to dost.

Takže - nekladu si žádné podmínky.
Můj vzkaz (většinou nevyřčený, ale žitý) všem partnerům je: Jsi svobodný, můžeš cokoliv. Chci Ti dát maximum prostoru, abys mohl konat svou pravou vůli. Budu přesně taková, jakou mě chceš. (Tahle věta by taky vydala za celé další téma...) A nechci být na prvním místě, chci být milující a milovaná Žena s možností plné oddanosti (otevřenosti).

Oddanost u mě může (ale nemusí) být absolutní - pouze v případě, že to ten druhý dovolí. U mě je to žádoucí, ideální stav. Pocit bezpečí a jistoty, že ´tady jsem doma´. Tady nalézám ty svoje kořeny, naplňuju svou základní Býčí touhu. Pokud tu není to bezpečí a otevřenost, mám tendence opustit kořeny a odlétnout jinam (Blíženci ) - moc dobře ale vím, že tahle touha po svobodě a nespoutanosti není zdravá a nepřinese mi v dlouhodobějším horizontu štěstí (bojuju s tím). Jsou to jen tendence, které bych ráda - nějak - skloubila s Býkem.

dan162 » cimi Cítím, že Khalie to má nastavené správně, i když s emi to nelíbí a nejsem toho ani schopen ani ochoten. Taky je diskuze co z mého "držím a nepustím" je vlastní strach (pustit), co je nenaplněná potřeba, nedopečený vztah k sobě, malý respekt ke druhému a co přirozené vnější vyjádření toho, že stejně partnerky mají ve mne trvale své místo, i když jsou třeba časem bývalé, jako že je ze sebe nevymažu - nechci ani nedokážu.

Ve svém životě jsem třeba věrný byl, ale třeba jsem se jen nesetkal s něčím opravdu neodolatelným a přitom dostupným.

A nedůvěra k tobě je hodně daná partnerovým nastavením/zušeností/traumaty (tedy nic o tobě) a až z menší míry tvou průhledností jak se jevíš partnerovi.

Nabi* » cimi Ó, tož dík

dan162 » cimi Když se narodíš tak, že v osmém máš jen sestupný uzel :-)) Takže dnes mohu nechtít. A případně prchat, jindy si osmičku zavolat. Je to jako se znovu narodit, objevovat to neznámé, odvrhnuté, nepoznané. A příjemné, z osmičky do dvojky.

Najdise.cz » cimi Díky, to, co píšeš, mě donutilo k zamyšlení hodně.

***
***
Toto házím do pléna všem..
Pravděpodobně smažu.

1. bojovník - ano, to mám také, intenzivně - ale většinou se snažím ustoupit a nevěnovat energii lhářům a zrádcům

2. Kontrola... u mě až moc - učím se situace pustit a nechat být... to jde těžko, jsem plánovač a plány mi v drtivé většině případů vyjdou do posledního puntíku takže se toho těžko člověk vzdává... ale je v tom občas jistá křeč, potřebuju se vědomě uvolňovat

EDIT nesnesu změny - a miluju změny. Miluju jen ty změny, které vychází z mé iniciativy.

3. Mlčím většinu času, buď důvěřuji nebo se dotyčnému nevěnuji.. buďto vím, že se mu otevřu absolutně, anebo vůbec a dotyčný bude prostě jen "klouzat po povrchu" - vše vím od první chvíle..

Důležitá věc - soukromí - neznám hranici. Nerozumím tomu. Co je ve vztahu soukromí a co už je tajnůstkářství? Jaký k tomu má protějšek důvod? Dokážu žít naplno pouze ve vztahu, kde hranice "JÁ" a hranice "TY" zcela zanikají. Jinak utíkám, nenaplňuje mě to. Buď jsme "MY" nebo nejsme vůbec. Přizpůsobuju se plně druhému, často i za cenu vlastního štěstí - jen dočasně a jako nutnost k dosažení jiných, větších cílů.

4. Zrada? Nevím, co je to zrada. Porušení jakési pomyslné dohody? Za mě - ten druhý má právo konat jakkoliv. Moje náležitosti a reakce-chování v tomto případě už zná (jinak by nemomhl "zradit"), takže se zeptám na důvod jeho konání, přidám do své niterní antropologické analýzy a nechám to tak Emočně se v tomto angažuju dost výjimečně.

dan162 » cimi Hm, no jo, od štíra jako znamení je kdy ten hněv pustit, to je trefné. Tahle polévka s epodává studená, za účelem účinku ven, ne účinku dovnitř. nejde o řešení vlastní emoce, ale o obnovení hranic nejmenší možnou silou ve správnou chvíli s maximálním účinkem. Beru zpět.

Důvěra druhým byla kdysi způsob jak být potopen hlouběji, přesně osmodomový. Důvěra sobě jsem nevěděl co to je, natož vesmíru. Ale věděl jsem, že důvěra je správně. Osmý dům už nechci, takže objevuju a prohlubuju jednak důvěru druhým, která pro mne překvapivě drží, tak i důvěru sobě i vesmíru, ano. Možná si přenáším z osmičky minimalizovaná očekávání :-)