Vnitřní soudce - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz » Nabi* Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
saturňáci se radujou,
čas zkrátka neochčijem

Nabi* » Buh je tlak Tak to jsem ráda, že jsi mi dal potvrzení

(Však o tom píšu. Jako informace to v podstatě nemá význam, zvlášť od lidí, kteří mimo informaci valného prožitku nemaj )

Najdise.cz » Nabi* Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
taky si myslim, že jsi víc v pohodě

(stejně je to paradox, kdyby ses tu někoho zeptala, asi ti to o tom boji řekne na první dobrou, ale zřejmě by to nemělo valný význam

Nabi* Zajímavé téma! A asi vždycky aktuální.
Poslední dobou přicházím na to, že u některých (možná u všech) věcí si procházím různými stupni. Teď budu mluvit za sebe (i když není vyloučeno, že to platí pro hodně z nás). U mě šlo vždycky o sebepřijetí.
Samozřejmě, že jsem během let vyzkoušela nepřeberné množství technik a postupů, ale nic (zdá se) nefungovalo "tak úplně podle mých představ" neboli trvale. A tady je asi jedna nejdůležitější věc a tou je, že když se do toho ponořím a vzpomenu si na všechno, tak to mělo všechno jeden činitel, kvůli kterému se nedařilo být v klidu. Tím byl BOJ. V těch nejbizarnějších podobách. Od přístupu ryze "z hlavy", až po vztekání se, lítost, vzdávání se a další. Pořád jsem byla v křeči. Až do té doby, kdy jsem jednou tak seděla a uvědomila si, že jestli skutečně nepříjmu všechno to, za co se odsuzuju a posuzuju, za co si vnitřně nadávám, co nesnáším, tak se prostě dál nepohnu. A tak jsem seděla a nechala po dlouhé době přijít do vědomí všechny pocity, všechny vlastnosti (které na sobě fakt nemám ráda), všechno, čeho bych se nejraději zbavila (hned teď pokud možno )... Cítila jsem všechnu tu bezmoc, to naštvání, že nejsem schopná hnout se svou situací, že si nechám ubližovat a že jsem neschopná... Najednou jsem cítila, že to všechno tam chce být a že já musím jen dovolit tomu tam prostě být. Jako moje součást... A tak tam najednou začala proudit láska, vůči tomu, co je mou součástí. A tím, že to poprvé v životě bylo opravdu upřímné, tak se něco změnilo. Jako by zmizela další vrstva. Vlastní hranice jsem cítila intenzivněji. A tím, že se mi více "vyrýsovaly" (vyostřily? Nevím jak jinak popsat pocit) hranice, tím mám menší pocit, že si je musím držet a tím větší pocit sebejistoty, sebepřijetí a stability mám. Což způsobuje větší uvolnění, radost a myslím, že i reakce nemám tak vyostřené a jsem víc v pohodě.