Vaše milované knihy v běhu času - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Eduard , který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ca, 14 let:Romain Roland, (skoro vše, Okouzlena duše, Život Bethovena, muzikologicke knihy), Stendhal (Kartuza parmska), Goethe (co bylo k mání :Výběrové pribuznosti, Faust, Werther atd).
Pak období Ruské klasiky. Od Dostojevského, přes Tolstého, Jesenina, Gogola, Achmatovovou až po avantgardu Ruskou)... Životopisy pak hlavně.
Období esoteriky apod... Od Kefera přes Bardona a vše od Trigonu, Fulcanelli atd... Také zahraniční literaturu, francouzský a ruský..
Slovenska a Česká lit, Němcová, Mácha až po Klimu a vše k dějinám literatury a romantismu..
V době studií vědecká literatura, německý romantismus, Kleist, Hesse, a jin. A anglická literatura Ezra Pound, Joice, Byron, Lakirnici - jezery básníci,.. Atd. Většinou Esejisticka literatura...
Ted konkrétně mnoho ve francouzštině, italštině a němčině..

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
První stupeň ZŠ - Ladův Kocour Mikeš a Trojepolského Bílý Bim (toho jsem si četl při lampičce a poslouchal k němu Braniborské koncerty od Bacha). Také mne strašně bavila dvoudílná a nápaditě ilustrovaná série Už vím proč, která poutavě líčila, jak fungují každodenní běžná řemesla, průmysl, atd.
V devíti jsem od rodičů dostal pohádky bratří Grimmů a nemohl se od nich odtrhnout.

V negativním slova smyslu mnou otřásla kniha Josefa Klímy Náruživost, což rozhodně není čtivo pro desetiletého chlapce, ale nemohl jsem si pomoci :) (na základě informací z této knihy jsem si asi v 11 zkoušel vyrobit opium a večer za večerem se činil na makovém poli za vesnicí , ale nakonec jsem si to nedal )

Velký milník - 15 let - poznávám Tolkiena - Pána prstenů a Silmarillion (vše přečteno třikrát) a začíná moje fantasy období. Velice jsem také obliboval velikou sbírku Howardových povídek o barbaru Conanovi :), Howardův svérázný sloh podpořený znalostmi archeologa velmi zapůsobil na mou obrazotvornost :) Zájem o fantasy se postupně měnil na zájem o skutečnou historii. V 19-ti mě uchvátil román Sigrid Undsetové Olav Audunsson a z klasického severského písemnictví jsem přečetl pár ság Snorriho Sturlussona.

Další knihou, kterou jsem uměl skoro nazpaměť bylo ponuré Körnerovo Údolí včel (pamatuji, že filmové zpracování mě nijak nevzalo).

22 let; Umberto Eco - Foucaultovo kyvadlo. Bez komentáře. Jen si vzpomínám, že když jsem knihu dočetl, bylo asi půl šesté ráno, třásl jsem se po celém těle a musel jsem si jít ven zapálit... :) Všechny pozdější "Šifry mistra Leonarda" považuji za chabé napodobeniny této magické knihy...

V pětadvaceti se mění hodně věcí neplánovaným a spontánním prožitím jistého stavu, z čisté zvědavosti mě to hodilo do duchovní literatury a přivedlo ke knihám pana Květoslava Minaříka, které mám rád dodnes (a stále je nemám všechny přečtené, čtou se obtížně)

A abych nezapomněl (už budu končit ) ještě jeden klíčový literární zážitek. V lednu 2006 otevřu MF Dnes a v sekci Salon objevuji velký, asi třístránkový rozhovor s jakýmsi Haruki Murakami. Jeho vidění světa je mi neuvěřitelně blízké, tak zakupuji poměrně tučnou bichli Kafka na pobřeží. Něco takového jsem do té doby nečetl. Inteligentní dialogy, surrealistické momenty, mysteriózní atmosféra, síla!

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
To jsem ještě ani do školy nechodila, když jsem se poprvé setkala s pojetím karmy... ale tehdy jsme tomu s mamkou říkaly Andělíček Pepíček. Autorem je Jan Peka.


Doufám, že ho seženu někde v antikvariátě.

Sosna zvlčelý » Charmand3r Moc se mi líbí, jak píšeš, že se těšíš, až to budeš předčítat před spaním svým dětem. Tak s tím neotálej tak dlouho, jako já! U mne už je "příslib", že budu mít komu předčítat, konečně na cestě (prakticky v cílové rovince).
Naskočily mi díky Tobě dvě velmi milé knížky, u kterých jsem si řekl totéž. Nechápu, jak jsem je mohl opomenout, protože zvláště ta druhá by se dala označit za knihu, která mne formovala. Moji duši. Do pohody a míru.


cca 24 let - Zobáček mi namalujte červeně (Jan Nepil). To je veliká srdcovka s nádherně pojatými "pohádkami". Pár jich znám nazpaměť a občas někde dám k lepšímu na dobrou noc, nebo i jen tak pro pohlazení duše.

cca 29let - Uspávanky (Jan Skácel). To už je pro mne nadpozemská krása. V dobách, kdy Janu Skácelovi zakázali komančové publikovat, mu překvapivě povolili knížku, ale jen pro děti. Jan Skácel tehdy vydal sbírku Uspávanky, kam vepsal tak krásné verše, že to dalece přesáhlo rámec zadání.

il*ča Trochu mimo téma - ale zdá se mi vtipné ,jak se pohled na knihy změnil během pár let:

Moje babička mi říkala- panebože, pořád nečti, čtení je zhouba pro ženskou, žadný chlap tě nebude chtít, raděj běž něco dělat, kazíš si oči ... atd atd .

A ted - tak co děcka, nechcete si chvíli číst místo toho neustáleho čučení do kompu? Koupila jsem vám takovou pěknou knížku ... Nee .. to rozhodně nechceme

Nabi* Miluju tištěné knihy a když už čtu, oddechovky to nejsou. Měla jsem vždycky ráda knížky s nějakým moudrem a poučením + historické romány o naplněné lásce. Tituly, které jsem kdysi četla si už nepamatuju.
Kolem 18ti mě nejvíc ovlivnily knihy "Poselství od protinožců" a "Poselství z věčnosti" - co přesně to už nevím, ale pamatuju si ten pocit, že jsem se poprvé setkala s myšlenkou, že lže VŠE, že život nemusí vypadat jen tak jak je, ale že jej lze měnit.
Pak zcela zásadní vliv na mě měl Životopis Jogína od Paramhansy Jóganandy - celkově ten příběh, myšlenky, činy.
Zavěcení od Donalda Schnella, který se na jeho cestě po Indii setkal s mudrcem Babádžím, který mu krom dalších mnoha věcí řekl o jeho dceři toto (teda něco v tom smyslu): ... ona nechce unikat ze světa skrze "jógu", chce celým svým srdcem obejmout Boha... - a tam jsem pochopila a pojmenovala co vlastně cítím a že klasická meditační a asketická praxe pro mě v tomto životě není ... tohle zarezonovalo, rezonuje se mnou stále a provází mě to už víc jak 10 let.
Určitě bych vyjmenovala ještě spoustu dalších dobrých knih, které mě obohatily, ale nemůžu si teď vzpomenout na tituly.
CO se týče praktického studia rodinných konstelací mě pak hodně ovlivňují knihy od Berta Hellingera.
+ V rámci studia angličtiny mám půjčenou knihu Non Violent Communication - nemám dočtené, ale velmi zajímavý pohled na komunikaci, který mi vysvětlil některé pocity, které se zdály být nelogické.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Se ještě vrátím - milý téma a je mi líto, že se nedá vypsat všechny. Ale tak ještě tyhle....

Dětství
V říši obrů - Larri ...sci-fi ze života v trávě. Dvě děti a vědec vypijí zmenšovací elixír a snaží se přežít ve světě, kde je proti nim housenka velká jako autobus. Spousta podrobností z entomologie, biologie a vůbec přírodovědy.

Chata děsu - Čemus ...něco jako foglarovka, ty mě úplně nebraly, asi že jsem nikdy moc nemusela "organizované" společenství. Ale zálesácký život, to zase jo.

Gabra a Málinka - Amálie Kutinová ...její vzpomínky na dětství v kraji žítkovských bohyní.

Někde mezi
Autoři - Moravia, Durrell, Vandenberg, Gordon, Petiška, Otčenášek, Loukotková....

Dnes
Knížky které nečtu od začátku do konce, ale když mi něco vrtá hlavou, otevřu a zjistím, že nejsem sama. Takže knižní přátelé
Zasvěcení - E. Haich
Mystika - E. Underhill
Citadela - Exupéry
Božská komedie - Dante
Labyrint světa, ráj srdce - Komenský

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Kolem pátého roku jsem si jako četla Krásu nesmírnou,to byly ruské pohádky a mě to fascinovalo,ta čarodějnice v tom hmoždíři fakt bomba a proč jako četla?Protože jak mi je mamka předčítala,tak jsem je uměla zpaměti a pak jsem si vzala tu knížku a slovo od slova odříkávala jakože čtu.
Kolem 10 roku jsem se zamilovala do knížky Hra na Betsy Bowovou,cestování v čase no...
Pak plynule přešla na Verna,to mi vydrželo hodně dlouho,protože bylo z čeho vybírat a pak jsem měla období kolem 15 a to začla má cesta sebepoznávání...takže Bible,harekršňácký knížky,satanské verše a pod.
No a v čerstvé dospělosti jsem neměla nej knihy...to jsem četla všechno...od všech,ale hodně Hrabala,Viana,Bukowského Irvinga,Fulghuma...
Pak kolem 25 asi třikrát po sobě Modlitba za Owena Meanyho.
No a kolem 30 Kamasutra...to pro zajímavost a porovnání již odžitého.
A pak už je má četba povětšinou scifi až doteď.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Já věděla, že jsem něco vynechala!!!

Rychlé Šípy od Foglara svázaný do obří bichle, kterou jsem přelouskala asi milionkrát (věk - těžko zařadit, tak 7-9 let, ale válí u mě dodnes)
A Čtyřlístek... což v podstatě taky není kniha, ale dneska už se svázaný taktéž vydávaj, takže... proč ne.. A to je tak od 6 let až po současnost

144 Vkladna knizka premiova na 4% urok za Husaka

Nevedkove dobrodruzstva
Nevedko v slnecnom meste
Ferdo Mravec
O psickovi a macicke

Majovky aj tie arabske

Ringing cedars uf Russia - Anastasia
10 dielov

V klincovkach a s ostepom Zatopkovci

Kratochvilova Kvac nazev knihy uz neviem

Poucenie z krizoveho vyvoja v strane a spolocnosti po 13 zjazde KSČS

Charmand3r 6 let - Mumínci a čarovná zima. Tehdy to na mě dost silně zapůsobilo. Nádherný ilustrace. Těším se až ji budu předčítat před spaním svým dětem.

12 let - Astrální putování (R.Monroe) - po jednom zážitku OOBE jsem se zařekl, že to plně ovládnu. Nestalo se tak. A dohromady všehovšudy vlastně jen čtyřikrát. Přesto mi bylo už tenkrát jasný, že tenhle svět je nějakej způsobem dost omezenej. A že za pevnými strukturami materie tepe svět vymykající se všem fyzikálním zákonitostem.

15 let - Krysař (V. Dyk) - srdcovka. Vyděděnec. Drama. Zkažená morálka měšťanstva a snad celýho prašivýho světa?! Tragickej konec v podobě střemhlavýho pádu do rokliny, jenž slibuje ráj. Puberta no.

18 let - Moc přítomného okamžiku (E.Tolle) - kniha, která mi dala nejvíc. Kniha, která svým univerzálním jazykem dokáže vyvést každého živáčka ze slzavého údolí a ještě se do něj zamilovat. Masterpiece.

player Kompletní May a Foglar

(9-13 let). Pamatuju si , že nejvíc se mi asi líbil Old Surehand a samozřejmě Záhada hlavolamu-Stínadla sebouří

Jan Matzal troska - Zápas s nebem a Francisovky - to v době , kdy jsem ležel (léhal) s kyčlema po špitálech.


Po zbytek života mám oblíbené autory:
Sidney Shledon , David Morrel a Robert Ludlum.
Ale o nich asi nemohu říci , že by mě přímo formovali...to asi ne.

tronco » Sosna zvlčelý Presne! Tutez knihu v tomtez obdobi a jeste nez jsem sel do skoly, naucil jsem se v ni cist

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Zařazení v čase Ach jaj A určitě na většinu zapomenu... Nu, něco zkusím Vypíchnu pár z nich, těch nejpodstatnějších...

Problém ale je, že moje oblíbené knihy se se mnou táhnou celý život, a s odstupem času je většinou hodnotím stále lépe a lépe Protože tam vždycky najdu něco, co jsem předtím přehlédla... nebo konečně pochopím věci, které jsem nechápala jako menší.

Tak úplně první knihy, na kterých jsem fakt ujížděla, byla určitě série Harry Potter. Mamka mi ho začala předčítat, když jsem vlezla do první třídy, a pak jsme měly spolu takový každovečerní rituál. Pamatuju si, jak jsem umírala při čekání, než vyjde další díl

A s odstupem času ho vidím jako mnohem víc než příběh. Začala jsem to studovat z více stran a zjišťuju, kolik se tam toho skrývá. Málokdo to vidí - genialita nejen v ryze spisovatelských schopnostech, ale propracovanost všech archetypů, psychologie postav, struktura příběhu seskládaná logicky, ale i lidsky a v neposlední řadě i geometricky do velkolepé mozaiky, kterou je obtížné pochopit jen pouhým selským rozumem...

Takže jedna z mých největších inspirací a vzorů i pro mé psaní byla a je Rowlingová. To se nevyrovnalo zatím ničemu, co jsem dosud četla, i když to málokdo chápe. Každopádně vím, že právě díky jejímu stylu "struktury" jsem zjistila, jak má vypadat skutečně dobrá kniha (ale nijak nepopírám fakt, že pojem "dobrá kniha" může být dost subjektivní).

Asi v 8 nebo 9 letech jsem bezmezně propadla Malému Princi. Toho jsem přelouskala snad tisíckrát a i dneska se k němu ráda vracím. Pamatuju si, jak jsem ho na jednom školním výletě měla s sebou a zaujala jsem tím ostatní spolužáky. A to bylo poprvé a naposled, co jsem se cítila dobře při čtení nahlas.

Tulák po hvězdách - kniha, kterou jsem četla jen jednou asi ve 13 letech, ale zasáhla mne moc. Tak nějak si říkám, že je trochu podobná tomu, co mám v plánu psát já. Takže možná se to někde v podvědomí uložilo... :))

A taky ve 13 - to byl zatím asi můj nejzlomovější rok - Rodinné konstelace, Wilfried Nelles. Ale co si budem vykládat, on ten zlom nestál na téhle knize, ale na tom, že začala skutečná praxe a životní tunning...

Asi v 15-16 letech jsem konečně dospěla (vnitřně i časově - no vono je to asi stejný.. ) k sérii Letopisů Narnie - to bylo asi 14 dní nemoci, kdy jsem nevytáhla paty z postele. Lewis je jeden z mých nejoblíbenějších autorů a inspiroval mě v mnohém.

A konečně - Jeho temné esence Vlastně ani nevím, kdy ta posedlost začala V 15, 16? Nějak tak... Tahle Pullmanova trilogie je mou druhou největší inspirací. Tam se taky ví, o čem se píše a proč se to píše... A kromě objevení vlastních nových schopností to odstartovalo po čase i objevení konečné formy toho, o čem že to potřebuji celý život psát.

Asi v 17-18 letech jsem objevila knihy Davida Deidy a tak nějak rozšířila svoje vědomí i ohledně partnerských vztahů. Víc jsem pochopila sebe a tím i druhé. A vyplatilo se to neskutečně moc. Občas se k některým jeho publikacím vracím, hlavně k Intimnímu splynutí. Ale je fakt, že mě v poslední době začíná Deida už dost míjet. Ne, že bych s ním nesouhlasila, ale aktuálně mi už asi nemá co nového říct. Jako takový občasný praktický průvodce, když se člověk na moment ztratí je však k nezaplacení.

A teď ve 20, tedy před rokem jsem se konečně dostala i k Nekonečnému příběhu od Endeho - a nestačila jsem zírat, jak úžasný to je. Ale potřebovala jsem k němu - zas a znova - dozrát. Miluju jeho symbolismus. Řadím ho do své zlaté "škatulky" Rowlingová - Pullman - Lewis

Loen Absolutně nejsem schopna dát nějakou lineární časovou osu... ničeho

Skácel je úžasný je to taková elementární poezie - taky ho miluju (máme v Brně aj společnou ulici )
Miluju Baudelaira - toho mi dramaticky čítával otec někdy kolem 9.roku, nebo tak nějak před gymplem a pak sem se k němu vrátila na gymplu...abych ho docenila

do astrologie mě nějak plouživě dostaly klnížky lindy goodman a ute yorka když sem byla na základce (tj. taky tak v 9. - 10- letech, od 11 už sem byla na gymplu, tak to muselo být dřív ) - pro dítě adekvátní začátek - a taky numerologie robin stein (ta se dala použít i později )

Robinson Crusoe - jako dítě sem ho milovala

Harry Potter - tím sem taky trochu žila - jelikož první kniha vyšla když mi bylo cca 11...

pak mám asi díru nebo nevím (Malý princ, Obraz Doriana Graye)

1984 - hodně milovaná
Pěna dní - hóodně milovaná (tato kniha se trošku váže i k najdise, protože jsem si četla v době, kdy jsem jela na první a poslední sraz najdise s tehdy ještě neznámou, teďu už mile známou milovanou kamarádkou - a ona zrovna četla tu stejnou knihu - dojely sme na místo a obě sme vybalily tutéž knihu )

Poutník - prostě sedla do období, kdy sem ho potřebovala

Ženy, které běhaly s vlky - naprosto úžasné - miluje ji i můj muž

Většinou jsem četla a čtu nebeletrii různého ražení... svého času hodně Umberta Eca, Marschall McLuhan Jean Baudrillard a podobní

Spousta knih o přírodní medicíně Janča, Jonáš...atd...

Hustokrutě obscénní Morti Z detstvi si nejvic vybavuju Deti z Bullerbynu
Z predpubertalniho obdobi Mumínky - to bylo nekolik knizek -nazvy presne nevim Carodejuv klobouk?
Pak Viking Vike a Ronja dcera loupeznika...taky srdcovky
Pak asi probehly naky ty divci romany - zadnej konkretni se mi nevybavuje...ale prelouskala sem o tu Janu Eyrovou :61
Vybavuju si jak me dostala knizka od Simmela Laska je jen slovo...to sem si tak nejak zacla rikat ze v tech pohadkach ....a zili stastne az do smrti ...asi pekne kecaj
Nr. 1 ovsem stale zustava Betty McDonald. Tu muzu kdykoliv. Dalsi kterou obcas zalistuju je Denik americke manzelky - to kdyz mivam pocit ze sem neschopna
Mezi dalsi knizky ktery sem cetla vickrat patri My deti ze stanice Zoo (poprve ve 13 letech -zivacka, to je prece na pohodu, podruhy v cca 30 a to mi vstavaly vlasy hruzou - takovy deti!!!)- myslim ze tahle knizka a jeste Matka Davida S. narozeneho 4.cervence....byly knizky diky kterejm sem jakejkoliv fet odmitala-a ze nekdy v 17 bych bejvala mohla zkusit cokoliv.
Pak snad jediny sci-fi ktery me chytlo Den trifidu.
Prvni knizka u ktery me napadlo ze zavada je na mem vysilaci byla Zeny, ktere prilis miluji - tu bych doporucila kazdy - i treba preventivne.

A jeste nemuzu vynechat Poprve a pak porad znovu (Lisa Moos)- tak tu sem skutecne nedala z ruky dokud sem ji nedocetla...

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Pietra di Luna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Já si to časově moc přesně nepamatuju, ale tak zhruba:

v dětství: Medvídci na vandru :D a pak i Co ještě nevím

později, tak od sedmi let Velká dětská encyklopedie (tu jsem četla pořád dokola) a Černý hřebec

ke konci ZŠ Pán prstenů, ten mi v něčem asi i zachránil duševní zdraví

začátky na střední - Bídníci. Moje srdcovka.

později na střední Hvězdná znamení a Petr a Lucie

19 let: Jana Eyerová a Láska za časů cholery

pak mezi 20-24 lety Prorok, Malý princ, Láska, svoboda , samota


a poslední za poslední asi tři roky co mě hodně zasáhly a vracím se k nim často: Nebudu nenávidět, Člověk hledá smysl, Jaký je život po životě, Nová země a Továrna na sny

Mí_lka » Sosna zvlčelý Musím přiznat, že to čtení Mayovek má dnes již malinko jiný důvod, než před těmi ehm lety. Dcera má v povinné četbě možnost volby a tak ji tímto způsobem tu volbu poněkud usnadňuji .
Takže ses myslím nezmýlil .

Marhon jéé, já už knížky moc ne, ale moje třetí třída to odstartovala knížkou "cesta do středu země".
díky tomu pak následovalo všechno od sci-fi po pravěk. osada havranů, kapinán nemo, lovci mamutů, dokonce i RUR, válka s mloky nebo bílá nemoc.
pak sem přešla přes detektivky, například deset malých černoušků, k Zeměploše. druhá významná série.
třetí knihou, asi v sedmé třídě, co zůstala v paměti byla sbírka "casiopeia" a čtvrtou "bez domova".
pak se v osmičce významně zapsal všechny knihy Vineou a tím to tak nějak skončilo.
po létech, někdy před deseti lety mě zaujala kniha Muž který sázel stromy a Slunce zapadá na východě - Věra Nosálová.
pak následovalo celestýnské proroctví a atlas mraků.
a díky tomu sem přelouskala Erskinovou.
dneska tu mam už asi pět let načetýho Šamana, ale to jen po kouskách, když si tak nějak vzpomenu.
jinak nejčastěji otevírané knížky-
kameny od A do Z, pozvánka do vesmíru a autoatlas.

Sosna zvlčelý » Mí_lka Jsem rád, že jsi poukázal na můj omyl! Dnes jsem Khali tvrdil, že jsem četl taky Mayovky (sice jsem je četl ve stejném množství jako Foglara, ale ten měl na mou duši větší dopad, mnohým krásným "naivním bludům" o poctivosti a čestnosti věřím dodnes), ale že je člověk musí číst ve správném věku, protože v dospělosti už mu to nic neříká. A vida, mýlil jsem se.

Sosna zvlčelý » Sosna zvlčelý Jáj, já vynechal jednu naprosto, ale naprosto zásadní knížku a to ještě před tím, než jsem uměl číst!

Povídání o pejskovi a kočičce (Josef Čapek) - cca 4 roky, bylo mi čteno:
"Pejsek vzal kočičku a pověsil ji na šňůru, jako se věší prádlo. Ani na to nepotřebovali kolíčky, protože se na té šňůře mohli udržet drápky. Když kočička už visela, slezla zase ze šňůry dolů a pověsila pejska.
Tak tam viseli oba dva a sluníčko na ně pěkně svítilo."

"Ale mamí a jak tam mohli viset oba dva, když pejsek slezl?"
"No, to musíš v noci vymyslet, jak se jim to podařilo!"
A tak jsem už ve čtyřech letech místo spaní přemýšlel a přemýšlel... A nevymyslel jsem to dodnes. A od té doby špatně spím, protože mám v noci o čem přemýšlet.

Onirique Začnem klasicky od konca: asi pred dvoma rokmi "Transformace vědomí" od Toma Keltnera mi objasnila a potvrdila čo som už dlhšiu dobu tak nejak tušila, proste informácie zarezonovalia moj mozog (alebo čo to bolo) vyhodnotil ako pravdu (nie všetky informácie, ale vačšinu)
33-34 rokov Reudiger Dahlke a Thorwald Dethlefsen: "Nemoc jako cesta" úplne zmenila moj pohľad na fungovanie ľudského tela (ako zdravotník som ho mala dovtedy oklieštený len na čiste materiálnu rovinu)
asi 25 rokov: F. M. Dostojevskij: " Zločin a trest" moj prvý kontakt s Dostojevským v tomto živote, kedy som pochopila, že to nie je prvýkrát čo čítam niečo napísané týmto osobitým štýlom...odvtedy mám k jeho dielam a jemu samotnému zvláštny vzťah, akoby sme sa poznali (ja viem, je to psycho, ale ten pocit je fakt neúprosne silný)
presne 17 rokov: Wolfgang Reinecke: "Astrológia" prvá kniha o astrológii, s ktorou som sa úplne osudovo stretla u kamarátkinej babičky....poctivo som si ju požičala a už nikdy nevrátila (myslím že ju ani nechceli spať)...vtedy som pochopila, čo je predmetom mojho celoživotného skúmania
asi 16 rokov (ale možno aj pozdejšie, fakt neviem): Mika Waltari: "Nesmrteľný Turms" odvtedy zbieram malé kamienky- stáva sa mi že ma nejaký "osloví" a musím si ho vziať a uložiť k ostatným...
asi 10-13 rokov: Giovani Boccacio: "Dekameron" prebudenie mojho chlípneho a necudného "Ja"

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
8 let: Neználek – okouzlení žánrem sci-fi a fantazie vydrželo dlouho

10-20: let Lovci mamutů – ty jsem přečetla snad 100x, pravěk a starověk si mě přitáhly

10 let: Viking Vike - první setkání s vikingy, Pověsti dávných časů – pro změnu Slované

13 let: Bibi – zas ten sever, dánská komteska tulačka

15-18 let: Saturnin – český „anglický“ humor, prvorepubliková neuspěchanost a jistota té doby, že vše a každý je na svém místě a tam dělá, co dělat má
My děti ze stanice ZOO, Studna osamění – příběhy lidí, kteří byli něčím jiní, mi byly vždycky blízké
Po nás potopa, Krvavý básník Nero – první setkání s antikou, starý Řím, pak Egypt
Písně otroka (Svatopluk Čech) – první knížečka básní

20 let: Edith Piaf – objevuju chanson

35-40 let: Zlatý věk Keltů v Čechách (Bauerová), Krajiny vnitřní a vnější (Cílek), Skrytá moc drahých kamenů (Kreparát) – zlomové knížky

Třeba Vikinga Vika a Bibi si čtu občas i teď a je mi při tom stejně dobře jako v těch 10+

Mí_lka Veselé léto (Helena Bechlerowa) ca 5 - 7 let. Ujížděl jsem na té knize, proč v dnešní době už nevypotím

Vinetou Karel May 10 +/- - ujíždím na Mayovkách dodnes. Patrně pro ten neodmyslitelně spjatý boj dobra a zla

Verneovky (autor JV) věk 12 - 14 dobrodružno s nádechem poodhalení budoucnosti láká dětské duše

Stephen King - věk 15 - napětí, horor, mystika. Vliv puberty bezesporu.

Malý princ (A.S.Exupéry) - poprvé jsem ji četl někdy v 18, nejvíc nejlepší. Ochočila si mne, čtu ji opakovaně dosud

Čtyři dohody (D.M.Ruiz), Dvanáct srdcí (P. Casanova), Deníček moderního páru (D. Landsman) - současnost, snažím se přijít na věci, na které jsem dosud nepřišel

Sosna zvlčelý A abych nešvindloval, že ostatní budou odpovídat a já ne, tak zde dávám taky pár svých:

Neználek na Měsíci (Nikolaj Nosov) - 7 let – dětská sci-fi, kterou jsem hltal. A jak mě štval Všeználek! Skoro škoda, že jsem časem prokoukl, jaká to byla sovětská propaganda. Ale jako dítě jsem to přečetl několikrát.

Boj o první místo (Jaroslav Foglar) – 12 let – Foglara jsem v té době hltal celkově, ale toto byla asi moje nejoblíbenější.

Efemeridy a Tabulky astrologických domů – 16 let – vážně nekecám! To v té době byly mé knihy nejmilejší a s nimi a kalkulačkou jsem pořád interpoloval a interpoloval... A pro všechny spolužáky jsem byl blázen, ale bylo mi to fuk.

Bídníci (Victor Hugo) – 18 let – někdy je člověk rád, když ho donutí něco přečíst kvůli maturitě a stane se z toho láska na celý život.

Básně I a Básně II (Jan Skácel) – 21 let – poezii jsem měl rád už dříve, ale jestli jsem jí někdy propadl, tak se Skácelem.

Proč bychom se netěšili aneb jak se držet nad vodou (Zdeněk Šmíd) – 25 let – Kamarádka měla vážnou autonehodu a bylo jasné, že vandrům pro ni odzvonilo, protože již tolik neujde (ovšem později s námi lehčí vandr zvládla). Byl čas na změnu a na to, aby nás voda nesla. Tak jsem zorganizoval partu kamarádů, z nichž na vodě byl dříve jen jeden. Jak to asi vypadalo si umíte představit. Prostě stálo to za to. A Šmídova trilogie Proč bychom se... byla pro mne odbornou literaturou, pomocí níž jsem se na tuto akci připravoval (přesněji řečeno těšil, ostatní bylo jen o nadšení). Třetí díl z trilogie je moje TOP kniha dosud - láska na celý život. Díky, pane Šmíde, nejen za tuto knihu.

Čtyři roční doby (Stephen King) – 28 let – na Kingovy horory já nikdy nebyl, snad proto se mi od něho líbila právě tato odlišná sbírka.

Ve znamení Kon-Tiki (Thor Heyerdahl) – 34 let – Na tuto knihu jsem přišel docela pozdě. Vzal jsem ji jednou v antikvariátu na nádraží jen tak namátkou, nic jsem o ní nevěděl... A pak jsem málem za 2,5 hodiny zapomněl vystoupit, jak jsem se začetl. Plul bych...