Tolerance - Diskuze a zkušenosti

ži.va » Háňa* teeeda, děkuju za vzornou odpověď a zajímavou

s tím vnímáním rozdílu mezi respektem a tolerancí to mám úplně stejně.

Háňa* Rozdíl mezi tolerancí a respektem.
Respekt je pro mě něco jako akceptování toho, že každý je jaký je, ať se mi to líbí nebo ne. Respektuji prostě tu skutečnost, že to tak je. Tolerance pro mě je, kolik dám druhému ve svém životě, činnosti ... prostě ve svém prostoru místa - kam až si ho pustím. A opačně, samozřejmě - nikam se násilím necpu jemu, když mě nezve - akceptuji jeho hranici.

Moje tolerance nezačíná, jenom končí - tam, kde mi zasahuje do života něčí činnost nebo chování, které mi nevyhovuje. Pokud je to na mé půdě, vypoklonkuji ho, pokud na jeho, odcházím, pokud na neutrální, hledím si svého a neúčastním se.

Žebříček hodnot nemám. Buď je mi v něčem dobře nebo ne - podle toho buď zůstanu nebo odcházím. Jedině snad základní lidská úcta je věc, kterou bych mohla zařadit na začátek nějakého toho žebříčku - ale byla by tam sama - pořadí ostatního je podle situace, takže nejde poskládat.

S věkem se moje tolerance změnila - za mlada jsem často pouštěla lidi dál, než mi bylo příjemné a pak se na ně zlobila, že mi tam vnikli. Nebylo to fér, nebyla to jejich chyba, ale moje - chovali se jen tak a zacházeli tak daleko, jak jsem je já pustila.

Příběh ... přemýšlím .... třeba, před mnoha a mnoha lety snaha mojí matky prosadit si, aby mi mohla kouřit v bytě, když se mi narodil syn a týden mi tam pomáhala, než jsem se jako novopečená matka zajela. Měla pocit, že když mi pomáhá, měla bych být tolerantní. Já měla pocit, že jsem tolerantní - dovolila jsem jí, že může kouřit ve špajzu a udělala jsem jí tam i pořádek, útulno a posezení. Ale ona to jako toleranci nevnímala, brala to jako neúctu. Z toho je vidět, jak se vnímání jedné situace u různých lidí liší, takže z jednotlivých pohledů jednotlivých lidí jsem se odnaučila dělat jakékoli závěry

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele tulačka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Asi už sem nepřinesu nic nového. Tolerance je pro mne ochota vyslechnout i názor někoho jiného. V případě potřeby se podle něj zařídit. V průběhu času zjišťuju, že hranice tolerance je hodně ovlivněná pýchou jednotlivce. S věkem se změnila hodně. Co dřív bylo nepřijatelné a bouralo můj svět, je dnes přijímáno s úsměvem a pochopením. Je to schopnost vcítit se do druhého. Ale má své hranice. Moje tolerance obvykle končí v momentě, kdy někdo opakovaně napadá a útočí na ty, co mám ráda.
Respekt je pro mne dvojí - jedno je respektování zažitých norem a pravidel, ač s nimi nesouhlasím - protože by následoval trest. Toto lze spojit s představiteli různých institucí např. církve, státu. Druhý je přirozený - daní lidé většinou vytváří kolem sebe pole přirozené autority, a co tak sleduji, tak i určitého charisma. To může být příklad dobrého učitele - vejde do třídy a dokáže zaujmout studenty bez toho, že by si autoritu vynucoval.
Zajímavé je to u partnerských vztahů. Tam je poměr různý. Ovšem z hlediska dlouhodobých svazků zjišťuji, že respekt musí být oboustranný. Protože pokud není, je u kormidla ego - a to je jako když navedeme loď na útes.

Nuna ..mám toleranci na hodně vysoké příčce žebříčku..
..a také ji vnímám jako životní cestu...pro vztahy na všech úrovních je to jeden z těch nejvyšších levelů ..

..tolerance a respekt jsou pro mě ovšem dva odlišné pojmy..
..tolerovat mohu kohokoliv,kdykoliv a v čemkoliv a také se tomu celý život učím..
..respekt není nic,co se dá naučit,to je energie,kterou zaznamenám okamžikem,kdy proti mě stane člověk,kterého si mohu vážit. Za to,jaký je,co činí,jak žije,jaké má hodnoty...atd.Přirozená autorita,nenásilný projev,více člověk vnímá duši než ego.. a pro mě je to stav,kdy je mi v takové společnosti dobře..moc dobře..

Buddha/2 » ži.va
V téhle rovině mi to taky jedno není

ži.va » Buddha/2 jsi velmi tolerantní

no právě, že mě není jedno to "kozy jako vozy"

ži.va » evanda22 no asi těžko, ty tam implicitně budou hrát svoji roli dycky. akorát někdo je víc reflektuje u sebe samého. si myslím teda

Najdise.cz » ži.va Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele evanda22, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
a šlo by to aj bez tých hodnôt?

Buddha/2 » ži.va Hele, ber to jako slova - významy si tvoříme sami. Na druhou stranu je fajn si je pro potřebu komunikace a výměny názorů nějak sjednotit, jinak by to bylo "jeden o koze , druhý o voze". Můj pohled jsem napsal, ale nevylučuju že to někdo bude mít přesně naopak

ži.va » Buddha/2 tak tak není radno zahrávat si s mojí pránou

mimochodem, už jsem sama z těch termínů blbá. jsem si teď nagůglila jiné pohledy a nějak mě to rozhodilo můj koncept . což je na jednu stranu dobře, třeba mě to posune ve vnímání toho tématu někam jinam.

ži.va » evanda22 díky (a ano, zase ty hodnoty)

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele evanda22, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Pre mňa medzi toleranciou a rešpektom moc veľký rozdiel nie je. Idú ruka v ruke. Moja tolerancia končí tam, kde činy alebo reči ľudí presahujú alebo sa vymykajú mojim morálnym zásadám. Isteže čím je človek starší tak veci hodnotí inak a snaží sa byť tolerantnejší (aspoň ja som s pribúdajúcim vekom skôr tolerantnejšia a volím cestu pochopenia než stavania sa na zadné nohy).
V mojom živote sa často stretávam v okolí skôr s netoleranciou...príklad netoleranciou Cigáňov. Vo všeobecnosti je na Slovensku voči nim priam inkvizítorský prístup a väčšina ľudí ich jednoducho hádže do jedného vreca a neznáša. Musím povedať, že ja mám aj opačné skúsenosti s veľmi pracovitými a charakternými cigánskymi rodinami ktoré s partnerom zamestnávame a ktorých podporujeme ako sa dá. Vďaka nim si nedovolím nikdy škatuľkovať všetkých a za tie roky čo ich pozorujem som sa od nich aj veľa pozitívneho naučila. Takto to u mňa funguje vo všetkom. Rešpektujem ľudí všeobecne, bez ohľadu na kultúru, sociálne prostredie či náboženstvo. Pokiaľ sa jednotlivec nedopustí zločinu alebo neporuší niektorý z "morálnych zásad" ktoré ja zastávam, tak nemám dôvod tohto človeka netolerovať či dokonca haniť slovami. Vtedy si aj častokrát takého človeka zastanem pred "linčujúcou" tlupou ľudí, ktorá mu krivdí. Každý sme v konečnom dôsledku niečím partnerom, manželom, dieťaťom, synom či dcérou, človekom...bez ohľadu na ostatné nálepky. Nie je dôvod druhých nenávidieť a odsudzovať. Kým toho človeka nepoznáme nemáme ani právo ho súdiť.

Buddha/2 Ještě trochu jinak (dál od zmijí ). Respekt si myslím je spojený s pokorou. Jako např. respekt k rodičům, učiteli nebo někomu s přirozenou autoritou. Vyjadřuju tím, že uznávám toho člověka jako zkušenějšího a jsem ochotný mu věřit (může ale být jen v jednom ohledu, ne ve všem). Toleranci mám spojenou s postojem "o nic nejde", resp. jde jen o názor, kvůli kterému nestojí za to jít do konfliktu, nebo jen o jiný úhel pohledu.

player Tolerance vychází z nadhledu či empatie, respekt z charisma.

Na další otázku odpovím , že nevím. Jednou dávali ve zprávách Staromák , kde se oslavoval titul MS v hokeji. A byl tam záběr , jak vyholená lebka v kanadách kopem do hlavy kohosi napadla. Jsem klidná povaha ,ale v tu chvíli se mě zmocnil takový hněv , že bych zabíjel. Nepoznal jsem se. nesnáším násilí a ten zmrďák použil tvrdou podrážku proti hlavě bezbranného.

V žebříčku hodnot? Vysoko. Protože hraju v kapele s člověkem , kterého musím tolerovat každou vteřinu jeho existence , ale naučil jsem se to a kupodivu ,asi ho mám rád.

Změnilo. V mládí se odpouští hůř. Na základce jsem byl docela žárlivej a pomstychtivej hegemon. Ale po dlouhých peripetiích s kyčlemi mezi 13 - 17 rokem jsem se na svět začal dívat úplně jinak.

ži.va » Petr9 jsem se zamyslela a mám to dost podobně.

dokážu respektovat, že jsou lidi různý, žijou různě, věřej různým věcem, mají různé svoje názory, se kterýma třeba nesouhlasím, ale respektuju je - nebo se o to aspoň snažím.

Jakmile však začne takový člověk nebo cokoli (když už jsme u těch mopsů a zmijí) zasahovat do mé zóny a nějak mě výrazněji obtěžovat svých chováním
(čili jedná se už o nějakou aktivitu) nebo do prostoru někoho jiného, kdo není schopen se tak dobře bránit, tak tam má tolerance končí a nějak zareaguju (dle situace- pravda, ten mops mě sral hodně, kdyby tam nebyla ta kamarádka, tak ho rozhodně vedle sebe nestrpím).

a mám pocit, že je spousta lidí, který právě nejsou schopný toho respektu vůči druhým (ve smyslu, jak jsem popsala). je to hodně ožehavá otázka především v oblasti ideologií a náboženských směrů třeba si myslím. teda - jejich některých vyznavačů (ty směry samy o sobě za nic nemůžou).

Hynek_69 Věci se mění...
A tohle není moje "pravda", ale jen můj úhel pohledu v tomto okamžiku...

Tolerance má něco společného s právy. Moje práva dosahují až tam, kde narazí na odlišná práva někoho jiného. Můj dům, můj hrad... hranice...
Tolerance je asi to místo doteku... nebo prolnutí.
Pokud jsme se "sousedem" na stejné vlně, je u mě jako doma... někoho můžeme tolerovat na dvorku, ale do ložnice ani krok (nebo do kuchyně, pokud by to někoho pobuřovalo ;-)

Nejedná se o toleranci ve smyslu "tolerance na návykovou látku", což je spíš zvyk až ignorance. Je to blíž technické toleranci, rozmezí, kde je to ještě OK.

Tolerance má i spojitost s pudem sebezáchovy... alespoň myslím...

Respekt je trochu výš, má vztah k hodnotám. Respekt mám k někomu, nebo něčemu, co není v rozporu s mým hodnotovým žebříčkem a je na vrchních příčkách, takže k tomu "vzhlížím"...

I když respekt můžu mít i k tomu, co vzbuzuje pocit ohrožení... takže to je taky ruku v ruce s pudem sebezáchovy...
ach ty pojmy... dojmy...

Matdamou Napreskacku:
Schopnost tolerance se u mě s věkem zvyšuje. Tolerují daleko víc věcí než třeba před dvaceti lety.
Na pomyslném žebříčku je tolerance vysoko. Tolerance a schopnost komunikace považuji za základ toho, aby lidé mohli žít vedle sebe a nepožrali se navzájem.
Moje tolerance končí v okamžiku, kdy se jedná o moje soukromí. Nesnáším pokud se mi někdo bezdůvodně štourá v osobních věcech. Tolerance mi evokuje shovívavost. Respektuji autority. Toleruji každého, kdo se mi nevrtá v soukromí a toho kdo neubližuje. Komukoliv. Jsem schopna tolerovat i lež.pokud neubližuje. A také netoleruji vychcankovstvi.

Buddha/2 » ži.va No, mně někdo přinést domů košík zmijí, tak je budu respektovat, ale tolerovat asi těžko

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
No já teda netoleruju,když někdo vyžaduje toleranci vůči sobě a nedokáže být toletantní k těm,od kterých toleranci vyžaduje.

Lolo Bear » ži.va No taky se to rak dá říct respekt cítím k majiteli hospody ve které pracuji.. Nikdy jsme si neměli co říct, ale respektuju ho jako člověka, protože něco v životě dokázal.. Číšníka už jen toleruju, protože s ním musím vycházet, ale jeho názory jsou úplně zcestné, prostě na prd

ži.va » Lolo Bear takže respekt je u tebe víc než tolerance. ok. to toleruju

ži.va » Buddha/2 hm

mě se vybavila příhoda. přišla ke mně na návštěvu kámoška se psem.má mopsa. Bertu. nesnáším mopsy. ani jiný malý psy. a mops je fakt ošklivej. a navíc asi dvě hodiny chrochtala (Berta, ne kamarádka), protože to tak prej dělá, když je nervózní a v novým prostředí. takže jsme se navzájem s kámoškou neslyšely, co říkáme (Berta chrochtala vydatně a furt se koulela mezi náma a dožadovala se pozornosti).

to pro mě byla velká zkouška tolerance.

dopadlo to tak, že jsem Bertu začla po hodině akceptovat a dokonce mi začla připadat roztomilá (což mi beztak vsugerovala kámoška). Berta po další hodině přestala chrochtat.

Lolo Bear » ži.va Respektuju názor, nebo člověka a jsem schopem ho vyslechnout a říct: ,beru to, a myslím to vážně.. Ale u tolerance si myslím něco o zadku, ale mlčím, protože to toleruju..

Mici Angóra Respektovat můžu něco, s čím v zásadě souhlasím nebo je mi to aspoň jedno, tolerovat i něco, co mi je vyloženě proti srsti, když se tedy pro tolerování rozhodnu. Takže v tomhle ohledu vlastně tolerance může být teoreticky nekonečná.

Moje tolerance končí ve chvíli, kdy někdo napadá (teď myslím hlavně slovně, např. právě ve smyslu internetových fór) můj způsob života, pohled na věc, názory, svobodu vůle nebo rozhodování apod. A napadá myslím hlavně ve smyslu té nadřazenosti, kterou jsem zmiňovala už v nedávné diskuzi, tedy např.: tvůj postoj je úplně pomýlený, podívej se na mě, já už jsem dávno prohlédl a doufám, že se to podaří i tobě. Dotaženo do důsledku-měla bys žít jako já, protože jedině tak je to správné. To mi připomíná sektáře.

Čili tolerance je důležitá a pokud se lidé budou chovat mírumilovně, můžou vedle sebe existovat nejrůznější skupiny lidí s nejrůznějšími názory.

Co se týče příkladů ze života, tak jeden za všechny, který se sem hodí, doufám, že se mi povede vystihnout ten rozdíl:

Výrok 1: V astrologii a její fungování nevěřím, ale chápu, že někdo jiný ano a věnuje se tomu. (Naprosto respektuji).

Výrok 2: Astrologie je hloupost, nechápu, jak se jí někdo může věnovat a věřit tomu, to mi mozek nebere. (Toleruji).

Výrok 3: Tak jsem slyšela, že děláš do astrologie, jo? A ještě k tomu prej vykládáš karty? Ty jo, tak ta astrologie ještě, i když je to kravina, tak to zní aspoň fundovaně, ale KARTY!!!??? A já si vždycky myslela, že jsi taková racionální. (Toleruji se skřípějícími zuby).

Výrok 4: Ty věříš na astrologii, jo? Tak to jsi teda správná věřící. Já když sleduju ty šarlatány... Hele, zkus se nad tím zamyslet, jaká je to ve skutečnosti blbost a proč to nemůže fungovat. Racionálně uvažující člověk to přece musí vidět. Prober se! (Netoleruji).

ži.va » Lolo Bear co to je v dobrém slova smyslu?