Když mozek říká ne a srdce ano... - Diskuze a zkušenosti

goldi20 » Nikišátko Já vím.... Hele, taky jsme to zažila, srdce my říkalo, miluje Tě, mozek ne. Nemylsím ted ten "případ" co jsme spol řešily včera,a le předtím, a ono ejhle, rozum velel blbě, miloval mě. NAkonec, jsme si to přiznaly, po hodně dlouhý době, a bylo to krásný, nejlepší vztah co jsem měla...... nemyslím jen kvůli té lásce, ale měl to co jsem chtěla,a dovedla jsem si s ním tu budoucnost předsavit, a to se my předtím nestalo. A vlastně jsem předtím nemilovala, i když jsem myslela že ano.... ono to člověk pochopí až pozná co je milovat, pak mu i dojde že si myslel že miluje, ale třeba ne, a nebo že miloval mín než si myslel.

Ale Ty miluješ, to je vidět, vydrž, a jdi za srdcem, já bych to také tak udělala. MOžná jsme nivní,ale co, stojí nám to přece za to

Nikišátko » goldi20 Protože , kdyby to nevyšlo tak to byla obrovská zkušenost , kteoru mi už nikdo nevezme....

Nikišátko » mechac pak je tu otázka proč to nejde..

goldi20 » Nikišátko Přesně tak....... Ono se učíme celý život, někdy je to příjemný někdy ne. Máme dilemata, a yt řešíme, a nekdy zas dilemata enmáme. Ono, pokud by všechno bylo jendoduché, ztrácelo yb tu váhu, kterou tomu dáváme. V8žíme si toho více, než kdyby jsme tomu přišly velice snadno.... A ono ty nejtěžší rozhodnutí bývají mnohdy nejlepší

mechac » Nikišátko Protože ta slečna si to nepřeje, přece nebudu vlezlý, otravovat, nezbývá než respektovat.

Nikišátko » mechac A podle čeho usuzuješ , že to nejde???? Řekla ti to??? naznačila? nebo jen pouze si něco vycítil a raději se stáhnul?

mechac » Nikišátko Vyloženě řekla, prostě kopačky

SIRAH intuice je někde mezi rozumem a citem,přesně uprostřed,takže dát rozum a srdce dohromady,a pak se rozhodnout.
aspon v tomto světě vždy vítězí rovnováha..protože žijeme v dualitě..
i láska je rovnováha...
rozum a srdce,občas je to jako na houpačce,jednou převládne to pak zas ono,ale štastní jsme právě v té rovnováze,at už sami se sebou,nebo s těmi druhými...

Nikišátko » mechac Co když prostě dostala strach? I to se stává... jE DŮLEŽÍTÉ POCHOPIT NÁZNAKY VE VZTAHU.. Pokud se k tomu schylovalo určitě byli nějaké náznaky ...

Nikišátko » SIRAH To je ono...

Nikišátko » goldi20 ale pochopí vnitřně a pak se ozve ten známý hlas.... ještě se to dá zachránit... nemohlo to takhle dopadnout.... Jen naslouchat ... Ale to jsou všechno programy vsugerované, naučené....

goldi20 » Nikišátko NO právě, aono to vitřní pochopení bývá mnohdy těžký, nechceš si to přiznat, ale stejně si to jendou přiznat musíš. Hold, intuice se nemá podcenovat, ale dávat na ni.....

Zornička » Nikišátko Ked mi za niekým ide srdce roztrhat
je jedno aký dôvod na to bol
tak to nikdy neni vsugerovaný ani naučený program ..

oligopolie » Nikišátko Jen abych ti jeste odpovedela na par desitek prispevku dozadu, tak:
Ano, nebyla bych s člověkem, který má sklon k závislostem (které se mi navíc příčí), je nezodpovědný a kdovícoještě. Nejde ani tak o mě, ale spíš o potencionální děti a budoucnost jako takovou. Vím, že to nikam nevede, a tak to zarazím, dokud to tolik nebolí. Takových ještě bude ... a když ne, tak ne. Nelituju toho. Chci aby měli děti pořádného otce a pěkné dětství a ne hrůzy co slýchávám kolem.

Nikišátko » Zornička Ne mě jde o to, že vždy ti intuice - tvuj vnitřní hlas řekne , kdy prostě už dalsi sance nebude ale napoprvé se tím prostě málokdo rídí.. a tak tady mají pak ty scénaře , že se k sobě vracejí... a pak zas to skončí a misto vztahu už mas jen kulicku nervůůů... To je pak to jak jdes hlavou proti zdi...

Nikišátko » oligopolie Z toho spíš cítím strach... Máš pravdu, že život někdy nadělí lidi co jsou prostě něčím na zabití a proto raději dám ruce pryč... Ale jsou to naše zrcadla... Každý má něco co se ti na něm líbí a nebo vytáčí ... na záklaě toho se řídíš.. bud je simpatiš nebo ne... Ale dokážeš i přesto ,že má vlastnosti tohohle ražení akceptovat? a být s nim? I pro případ , že bys měla rodinu s nim? protože zas jsou věci, které se v životě učíš... jako je akceptovat to kdo je...

Zornička » Nikišátko My barani máme v krvi ísť hlavou proti zdi
Ja to inak ani neviem ..

oligopolie » Nikišátko No hele, já nikdy nekouřila, nepila, nehazardovala, nebyla agresivní ani nic podobnýho a do rodiny to prostě tahat nechci. Prostě to fakt není to co hledám, žádnej strach. Mám prostě stanovený styl života a fakt nechci mít najednou načuchlej barák cigaretama a aby chlapec byl v hospodě když ho kolemletící čmelák rozhodí.
S takovým člověkem bych si asi nerozuměla ani duševně.
Jen se to tak teď sešlo, že z toho fakt něco vzniklo, ale tak nějak vím, že to přišlo, abych si ověřila, že tohle fakt ne. Akceptuji, kdo je, neodsuzuju ho, neomezuju ho, ale ke mně nepatří. .-)

Nikišátko » Zornička Já chodím taky bud v klidu ... Já jen, že od toho aby ses řídila správně ti stačí pouze naslouchat....

Nikišátko » oligopolie A o tom to je... Já tě chápu... Máš prostě stanovený limit a přes něj nejdes... Ale jde o to, že ze začátku může být pan dokonalý a po čase až budeš mít rodinu to půjde s kopce a pak budeš neštastná... pak se zařídíš jak?

Zornička » Nikišátko Teraz ja použijem poučku ..
Nelutujem nič čo som urobila, len to, čo som neurobila, resp. nestihla urobit ..
Zatial žijem v pohode, som zdravá a tých X kiksov čo mám na konte asi tak malo byť
Nenaslouchala som "to" vždy, skoro sa bojím napísat že "nikdy" a predsa som to prežila ..

oligopolie » Nikišátko No tak prvně vím, že pan dokonalý neexistuje. A z kopce to jde vždycky. Otázkou je, jestli to půjde i do kopce. Řeknu dětem, že jsem dělala, jak nejlíp jsem uměla. :)
To ale nejsou morální/mozkové limity. To jsou limity uvnitř mě, já bych život s takovým člověkem prostě nesnesla, ubíjelo by mě to vnitřně. Pocit jakéhosi odporu k tomu, že si někdo neváží svého zdraví (ano ted ze me mluvi muj zdravotni stav.-))

Nikišátko » Zornička Mluvíme ted o tom samým o intuici? nenaslouchala si jí???

mechac » Nikišátko Šel jsem do toho srdcem. Rozum mi říkal, nehodíte se k sobě, nemáte nic společného, jiné zájmy, jiný pohled na svět, jiné všechno. Ona navíc fiflenka, která kupovala jen hadříky a trávila šichtu před zrcadlem. To byl do očí bijící příklad, že hned na začátku vidím varovný signál nebrat. Jen ta přitažlivost byla velká. Proběhla chemie, stačilo málo.
No a stejně jsem do toho šel. A byla to chyba, které lituju.
Dostala strach, řekla mi to. Měla strach, že se zklame, anebo že mi ublíží. Obojí na prd.
Já na ní netlačil. Nabízel jsem různé plány na volný čas, na víkend apod. Ona nic moc, ale bral jsem to vpohodě, měla dostatek svobody. Psali jsme si každý den několik sms a najednou méně a pak nepsala. Bylo mi to divný, po pár dnech jsem taky omezil psaní. Pak řekla, že se nechce stýkat apod. no tak jsem jí dal pokoj, když ho tak chtěla.

Nikišátko » oligopolie A pomohla bys muu????