Depkař musí své depce vyhlásit válku,úplně nadoraz!!! - Diskuze a zkušenosti

aliens » il*ča přesně tak, já to znám...............

il*ča » aliens Strašné je, když se někomu svěříš a on na tebe spustí ... kdybych JÁ se měl trápit skrz každou blbost,.... nesmíš si všechno tak brát... snaž se trochu.... že?
A potkat to může každého, kdykoliv, a co nejhůř - když to nejmíň čeká.

Jája13 » il*ča doufám,že nyní už je líp, moc ti to přeju

il*ča » Jája13 Děkuju - tohle už je naštěstí stará záležitost - skoro 9 let... předtím jsem žádné problémy neměla a pak už taky ne.

aliens » il*ča jo jo, ...............i tohle znám..........

il*ča » aliens Takové řeči jednoho srazí ještě hloub ... ostatní to zvládají, ja zas ne... jsem příšerná....

atreb » il*ča Určitě pak takový člověk ví o čem je řeč.
Melancholie je oněčem jiném.

atreb » il*ča Člověk musí projít tím, čím má a když to zvládne, tak ví že má sílu jít dál.

aliens » il*ča Kdo to nezažil tak zkrátka nepochopí.........

il*ča » atreb JOJOJO - pokud to není nějaká patologická, vrozená depka, tak to člověka posílí, připraví na další boj se životem

Jája13 » il*ča Ostatní to zvládají ne nezvládají..a pak je takové řeči o depce..z nevydařeného vztahu,o špatném kolektivu pracovním (což vlastně s depresí nemá nic společného) dostávají víc na kolena..proto není dobré tohle slovo znevažovat..

atreb » il*ča Jsi dobrá, že jsi to zvládla a držím pěstičky ať je vše v pořádku i nadále.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Znám taky člověka, co se z depek dostal - odstraněním příčiny. Ale to ji člověk musí chtít vidět... a to je jen na něm, aby si to uvědomil.
Popíšu.
Kamarád - byl ženatý. Ale zahýbal. Jeho žena si našla někoho jiného. Věděl, že to podělal. Rozvedli se, nechal jí byt ( po rozvodu se o 2 děti starala ona ). Na rychlo si našel jinou a nastěhoval se k ní. Po čase poznal, že to byla jen náplast, nebyl šťastný, ani ona nebyla, neklapalo jim to ani v sexu ani tak všeobecně. Začal víc pít, zahýbal, lhal a došlo to až tak daleko, že se stal alkoholikem. Neviděl východisko, pod most se mu nechtělo, neměl kam jít. Neměl nic. Ona nebyla špatná, byla hodná, ale nebyla ta pravá. Vlastně si navzájem ubližovali tím, že spolu byli, ale nějak přešlapovali na místě, ani jeden neuměl říct: rozejdeme se. Deprese se vracely, myslel i na skok pod vlak. Přišly i zdravotní potíže... pití, prášky.. Děs.
A pak potkal někoho, kdo mu ukázal, co je špatně v jeho životě při pohledu zvenčí. On už to při pohledu zevnitř neviděl. Jen viděl že je nešťastný a že nemá sílu se z toho dostat. Nevěděl jak.
A tak se dozvěděl, že hledal lásku jako náplň svého života, ale hledal ji u těch žen, co ji neměly. Taky jí hledaly. Už jsem o tom tady psala. A on pochopil. Dostal spoustu energie. Jako dárek. A přátelství, bezpodmínečné jako je láska mateřská. A najednou začal mít touhu taky něco dát. A neměl co. A tak se vzmužil. Přestal pít, koupil pozemek, postaral se o bydlení. Vyřešil si v sobě vztah se současnou partnerkou. Začal mít touhu se něco učit a něco tvořit. Aby něco měl a mohl rozdávat radost. Touží teď rozdávat radost. A aby mohl, musí jí mít. Musí mít radost ze života. Studuje, zapsal se na nějaké kurzy, staví, stará se, začal sledovat dění okolo. Pochopil, že nikdo mu život nenaplní. Jen on sám. A pak může rozdávat a najít si tu, se kterou bude šťastný. Teď už ano, teď už bude.
Já tomu věřím.