
Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Práce na sobě a tak - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online
Osobní horoskop (radix)
Partnerský horoskop
Tranzitní horoskop
Psychologická astrologie
Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2026
kalendáře a jiné
Znamení zvěrokruhu
Partnerský horoskop
Ascendent a Descendent
Horoskopy na rok 2026
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ...
Kalendáře na rok 2026
Čínský horoskop 2026
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Práce na sobě a tak
01.09.2025 - 16:04
dan162
Práce na sobě a tak
Celý život mi toho strašně chybělo – pocit bezpečí/klidu, pocit sounáležitosti (pocit, ne vědomí), plno typů prožitků...Mnoho deficitů, které měly sklon se posilovat a já měl sklon je kompenzovat. Málokdo kdy věděl, že jsem emoční člověk a ne racionál a jestli jeden nebo dva lidé mne poznali ze mne víc než 50% bude jich hodně, ostatně jsem se snažil ve starém vzorci ochrany neukazovat co jsem, dokud se nebudu cítit bezpečně – a to nenastalo, z důvodů na mé straně.
Když odečtu slepé uličky, tak jsem před pár lety zrušil jakékoliv cíle, umožnil tak svým vrstvám nebýt v oslepení Sluncem, aby mohly naopak Slunce ovlivňovat nebo pomáhat v reakcích na okolí. Jenže výsledkem byl jen klid, trčení namístě a vnitřní deficity stále pálily. Měl jsem zato, že nedokážu je uspokojit.
Svůj osobní rozvoj ve své specifické cestě vedené přes hlavu jsem v posledních měsících dost urychlil. Odpověděl jsem si ke svému šoku na všechny otázky, které jsem si kdy položil. Od důvodů mého chování po porozumění událostem, které mne formovaly nebo pronásledovaly, což umožnilo zrušit k nim odpor. Unikátní pocit, mít poprvé v životě jasno, aspoň v hrubých rysech.
Je mi jasné, že se nelze vrátit k žádnému stavu předtím, protože žádný přirozený/vyvážený stav u mne neexistoval, takže nemohu čekat, až se něco samo obnoví. Některé části mne se navíc zatím vůbec nevyvinuly/nikdy nevznikly, třeba střední pocity jen registruju, ale neprožívám. Nemohu také práci na sobě upozadit, že by moje vnitřní deficity/potřeby byly už natolik vyčištěné, že by šlo jen o zvyk negativizmu k sobě – pořád bych třeba své vztahy směroval k uspokojení toho, co mi chybí a to není nikdy trvalý vztah. Mít deficity vyřešené (nemít přetlaky, puzení) vnímám jako nezbytný základ nejen pro vztah, tak i pro další směrování, jinak to jsou jen další a další scestí.
Těší mne, když vnímám mikroposuny, třeba když jsem tu býval minule, tak reakce na mne bývala ve smyslu „je to cizí, držím si odstup“ a „je to prospěšné“, „mám soucit“, nyní když tu na skok zase jsem, vnímám ticho mezi řádky jako „tohle se mne smí dotknout, ale jen opatrně“, asi by se vyvinulo samo k „tohle může být zajímavé“. Furt ale daleko k „tohle může mnou procházet“ nebo „s tímhle chci (občas) plout“. Vážím si velmi každého posunu, který mluví o tom, co se mi povedlo, nicméně další práce je přede mnou.
Nyní i vím, že mohu sebe ovlivňovat, nejsem až tolik kulička stahovaná gravitací jak jsem si myslel. Nedávno jsem po diskuzi s tělem (o tom, které zvuky jsou nebezpečné) zvýšil o 20% kvalitu svého sluchu. Asi jsem kdysi nechtěl všechno poslouchat a nevěděl jsem o tom. Zlepšení přišlo do vteřiny, to mne šokovalo. Nejspíš i zruším ohýbání snů, aby mne neděsily, které jsem zavedl před deseti lety. A na řadě spousta dalších kompenzací, o kterých už ani nevím. Mohu pracovat s tím, že mám přebytek adrenalinu (není bezpečí), strach prožívat (bolelo to), že nahrazuju otevřenost odvahou, že mluvím místo vnímám... A nejít po projevech, ale po důvodech, proč to tak dělám. Nebojovat, spíš přijímat a ptát se sebe. A to, že mi také velmi pomáhá astrologie, tady asi není třeba vyzdvihovat, překvapilo mne, že dobrou zkušenost mám s AI.
Tohle píšu hlavně pro sebe k otočení stránky a pak pro ty, kteří mne znali, případně pro každého, kdo pluje nějak podobně, novým na vysvětlenou co jsem zač a kam jdu. Kdo máte jakoukoliv poznámku, otázku, téma, tak jen houšť a větší kapky.
___________________
cimi: "Začít nejdřív od úklidu, zjistit co je moje a co ne, pak naučit se umění hmotnému zabezpečení, pak přejít k péči - duševní potravě, pak k budování něčeho smysluplného, pak k umění strážit to co vybuduji i svůj život/to životodárné ve mně a teprve pak vylétnout “ven” ve smyslu zaměřit se ven…a odpoutat se od toho kde se celý můj život odehrával…přijetí smrti…."
Když odečtu slepé uličky, tak jsem před pár lety zrušil jakékoliv cíle, umožnil tak svým vrstvám nebýt v oslepení Sluncem, aby mohly naopak Slunce ovlivňovat nebo pomáhat v reakcích na okolí. Jenže výsledkem byl jen klid, trčení namístě a vnitřní deficity stále pálily. Měl jsem zato, že nedokážu je uspokojit.
Svůj osobní rozvoj ve své specifické cestě vedené přes hlavu jsem v posledních měsících dost urychlil. Odpověděl jsem si ke svému šoku na všechny otázky, které jsem si kdy položil. Od důvodů mého chování po porozumění událostem, které mne formovaly nebo pronásledovaly, což umožnilo zrušit k nim odpor. Unikátní pocit, mít poprvé v životě jasno, aspoň v hrubých rysech.
Je mi jasné, že se nelze vrátit k žádnému stavu předtím, protože žádný přirozený/vyvážený stav u mne neexistoval, takže nemohu čekat, až se něco samo obnoví. Některé části mne se navíc zatím vůbec nevyvinuly/nikdy nevznikly, třeba střední pocity jen registruju, ale neprožívám. Nemohu také práci na sobě upozadit, že by moje vnitřní deficity/potřeby byly už natolik vyčištěné, že by šlo jen o zvyk negativizmu k sobě – pořád bych třeba své vztahy směroval k uspokojení toho, co mi chybí a to není nikdy trvalý vztah. Mít deficity vyřešené (nemít přetlaky, puzení) vnímám jako nezbytný základ nejen pro vztah, tak i pro další směrování, jinak to jsou jen další a další scestí.
Těší mne, když vnímám mikroposuny, třeba když jsem tu býval minule, tak reakce na mne bývala ve smyslu „je to cizí, držím si odstup“ a „je to prospěšné“, „mám soucit“, nyní když tu na skok zase jsem, vnímám ticho mezi řádky jako „tohle se mne smí dotknout, ale jen opatrně“, asi by se vyvinulo samo k „tohle může být zajímavé“. Furt ale daleko k „tohle může mnou procházet“ nebo „s tímhle chci (občas) plout“. Vážím si velmi každého posunu, který mluví o tom, co se mi povedlo, nicméně další práce je přede mnou.
Nyní i vím, že mohu sebe ovlivňovat, nejsem až tolik kulička stahovaná gravitací jak jsem si myslel. Nedávno jsem po diskuzi s tělem (o tom, které zvuky jsou nebezpečné) zvýšil o 20% kvalitu svého sluchu. Asi jsem kdysi nechtěl všechno poslouchat a nevěděl jsem o tom. Zlepšení přišlo do vteřiny, to mne šokovalo. Nejspíš i zruším ohýbání snů, aby mne neděsily, které jsem zavedl před deseti lety. A na řadě spousta dalších kompenzací, o kterých už ani nevím. Mohu pracovat s tím, že mám přebytek adrenalinu (není bezpečí), strach prožívat (bolelo to), že nahrazuju otevřenost odvahou, že mluvím místo vnímám... A nejít po projevech, ale po důvodech, proč to tak dělám. Nebojovat, spíš přijímat a ptát se sebe. A to, že mi také velmi pomáhá astrologie, tady asi není třeba vyzdvihovat, překvapilo mne, že dobrou zkušenost mám s AI.
Tohle píšu hlavně pro sebe k otočení stránky a pak pro ty, kteří mne znali, případně pro každého, kdo pluje nějak podobně, novým na vysvětlenou co jsem zač a kam jdu. Kdo máte jakoukoliv poznámku, otázku, téma, tak jen houšť a větší kapky.
___________________
cimi: "Začít nejdřív od úklidu, zjistit co je moje a co ne, pak naučit se umění hmotnému zabezpečení, pak přejít k péči - duševní potravě, pak k budování něčeho smysluplného, pak k umění strážit to co vybuduji i svůj život/to životodárné ve mně a teprve pak vylétnout “ven” ve smyslu zaměřit se ven…a odpoutat se od toho kde se celý můj život odehrával…přijetí smrti…."

Příspěvky: Všechny | Lupi
24.11.2025 - 22:23
| Filtr
Lupi
» dan162
Emoce...ani mi nehovoř. Zrovna dnes mě málem utopily.Jsem ještě o kus starší, takže pamatuju, že nejenže "nekecej a pádluj", ale že naše rodiče ve snu nenapadlo, že by se s blbýma vztahama, zmatkem v hlavě a podobnýma věcma vůbec něco dalo dělat. Považovali to za dané. A ano, nikdo netušil, co s emocema, ani náznakem. Já se s tím mořím dodnes - zdaleka ne v takovém množství, ale mořím.

24.11.2025 - 23:01
| Filtr
dan162
» Lupi
Plynule? Vzorce nenastávají plynule. Před a po je rozdíl, bývá to rozhodnutí, nějaká obrana, třeba aby se něco neopakovalo. V tom jednání je silná energie, zamčená hrůza z tehdy. Tak třeba vidím ve vzpomínce spontánního Daniela, který ztrácí pořád klíče a nijak nemyslí, jen žije, tátova slova co mám dělat jsou něco o hrachu na stěnu. Pak přejde pár let a najednou sedím sám u knížek. Tak couvnu zpět a najdu kde se to asi tak změnilo. A proč. Bylo to před tímto, ale po tomto, to nějaký rámec dá (přesná datace není zásadní).




25.11.2025 - 12:09
| Filtr
Lupi
» dan162
No já právě ty předěly nejsem schopna vnímat. Někdy zpětně trochu - ale jednak nemám takhle ostrý vzpomínky a druhak - jsem pěti světlama na ose poměřování, Dane! Čas jako takový taky nejsem schopna moc vnímat. Vzpomínky mám většinově emoční.Jak to máš s prostorem? Ptala jsem se vodních člověček, co mám kolem sebe a unisono nevnímaly prostor. Respektive vnímaly ale měly to vyloženě natrénovaný - když se do toho vnořily, tak prý jestli je to nahoře, dole, vpravo nebo vlevo je fuk.

25.11.2025 - 13:09
| Filtr
dan162
» Lupi
To je přesně ono, vzpomínky jsou emoční. Jiné před a jiné po. Praští do očí rozdíl, když prožiješ rekonstrukcí tehdejšího pocitu obě situace. Je pravda, že dál cesta nemusí být zřetelná, nějaký rozdíl, no a co. Protože já pak na to jdu racionalitou, ne přes emoci. Proč je to jiné? Jak to, že to předešlé pak už není k nalezení? Co se změnilo? proč jsem to změnil? Máš Merkur v Blížencích ve Slunci, tak by to nemělo být tak cizí? "Pět světel na ose poměřování" ok, poblíž MC-IC máš Merkur, Slunce, Jupiter, Mars a víceméně opozicí do Měsíce, pět ze sedmi, ok. Co to znamená, pět světel, jak to vypadá, co tím chceš říct?
Prostor? Aktuálně jsem víc položený v blíženecké části, jeden ze vzorců byl dát tu osobní emoční část na druhou kolej, tak prostor bych měl vnímat. Myslíš pozici odkud se hypoteticky dívám nebo dávám pozornost, vně i uvnitř?
Čas? Když se podívám na mladého Daniela, tak vidím kluka, který koná a nemyslí, žije a nehledí na důsledky, nekormidluje - a často tím naráží. Čas tam není přítomen, ok, tomu rozumím. On není důležitý, já ho použil pro soustředění se na nejstarší vzorce, ale není to si myslím nutné, stejně bych se k nim dostal i stylem loupání cibule.
Sněhová vločka byla vyznamenání. překročit svou generaci, v tomto případě ještě o chlup víc, je něco, pro co mám uznání. Generace sněhových vloček je pohled na ně zvenku, chybí jim pevná vnější jistota minulých staletí, takže vlna sem, vlna tam, příliv, odliv, má to grády a tohle se učí brát za svou jistotu bez možnosti to někde obšlehnout, tak to vidím. Něco jako chůze, trvalé vrávorání bez pádu a zatím ještě s pokusem o úsměv.

25.11.2025 - 13:42
| Filtr
Lupi
» dan162
a) No že je ta osa velmi silně pociťovaná, hraje důležitou roli. Všechno je pro mě relativní - teda v po měru. Tohle k támhletomu, tamto zase k jinému. A vidím většinou všechno z více úhlů - no minimálně z jedné i druhé strany. Děti se často rozčilovaly - mami proboha, to prostě nemůžeš stát na jedný straně? No, nemůžu dcerušky moje.....ony jsou navrch Štírka a Kozorožka, takže ty s tím fakt nemají problém.b) Můj Merkur je ovšem hodně ovlivněnej Marsem. V souboji diskusí a logických závěrů bývám dobrá.
c) Vnímání prostoru myslím, když se potopíš dovnitř a vynecháš racio. Co ale máte moc pěkně, vy vodníci, je orientace v tom prostoru. Vy sice nevíte, kde nahoře a kde dole, ale kam plout, s tím většinou problémy nemáte, žejo?
d) Aha tak jo - já sněhové vločky vnímám jako křehulíny, co prd vydrží, což tedy nejsem ani omylem
Trvalé vrávorání s mnoha pády, to tě můžu ujistit. Ale vždycky,. když ryju držkou v zemi, nakonec mě popadne vztek a vzdor - to je pěkné dedictví houževnaté generace padesátek.Ovšem to urvání z jistot, jo, to teda bylo hodně, hodně drsný. Měla jsem pocit, že mnohým z nás narostly hmatový vousy, abychom se v tom dokázali vůbec pohybovat, v těch kalných vodách. Nakonec ses sice narodil v rozkošných, uvolněných šedesátkách, v roce radosti, ale stíny minulosti ještě zasáhly i vás, šedesátkáře.

25.11.2025 - 14:35
| Filtr
dan162
» Lupi
ad a) více úhlů? myslím, že tomu rozumím zevnitř. Můj Merkur má navíc silný "poplužní dvůr", více možných úhlů pohledu, ne nutně všechny své a plus plno testovacích/zjišťovacích pro pochopení. Jedna strana tak de facto neexistuje. Dle mne ale je díky tomu možné dát planetám jejich prostor, nenechat je smýkat nějakým z jejich aspektů, a ony pak rozkvetou do hafo dalších informací. I to, jak se chovám, je přece informace, se svým důvodem a Slunce to může pozorovat, Merkur vysvětlit, aniž by byl k něčemu tlačený. Ad b) spojení Merkuru s Marsem je úžasná vlastnost, a nemusí jít o souboje. Táta tohle měl kvadrátem, já to mám oddělené, takže to u nás vždy kulhalo. Dobře vymyslet a dobře udělat platí současně, super. Mars dávám jako svou zvířecí část, nějak se chová, nějak jedná, ze svých důvodů, celé to je vědomě poozorovatelné - a Merkur by to tedy mohl umět popsat proč zrovna takhle a ne jinak, to byla moje myšlenka, proto ti píšu detaily, které pro jiná uspořádání nejsou ani zajímavé ani použitelné.
Ad c) potopíš dovnitř a nevnímáš racio...aha, ty myslíš vnímání co je po proudu a co je naštorc? jestli ano, tak jednak to budeš mít taky, jen to je plácnutím přes ruku, a druhak je tohle k ničemu, když není poblíž někde Venuše, která dá vjemům směr. Tuhle vodní část mám lehce v pozadí, není příliš vidět, i s Venuší mi dělala problém. Podobné jako u makáčů živlu Země, kteří nepřemýšlí co nebo proč dělají.
Ad d) koukni se na ty křehulíny dovnitř, zevnitř, ne přes vnější hodnocení. Jsou si totiž sobě nadpoloviční autoritou, to je novinka, není to už tradiční vnější autorita jako mnoho století předtím až do konce šedesátek. Opravdové sněhové vločky z doby Pluta ve Střelci jsou si sobě úplnou autoritou - a nevědí co s tím a jak to žít a ustát.
A ano, patřím ještě do boomers, astrologicky tak asi ještě červenec, kdy končí už definitivně konjunkce Pluto Uran.

26.11.2025 - 19:43
| Filtr
Lupi
» dan162
Tak já si vyzobu, jo - co mě zaujalo nejvíc. ty sněhový vločky. Ráda bych totiž věděla přesně, jak to myslíš s tím, že jsou sami sobě autoritou. Jakože si nenechají poroučet od nikoho/ničeho zvenčí? Na to ovšem nemusíš být zrovna křehulína, abys k tomu došel. Pluto ve Střelci byl 95 - 2008 a já jej moc nevnímala, a to přesto, že mi šel přes Lunu.Přemítám tady, co se dělo v duchu a nějak se nemůžu upamatovat....já jej začala dost ostře vnímat, až když přešlo do Kozoroha.S tou vodou jsem vůbec nemyslela proud, ale skutečně pohyb v prostoru - fyzicky, mentálně i duchovně. Že se s tím prostorem neperete, ani mu nepropadáte.

26.11.2025 - 21:30
| Filtr
dan162
» Lupi
No poručet...generace moje a tvoje respektovala autoritu. Vnější stanovení norem. Ta moje si sice už tvořila své normy, ale pořád byly kolektivní, lidi chtěli být spolu. Jen se zmenšila velikost skupiny, pro kterou normy platily, vznikla třeba móda nebo subkultury. Sněhové vločky vnější autoritu nemají. Každý je originál, a nemají se o co opřít než o sebe a jako průkopníci nemají ani na co navázat. Z mého pohledu to je statečné (i když pravda ono jim nic jiného nezbylo).
Opustit bezpečí vnější autority je pro někoho, kdo v ní vyrůstal, dost těžké, proto to oceňuju. Zahodit zvyk mít třeba morálku, nebo pravdu, roli nebo víru jako základ - nemít nějaký svorník daný zvenku, který drží člověka pohromadě, dává mu směr a důvod. Zevnitř to postavit ve smyslu seberespektu je těžší, každý má jiný horoskop, jiné základní kameny. Hanlivé označení sněhové vločky nebo křehulíny je od těch jiných, kteří to nechápou, nad tím bych mávl rukou.
Ad prostor - co to je prát se s prostorem? Znám vjem proudu, ve smyslu směru plynutí a tlaku, ten považuju za typicky vodní.

27.11.2025 - 08:50
| Filtr
Lupi
» dan162
Aha, čili generační vztah k autoritě. Mně se to těžko posuzuje, musím si to napřed probrat ze všech stran. Já totiž byla "autoritami" sice intenzivně uzurpována, ale nikdy jsem je vlastně nerespektovala. Dodnes respektuju jen to/ho, ke komu pocítím respekt já osobně. Když tak o tom přemítám, začínám ty vločky víc chápat. Taky jsem se nebouřila navenek a spoustu věcí jsem dělala kvůli hladšímu proplutí. Jenže těch bylo míň a míň a dnes dělám "z donucení".......co vlastně? Víš, že nevím? 
A jo - člověčka si zkrátka musí vybudovat vlastní, vnitřní autoritu. Uznávám, že je to pekelně těžký, ale výsledkem jsou čistý vztahy, což je velice uspokojující. Těžší to je, protože jak se k tomu dopracuješ, tak se ty vztahy musejí navazovat jinak a jinudy, než bývalo zvykem, ale zase to stojí za to, duše se raduje.
Prát se s prostorem - no, momentálně mi došly výrazy, Dane. Já to vyloženě vidím jako obrazy a dokážu ti popsat ty obrazy, ale jestli ti to k něčemu bude.....zkusím o tom ještě přemejšlet. Bezrozměrnost je slovo, který mi k tomu naskakuje.

27.11.2025 - 09:51
| Filtr
dan162
» Lupi
Jo, přesně. A cesta k vnitřní autoritě vede nejen přes odmítnutí lidské autority jako takové (aby tě nenutil někdo), ale i k její potřebě, ve smyslu zvenku dané jistoty, včetně třeba buddhismu, vědy nebo pravdy (aby ses někam nenutila sama). Ad čistý vztahy - k tomu nyní docházím. Vznikají si myslím rezonancí, která nastává s málokým. Ad jindy a jinudy - nejde je navazovat s kýmkoliv, jak to kdysi šlo, od sousedů po lidi v práci, zůstává u small talkingu. Patnáct let pracuju na sobě, a dostal jsem se k tomu, že cílím na vlak, který pořád jede a nedržím jeho směr. Práce na sobě je fajn, ale ve vztahu, ne před ním, a jak říká jemně Buddha/2, aspoň se člověk nenudí. No to jsem odbočil, jde u vztahů pak o rezonanci, vnitřně vnímané stejné frekvence, nepovedeně překládané do slov jako jiskra (kterou to není).
Ty pak popisuješ obrazy, hodně žen to tak má, bohužel to se mne netýká, sotva nahlédnu do významu zpráv emocí, nebo sotva vnímám, že moje půlka, pro okolí skoro neviditelná hlavní část v Raku, spontánní a slabě vnímavá, není ve staré podobě skousnutelná. Barvy a obrazy se mne netýkají, vnímání, docela slušné, mi jde mou podstatou skrz hlavu.

28.11.2025 - 16:53
| Filtr
Lupi
» dan162
Vida. To mám taky nějak v genech - žádné náboženství věda včetně 
Ad čistý vztahy - taky přesně. Samozřejmě, se sousedama a známýma na trhu člověčka vede tenhleten smoltolk. I tím se udržujou vztahy. ale hloubku, tu musíme hledat jinde. Hloubku a rezonanci. A i tam je to ještě odstupňovaný. Mám v životě fakt dost kamarádek, se kterýma nemusím mít zábrany - ale těch, co mě poberou komplet i s mýma drsnýma stránkama, těch je jen pár - respektive dvě.
O práci na sobě mi ani nehovoř! Už bych si fakt dala nějakou pauzičku. Zkoušela jsem si vzpomenout, kdy já vlastně začala a nevím přesný čas.....nějak to vyplynulo a furt to nemá sviňa konce.
Na vlak, jo? Já raději pěšiny - klikatiny. Z vlaku se jednak blbě vystupuje za jízdy a druhak to jede po trati, kterou sis neurčil sám, někdo jinej ji vyrobil. Ledaže jede přesně tam, kam míříš ty.
A jak že se tě netýkají obrazy? Se stelliem jako kráva ve vodním znamení?? Nojo, píšeš že neviditelná - jakpak je to možné? Je to silný stellium.
A jaká to byla, ta stará podoba?

28.11.2025 - 17:26
| Filtr
dan162
» Lupi
Ad práce na sobě - nepřál bych si zmírnění, i když sotva popadáš dech. Jinak by se mohlo stát, že by ses obloukem vrátila kam nechceš. Pohyb je život, ne? U mne mi aktuálně došlo, že celá práce na sobě (vzniklá ze zoufalství proč jsme se rozvedli a že to změním, aby se to neopakovalo), mi nyní po docela slušným vyčištění sklepa a stolu sundala nevyhovující brýle z očí. Vím, že mohu dále na sobě pracovat, a že je to do plusu, ale že druhé kolo leží v tom proč byla má kompletní račí část od mládí nepřijatelná pro druhé, že jsem ji dal na vnitřní utajenou kolej a jak ji žít teď. Jo, je silná, ale není veřejná. Tak když si uvědomíš, že o svém traumatu s tátou jsem byl schopen poprvé promluvit až po čtyřicítce nějaký čas po rozvodu... přirozeně se to tak vyvinulo, z toho v čem jsem žil, jaké mám přednosti, hlava mne dovedla až sem, dobrá práce. Obě půlky jsou velmi silné. Měsíc v Raku i Merkur v Blížencích, račí část v ženském namířená dovnitř je osobní, to jsem já a ta silnější merkurovská část namířená ven je spojená se všemi těžkými planetami vyjma Jupitera - a vzájemně nejsou obě části nijak spojené. Vnímám z druhého tón, natočení těla, pohyby, energii, ale vysílám obsah, slovo, strukturu.
Ad vlak - v něm nesedím, zdálky je to můj vlak, který jede beze mne. Společnost se enormně změnila a vztahy tuplem.

28.11.2025 - 20:34
| Filtr
Lupi
» dan162
Jo nepřál by sis zmírnění? Počkej za dalších třicet let!
Jsi ovšem mladší, asi ti to půjde rychlejc.Nojo. Práce na sobě vždycky začíná ze zoufalství, to je asi nějakej zákon psýchy.
Z toho si nic nedělej - já vztah se svou mámou uzavřela definitivně (snad) až minulý měsíc. Jenže to byl extra vztah na hovno, taky pravda. Umřela mi v náručí a mně se po ní nikdy za ta léta nezastesklo. Už to samo zní hodně pochroumaně, co. Až právě ten minulý měsíc se cosi zlomilo a já k ní byla schopna pocítit lítost a soucit.
Já nevím, mám jakýsi dojem, že tvůj táta byl takovej jako chlapák - pletu se hodně?
Pak bych se nedivila, že ta tvoje krásná Račí část je taková zadupaná.

28.11.2025 - 20:59
| Filtr
dan162
» Lupi
Chlapák? Taky směsice jako já, jen to kombinoval ne jako já uvnitř a venku, on měl blízkost i nenávist. Někdy nelítostný nepřítel, jindy parťák do nepohody. Jak zmírnění? Aspekty nejsou nekonečné a když se Blíženec zastaví, tak pocitově nežije. Rak klidně zaleze za pec a pohoda, to je fakt.
Blahopřeju, lítost a ještě líp soucit. Stránka otočena. A ještě k tomu nedávno, děkuju za sdílení. Hm, a proč definitivně? Je to trvalá součást tebe. Takové jaké to bylo, jak se podařilo, v rámci svých možností a omezení, z obou stran. Táta mi dal spoustu mých přístupů, ok, některé měním, jiné zůstanou. Pro rodinu jsem udělal o tom kecací film, nezůstalo to vše jen ve mne.
Rak je dovnitř, naživo ven ze mne leze Merkur, víc než tady v písmenkách, není vidět nic moc z Raka, vyjma nějakých obstrukcí a zvenku nepochopitelných nedorazů, protože dávám pozornost přesnosti, formulaci, ne plynutí nebo projevu sebe (na důvod jsem ještě nepřišel, to chce ještě tak den, nejspíš jinak by mi okolí nerozumělo). Učím se, jak nemluvit (jen) slovy a přesností/obsahem, už dva dny. Vnímám totiž z druhých hodně nesoulady v tónu, natočení těla, dech, grimasy, držení těla (ne stavy, ne detaily, ale nesoulady, i to je na muže dost) a slova druhých vnímám až poté, příjem mám emoční račí, jen výstup je racionální.

29.11.2025 - 09:20
| Filtr
Lupi
» dan162
Se zmírněním jsi začal ty - že si ho nežádáš. Na to jsem ti kontrovala.To je pravda, že když se Blíža zastaví, tak nežije - ale ještě existuje cestování dolů a dovnitř. Navenek to vypadá jako podivné nicnedělání, ale kdepak - pořád je to šmejdění.
Tím definitivně s mámou jsem myslela, že je ten vztah srovnanej - snad definitivně. Já se o to totiž pokoušela mockrát, ale vždycky se to vracelo. Je to o to těžší, že jedna ruka prostě netleská.
Nojo, okolí....nejspíš by si i na Raka zvyklo, nejsi přeci jedinej na tom světě. Ale chápu, že se ti to zdá riskantní. Akorát si myslím, že stellium - a zvláště tak osobně silné - se moc umlčet nedá.

29.11.2025 - 11:12
| Filtr
dan162
» Lupi
Jej, vypadá to, že jsem se dotkl něčeho necitlivě? pardon. Aha, no to je vlastně pravda, lze mít vnitřní cestování místo vnějšího, to mne nenapadlo, díky.
To vracení je asi zákonité. Nějak tuším, že (u mne) nikdy neustane, jen nebude bolet. A já nebudu mít už ani tu zbytkovou potřebu kopnout nebo ocenit. Koneckonců, podstatná část základů je vnesená skrz každého rodiče a ty mohu měnit. Nemohu měnit svůj radix.
Ad Rak - vida, i zde jsem podstatu nedokázal sdělit i když jsem se výjimečně snažil :-D A umlčet se račí část evidentně dala, když o ní druzí nevědí. Je to něco podobného, co popisuješ, že dvě kamarádky tě vidí komplet.

29.11.2025 - 15:37
| Filtr
Lupi
» dan162
Necítím se dotčena - z čehopak jsi usoudil?Vracení jednou skončí, asi až to máš zpracovaný jako linecký těsto. To se taky musí pořádně a občas už si myslíš - je to! A pak tím plácneš na vál druhou stranou a hněteš ještě. Ale v jednom okamžiku už je to pak úplně dobrý a ani tě nenapadne do něčeho kopat.
Jo, vidím, že račí část je ulčená, jen jsem tím myslela, že se to asi nedá umlčet navždy - i když kdoví.

29.11.2025 - 16:25
| Filtr
dan162
» Lupi
Z čeho ? z tvé zmínky že by sis dala pauzičku a když to bylo podruhé řečeno...Vzorce vnímám, že se vrací, tak si myslím že i toto, z jiného úhlu. Vzorec "strach z bezmoci" jsem například měl vyřešený před pěti lety, přijetím bez vzniku vnitřní energie. Jenže letos se objevil znovu, v podobě teze "když se ti něco prožívat nelíbí, tak z energie toho ´nelíbí´ se vyburcuj k nové aktivitě, která to změní" Strach, že to nelíbí tu bude pořád a stejně nepříjemné a nebudu moci s tím nic dělat, jen to snášet. *** Koukám nově na tátu, co mám z něj obkreslené/odmítnuté/nenáviděné/smutné/úžasné nebo na způsoby jakým přistupuju k okolí. Udělal jsem tedy úklid - a stejně si ponesu kdeco s sebou nechtěného a budu potřebovat další čistku. Není totiž vše vědomé, co jsem převzal a naučil se a co ke mne nepatří. Tak si myslím, že to podobně bude i jiných lidí. Na těstě ve válu se objeví nečekaná hrudka, které jsem si předtím nevšiml.
Ad umlčená račí část - já to nevěděl. Model dvou půlek sebe a náhled na svůj vývoj v nich mám pár týdnů. Trochu se račí část probouzí, konečně - jenže třeba tak, že mlsnost roste.
Ad dotčena - asi obvinění v první větě, jako výraz nepohody. Pak kratší věty. Částečný únik. O fous větší odstup. Menší pozornost. Je to pocit, klidně mimózní, a abych nespekuloval, tak to napíšu, pocit se pak nehromadí. Může přece klidně takový být, to je ok, co by ne, je pro mne ale lepší na něj vidět, případně korigovat se.

29.11.2025 - 17:44
| Filtr
Lupi
» dan162
Pauzičku....jéžišmarjá, kde?? Jsem to říkala? Neblbni Dane. kdybych si chtěla dát pauzičku, tak sem prostě během pauičky psát nebudu.Jo, přesně takhle se to vrací. A pak ještě z jiného úhle...a ještě jiného....a jednoho dne se úhle prostě vyčerpají. Že je to vyčerpávající i pro nás, o tom žádná.
Právě- napřed zlikvidujeme co vidíme a pak se začnou/nezačnou vynořovat i prográmky, bedlivě schované v podvědomí.Já měla/mám ještě hadí mozek zasranej jak jetel - v zájmu přežití jsem z něj udělala takový černobylský sarkofág. No a jak jsem se za léta prohrabala vším možným, letos puknul a jak jsem vedle psala Buddhovi. Stala se ze mně princezna ze mlejna na kostní moučku.
Tak jasně, že jsi o svojí račí části nemohl vědět - jinak bys ji žil, ne? Někdy hůř, někdy líp, ale žil
Poslední odstavec - no páni. Tykadla jako zrcadla, jo? Jen trochu vypouklá, srovnám ti je: nebylo to obvinění - ten nepatrně netrpělivý tón, který jsi z toho brilantně vyčetl, toho si nevšímej. Je to JEN trocha netrpělivosti, moje typická vlastnost. Občas nemám dostatek trpělivosti ani sama se sebou, natož s ostatními. Nediv se- při mojí mentální rychlosti.
Částečný únik sis čistokrevně vymyslel - maximum, které přiznávám je únava a nesoustředěnost. Vzbudila jsem se ve dvě ráno a do poledního jsem si zdřímla sotva hodinku. A to proto, že jsem objevila program jako sviňa. Až tak že když jsem si to uvědomila a začala to obracet zleva doprava a naopak, tělo reagovalo jako divý - čili jsem kápla na něco fakt podstatnýho.
Mimochodem tohle mě mimořádně baví - já to totiž vyčítám ze skla taky. A nejsem sama - všechny moje kamarádky se divily, že se tomu divím, když jsem si to uvědomila. Prý že je to normální
No tak jo - vzhůru dolů. Vytvářejme novou normalitu.A vidíš, jak parádně se ti rozpumprlíkoval tvůj Ráček!

29.11.2025 - 19:31
| Filtr
dan162
» Lupi
Dík za rozpovídání. A ano, tykadla jak zrcadla, ty to tak nemáš? Mraky postřehů, někdy jen zapadnou, jindy se sečtou. Jen to neříkám nahlas, ptala jsi se. No, nechci lidi dávat do pocitu ospravedlnění, když normálně žijí a obtiskují se do písmenek, jak to zrovna je a má bejt. U mne víc v pozornosti úměrně zbylým vzorcům, které nejsou ještě moučkou, ale aktivním bubákem. Poznávám tak, jaký vzorec z tohoto úhlu je ještě nerozpuštěný. Dnes taky spousta u mne objevů, psal jsem že na to potřebuju den, jo fakt stačil, ještě šok vstřebat a učesat, zmapovány první roky života, jak jsem je nikdy neviděl.
Mne těší tvé reakce, ať jsou jaké jsou, jsou živé, s pozorností, jemné v rámci vlastních dovedností, mají obsah, naději, zkušenost, touhu, zvědavost, únavu, zarputilost, smutek, nadšení, směr, když chci napsat aspoň nejdůležitější vjemy, tedy pro mne...Je radost se toho dotýkat.

30.11.2025 - 14:42
| Filtr
Lupi
» dan162
Teda Dane.....tos mě uzemnil a děsně dojal, fakt. Tou poslední větou. Takhle hezky mě snad nikdo nikdy neviděl, anebo jestli jo, tak neřekl. Ze srdce děkuju, vážně jsi mně ohromně potěšil.A jo, mám tykadla, však jsem se zmínila. Na něco a jiný je má zas na něco jiného - nějak nám těch tykadel přibývá geometrickou řadou. Je to dost zajímavej vývoj - hádám, že až dosáhnou jakéhosi kritického množství, nebude se dát příliš klamat, natož lhát.
To teda ještě bude zmatek.......

30.11.2025 - 20:56
| Filtr
dan162
» Lupi
Až tak? :-O Rádo se stalo. Jen jsem sebral, co v té chvíli bylo na povrchu na první až druhou dobrou. A nebylo to ve smyslu hezky, ale tak jak to ve mne bylo, sdílení okamžiku. Každý přece má v sobě podobné pohledy, vjemy, postoje, protože tykadla, a u ženských tuplem, tak úplně nevím, proč to překvapení - jen nejsme zvyklí (nebo co to je) na takové propojení, kdy je to na stole a ne zamčené v tichu. Nevadí, že se mění, nevadí, že mohou být negativní, protože jsou živé. Račí vnímání u mne funguje normálně. V představě vztahů jsem tím poněkud extremista, no.

© 2007-2026 Najdise.cz







Lvu