Nejpřitažlivější na chlapech je ego... - Diskuze a zkušenosti

Sosna zvlčelý » bubobubo Já si srandu nedělal, já to myslel vážně!

Najdise.cz » Sosna zvlčelý Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Pokud ho má v kalhotách, tak jo

Sosna zvlčelý » .

player » . Jsem v tomto ohledu s ženami velmi sociální...když to ne mě nevykecá...migrén zbavuju docela rád.

player » . Já mám ego v šuplíku. Nebo někdy v lednici...

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele verimvsouzneni, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Dobrý den. Myslím, že to co nás k druhému přitahuje, je velmi individuální. Co se týče ega, to je spíše překážkou pro vznik jakéhokoliv vztahu. Tam kde je ego, je zeď. A láska nemůže vzniknout tam, kde si lidi kolem sebe staví zdi, ale tam, kde k sobě staví mosty. A to jde tehdy, když se druhému otevřeme - i se svou zranitelností (tam kde je důvěra, ego jde stranou).
Každý v sobě nejspíš máme určitý archetyp ženy nebo muže, o kom sníme ve svých představách. Pro muže to může být třeba žena víla, amazonka, královna..., pro ženu rytíř, básník, vládce apod. Každý to máme jinak. Někdo chce být submisivní, někdo dominantní, někdo hledá rovnocenného partnera. To samé se projevuje v očekávání od vztahu. Říká se, že by člověk neměl mít žádná očekávání. S tím nesouhlasím. To by potom přeci nepotřeboval vztah. Mít potřebu vztahu znamená obvykle to, že chceme něco, co si sami nejsme schopni dát - chceme se k něčemu "vztahovat", přesahovat sami sebe. A nemyslím si, že je to špatně. Žena může být například velmi citlivá, emotivní, s rozvinutou fantazií, nerozhodná, proto bude nejspíš u muže očekávat vlastnosti jako schopnost naslouchat, empatii, aby ji dokázal "doplnit" například racionalitou, rozhodností. A muž, který je naopak příliš věcný, racionální, sebeovládající se může díky láskyplné ženě více otevřít emocím, citu.
Zalíbení může vzniknout na základě vzhledu - určité typologie (výška postavy, barva vlasů, očí apod.), ale často vzniká tím, že z protějšku na nás vyzařuje určitá energie, kterou jsme přitahováni. Tam jde logika stranou. Někde jsem četla, že když se zamilujeme, nevíme proč. Neznáme důvod. Jakmile ale zamilovanost přeroste v lásku (pokud k tomu dojde), uvědomíme si i důvody, proč partnera milujeme. Už to není pobláznění smyslů, ale uvědomělé vnitřní rozhodnutí být s člověkem, který má pro nás nenahraditelnou hodnotu.
Myslím, že je ale třeba rozlišovat zalíbení (sympatie) a lásku. Můžu jít po ulici, spatřit charismatického muže, který mě něčím okouzlí, ale kdybych s ním dostala šanci prohodit pár vět, třeba bych zjistila, že si nemáme co říct, že nemáme mnoho společného a tudíž bychom oba pocítili nesoulad. Někteří lidé tyto pocity (instinkt) na začátku vznikajícího vztahu neposlouchají a nechají se pohltit fyzickou přitažlivostí a přivodí si mnohdy zbytečné problémy. Zamění sex za city a pak se vzájemně zraňují konflikty apod. Zamilovanost je mnohdy splašení hormonů, silná touha milovat. Člověk je jako na drogách, a tak nevnímá druhého takového, jaký je, ale idealizuje si ho. Někdo se zamiluje rychle, někomu to trvá déle, ale obvykle hrají hlavní roli hormony, emoce. Myslím, že láska by měla vyplynout ze vzájemného porozumění, celkové harmonie v komunikaci a samozřejmě i z fyzického sblížení, které by však mělo vyplynout až z předchozího. Aby se lidé mohli milovat, musí si být nejdříve přáteli. Nejdříve společně prožít nějaký čas, zažít spolu dobré a zlé a poznávat se v různých životních situacích. Jedině tak mohou zjistit, co je spojuje, zda si mohou být vzájemně oporou a zda jejich vztah má nějakou perspektivu. Fyzická přitažlivost nestačí. Podle mého názoru je podstatou lásky vzájemná úcta a souznění beze slov. Muž a žena by se spolu měli cítit dobře, nemít konflikty, mít podobné potřeby, pohled na život a vize do budoucnosti. Pokud si v zásadních otázkách životních hodnot nerozumí, pak se dřív nebo později rozejdou.
Mě osobně na mužích nepřitahuje jejich ego. Egoisté jsou lidé, kteří nemohou milovat, protože jejich "já" je pro nich důležitější než pocity druhých. Jak řekl Gándhí: "Pravá láska je ta, v níž máme větší radost z druhého než ze sebe." A to se jaksi s egem neslučuje.

MG34 » verimvsouzneni Tím chceš říct, že uzavřený autista má příliš velké ego, aby se otevřel do nějakého vztahu ...a rozjařený extrovert, který otevřeně vytrubuje o sobě úplně všechno, nemá vůbec žádné ego a tímpádem jde ze vztahu do vztahu?

No to JE ale blábol...

Bosch » verimvsouzneni "Zamilovanost je mnohdy splašení hormonů, silná touha milovat. Člověk je jako na drogách, a tak nevnímá druhého takového, jaký je, ale idealizuje si ho."
jj jsou to drogy
obávám se však že muž s malým egem není pro ženy doopravdy moc atraktivní
pro porozumění bychom si však musili nejdříve ujasnit vztah ego - egoismus ve smyslu freudova a jungova uvažování
ego jako jáství - uvědomění já jsem - tedy "selbst" tvoří základ našeho individuálního bytí a bez něho se neobejdeme, pokud chceme prožít naplněný život je zapotřebí aby toto ego nebylo utlumeno (nebylo ani malé) a netrpělo komplexy

pak například takový egoismus je však zcela jiná kategorie duševního projevu a egem nejspíše myslíš právě tuto zatracovanou složku duševní výbavy
ani zde však není jistá zdravá dávka egoismu harmonickému vztahu na škodu
jde o to jak se která duševní vlastnost používá

Najdise.cz » verimvsouzneni Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Mosty a zdi se navzájem nevylučují.